Na tuto výpravu jsme se vydali za jediným cílem. Nebylo to bohatství - ani sláva.Chtěli jsme přinést svitek Svobody a zbavit obyvatele Taurasrásie útlaku a vydírání.To je ale velký úkol.Stačilo vzít svitek do rukou a říci:"Promluv" a svitek zničí všechno zlo v království.

Hledali jsme dobrodružství .Já mág Wassago,zloděj Razaak,hraničář Brian a válečník Herkules.První noc jsme se utábořili u hlavního města Portone.Ve snu se mi zjevila Bledá záře a dala mi několik rad.Ráno jsem u sebe našel starobylý prsten a plán cesty.Hned jsme vyrazili na cestu.Stoupali jsme po vršcích nelvyšších hor a klesali na dna hlubokých propastí. Bojovali jsme s lupiči i se vzbouřenými vojáky.Cesta ubíhala podezřele rychle a to mě mělo zburcovat.Kdybych věděl,co nás čeká, tak bych se na patě otočil a vrátil do rodného Camelotu.Bylo krásné ráno,když jsme dorazili k Eridonskému jezeru. Ach ten lenošný Herkules!Co jen jsme mu dovolili.Postavil vor a že nás převeze.V půli jezera nás napadla obrovská chobotnice,oči jako talíře a chapadla,proti kterým jsme byli jako mouchy.Boj se zdál zbytečný.Brian nás zachránil ,když se jí vrhl do spárů a při nerovném střetu zemřel.S obtížemi jsme se dostali na druhý břeh.Rychle jsme odtamtud utíkali,až jsme dorazili k Temným skalám.Úplně na vršku stál černý hrad jako orlí hnízdo.Neměli jsme na výběr a proto jsme se vydali nahoru.Cestou jsme museli mnohokrát odpočívat, neboť skála byla mokrá a kluzká.Po dvou dnech výstupu jsme konečně stanuli před mohutnou dubovou bránou. Hrad nebyl už dlouho používán, což se dalo poznat na první pohled.Všude byl pach hniloby a rozkladu.Kromě pár krys tu nebylo živé duše.Ale byla tu jedna zvláštnost.Čím níže jsme sestupovali, tím větší bylo horko.Před velkými zdobenými dveřmi bylo horko k zalknutí.Otevřeli jsme je a strnuli hrůzou.Nikdo z nás nebyl schopen pohybu.Byl tam drak.Rudé šupiny se leskly ve svitu pochodní a z nozder unikaly malé obláčky kouře. A za ním na mramorovém podstavci svitek Svobody.My pošetilí.Mysleli jsme si,že drak spí,ale mýlili jsme se.V nestřeženém okamžiku na nás zaútočil.Byl to boj dlouhý,krvavý a plný hlubokých ran.Už jsme nemohli bojovat dál.Vypadalo to,že všichni tu najdeme horký hrob.Razaak a Herkules sebrali zbytek sil k poslednímu boji a vykřikli:"Wassago,utíkej pro ten svitek".Utíkal jsem slepě vpřed,oči upřené jen na svitek.Vzal jsem ho a klopýtal chodbou stále dopředu,až všechen hluk boje za mnou stichl.Odklopil jsem padací dvířka a jasné sluneční světlo mě pálilo do očí.Nějak jsem se dostal do vesnice,než jsem vysílením omdlel.Když jsem se probral,ležel jsem ve starostově domě na široké posteli a stále držel svitek Svobody.Ten jsem předal starostovi a obdržel jsem pár zlaťáků.Ty mi ale kamarády nevrátí.Třeba přežili - třeba najdu jejich hrob.Budu putovat po světě,dokud nenajdu Temného mága, toho jenž to vše způsobil.

S těmito slovy se muž zahalený v černém,otrhaném plášti otočil a vyšel ven za zapadajícím sluncem.