Bestiář

Fňukal Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 15

Skupina: Magický tvor

Životaschopnost: 3 životy

Útočné číslo: - (nebojuje) /(-1 + 1/0) = 0

Obranné číslo: (1 + 1) = 2

Odolnost: 5

Inteligence: 13

Velikost: A0

Zranitelnost: C, I, J, K, N

Pohyblivost: 10/magický tvor

Přesvědčení: zákonné dobro

Poklady: viz. níže

Zkušenost: 4

Bojovnost: -

Síla mysli: -

Popis:

Strašidla z povídaček

Inu, však to znáte. Ani vody se přes mlýnský kolo nepřežene tolik, jako se za stejnej čas namluví všelijakejch povídaček. Ale dnes to není pouze podobnost v klapotu babskejch hub s mlýnským soukolím. Jsou tomu již myriády neděl, kdy žil v Kotěnusy jeden mlynářskej čeledín, Páneřík se tuším jmenoval. A tenhleten panáček tuze miloval panenku z vedlejší vsi, Libušku. I jí se tvářičky zardívaly, když jel Páneřík oukolem její sukýnky. Ale co čert nechtěl, že byl Páneřík jen obyčejným slouhou, bránili její rodiče i hubičce. A tak se chudák sužoval každým dnem. Dokonce i starej mlynář si tu dobu stěžoval, že má vlhkou mouku. Tak pláčem rosil svůj smutek. Každej v Kotěnusích tehdy tušil, že takový moldánkování nemůže mít delšího trvání. Jednou, když i do mlejna dorazila zpráva o tom, že se ve vedlejší vesnici chystá veselka, nikdo netušil, že se půjde do kostela hned dvakrát. A stalo se tak. Libuška se strojila na svatbu s mladým kovářem Vejchou. Když se tu novinu dověděl i Páneřík, prý mu nelidská úzkost sevřela hrdlo. Tý noci prý praskl kmen starý vrby u potoka a s ním puklo i Páneříkovo srdce. Nikdo dnes už neví, kolik slzí tehdy proteklo, ale vrbě u potoka se začalo říkat uplakaná. Starej mlynář v hospodě vyprávěl, že když si navečer chodí napěchovat trochu tabáku do fajfky, ozývá se z ní fňukání a je v ní prý zakletej Páneříkův duch. Ono se skutečně ozývá. A uvěřil-li jeden, uvěřili pak všichni.


Tak vypráví jeden starý kotěnuský brusíř o vzniku jednoho z fňukalů. Fňukalové jako takoví, jsou bytostí jen velmi málo známou, pouze v některých oblastech a to především vesnických. Samotní lidé, kteří o něm vypráví, nemají paradoxně nejmenší tušení, že právě díky nim fňukalové vznikají a přichází na svět. Jejich zvláštnost je právě v tom, že mohou vzniknout kdykoli a kdekoli, jak jen si lidé vymyslí, že někde jsou. Aby se ale z vymyšleného fňukala mohl stát fňukal skutečný (hmotný), je třeba o něm někomu vyprávět. A právě v té chvíli, kdy je o něm vyprávěno, právě v ten moment a o nic později musí v něj také někdo uvěřit. Jestliže v něj nikdo neuvěří, nenabude fňukal žádné trvalé podoby a nevznikne. A tak jenom tehdy, když jsou tu společně tři síly – vymyšlení, vyprávění a uvěření – jenom tehdy může přijít na svět nový fňukal. Je tedy zřejmé, že jde o tvora řekněme regionálního. Jakmile ovšem zemřou ti, jež o nich ví a nebude už nikdo, kdo by o nich vyprávěl, nebo si je vymýšlel, fňukalové nadobro zmizí. Možná že na několik let, než si bude zase někdo z někoho utahovat a vyprávět o ufňukaném bubákovi, přičemž mu posluchač uvěří.


