Co se do tabulky nevešlo:
Vytrvalost: 17/zvíře
Ochočení: 6

Úvodem

Koton je lidmi zkomolený název pro takzvanou Kozu čtyřrohou, původní název pochází z Bukwornského slova Koto~an. Který znamená Chodec Horský. Koton je mylně označován za kozu, jelikož je příbuzným kamzíka a je členem skupiny turovitých. Samice se nazývá stejně jako u koz koza a samec kozel. Mládě se nazývá kůzle.

Vzhled

Koton je mohutný čtyřnohý savec, který dosahuje nejvýš 2 sáhy a jeho tělo je 1 a půl sáhu dlouhé. Má hustou srst bílé barvy avšak najdou se i jedinci se srstí hnědou či černou (fleky nejsou výjimkou). Srst ho chrání před krutými mrazy panujícími v krajině kde se obvykle vyskytuje. Svým dlouhým vousem připomíná spíše kozu, proto také koza čtyřrohá. Na hlavě mu sedí majestátné rohy, které jsou stočeny od hlavy až k lopatkám. Název čtyřrohý se vžil do podvědomí lidí díky tomu, že každý roh má dvě části. Část první vyčnívá dopředu a druhá je zahnutá. Zadní, zahnutá část rohů dosahuje délky až 60 cm a mají je jak samci, tak samice. Koton jich užívá k obraně a k vyhrabávání potravy ze sněhu. Hřbet má v lopatkách prohnutý nahoru, což způsobuje, že vypadá, jako by měl hrb. Kopyta jsou opatřena tvrdým okrajem a měkkým, pružným nášlapným polštářkem, který umožňují pevné přilnutí jak k skále, tak k ledu. Obě pohlaví jsou si velice podobná.

Výskyt

Tyto zvířata umí velice dobře šplhat po téměř příkrých a kluzkých skalách a nejčastěji obývají území od 3000 metrů nad mořem výše. Vyskytují se všude tam, kde mají dostatek klidu k životu. Nenajdeme je například v horském průsmyku, kudy denně projde několik karavan s nákladem, ale spíše je uvidí ten, kdo bude s družinou cestovat po téměř zapomenutých stezkách. Určitě je potká také osamělý dobrodruh putující v tichosti přes hory do vzdálených krajů.

Způsob života

Žijí v malých skupinkách, které se skládají s trvalých párů a samice rodí po 12 měsíční březosti jedno, vzácně dvě mláďata. Potomek je kojen po dobu asi 8 měsíců a s matkou zůstává téměř vždy do dvou let. Mláďata mají již od narození hustou srst a jsou neuvěřitelně aktivní, což dokazuje i to, že po více jak půl hodině po narození jsou schopni skákat mezi skalami. Tito tvorové jsou býložravci a spasou vše, co v těchto výškách roste - od trávy, ostřic, výhonků a listů stromů až po lišejníky a mechy, ani jehlice nahosemenných rostlin pro ně nejsou překážkou. Podobně jako antilopy se umí postavit na zadní nohy a předními se opřít o kmen či skálu, aby lépe dosáhl na potravu. Kotoni mají velice rádi slaný liz, ke kterému musejí podnikat dlouhé a namáhavé výpravy a tudíž mají velkou výdrž. V zimě slézají do nižších výšek, kde není sníh příliš hluboký a občas se zatoulají i k mořskému pobřeží, přesto nejsou Kotoni zvlášť dobrými plavci. Pokud je počasí příliš nepříznivé, zdržují se v jeskyních či pod skalními převisy. Tito tvorové by mohli být považováni za škodnou, avšak díky dlouhé březosti se nemůže stát, že by se přemnožili. Průměrně se dožívají věku okolo 10 výjimečně až 15 let.

Využití

Jen málo ras se naučilo ochočit toto divoké zvíře žijící na horských úbočích. Pokud se jim to podařilo tak je dojí, a chovají kvůli kožešině a masu, které je sice tuhé avšak v těchto nehostinných krajích vítanou pochoutkou, z průměrně velkého kotona může družina získat asi 18+1k10 krát 2 čenů masa načež čas potřebný k jeho získání je 5hod+1k10 krát 3 směny.(Pj může upravit jak hmotnost masa, tak i čas který postavy stráví kucháním apod.) Doba je tak dlouhá kvůli tomu, že kotoní kůže velmi dobře přiléhá k tělu a přes tukový polštář na břichu se dobrodruh těžko dostane k vnitřnostem. Pytláci loví tyto zvířata hlavně kvůli rohům, které mají mezi horským lidem nemalou cenu. Jejich tvrdosti se vyrovná máloco. Obzvlášť horalové si rohů váží, protože se z nich dá vyrobit spousta užitečných věcí. Dalším cenným artiklem na trhu je jejich kůže, člověk ji může využít stejně obratně jako samotní kotoni a to k ochránění před chladem.