Posledný Samurai
Unavené tělo sesunul na pařez, starý a seschlý pařez. Šlachovitými a vysušenými prsty si promnul vrásčitou tvář, hlavně oči, které lemovaly paprsky vrásek. Pálily ho. Seděl v prapodivném stínu. Jako kdyby se mu slunce vyhýbalo a nechtělo jej těšit svou září, jako kdyby mu bylo výsluní odepřeno.
Ačkoliv byl slunečný den, zase byl ve stínu, a když si to uvědomil, tiše vydechl do osamění. Spatřil náhodné kolemjdoucí, které se snažil oslovit. Pravil „povím vám příběh…,“ ale oni šli dál, nevěnovali mu pozornost. A proto začal rýt ostřím zlomeného meče do hlíny vzkaz, otevřený dopis, který adresoval Trolovi s Kyjem a Mečem, Stínovému Mágovi, Dlouhovlasé Kometě a Skřítkovskému Umělci:
Na konci roku 2008 rubrika Válečník spatřila mé první dílo hrající si s válečnickým řemeslem. Tomu předcházelo skoro rok dlouhé čekání na schválení. Čekání bylo způsobené Erlandilem a okolnostmi, které mu znemožňovaly práci. Dodnes moc nevím, co to bylo, ale doufám, že se s tím Erlandil vypořádal úspěšně. Erlandil nakonec ale odešel. Nejspíš proto, jak jsme do něj s Nathakou pro neschopnost schválit tři díla, co v čekárně hnila bezmála rok. Na post redaktore, k mému obrovskému zklamání, nastoupil Firefanatic. A díky tomu, že jsem za ním dolézal, stal se ze mě v únoru roku 2009 pomocník. A hned jsem vyhlásil soutěž, myslím že první a poslední v této rubrice. V soutěži se utkala tři díla, vyhrál Sniper (myslím, že jsem mu v zášti ještě nikdy nepoblahopřál, a pokud ano, beztak jsem to nemyslel vážně, tedy dodatečně blahopřeji Sniperovi k vítězství, ale hlavně k sepsání kvalitního díla).
Po pár měsících, opět vcelku špinavou horu, jsem se stal právoplatným redaktorem Válečníka. Stalo se tak na konci srpna téhož roku. Šlo o Fanatikovi plány, jak změnit vedení serveru "zevnitř". Cílem bylo odstranit její pomalé fungování a hlavně prospěchářství a cizí špinavé hry. A proto Fanatic mi Fanatic uvolnil jednu židli, aby měl v redakci spojence. A začlo to. Vše se ale sesypalo a způsob, jakým Fanatic postupoval při prosazování svých cílů a požadavků, mne od něj naprosto odradil. Takže jsme se ve zlém rozešly, přesto že jsme předtím byli, mohu-li to tak říci, přátelé.
Asi to nejpodstatnější, co po mne v rubrice zůstane, je koncepce a skupiny. Skupiny jsem dal dokupy již v listopadu 2009 a Almad je záhy naprogramoval. S koncepcí to bylo delší, o dost. Zloděj a Válečník byly snad posledními rubrikami, které byly ještě v tehdejší „zlaté době“, bez koncepce. Platila myslím společná pro Hraničáře, Zloděje i Válečníka. První koncepce pro Válečníka, na které jsem pracoval se Sniperem, byla po pěti měsících práce zveřejněna v květnu 2011. Oboje tyhle vychytávky dnes stále fungují a právě je považuji za můj odkaz rubrice. Protože kromě rychlého schvalování (výjima období maturit a prvního zkouškového na VS) jsem nic dalšího světoborného nepředvedl. A těsně před odchodem byla otevřena rubrika pro všechny hry na základě DrD, tedy DrD+ a DrDII. A to jen díky Fafrinovy, který slíbil pomoc s takovými díly.
Takže to máme za 4 roky jednu soutěž, koncepci, správně navržené skupiny pro třídění děl v rubrice a 13 schválených děl. A teď je na čase odejít.
Má cesta k židli redaktora v Astral Vortexu byla protkána zlikvidováním dvou předchozích redaktorů, přičemž tomu druhému jsem chodil od jeho počátku v rubrice v patách jako stín. S touhou nahradit ho, jednou. A můj odchod je protkán zmateností, znechucením ze serveru, z lidí a ze společnosti. Je protkán naprostým rozčarováním nad smyslem mé práce zde, jak tvůrčí tak funkční. Od chvíle mé registrace jsem se chtěl stát někým. Člověkem, který by byl známý a ctěný pro své znalosti v oboru a vážený pro své vystupování. To se ale nikdy nestalo, jsem jen karikaturou, která si hraje na kapacitu. A nejspíše pro plytkost mých názorů, které vznikaly tak rychle, jak jen mé prsty byly schopny klopýtat po klávesnici bez ohledu na gramatiku a sloh český. Těžko začnete obdivovat pro názory někoho, kdo si je v hlavě neurovná před tím, než je napíše. A už vůbec ne člověka, který se až ve dvaceti naučil psát obstojněji. Nebo to po sobě alespoň, před odentrováním, přečíst. Stačí se podívat na mé komentáře pár let zpět a dáte mi za pravdu.
Můj odchod byl avizován samotnými díly, které v anotacích nesly malou rozlučku, nebo i minipříběh. Odcházím nejen jako redaktor, ale i jako uživatel. Vím, že jsem zanechal mnoho špatných stop. Ale doufám, že těch málo dobrých je vyrovnalo. Nebože ty opravdu dobré jsou v hledisku času natolik mladé, že ty špatné staré zastíní nadobro.
Sentiment se mi hnusí a pokrytectví také, tedy malé rozloučení nakonec: Díky Saragonovi, Shadowmagovi, Ascelle a Sccionovi že jsem je mohl poznat, právě zde. (A ještě dalším, kterým nechci zvětšovat ego) .