Vzhled

Fňukalové jsou bytosti plaché, tudíž chcete-li je spatřit, není záhodno dávat mu svou přítomnost náležitě najevo. Povětšinou své okolí bedlivě pozorují ze svého úkrytu, kde se cítí v bezpečí. Jde o tvorečky velice drobné, výšky obvykle do šestnácti coulů. Jejich tělo je humanoidní povahy, ovšem silně rachitické. Neodívají se, jejich tenká kůže má světle šedou barvu, místy se stříbřitým odstínem. Na slabých nohách se pohybují jakoby ve dřepu, přičemž se jeho dlouhé úzké ruce dotýkají země, avšak nijak si jimi při pohybu nepomáhá. Celému „pohublému“ a drobnému tělu dominuje poměrně velká šišatá hlava, posazená na krátkém úzkém krčku. Ouška jsou drobná, lidských tvarů, ústa tenká a krátká, téměř nepatrná, zato nos a oči jistě ihned upoutají vaší pozornost. Nos je dlouhý, trychtýřovitého tvaru a doslova jako trychtýř. Má jen jednu velkou nosní dírku a vynikající čich. Oči jsou tmavě černé a hluboké, neustále skelné, až se zdá, že jsou stále uplakané. Ono je tomu skutečně tak. Každou chvíli z nich ukápnou dvě velké slzy a to i když má zrovna fňukal důvod k radosti.


Povahy ufňukané

Patří do podskupiny tzv. dobrých strašidel, tvorům v zásadě neškodícím. Dovede plakat a brečet, ječet, skučet a bulit, bědovat i naříkat, fňukat i vzlykat na „sto způsobů“. Jednou pláče jako malé mimino, jindy vříská jako vzteklý kluk po výprasku, jemně štká jako nešťastná dívka a hned zase ječí, jako by jej na nože brali. Ví, jak plakat večer a jak po ránu, ví, co se hodí k zimním nocím a co k letním podvečerům, jinak pláče v průjezdu starého domu, jinak na stromě u řeky, jinak za komínem. Jeho nátura je stejně ufňukaná jako jeho strašení. Díky jeho fňukalskému hlasovému umění, si jej již nejednou lidé spletli s daleko zákeřnějším hýkáním hejkalovým. Fňukalové mají mezi sebou podobně jako my i svá jména. Jsou ale poněkud neobvyklá, namátkou například Brečoun, Bulín, Vřískal nebo Slzinek. Žijí vždy sami, i kvůli jejich zvyku jsou k tomu předurčení, na stejném místě nikdy nevzniknou dva fňukalové. Jelikož jde o tvory magické, nepotřebují k životu spánek ani jídlo. Díky tomu mohou v noci skučet a „strašit“. Přestože nejedí existuje jedna pochoutka, kterou sem tam v nějakém přístřeší uloupí. Jsou to sušené křížaly. Ovládají obecnou řeč na dokonalém stupni. K tomu, aby se případně lépe dorozuměli s jinou postavou, využívají kouzla bábelská rybka. Při styku s postavami se budou chovat obezřetně a bázlivě do té doby, než usoudí, že se jedná o tvory dobré. Potom budou vždy nápomocní a milý. V opačném případě se budou od zlých postav držet zpátky a snažit se s nimi co nejrychleji rozloučit.


Pobývání v hmotném světě

Samotné pobývání fňukalů v hmotném světě, to je tuze prapodivná záležitost. Jejich vznikem je vyprávění a stejně tak se vyprávění stává i jejich zánikem. Při setkání a sblížení s ním bude postavu přesvědčovat, aby mu vyprávěla nějaký příběh. Důvod je jednoduchý, fňukalův pobyt na zemi pro něj není žádnou radosti. Ba naopak. Snaží se vysvobodit. Způsob jakým může dojít ztraceného klidu je ten, že mu někdo odvypráví vymyšlený příběh, který stál za jeho vznikem. Tedy příběh, který jej přivedl na svět. Někteří fňukalové ovšem setrvávají na světě už velmi dlouho. Dříve než je někdo stihl najít, sblížit se s nimi a vysvobodit je, tak zmizelo vyprávění z lidských pamětí a povědomí. Nemají to tedy na zemi lehké. Avšak ten, kdo by se mu odvděčil a prolomil jeho trápení – odmění se mu fňukal před svým rozplynutím malým pokladem – křišťálovou slzou. Jakmile je vysvobozen, zbude po něm jen malá louže, která vyschne, jako každá jiná nemagická kaluž.


Zvláštnosti a kouzelnosti

Studánkové oči

Pronikavost a smutek jejich studánkových očí má schopnost vzbudit v inteligentním tvorovi soucit. Tento soucit způsobí, že se tomu, kdo do nich pohlédne posune přesvědčením o jeden stupeň směrem k zákonnému dobru (zákonně dobré postavě pochopitelně nijak). Pohled se bere jako past Int ~ 8 ~ nic/změna přesvědčení. Tato změna působí po dobu styku s fňukalem nebo pobytu v jeho blízkosti. Při překonání pasti si ji již postava nepodstupuje znovu, až při případném dalším setkání.


