Seveřané
| Autor: | Falhir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Vzhled
Seveřané, jak jim mnoho jiných národů říká, jsou lidem statným, houževnatým a vytrvalým. Muži tam běžně dosahují dvou sáhové výšky, leč i ženy měří obvykle kolem sáhu a tři čtvrtě. Že by nemohly být bojovnicemi? Nesmysl! Jsou štíhlé, avšak silné zadosti. Jenomže mají své vlastní starosti…
Seveřany zdobí dlouhé světlé vlasy a zastřihnutý plnovous. Mají v oblibě plést si do nich všelijaké možné korálky a jiné dekorativní nesmysly – tedy alespoň pro mne jsou to zbytečnosti. Mnoho jich má hluboké a prozíravé oči, jistěže to ale není podmínkou. Zato však mají všichni zcela do jednoho bledší pleť, než jejich příbuzní – barbaři. Ti si určitě žijí v teplejších podmínkách, nežli na ledovcových pláních a chladných severních skalách. Ale zpět ke vzhledu…
Ti jejich lovci, řemeslnící a válečníci mají vskutku fyzičku! Žít někde ve sněhu, kolem vás zamrznutá jezera a majestátní hory… A vtom ulovit losa. Nic jednoduchého, potřebujete k tomu opravdovou výdrž a ovšem že i sílu.
Podle toho také vypadají. Mocné paže obdařené nadlidskou silou a mohutnými bicepsy. Celkově svalnatá postava a vystouplá hruď. K tomu vysoká postava a v neposlední řadě i rychlé a vytrvalé nohy.
Ženy jsou na tom podobně; jsou přizpůsobeny k drsnému prostředí a zdatné v běhu. Jen menší, ne tak robustní a samozřejmě mnohem pohlednější.
Seveřanští muži nosívají obvykle jednu až dvě vrstvy zvířecích kožešin. To pokud chodí na lov, či jsou prostě ve vesnici a pracují tam. Je to teplé, leč vyžaduje to vcelku náročné a zdlouhavé zpracování. O to se však starají ženy…
Něco jiného je, jakmile jdou Seveřané do boje, ať už to je jen kmenová šarvátka či doopravdová bitva. To se nejprve obléknou do lehké košile podobné tunice, načež přes ni přehodí a upevní drátěnou košili – podobnou známému kroužkovému brnění. Následuje již nanejvýš jedna vrstva oblečení a to pár lehčích zvířecích kožešin na choulostivá místa (skutečně si dávají pozor na to, aby nenachladli).
Nu a je hotovo. Už se mohou jít bít se svými soukmenovci nebo nějakou horskou havětí.
Jejich rysy jsou podobné těm barbarským. Jen co je pravda, nejsou tak pohlední jako sliční elfové či ušlechtilí muži z rodu lidského. Jejich obličeje nabírají poněkud chladných výrazů. Nelze jim odepírat právě proto jejich krutost, jež povstává ze samotných bojů a krveprolití. Zachovávají chladnou hlavou v ošemetných situacích, ale v jejich očích plane oheň bojechtivosti.
Zvláštní to lid. Nicméně velice zajímavý.
- Kronikář a učenec Eneus, jimi zvaný „Jižní Posel“
Mnoho věcí bylo řečeno mladým Eneem a i když se nechal v jistých úsecích nepatrně unést okolnostmi, zpravil nás o všem podstatném. Půl roku strávil ve společnosti národa Seveřanů, pochytil mnoho nových poznatků, zaznamenal pro nás jejich bohatou náboženskou kulturu – podle jistých lidí možná pohanskou. Jeho poznatky jsou však jen takovým zpestřením, hlavní jsou věcné údaje a parametry seveřanského lidu.
Historie
Není tomu dlouho, co se pár barbarských kmenů vydalo do severních zemí. Někdo by si mohl pomyslet, proč tak učinili. Odpověď je nabíledni: opravdu mohutná teritoriální území. Nejtěžší bylo začít se stavbami nových obydlí. Plán byl následovný:
Mohutná pohoří jim poskytnou trvalé útočiště. A zároveň bezpečné. V obrovských jeskyních začaly vznikat osady a zpočátku se dařilo, avšak brzy se ukázali další obyvatelé hor – nejen zarudlí trpaslíci a horští skřeti, ale i obři. Výjimkou nebyli ani ledoví draci.
