O Donu Stefanovi a Krásné Margaritě
| Autor: | Elvis?v_duch |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 28 |
Don Stefano se jmenoval,
ten zemí křížem krážem cestoval,
hledaje dívku, kterou miloval.
Ona nádherná prý byla jako růže květ,
jež urodí se jen jednou za tisíce let.
Jejím jménem jaro prý se vítá,
je tak krásná - Doňa Margarita.
Don Stefano prohledal snad celý svět,
nikde však tuto dívku nenašel,
ale o jejích višňových rtech,
nejeden potulný bard ódy pěl.
Když se však rytíř ptal oněch pěvců lásky,
zda nevědí, kde je hrad té krásky,
odpověděli mu podivně věru,
že prý nachází se na východě, na jihu i na severu.
Dlouho putoval hrdina po zemi širé.
Nikde však lásku svou nemohl najít.
Poznal Rusko, Francii i Anglii, kde říkali mu sire.
Nikde však neznali krásku jménem Margarit.
A jednoho dne,
rytíř zasněný,
rozhodl své srdce udatné,
zbavit jeho trápení.
Do černého lesa vjel na svém černém oři,
bahno v dešti pleská, kopyta se do něj boří.
V prostře lesa, na mýtině mezi blaty,
ulehl smuten na meč svůj zlatý.
Chladná čepel do srdce se vkrádá,
nešťastný rytíř z koně padá,
a na zemi ve smrtelné křeči,
zableskla se radost v jeho očích.
Stála tam - krásná a spanilá,
stála přímo u Stefana,
něžně objala mu ramena
a rty své na rty jeho - sladce ho políbila.
A při dotyku těch hebkých rtů,
jež jako nejsladší med měly chuť,
při tomto tak nádherném střetu,
Přitiskl ji na svou hruď.
Dlouho leželi spolu v mechu
a láskyplná šeptali si slova,
a při tom líbali se - zas a znova,
když ona promluvila v blaženém vzdechu:
"Prosím pojď, je čas,
přeletět světa tohoto hráz."
A letěli spolu tam, kde věčně svítá,
Don Stefano a Margarita.
Diskuze
I když jsou tam chyby, myslím technicky vzato, tak je to pěkné. Smutné... a nápas je fakt dobrý.