Fňukalovy slzy

Z jedné padesátiny čtvrtky (tj. asi dvacet mililitrů) fňukalových slz lze vydestilovat 11-22 alchymistických magů. Tento zdroj magenergie patří k málo známým. Fňukalovy vyplakané slzy zůstávají tam kde dopadly ve tvaru kapky do východu slunce, kdy zmizí.


Vlastní magenergie

Fňukalové mají vlastní kouzelnickou magenergii, díky níž mohou sesílat některá kouzla z PPP – bábelská rybka, břichomluvectví, zamkni. Fňukalové mají 10 + 1k6 magů denně, pravděpodobnost úspěchu sesílání kouzel je 90%. Kouzelná síla se jim doplňuje vždy s východem slunce.


Křišťálová slza

Výše zmíněný „poklad“ je kouzelným předmětem. Slza velikosti lahvového korku svítí ve tmě stříbrným světlem v kruhové vzdálenosti pěti sáhů. Pokud by ji někdo rozbil (ať již úmyslně či nikoli), budou všechny živé bytosti v okruhu pět sáhu kolem místa, kde se roztříštila, magicky oslepeni po dobu deseti směn, bez možnosti odstranění před uplynutím onoho času. Za případný prodej slzy by v běžném klenotnictví osoba utržila kolem pěti zlaťáků.

Dovětek

Při psaní příspěvků se často pozastavuji nad užíváním slova lidé v textech. Pochopitelně jde o označení nepřesné a čtenář nechť mi toto odpustí a rozumí pod tímto pojmem bytosti obecně humanoidní, ve světě dračího doupěte jde tedy o všechny barbary, hobity, elfy a podobně.


Speciální poděkování patří Andreji Gjurićovi.

Přidáno:

Přečteno: 0

Hlasovalo: 15

author_nick:

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Syrus: Jsou to spíše jména získaná, oni sami sebe nepojmenovávají. Příčinnou je jejich setkání s nějakými osobami, které dle jejich způsobu vyluzování tónů prohodí: "Ty si mi ale vřískal" nebo "Copak tu děláš bulíne jeden?" a oni toto označení přijmou za své a říkají ostatním - Já jsem Vřískal či já jsem Bulín.


 Uživatel úrovně 8

Aritma:
jenomže kroll definuje sám sebe protože žije mezi ostatními krolly. Jenomže fňukal se objeví zničeho nic a žije samotářsky. Proč by si tedy dával nějaké jméno?


 Uživatel úrovně 0

Dílo se mi moc líbí. Osobně mě nic do očí nepraštilo a těj několik nedostatků, co objevili ostatní, to nepočítám. Je sice pravda, že zpracování b mělo být co možná nejlepší ale každý ví, že se nedá ošetřit vše a ikdyž to protáhnete sovou třeba stokrát, stejně vám na tom kdykoliv někdo něco najde. Takže dávám 5* za to, že se mi to líbilo, a že jsem nic závažného nenašel.

Syrus: Proč by nemohl tvor s inteligencí 13 definovat sím sebe? Každej kroll si sám sebe dokáže uvědomit a to má inteligenci nejlépe poloviční (až na vyjímky). Tohle je trochu chyba u všech hráčů, že berou inteligenci jako ukazatel mentálního vývoje ale není tomu tak. Kroll může mít mnoho zkušeností, řekl bych dokonc, že může být moudrý, jen nikdy nebude mít takové schopnosti v řešení logických problému. A omlouvám se, že to co píšu není k tématu.


 Uživatel úrovně 1

Dobře použitelná pohádková bytůstka. Díky té záplavě mi už pohádkové bytosti začínají být nesympatické, to ale nic nemění na očividné kvalitě příspěvku.

Mé kritické oko něco přece jen pochytilo.
Fňukal je drastický zdroj peněz. Přijde-li někdo na systém vzniku a bytí fňukalů, může systematicky tvořit další, nalhávat lidem příběhy a tak rodit nové fňukaly. Proč to?
Vždyť jedna jeho slza stojí pět zlatých, sím. Mohlo by to v extrémním případě dojít do takové dálky, že by se dalo v přeneseném smyslu hovořit o fňukalských farmách.