Bojovní barbaři nechtěli přijít o teplé jeskyně, a tak začala smršť barbarských útoků. Trpaslíci se stáhli, skřeti si příliš nevyskakovali. Leč obři vyháněli barbary ze skal a když se objevil nějaký ten drak, o to pro nové osadníky hůře.
Brzy padlo v těchto horských šarvátkách mnoho válečníků, dokud se barbaři nestáhli. Neměli ale kam jinam, než do ledovcových plání a zasněžených údolí. Tyto oblasti se tak staly jejich brzkou domovinou.
Barbaři dokonce přišli na skryté výhody; zaopatřili si vesnice a pevnosti v údolích, zatímco zamrzlá jezera začali používat jako zdroj potravy, vody, avšak i taktických bojových pozic. Stačilo vysekat několik děr do ledu – pro vodní živočichy – a někde led jen naklepnout. Tím si vytvořili obranné plochy proti nepřátelům a mnohé pasti související s vodou a ledem. Z druhé strany byli kryti mohutnými pohořími. To vše samozřejmě zůstává dodnes. Stejná domovina, stejné taktické a obranné funkce.
Dnes ti barbaři tvrdí, že jejich králové jsou polobohové, nejchrabřejší válečníci vznikli z kamene tvrdého jako diamant a obři jsou obludní démoni, kteří mají za úkol pouze ničit a rozšiřovat ledová království. Je to úsměvné, ale kdybyste tam byli tak dlouho jako já, uchvátilo by vás to neméně než mne. Každý národ má dle mého názoru legendy a božstva, stejně tak Seveřané.
Způsob života a obživy
Potrava:
Jsou tři možnosti obživy. Jedna z nich je rybolov. Jak již bylo řečeno, Seveřané vysekávají do jezer díry, aby mohli vodní živočichy chytat, avšak aby i ti mohli dýchat. Tímto způsobem mají o rybí stravu postaráno. Ví, že je to nezbytný doplněk běžné potravy.
Sem tam se v údolí objeví nějaký kopytník či šelma. To je dalším způsobem lovu zvěři, avšak mnohem důležitější jsou hvozdy. Nedaleko, blízko hor, leží obvykle rozlehlé severní lesy, kde jsou koruny stromů zdobeny leskle bílým sněhem a kde žijí losi a rysi. Časně ráno se vydá skupina lovců do těchto hvozdů a naloví dostatek tamní fauny.
Třetím způsobem jsou hory; horské kozy, kamzíci, medvědi a ptactvo. Ze všeho je maso, navíc z medvědů dostatek kožešin, z ptáků peří na šípy.
Způsob života:
Muži: Seveřanští muži tráví čas lovem, boji, , zemědělstvím, kovářstvím, řemeslnictvím i stavebnictvím. Díky dostatku vody, dřeva i kamení patří jejich opevnění mezi ty nejmajestátnější. Kolem hradů hloubí příkopy (někdy ani z důvodu blízkého výskytu jezera nemusí), většina domů je tvořena ze dřeva a královská pevnost celá z kamení. Brána železná, neboť Seveřané jsou i kutači a dovedou zpracovávat železnou rudu – jak ve stavebnictví, tak v kovářství.
Jsou to také oddaní pobožní a služebníci bohů; přinášejí jim takřka obden krvavé oběti. V době války jsou oběti bohům dvojnásobné.
Seveřané dělají ovšem ještě jednu věc: zotročují. Ať už ve prospěch zemědělství, stavebnictví, kutání či bojů. Ani ne tak humanoidní rasy podobné lidem, ale spíše divoká zvířata, šelmy, trolly a jiné podobné bytosti. Pokud se shromáždí velká skupina dobře vyzbrojených válečníků a lovců, dokážou chytit i menšího draka (horského, lesního či ledového). Zpravidla je to však zbytečné a čítá to nepěkné ztráty na válečnících a lovcích. Proto raději volí odchycení jednotlivých obrů, neboť ti jsou pro práci i boje praktičtí.
