vytrvalost 10/hmyz
zvl. = Jed Odl ~ 1 ~ nic/ stínový život
* vůči jedům vlastního rodu má dvojnásobnou odolnost

Zvonimír, potulný bard

Vzhled

Tento malinkatý pavouček má několik svých osobitých znaků a tvoří vlastní odnož od celé skupiny pavouků. Podle vzhledu by k nim měl bezesporu patřit, ale liší se svým chováním a inteligencí.

Hlavohruď se zadečkem má velikost asi jeden coul. Hlavohruď není oddělena stopkou od nečlánkovaného zadečku, stejně jako u všech pavouků. Chloupky jsou husté a dokonale pokrývají celé tělo. Mají tmavě šedou barvu a na zadečku je černá kresba kruhovitého tvaru (u samečků sluncovitého - s paprsky). Pod chloupky je tělo tmavohnědé. Na konci zadečku jsou klasicky umístěny snovací bradavky se snovacími žlázami produkujícími "hedvábnou" pavučinu. První pár končetin je výrazně delší než ostatní. Jsou asi dva a půl coulu dlouhé. Druhý a třetí pár měří něco málo přes coul a čtvrt a čtvrtý pár má dva couly. Na hlavě je umístěno smaragdově zelené tzv. osmioko. Na rozdíl od všech ostatních pavouků má na hlavě malá špičatá, chlupatá ouška. Jde o vyústění dokonale vyvinutého sluchové ústrojí. Jejich sluch je ještě o "třídu" lepší než u lidí, elfů apod. s tzv. absolutním sluchem. Tento sluch by se dal přirovnat ke krollímu ultrasluchu. Pro zjednodušení se bere jako pravidlově totožný.

* Sameček je stejně velký jako samička a platí pro něj stejné parametry.

Výskyt a trocha historie

Pavoučice lyrová žije v tropických, někdy až subtropických oblastech. Její domov je pro pavouka trochu neobvyklý. Drtivá většina z nich si utkává své pavučiny na dutých stoncích tawby. Tawba je bambusu podobná rostlina, rostoucí nad mokřinami. Jednoho dne se stalo, že jakási pavoučice vlezla do loutny potulnému bardovi. Zařídila si zde skrovný byt na ploše neupraveného dřeva, kde si utkala síť z "hedvábného" vlákna. Domovem se jí tak staly ladící kolíčky a malé otvory ve tvaru písmene ´f ´, v ozvučnici. Jakmile bard zahrál na svůj nástroj všiml si, že loutna zní bohatými, jako zlato znějícími tóny, čemuž tak dříve nebývalo. Po chvíli zjistil, že zvuk je měněn podivuhodnou pavučinou uvnitř loutny. Od té doby měl vždy plný klobouk a stal se vítaným návštěvníkem nejedné knajpy či zájezdního hostince. Uplynulo již mnoho let a toto tajemství se díky synovi starého barda dostalo k uzavřenému kruhu lidí. Nyní je jejich celoživotním pokladem předávaným z generace na generaci. Těchto pár bardů se vydává do tropické oblasti odchytit si pavoučici, aby se usadila v jejich nástroji. Ta tak vyměňuje stonek tawby za rezonanční desku z jedle. Zatím je toto tajemství velice přísně střeženo, a tak jsou pavučnice odchytávány pouze v nepatrném množství. Ovšem je jen otázkou času, kdy si po pár korbelech lahodného moku pustí někdo pusu na špacír.

Život a chování

Podobně jako domov pavoučic je neobvyklý také jejich život. Téměř celý den tráví utkáváním pavučin na tawbách, z nichž poté vyluzují pohádkové tóny. Svými končetinami drnkají na pavučinu, jako bájní umělci na harfu. Pavouci a pavoučice hrají jeden s druhým dueta, někdy harmonická jindy zas energické kontrapunkty. Na své sítě hrají, aby přilákali svou kořist. Na nebohou oběť číhají zespod sítě a poté ji omotávají lepivým vláknem. Teprve pak nasávají hltanem tekutou tráveninu. Živí se drobným hmyzem (ovšem pokud jsou v loutně nepohrdnou ani starou můrou) a mohou i dlouho dobu hladovět, podobně jako pavouci. Žijí osaměle, až na několik týdnů strávených v matčině kokonu, utkaném z pavučiny. Z něj se vylíhnou desítky mláďat z nichž přežije pouze zlomek. Většina padne za oběť kanibalismu. Potom jednoho dne malí pavoučci vyšplhají vzhůru na tawbu, hodí své nitky do větru (babí léto) a odplachtí pryč, hledat si nový domov. Ty nejkrásnější melodie hrají pavoučice (samičky) v době namlouvání. Samotné objetí ovšem trvá jen několik okamžiků a partner, jenž se tak ochotně odevzdával tomuto spojení je sežrán. Samci se tedy povětšinou dožívají 2 let (tedy do prvního oplodnění), zatímco samice obvykle 10-12 let. Pavoučice má také jednu velkou smůlu a to, že stejně jako bambus je hojně odsekávána i tawba, a tak musí i několikrát za život měnit a stavět obydlí. Platí též, že v zajetí se dožívají mladšího věku, než ve volné přírodě.

