Vytrvalost: 22 / okřídlenec
Manévrovací schopnost: 18
Váha: 2200 + 1k10 x 250
Jídlo: 10 + 1k10 x 2 čenů / 5h + 1k10 x 3s
Ostatní: vydělání kůže – 250 + 1k10 x 25 mn / + 2h; paroží – 100 + 1k10 x 8 mn / + 3s

Vzhled

Tato bájná bestie má postavu mohutného jelena, v kohoutku dosahující jednoho a půl sáhu, s orlími pařáty na předních končetinách místo kopyt, ostrými jako právě nabroušené nože – přesto nebránícími v běhu, a ohromnými opeřenými křídly s rozpětím téměř sedmi sáhů.

V noci zdá se černý, však za svitu měsíce hází perytonova srst třpytivé odlesky a pokud je slunce na obloze, můžeme se kochat jeho smaragdově zeleným peřím či srstí, která se na hlavě mění na tmavě modrou jako večerní obloha. Paroží je temně černé, jako by bylo z obsidiánu. Od běžné vysoké zvěře se liší také svými bulvami, které jsou jako dva rudě svítící granáty.

Výskyt

Jeho domovem jsou strmé útesy v horách či na pobřežních skalách poblíž lesů. Cítí se bezpečně ve vzduchu a má rád otevřené prostory, proto ho nepotkáme mezi stromy. Na vhodném a bezpečném místě vysoko na skalách staví hnízdo z větví vystlané mechy a lišejníky. Perytoni nejsou sociální, vzájemná přítomnost jim ale nevadí.

Přestože se mezi sebou dorozumívají spíše orlími skřeky, v době říje samec troubí podobně jako jelení býk a tento mohutný zvuk se odráží od okolních hor po několik mil. Samice si vybírá otce svých mláďat především podle kvality srsti, důležitý je také námluvní tanec podobný orlímu. Mládě můžeme v hnízdě nalézt první rok, kdy neumí létat a je krmeno matkou.

Charakter

Perytonovi nebylo dovoleno mít vlastní stín a kdykoliv ho ozáří paprsky, vrhne za sebe stín lidského muže. Možná proto ho skličuje taková touha po lidském mase, přestože se pase na travinách, stejně jako ostatní kopytníci. Krom zeleně rád požírá i kořínky, hlízy a bobule.

Sféry vypráví o touze perytonů mít vlastní stín, která je žene do krvelačných potyček. Peryton útočí od pohledu na humanoidního muže a sápe se po jeho srdci. Pravidlově má běsnící peryton bonus k iniciativě +3 v RSS. Nikdo neví, jaká oběť připadá perytonovi lákavější ani jestli zaútočí přímo či využije nějaké lsti, jisté však je jedno: jakmile peryton smočí svou tlamu v srdci nebožtíka, jeho duše je osvobozena od temného pouta a peryton získává vlastní stín, který mírní jeho brutální povahu, a z rudých očí se vytrácí ďábelský, zlověstný nádech. Perytonova zuřivost klesá až k mírumilovnosti (bojovnost 2) a boji se většinou vyhýbá. Od této doby se chová jako spořádaná vysoká zvěř, ale paměť neztrácí a o jeho minulosti je možné si s perytonem povídat například telepatií, svolí-li k tomu. Přestože není příliš chytrý, svou minulost dokáže zhodnotit poměrně objektivně, stejně jako události, které svým orlím zrakem pozoroval ze vzdušných výšin.

Žádnou moudrost od něj ale nečekejte, dožívá se zhruba 50ti let věku a krom běžného života ne nepodobného obyčejnému jelenovi na něm není nic zvláštního. Za zmínku stojí snad jen jeho láska ke třpytivým předmětům, především zrcátkům a jiným předmětům odrážející světlo (takovéto cennosti shromažďuje ve svém hnízdě). Za pěkného dne je možné perytona spatřit, jak hledí na svůj odraz na hladině tůně či jezera – obzvlášť nemá-li ještě svůj vlastní stín – takto uchvácený peryton je lehce překvapen cizí přítomností, jelikož bývá do svého odrazu zabrán až nevnímá okolí.

Dodatky

- Po smrti perytona ztrácí jeho kůže zvláštní schopnost nezranitelnosti nekouzelnými zbraněmi, svou barvu a lesk si však ponechává po dlouhá staletí. Výstavní trofej bývá vysoce ceněna.
- Peryton si je vědom svého prokletí a vnímá ho jako svou přirozenost.
- Druidi si tajemství o perytonech předávají a dokáží perytona odvracet. Při odvracení perytona si druid počítá postih 5 a už jen pohledem automaticky pozná, zda se jedná o perytona prokletého. Perytona vnímají jako přirozenou součást lesa.
- Peryton může být použit jako běžná nestvůra, může na něj být vypsaná odměna pro lovce bestií, stejně jako může být zahalen rouškou tajemství v podobě mrtvol zabitých očividně rituálním způsobem. Je třeba si ale dát pozor pokud perytona použijeme do konfrontace s družinou bez předchozí přípravy – perytonova nezranitelnost může přivodit brzkou a PJem nechtěnou smrt družiníka.