Ženy: I ženy mohou být válečnice a lovkyně, avšak povětšinou se zabývají zpracováním kožešin, vařením (jednoduše řečeno „zpracování potravy“) a jiným podobným záležitostem. Jejich další činností je rodit budoucí válečníky či budoucí pohledné ženy.
Ač se to může zdát zvláštní, ženy jsou o něco málo inteligentnější, a proto zastávají role kněžek božstva. To jen dokazuje, že role mužů a žen jsou vyvážené, nikdo není na vyšším postavení.
Hle, kam se to dostáváme. Do civilizovaných končin! Stejné postavení na straně žen i mužů, to se mi zdá vskutku chrabré ze strany válečníků. Jen se podívejte na barbary, všelijaké možné nomády a jiné podobné národy. S tímhle se tam rozhodně nesetkáte.
Zejména mne uchvátil způsob jejich jezerních obranných pozic. Musím se usmát nad tou představou, jak po ledě přechází skupinka trollů, či nepřátelská armáda. Jen Seveřané totiž vědí, kudy mohou jít a kudy zase ne. Je to postavené na bázi pěšin. Oni vědí, kde se nepropadnou a kde zase naopak. Takový systém je opravdu úctyhodný a dokazuje jen to, jak jsou Seveřané národ lstivý a zručný.
Božstvo
Zde se dostáváme k nespecifičtějšímu znaku Seveřanů – božstvu. Zde jsou jejich nejdůležitější bohové:
Odin: On jest tajemným bohem, jenž dal dle názoru (a víry) Seveřanů světu dar poezie a kouzelných run. Při hledání moudrosti prý přišel podle legend o jedno oko. Je to nejvyšší ze všech bohů. Má dva havrany: Paměť a Moudrost (Hugin a Munin) – tak se nazývají. Oni jsou Odinovi úhlavní poslové a zpravují ho o všem nevídaném, co spatří. Je pánem Valhally a bývá často obklopen válečnicemi nazývanými Valkyrje.
Frigg: Ona jest Odinovou ženou. Podle bájí má svůj vlastní palác, kde sedí a přede vlákno, z něhož tvoří mraky.
Loki: On jest lstivým a zrádným polobohem (zpola bohem, zpola obrem). Je zlý a díky své lsti způsobil, že byl miláček bohů Baldur probodnut větvičkou jmelí. Je také bohem ohně a dříve byl i on oblíbeným, dokud nezpůsobil Baldurovi újmu na zdraví. Je pokrevním bratrem Odina.
Thor: On jest bohem hromu, lidu se chová přátelsky. Seveřané věří, že v nouzi se vždy mohou obrátit na Thora, boha – válečníka. Ten se v legendách proslavil boji s obry se svým kouzelným kladivem Mjölnirem.
Frey: On jest bohem, jenž zajišťuje blahobyt a plodnost lidí i zvířat. Často se na různých slavnostech připíjí na jeho počest. Jeho sestrou je bohyně plodnosti a erotiky Freya.
V seveřanských bájích vystupuje i mohutný vlk Fenrir, jenž svádí mnohé boje s bohy. Ale i přesto si jej váží a natolik se ho obávají, že mnoho Seveřanů chodí do boje s vlčím skalpem na hlavě a dokonce i jemu přinášejí krvavé oběti.
Božstvo znamená pro Seveřany hodně. Na jeho počest se staví mohutné kamenné chrámy, kde jsou chrámové kněžky, které se starají o krvavé oběti a o celkové uctívání bohů.
Bylo vskutku barbarské, jak přinášeli bohům rozsekaná zvířata a jejich vnitřnosti. Oltáře potřísnili jejich krví a vnitřnosti rozházeli po síni. Maso bylo opečeno a snědeno vrchním knězem (kupodivu to byl jediný muž – kněz a ještě k tomu na nejvyšším náboženském postu).
Ale pozor, tím to nekončí. Šlo-li se do války, obětovali dokonce lidské či jiné humanoidní zajatce! Nejčastěji Fenrirovi a Thorovi, jak jinak. Ovšem těm jen bodli ostří do srdce a tím to naštěstí haslo.
Na druhou stranu je jejich božstvo fascinující. O čem mohou hovořit jižní barbaři či lidé? Takřka o ničem. Jejich náboženství je chudé a občas posmutním, když pomyslím na to, že jsem člověk. Ještě jednou opakuji: úchvatný národ s úchvatným náboženstvím!
