O andělech
| Autor: | Marigold |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 38 |
Andílku...
jak krásně spíš...
andílku...
na hrudi máš kříž,
tak krásně ti leží mezi ňadry,
květy u postýlky už ti zvadly.
A na tvé bílé košili,
spočinuli mnozí motýli
a rudá na ní zaschlá krev,
trn růže ostrý je jak hřeb.
Spinkej andílku ještě chvíli,
a pak až vstanou i motýli,
pak můžeš vstát i ty...
můj andílek prokletý...
Nalezl jsem anděla
Andílku...
dnes po ránu jsem tě nalezl,
znovu po letech...
tvé vlasy, tvé oči, tvé rty,
a na těch rtech vzdech.
Ruce jsi měla rozpřažené
a rozevřené mělas křídla,
a na nich rozkvétala krev
v rudý květ...
neb ta křídla probil hřeb...
a ty...ty jsi teď přibitý...
přibitý na kříži mé duše...
Spinkej andílku
Spinkej andílku,
spinkej, ať hřeje tě sen.
Já budu se ti vlasy probírat,
a u tebe budu sedět jen.
A pozorovat tě budu,
jak klesá a stoupá tvá hruď,
jak oddychuješ ve vlahé noci.
Spinkej a věz, že strážím tvůj sen,
od večera do rána,
má milá má uplakaná...
andílku bez křídel,
andílku bez svatozáře...
Diskuze
Skvělé. Víc nemám co říct, moc se mi to líbí.