Karavela se zmítala v bouři. Vítr ji hnal směrem na korálové útesy a posádka se vší silou snažila odvrátit hrozící pohromu. Marně. Na úsvitě plavalo na širé vodní planině již jen několik kusů dřeva...

Na jednom takovém kusu přežíval, zázrakem, který si sám nedokázal vysvětlit, jeden z trosečníků. Vítr a proud ho pomalu hnaly k jednomu z ostrovů. Byl vyčerpán, takže jen ležel na vodě, opíraje se o své dřevo. Na pláž ho příboj vynesl někdy zvečera. K smrti unaven zůstal ležet na břehu. Nevěděl, jak dlouho takhle ležel, když uviděl, že se k němu blíží jakási podivná postava. Její tělesné proporce neodpovídaly ničemu co znal, a že toho nebylo málo... Bytost přišla až k němu a sklonila nad něj svou jakoby rybí tvář. Antropolog a zoolog, profesor Gregor Tyffyn hořce zalitoval, že se mu utopil poznámkový bloček.

Dielementus je malý humanoid. Běžnému člověku je asi po pás (tj. něco kolem 150 coulů). Namodralá pokožka je zcela bez chlupů, hlava bez vlasů. Končetiny jsou proti tělu dlouhé a mohutné. Mezi prsty na rukou i nohou mají dielementové plovací blánu a prsty umí roztáhnout více, než je u humanoidů běžné. Plocha dlaní a nohou je také větší, než by člověk čekal. Výška hobitího mladíka, ale dlaň krolla. Ústa s fialovými rty jsou plná malých ostrých zoubků. Mají štíhlé, jakoby rybí tělo. Jejich oči mají šedomodrou barvu a podobně jako ryby je téměř nikdy nezavírají ani nemrkají ( s vyjímkou krátkého spánku). Na rozdíl od ryb ale mají oční víčka.
Struktura mluvidel umožňují artikulovanou řeč, ale jejich přirozený jazyk se od lidských forem dorozumívaní hodně liší.

"Dielementové, jak jsem se rozhodl je nazývat, se mě ujali a pozvali do své v úvozkovkách ´vesnice´. Tedy, nebylo to tak jednoduché. Jejich jazyk se vymyká čemukoli, co jsem kdy slyšel. Domlouvali jsme se tehdy spíše posunčinou. Jejich vesnice stála na břehu hlubší laguny, ve které skotačila malá dielemenťátka. tehdy jsem poprvé spatřil, jak jsou ve vodě úžsně obratní. Mohou být mezistupněm mezi rybou a humanoidem?" (Profesror Gregor Tyffyn: Můj rok mezi dielementy)

Přirozeným prostředím jsou pro dielementy korálové ostrovy. Usidlují se na březích lagun a mělkých zátok. Jejich vztah k vodě je velmi vřelý. Jsou sice schopni vydržet pod vodou i několik desítek minut, ale zpravidla nebudují sídla, na která by se nebylo možno dostat po souši. V jedné komunitě - vesnici - žije asi třicet dielementů.
Válku dielementové v podstatě neznají. Mezi sebou se téměř vždy dohodnou a na jejich území málokdy zavítá příslušník jiné rasy.

Dielementové nemají žábry, takže nejsou schopni života ve vodě, ale vzhledem k velkému objemu svých plic a kyslíkové nenáročnosti svého těla, jsou schopni vydržet pod vodou skutečně dlouho. Přesné údaje chybí, ale povídá se, že až hodinu. Zdravý dielementus se rozhodně neutopí téměř nikdy (nepočítáme-li případy násilného utopení nebo nemožnosti pohybu pod hladinou). Potápění zdéli patnácti minut není vyjímkou. (Pro PJ: Dielementus vydrží pod vodou tolik směn, kolik je počet jeho životů lomený dvěma. Až po dalších 1k10 kolech se začne topit, a to ještě poloviční rychlostí, než běžný suchozemec.)
Velké dielementí oči jsou velmi dobře uzpůsobeny k vidění pod vodou. Běžný dielementus vidí ještě celkem slušně v místech, kde postavy už dávno vidí jen černou prázdnotu. (pro PJ: Pro dielementy platí podobná tabulka postihů za hloubku jako pro běžné suchozemce s tím, že ale dostávají postih až při hloubce 30 sáhů. Tam je postih -1, při 40, -2 atd...)
Další velkou zvláštností je, že dielementové jsou trojpohlavní. Tedy pro vznik nového jedince je potřeba "spolupráce" tří dielementů různého pohlaví. Je tomu tak zřejmě proto, že genom dielementů je tak složitý, že by v případě reprodukce dvěma jedinci neúměrně vzrostlo riziko chyb. Zřejmě proto tři pohlaví.

"Je smutné, že profesor Tyffyn, zřejmě kvůli prudérnosti doby v níž žil, více nerozepsal o rozdílech mezi třemi pohlavími dielementů. Velká škoda." (Ediční poznámky ke čtvrtému vydání Roku mezi dielementy)

"Blížilo se datum prvního výročí katastrofálního konce naší plavby a já se rozhodl nějakým způsobem se od dielementů dostat. Nejjednodušším řešením byl vor. Dielementové se zájmem pozorovali mé snažení. Nejsem žádný řemeslník, ale oproti nim mám o dost obratnější ruce. Asi po měsíci snažení jsem konečně mohl vyplout. Srdečně jsem se rozloučil s náčelníkem a celou osadou a nstoupil jsem dlouhou pouť k domovu." (Profesror Gregor Tyffyn: Můj rok mezi dielementy)

Dielementové se nejčastěji živí rybami. Jsou díky své rychlosti ve vodě schopni rybu ulovit vlastníma rukama. Ryby požívají syrové, oheň ostatně nepoužívají vůbec. Nesvědčí jim. V nějakém větším řemeslném rozvoji jim brání stavba jejich rukou. Prsty jsou uzpůsobené spíš k plavání, než ke vládnutí jemné motoriky. Dielementové si umí vyrobit jakési přístřešky z palmových listů, které jsou však velmi chatrné a musejí být často stavěny znova (přibližně po každé větší bouři). Nedělejte si o nich iluze, je to jen několik vzájemně o sebe opřených klád, pokrytých palmovými listy. Umění používat provazy, či jiná pojiva dielementové dosud neovládli. Dál řemeslný rozvoj v podstatě nesahá.

Dielementové se vždy potápějí jen vlastní silou, nikdy nepoužívají závaží nebo jiné pomůcky. Hlubinné stvůry tedy jejich nepřáteli nejsou. Dielementové loví v relativně malých hloubkách (tak do 25 sáhů). Jejich nepřáteli jsou tedy spíše dravé ryby vyskytující se na mělčinách, tedy například obligátní žraloci. Na zemi jsou nebezpečí dravců ušetřeni. Na korálových ostrovech velcí dravci nežijí, takže maximálně občas nějaký dielementus padne za oběť hadům nebo pavoukům.

EPILOG: Profesor Tyffyn nikdy neprozradil zeměpisné souřadnice ostrovů na nichž zkoumal dielementy. Vždy s odkazem na nešetrné zacházení s nově objevenými druhy.

Poděkování

Děkuji všem, kteří mi pomohli v Moudré sově, to jestl Hasielovi, Elwinovi a zejména Spiritovimortovi (nevím, jestli je to takhle správně... Prostě 3. pád od spiritusmortis). Díky