Hierarchie a třídy
Seveřané mají spoustu kmenů, kde každému vládne náčelník, avšak když se spojí, tvoří jedno velké a rozlehlé království. A tomu vládne jeden moudrý a silný král. Může se to zdát zvláštní, ale v každém kmeni/osadě má vrchní kněz (také jinak šaman) takřka stejnou pravomoc jako náčelník. Na svých bedrech má povinnosti kněze, šamana, mudrce a proroka zároveň.
Vojenské uspořádání: V každém kmeni je zhruba na pět set obyčejných řádových bojovníků. Často nosí dřevěné (jen zřídkakdy okované) štíty a kopí. Mohou mít u pasu i jednoruční meč. Nadále obsahuje kmen padesát náčelníkových družiníků/gardistů. Ti jsou oděni do kroužkových košilí, nosívají na sobě spoustu válečnických tretek a dekorací, a bývají potetovaní. Bojují válečnými sekerami.
Nakonec jsou zde poslední válečníci: seveřanští berserkeři. Je jich pouze deset, zato jsou to hrůzostrašní bojovníci. Odvážní, silní a fanatičtí – hnáni hněvem svých bohů, neboť oni jsou zapřisáhlými náboženskými zbrojnoši. Pokud jsou v síni chrámu, jsou oděni pouze do kožešin. Jdou-li do boje, nasazují na sebe plátovou zbroj a pověstné hrůzu nahánějící přilby; mají dlouhé býčí rohy vražené do kovu a zakrývají plátem téměř celou válečníkovu tvář. Běda těm, kteří podceňují seveřanského berserkera v boji.
V hlavní králově pevnosti je celé vojsko trojnásobné. Tedy na tisíc a půl bojovníků, sto padesát gardistů králových a třicet berserkerů.
Viděli jste někdy ty berserkera? Viděli? Jestli ne, tak nehodnoťte předem. Ještě den poté mi vlasy stály hrůzou na hlavě, jako ztuhlé. Jsou to opravdoví fanatici, kteří slouží jen nejvyššímu knězi a svému božstvu – a samozřejmě i králi, ovšem. Mají tváře potřísněné krví svých nepřátel!
Gardisti jsou obávaní válečníci, elita řádové armády. Třeste se, když jsou na pochod. Dusot jejich železných bot vám bude ještě dlouho znít v uších! A na přilbách mají ostré kovové hroty, na nichž jsou naražené usekané skřetí hlavy! Ať se propadnu, jestli se mýlím…
Na druhou stranu se jedná o disciplinovanou armádu, není to žádná obyčejná barbarská cháska. Obouvají si železné boty s ocelovou špičkou a mají kvalitní zbraně. Každá kněžka se může cítit v bezpečí, když její chrám hlídá na padesát řádových válečníků a deset pobožných bersekerů, kteří za ně život položí!
Prosté obyvatelstvo: V každém kmeni je zhruba tisíc obyvatel (počítaje bez armády). Kolem čtyř set mužů (lovci, řemeslníci, stavitelé, dřevorubci i kutači) a zbytek jsou ženy, děti a stařešinové.
Průměrná rodina čítá na osm jedinců (samozřejmě je to číslo pouze orientační, ke kterému se došlo vypočítáním průměru). Z toho tři generace: muž a jeho choť, děti (zhruba kolem čtyř dětí) a jejich prarodiče.
Děti jsou většinou cvičeni v boji již od svých šesti let. Trénují ve fyzickém kontaktu (podobné řeckořímským soubojům) a se dřevěnými náhražkami opravdových zbraní. V deseti letech mohou poprvé sevřít v rukou doopravdovou zbraň a dokonce s ní cvičit v boji. Ale až teprve ve dvaceti jsou bráni jako válečníci, jenž prošli výcvikem.