Pavučina a hudba

Princip kouzelných tónů v loutně s pavoučicí je velice jednoduchý. Jakmile bard sklouzne prsty po strunách, rozechvěje se uvnitř loutny pavučina a zašimrá pavoučici v nožkách. Ta okamžitě odpovídá hraním o oktávu výše a v nitru loutny se tak zvuky zázračně mísí, čímž vzniká celé umění. Když naopak hraje sama, například píseň hladu, aby přilákala kořist, neprozradí vůbec nic. Samotné hraní na pavučinu je totiž běžným sluchem nerozeznatelné (pouze krollím ultrasluchem). Aby pavoučice v loutně vydržela, musí ji pochopitelně bardové nějak krmit. Jednou za čas tedy nechají v noci otevřené okno, postaví loutnu na parapet a vloží dovnitř mléko, med, trochu krve a podobných laskomin. To pavoučici zajistí dostatečný přísun hmyzu, jelikož ne každý se nechá jejím hraním zlákat. Zajímavá situace ale nastává vždy na jaře, kdy pavoučice hraje namlouvací píseň, při které přidává nejrůznější trylky. Čeká a čeká, jenomže tak daleko za ní žádný milenec nepřijde. Takto se snaží obvykle 5-7 nocí. Když zjistí, že se snaží marně, nastává období "útlumu" a pavoučice přesvědčena o své neschopnosti přilákat samečka 3 týdny ani nedrnkne.
Pavučina pavoučice lyrové je též vysoce ceněnou alchymistickou surovinou. Ale opět známou jen některými mistry. Mezi její výjimečné vlastnosti patří vysoká tvrdost a pevnost a zároveň její hedvábná hebkost, proto je v menším množství přidávána jako surovina, při výrobě některých magických oděvů, plášťů apod. (což se projeví zmenšením pravděpodobnosti roztržení oděvu). Když není příliš ušpiněna od zachycených nečistot, je velice krásná. Je tkána do pravidelných útvarů a má jemně blankytnou barvu. Cena jedné mince pavučiny se pohybuje kolem 18 stříbrňáků. Za den je pavoučice schopná utkat mince dvě.

* pavučinu vyrábí samec i samička
** pokud se do loutny dostane sameček bude hrát loutna lépe, ovšem ne tak dobře jako se samičkou. Tóny nebudou tak zajímavě přibarvené. Sameček a samička v jedné loutně nikdy společně hrát nebudou. Každý si bude hlídat své teritorium a jsou za něj ochotni položit život.

Využití ve hře

Zde uvádím několik nápadů na zápletky a zakomponování pavoučic do hry. Tyto náměty by měly posloužit spíše začínajícím pánům doupat. Ti zkušenější si jistě vymyslí jiné podle svého.

Dovětek

Celý příspěvek je koncipován jako nový přírůstek do bestiáře, avšak velmi lákavě (dle mého soudu) se zde nabízí možnost využití jako zlodějova přítele. Proto pokud máte ve svém světě povolání bard je to věc jako dělaná. A jestli ne, klidně se Váš zloděj může naučit hrát na loutnu. Pavoučice v loutně bude dávat jistě nějaké bonusy k získání důvěry při hraní apod. To vše už záleží na Vás. Jelikož není bard standardním povoláním nerozvádím zde podobné věci do detailů. Na závěr dovětku bych ještě podotknul, že je též možné, že máte ve svém světě jiné bardy nebo nemáte loutny. Pavoučice může být klidně i v jiném nástroji "hruškovitého" tvaru a v rukou jiného umělce. Příspěvek je inspirován povídkou. Přeji hodně zábavy.