„Musí to být, Emire?“ mág popošel místností a svíraje pohár vína dvěma prsty se otočil na svého spoluspiklence

„O tom se už diskutovalo a já diskusi obnovovat nehodlám.“

„ Jen tě žádám, aby ses zamyslel nad tím co hodláme udělat.“ řekl a nevědomky zvýšil hlas, Emir se na něj zpoza rameno zahleděl, usrkl z poháru a pravil

„Jestli chceš couvnout, můžeš. Ale v tom případě se nedostaneš z této věže celý.“ řekl Emir s jeho přirozeným chladem v hlase.

Přehlídka pokračovala, tak jak se král přál. Hrála muzika a komedianti z východu bavili občany. Vojáci se mezitím shromažďovali před hradem, kde stávaly stánky s tovarem, trvalo celkem patnáct minut, než se vojsko zformovalo.

Pak nastalo ticho, to král se zvedl ze židle, kterou mu sluhové připravili na balkónku, když byl na nohou vyčkal, až se královna zavěsí do jeho rámě.

Pak se vzpřímil a co nejhlubším a nejsilnějším hlasem oslovil vojsko: „Vojáci, jste jen další z mnoha šťastlivců, co se dostávají do války, právě vy budete jedním z hlavních pluků naší linie na východě. Buďte hrdí na to, že jdete bojovat za vlast a za svého krále. “ skončil proslov a odkráčel i s královnou do vnitra hradu.“

Poté, co se královna odebrala do svých komnat, se král vydal rázným krokem do generálské věže. Jak předpokládal, už tam byli všichni jeho generálové a i Emir, zástupce arcimága. Sluha u vchodu do věže vysekl hlubokou poklonu a přinesl číši s vínem

„Vaše veličenstvo.“ řekl až moc klidný hlas generála Mirona, jeho šedivé vlasy a lesklá zbroj dávaly dojem starého veterána z válek, však pravda byla, že to byl patolízal. Svou hodnost získal jen díky tomu, že odváděl vysoké částky zlata do královy pokladnice.

„Jak postupujeme?“ optal se král a usedl na připravenou židli, kde mu sluha nalil víno.

„Můj pane, naše fronty se zmenšují, z jihu nás zatlačují barbarské kmeny, které jste přikázal vyhladit, z východu táhnou celé eskadrony těžkooděnců a ze severozápadu nás drtí osady orků. Museli jsme stáhnout legii modrých šípu, ti byly téměř rozdrceni. A …“

„Stačí!“ zarazil rázně král Mirona v hlášení, „máš vůbec nějaké dobré zprávy?!“

„M…m…můj pane, žádné dobré zprávy, snad jen, že jsme udrželi citadelu Kenivských hraničářů.“

„Táhni mi z očí, a opovaž se vkročit do tohoto města!“ zařval král a Miron s jasnou zlobou v očích odešel z místnosti. Král, který se okamžitě uklidnil, se otočil na Emira

„A co ty? Neseš mi nějakou dobrou zprávu?“

Mág předstoupil před krále a poklonil se tak, jak si to zákony žádaly, ani víc, ani míň. „Králi, není možné, aby naše vojska…“

„VAŠE!Vaše vojska!“ důrazně poznamenal král

„...vaše…vojska.“ řekl Emir a ostrým pohledem okamžikem zavadil o krále „Vaše vojska, nemůžou odolat útoku celého království a kmenů nájezdníků. Vyvolat válku proti několika, když to takhle řeknu, zemím, je šílenství.“

„ Šílenství?!Šílenství říkáš?! Tak to je vrchol! Generálové jsou zbabělí a mágové jakby smet! Kdyby mi ta stupidní smlouva nezabraňovala trestat kouzelníky tak bych tě nechal popravit!“ Další generálové dostali slovo později, jednání o válce pokračovalo dlouho do noci.