Ovšem ne každý volí dráhu bojovníka a Seveřané to respektují. Někdo se vydá na dráhu chrámového kněze, což jej předurčuje k tomu, aby se stál později čarodějem. Jiné láká svět temných hvozdů, lesní svět a magie. Ti mají šanci stát se hraničáři. Ovšem málokdy najdete Seveřana zloděje, či Seveřana alchymistu. Seveřané totiž nepracují za žádných okolností s lektvary a jinými směsi, ba i řemeslo zlodějské se jim příčí. Každý lupič je hanebník, jenž okrádá svůj lid. Čeká jej nemalý trest, je-li odhalen.
Zákony: Ano, i zákoníky jsou Seveřany uplatňovány. Provinilci musí pykat za své hanebné počínání a jak jinak, než tvrdými tresty. Zde jsou stupnice: (od nejmenšího trestu po nejvyšší)
- Seveřan ukradl jistému soukmenovci surovinu, či menší obnos mincí. Bude-li odhalen, přizná-li se či ho někdo udá, bude muset vše vrátit a ještě k tomu bude muset celý den pracovat – pro toho, koho okradl. Všichni jsou spokojeni: zloději nebude způsobena žádná újma na zdraví a okradený muž využije jeho sil a třeba ho pošle na den do hor – kutat. Jak praktické.
- To samé provede cizinec. Trest dní nucených prací.
- Seveřan vykrade svému soukmenovci celý dům, či ho dokonce vypálí. Dostane tedy deset ran bičem na záda, načež se odporoučí na dva týdny nucených prací.
- To samé provede cizinec. Výsledek - patnáct ran bičem, měsíc nucených prací.
- Znásilnění, fyzické napadení a následné omráčení, veřejná urážka nejvyššího stupně či dokonce vražda jiného prostého obyvatele. Jaký je trest? Půl rok nucených prací a navíc dva měsíce ve vězení, s minimem jídla i pití.
- Někdo zabije králova gardistu. Trest - spousta ostří mečů. Prostě viníka probodají skrz naskrz, dokud nevydechne duši.
- Atentát na náčelníka či krále, leč nepovedený. Trest vyhnanství. Viník je odvlečen polonahý do hor či hvozdu, u sebe má jen dýku. Za prvé tím Seveřan ztrácí svou čest a hrdost, za druhé: zkuste si tipnout, jak dlouho asi přežije.
- Povedený atentát: viník je odvlečen na rok nucených prací, následně je mučen a pak i popraven.
To byly takové zajímavé perličky ze života Seveřanů, aneb zákony (související s následnými tresty).
Jen pro zajímavost: království je pouze jedno (království Seveřanů, tak jest nazýváno), přičemž čítá přibližně na dvacet kmenů.
Není to moc velké království, jen co je pravda. Avšak silné a výdržné. A dokonce má zákony… Zda-li mají jižní barbaři zákony, hm? Podle mne nemají. Prostě si řeknou, že je vhodná chvíle, a viníkovi useknou hlavu. A jedno, co provedl.
Ale pozor! Z vyprávění jednoho družiníka jsem odvodil, že i zde byly výjimky. Bylo to nějak takto:
Kněží Argnus bydlel již dvacet let ve svém chrámě, kde provozoval rituály na počest božstva. Bylo to jeho jediné bydliště a jeho jediný úděl na tomto světě. Jenže v tu dobu byl v tamějším kmeni náčelníkem Ividan, prohnaný a všemi démony sžíraný válečník. Byl to jeden z mála nevěřících, jenž opovrhoval božstvem, a dokonce se domníval, že by se chrám vyjímal jako krásný nový palác obklopen tak krásnou zahradou. Umanul si, že vyžene kněžky i vrchního kněze Argnuse, a tak vzal dvacet plně ozbrojených mužů, se kterými se vydal ke chrámu.
„Argnusi, jsi vyhoštěn ze svého útočiště. Nemáš právo cokoli namítat na svou obhajobu!“ vychrlil náčelník knězi rovnou do očí. Užuž se chtěl vrhnout do majestátního stavení a rozbít veškeré tamní sošky a skvosty, když jej kněží zadržel.
„Rozmysli si dobře to, co děláš, Ividane. Víš, co nyní děláš? Víš, jak si počínáš? Ty se rouháš!“ Leč náčelník se mu pouze vysmál a rozkázal svým mužům, ale toho blázna vyhodili z chrámu. Avšak vysoký kněží přiskočil k Ividanovi a probodl mu rituální dýkou hrdlo, načež se válečník skácel k zemi.
