Knihovna v Albireu

Sekce : Bitvy

Podsekce : Rozhodující bitvy

Nemrtví versus spravedlnost

„Bylo ráno toho významného dne, celá Země již věděla o hrozícím nebezpečí, ale nikdo to nebral moc vážně. Už kolikrát vědmy věštily, zvědové usuzovali, armády se připravovaly a potom se zjistilo , že to je planý poplach. Ovšem my jsme byli připravení jako vždycky , pouze náš velitel mocný Aeshir nebyl na svém místě, řešil situaci v Dračích horách. Byli jsme bez něho jako tělo bez duše.

Najednou přiběhly hlídky se zprávou, že se sem řítí obrovská armáda, na 1 km kolem všechno hyne. Honem jsme se začali připravovat. Pak jsme vyšli z naší tvrze ven … obě dvě armády byly z té druhé v překvapení. Ta nemtrvá proto, že Paladinové byli hrdí, stateční, nebojácní, připravení na všechno. Paldinové byli zase v šoku z toho, kolik jich je … 100 000 silných nestvůr. A náš velitel stále nikde. Už to začíná, první řinčení zbraní, první zásahy, první ztráty životů, první kouzla, první střely z luků, první pády z koní, první léčení, první zemřelí… poslední útok, poslední zranění, poslední výkřik…

Začala se projevovat jejich síla, nebyli zranitelní normálními zbraněmi. Naše ztráty začali rychle nabývat na obrátkách. A Aeshir nikde. Možná jsme stejně dobří nebo i lepší než oni, ale je nás míň a nemáme svého vůdce: Aeshira. Nemrtví mají svého vůdce mocného nekromanta Samariuse_Lexe. Ale co to vidím, už přijíždí mocný Aeshir, hurá !!!!! Všichni se vrhli do boje s novou nadějí. Ne, toho jsem se bál, Aeshir ukazuje jedno z nacvičených znamení, která jsou: útok, obrana, roztáhnout se, mušle, napadnutí ze zálohy, berserk a … stáhnutí se z boje. Ano, tohle znamení bohužel ukazuje. Jeden mladý Paladin k němu promlouvá, říká:

“Aeshire, když jsi tu ty, tak jsme neporazitelní !!! Zkusme to ještě…“

Ale to nebyl náš Aeshir, věděl jsem, že tu něco nehraje. Hned jak paladin dořekl poslední slovo, vyřkl Aeshir nějakou formuli, teď si nevzpomínám, jak to přesně bylo, myslím *Barák machr* a ten mladý paladin zemřel. Všichni kromě právě bojujících se podívali na Aeshira, ten se začal smát a metamorfoval se zpět do své původní podoby, byl to…Samarius_Lex. Naši bojovníci k němu přiběhli a chtěli ho poslat do věčných lovišť, ale rázem se stal neviditelným. Můj kamarád vyřkl:

“Mít takového vojevůdce, tak už jsou dávno mrtví. Nemám nic proti Aeshirovi a Samariuse nenávidím za to, že je zlý, ale musíš uznat, že je to skvělý taktik“.

Naše ztráty jsou asi 5000 vojáků, takže nás zbývá zhruba 4000. Nemáme šanci jich je asi 80 000.

Zde mé vyprávění končí teď naváže náš vojevůdce Samarius_Lex :

Vzpomněl jsem si, že asi v tuto dobu mi jeden můj společník chtěl poslat údajně nejnamakanějšího upíra. Již ho vidím v dáli ale,ale,ale vždyť to je ten, co mi vyvraždil rodinu… ještě teď to vidím jako tenkrát… docházím domů, ale na zemi leží 4 mrtvá těla - moje žena, bratr, syn a dcerka. Všechny někdo vysál, ale zanechal po sobě stopu: prsten. Ano, tento upír má 9 prstenů. Je to on. Proto jsem učinil tohle rozhodnutí. Znovu jem přijel k Paladinům a řekl jim, ať proti mně nebojují, že se chci přidat na jejich stranu, nevěřili mi, ale nakonec se zeptali, co mají dělat. Byl jsem v neustálé pozornosti asi 20 paladinů. Protože jsem znal podrobně nemrtvé, tak jsem armádě radil jak na ně. Po 7 hodinách neúprosného boje jsme konečně zvolali vítězství a sláva Samariusovi… Nechtěli jsme přece, aby bylo v knihovně na této stránce napsané, že je to ten den, kdy se na Asterionu ujali vlády nemrtví.“