Nadále shledávám fňukala sice dobře zpracovanou, ale nijak výrazně zajímavou bytostí. Nejvyšší potenciál díla leží ve využitelnosti, leč ve svém obsahu spíše jako výplň nočního dobrodružství.
Také oceňuji styl, kterým je dílo napsané. Zejména úvod je perfektně pohádkový, sedí našemu českému pohádkovému vkusu a neodbíhá od klasiky. Příjemná změna oproti klišé fantasy stvůrám.
Dávám čtyři za povedené dílo.


 Uživatel úrovně 8

Fňukal určitě není jediné strašidýlko, které straší, aby ho někdo přišel osvobodit, ale asi je jedním z prvních, které se tu, na dračím doupěti, objevilo : ) a vidím to jako velké plus, určitě to rozvíjí možnosti hraní.

Jaký vliv má na fňukala malá víra? Když je poslední člověk, který duševně váhá, jestli v něj věří nebo ne...

Ve vzhledu mi chybí jakékoliv zmínky o ochlupení, vlasech...
Dále genitálie a zadnice... nepije a nejí, nerozmnožuje se.. logicky by ani jedno neměl mít... ale co se děje s křížalama? Zmínil si je, ale nic z nich nevyvodil. Buď by z nich mohl mít magenergii, nebo chvíli nebrečení, nebo naopak záchvaty smutku.... nebo by z nich jako magický tvor neměl vůbec nic. Ale u tak jednoduchého systému, kterým přijímání potravy bezesporu je, by se měl zákon o energii dodržet : ) (už sem se několikrát spálil u zákonu zachování energie v kolizi s magií, proto to beru s rezervou : )

Určitě je chyba, že magické oslepnutí křišťálové slzy nelze odstranit. Nějaká kouzla, silné lektvary... měly tam být uvedeny alespoň obecně. Nevidím totiž důvod, proč by to nešlo vyléčit.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím autora,

Tvé dílo se mi velice líbí. Je kvalitně propracované a mé kritické oči si nevšimli žádné chybky. Z postu PJ nemám, co vytknout. Je to krásně zpracovaná pohádková bytost.

Snad jen bych doplnil, zda má Fňukal nějaký konkrétní přínos pro družinu. Jediné čeho jsem si všiml je, že se snaží přesvědčit nějakou bytost, aby mu vyprávěla příběh (odvděčí se slzou to ano,...). ALE, co když vychytralí dobrodruzi budou chtít zneužít chudáka Fňukala a budou chtít nějakou zálohu: ku příkladu informace, poklad, znalosti. Nebyla by bývala škoda připsat k dílu tyto okruhy, jimiž se může Tvá bytost "odvděčit".

Jak jsem již napsal. Tvé dílo je kvalitní a budu ho hodnotit 5*,

s úctou

Tobša


 Uživatel úrovně 8

Tedy: další příspěvek k bestiářovým "dnům strašidel a pohádkových bytostí"
Nápaditá nestvůrka daná prostředím. Buď quest pro začínající družinu (zjistit příběh), nebo zpestření noci pro družinu zkušenější.

Dílko po literární stránce natolik přesahuje běžný bestiářový průměr, že jsem pojal podezření, jestli nejde o plagiát. Naštěstí nikoliv.

Dílu v zásadě není co vytknout, nicméně pár chybek jsem pro forma vyšťoural:
- podobu jakého pohlaví na sebe berou? Podle postavy z vyprávění, vždy mužskou/ženskou nebo nějakou "mezi"?
- trošku nelogická je zmínka o jménech. Píšeš, že mají jména mezi sebou, ale na druhou stranu se dva fňukalové prakticky nikdy nemůžou potkat. Nemám nicméně takové psychologické znalosti, abych mohl posoudit, jestli by si tvor s int. 13 dal jméno resp. jak by definoval sám sebe,
- "Někteří fňukalové ovšem setrvávají na světě už velmi dlouho. Dříve než je někdo stihl najít, sblížit se s nimi a vysvobodit je, tak zmizelo vyprávění z lidských pamětí a povědomí" - kontradikce. Výše píšeš, že zmizí, pokud někdo zapomene jeho příběh,
- snaží se "osvobodit" - odkud tedy přicházejí a kam jdou? Do astrálních sfér?

Přestože nejde o nestvůru nijak záadní, použitelná je.

Dílko si autor otagoval sám