Seděl jsem na mýtině uprostřed Hvozdu asi tak 10 sáhů od mé chýąe a byl jsem zadumán do hluboké meditace.Můj pes leľel nedaleko stejně jako dubová hůl a tisový luk,na sobě jsem měl prostou tuniku a na hlavě koľenou čapku.Kdyľ vtom pes zavětřil a začal ątěkat.Probral jsem se z meditace a luk s holí mi okamľitě padli do rukou,vstal jsem a společně s mým psem vykročil směrem k cestě z dáli byl slyąet dusot koní a zanedlouho se jezdci na statných hřebcích objevili na obzoru rovné cesty ,která se mezi stromy táhla do daleka.Jezdcům uľ bylo vidět do tváře,kdyľ přede mnou utáhli koním uzdy.První jezdec seskočil z koně a postavil se přede mně."Kdo se opováľil naruąit klid lesa"rozlobeně jsem zvolal."Já jsem druid Beren,stráľce lesa"muľ znervózněl a na čele se mu objevila krůpjeje potu a rozpačitě odpověděl "My jsme jen druľina dobrudruhů a jestli se nemýlím hledáme právě vás,já jsem válečník a jmenuji se Iontés,tady,ukázal na jdnoho jeho druha,to je kouzelník Rathor,jeho zaąpičatělé uąi prokázali přísluąnost k národu ke kterému patřím i já."A zde "muľ ukázal na poslední dva členy skupiny,kteří oba seděli na jednom koni "v sedle to je také válečník a jmenuje se Donar"byl to nejspíąe nějaký Barbar ze severu."A předním sedí náą hobití společník Togo"muľ domluvil a tázavě se na mně podíval."Říkal si ľe mně hledáte tak pojďte se mnou.Odvedl jsem je do mé chýąe,kdyľ se vąichni posadili vybídl jsem je aby začli proč mě vyhledali."Posílá nás jeden muľ nějaký hraničář či co,skřeti se prý chystají napadnout hvozd"oznámil Iontés,"musíme svolat radu druidů z okolních lesů"odvětil jsem rychle.Druhý den jsme svolali radu rozhodnutí znělo jasně-musíme se skřetům postavit.Dostal jsem nápad"Cokdyby jsme aktivovali ten ochranný ątít,které nám vykouzlil ten čaroděj Welf","dobrý nápad Berene"zhodnotil můj návrh starý Sindor.Otočil jsem se na Calina "dokázal bys to?","Jistě"řekl rychle Calin.

O pár dní později uľ jsme vąichni stáli na okraji lesa pozorovali mrak,který se vznáąel nad jízdou skřetů.Okolo hvozdu se blýskal ochranný ątít.Kdyľ se skřeti dostali na 100 sáhů od lesa ze ątítu vyletěl prudký záblesk a první řada skřetů padla.Ostatní se zarazili a vyčkávali ,ale pochvíli se řevem rozběhli k lesu,vtom vyletěl daląí záblesk a rozmetal daląí skřety.To uľ skřeti neváhali a rozutekli se pryč.Jásali jsme "VÍTĚZSTVÍ,HURÁ".Poté jsme uspořádali velkou hostinu. Od té doby seskřeti do mého lesa neodváľili.