„Pánové, jsme tu, abychom zastavili válku a zbavili se našeho pana krále, doufám, že jste tu všichni. Nehodlám zjišťovat, kdo dostal strach a kdo ne. Takže pojďme, plán znáte."

Kráčeli chladnými chodbami hradu a mířili do královy komnaty

„Stát, kdo tam?“, Emir mávl rukou a strážný se sesunul u zdi, kde stál. Zničehonic je překvapil dutý zvuk, všichni se otočili, jeden z šermířů zakopl o sud, který se válel na chodbě a spadl na zem

„ Jestli nebudete dávat pozor, kam šlapete, zbude z nás jen mastný flek.“ zasyčel Emir a šel dál, ostatní ho následovali

„Jsme tady.“ řekl po chvíli chůze mág a otočil se k ostatním čelem. Kulatá místnost, kde teď stáli, měla několik chodeb, které do ní vedly. Neotáleli a šli ke dveřím králova pokoje. Nebyly od nich ani sáh a svištiví zvuk všechny upozornil, že je problém.

„ Chyťte, ty zrádce!!“ ozývaly se hlasy ze všech chodeb, řítili se sem vojáci a hradní stráž

„Braňte se!“ zařval Emir a jeho ruka vyslal proud třaskavého světla do vojáka, který právě podřízl hrdlo jednomu z jeho společníků. Rozhlédl se na všechny strany, nebylo úniku. Vyrazil ke dveřím, silou vůle otočil zámkem a vešel dovnitř. Za ním se ozývaly výkřiky a nářky. Neohlížel se na ty, jenž teď bojovali, aby on mohl dokončit tom, kvůli čemu jsou tady. Došel k posteli, kde byl král, neviděl na něj, ale to ho nezajímalo, kopeček, který se tvořil z peřiny ho přesvědčil. Jeho ruce zazářili modrým světlem a postel vzplanula.

KLAP! Ozvalo se za jeho zády, ve světle pochodní a hořící postele stál král, za ním stráže a po jeho bocích arcimág Cerion a Korin, když ho spatřil, hněv v něm překypěl jako těsto v míse a nevěděl jestli on, nebo jestli právě onen hněv seslal proud ohně proti Korinovi. Ten však sál v klidu a ohně se nevšímal, věděl dobře proč. Obrana, kterou nad ním vyřknul arcimág ho uchránila. Oheň jen oblíznul neviditelnou stěnu a zmizel

„Ty! Čubčí synu!“ zařval Emir a stěží ovládl vlnu nenávisti, která jim projela

„ Ale no tak, takové neslušné výrazy.“ řekl král a pokynul rukou strážím, ti otevřeli dveře a dovnitř v pochodovali čtyři osoby, podle run vytetovaných na tvářích to byli theurgové. Chvíli se nic nedělo, ale pak to začalo, neúnosná bolest projela Emirovim tělem a ustala. Byl to jen okamžik a on cítil, jak je slabý, bezmocný a ubohý. Nemohl nic dělat, klečel na zemi a s hlavou opřenou o zem oddychoval. Pak uslyšel kroky, zvedl hlavu a spatřil arcimága, jak k němu přistupuje. Položil mu ruku na čelo a začal vyslovovat zaklínadlo pro odebrání života a duše. Toto kouzlo Emir znal, bylo užíváno jen v případech nejvyššího zneuctění.

Ne, takhle to přeci neskončí? Pomyslel si Emir a sebral zbytek sil na to, aby jeho ruka zajela za záda, tam nahmatal rukojeť dýky. Zatnul zuby a tasil dýku, ihned ji vrazil přes slabý hábit Cerionovi do hrudi. Ten s překvapivým výrazem padl na kolena a pak na bok, kde z něho začala téct krev

„ To nebylo moudré.“ řekl král a pohyb rukou rozhodl.

Už nepřišla bolest, ani nic jiného, spíše úleva. Emir ležel na zemi a pomalu zavíral oči, poslední, co viděl, byl nad ním se sklánějící Korin.