„Již ani krok, poslové rouhačství!“ okřikl náčelníkovi družiníky. „Nebo se uskuteční velká věštba Odinova, jež vrhne na naši zem zkázu a prokletí!“
S těmito slovy odešel a vojáci nebyli s to se hýbat. Až teprve po několika minutách odtáhli tělo bývalého náčelníka. A vrchního kněze Argnuse nepostihl žádný trest, ba ani žádná podmínka. Žil dál ve svém chrámě, dokud nezemřel na stáří.
Jazyk
Seveřané pochází z národa barbarů a ani k lidem nemají daleko. A proto nemají svůj vlastní specifický jazyk; mluví drsněji nežli lidé a jejich přízvuk je o něco jiný, avšak hovoří obecnou řečí, takže není problém se s nimi normálně domluvit.
Měl jsem strach, neboť jsem nikdy o žádném seveřanském jazyku neslyšel. Jak jsem se s nimi tedy mohl domluvit?
Abych řekl pravdu, naše první shledání bylo spíše komické. Ihned jsem vychrlil několik základních elfských frází – jen co jsem znal – a následovalo i pár slov – ach, já jsem takový hlupák – v lámané a chraplavé skřetí řeči. A oni? Neubránili se srdečnému úsměvu. Ještě dodnes se nad tím uculuji.
Zvláštní schopnosti
Seveřané jsou adaptováni k žití v chladných oblastech. To sice nic významného neznamená, zato to však má jeden menší výsledek - průběhem času se z nich stal lid natolik odolný vůči chladu, že se u nich vyvinula jistá odolnost oproti magii, jež má cokoli společného s chladem a mrazem.
Jejich zranitelnost je tedy CH 2/3.
Parametry
- Výška: 180 – 230 coulů.
- Váha: 1400 – 2600 mn.
- Třída velikosti: B – C
- Rodová zbraň: Válečná sekera
Co se týče vlastností podle ras, jsou na tom Seveřané téměř stejně jako barbaři. Jen obratnost je o něco vyšší: 9 – 14.
To samé platí pro tabulku oprav, pouze u obratnosti není žádný postih (0).
Diskuze
abbé: Valkýry jsou to po našem, já bych řekl, že to Falhir přepsal z originálu, kde to klidně mohou být Valkyrje, ačkoliv to jistě nevím.
S Folcwinem nesouhlasím v těchto bodech (v ostatních tedy bez výjimky ano):
"Chce se to napříště vystříhat se výrazům jako „bicepsy“ nebo „dekorativní nesmysly“ a také používat pro popisy utříbenější a sdělnější sloh."
-- Já bych to neviděl jako takovou chybu. Pochopitelně to vytváří lepší atmosféru, když nepoužijeme moderní slova, ale to je snad u díla rubrikového zcela jedno. Je možné kritizovat chyby gramatické, avšak hodnotit stylistiku mi košér nepřijde (kupříkladu se tím může znevýhodnit kvalitní tvůrce s dobrými nápady, který ale nemá příliš citu pro jazyk).
"Jsou dva různé pojmy – Seveřan (tato nová odrůda člověka/barbara) a Barbar (odrůda člověka podle Altarovských pravidel). V historii je mluví o „barbarech“ ale mělo se tam mluvit spíše o „seveřanech“. Tato záměna pojmů zbytečně mate."
-- Já si nevšiml, že by byly tato slova použita nevhodně, natož matoucně.
"Prosté zakázání povolání alchymisty a zloděje je nešťastné. Proč by alchymista nemohl být šamanem a zloděj špionem. Tím, že zakazují povolání zloděje se seveřané ošizují a kvalitní průzkumníky a hlídače. Zloděj je označení schopností jedince, nikoli toho, že krade. Podobně u divokých ras si spíše představím jako šamana alchymistu než kouzelníka."
-- Zde se zastanu Falhira, jelikož tato povolání nezakazuje. Sděluje nám, že alchymisté se v řadách Seveřanů nevyskytují, a tato informace (rozdělení rasy do různých povolání) bývá součástí většiny děl do Nových ras, nicméně zda je špatně nebo ne se určit nedá. Ale budiž, dohadujte se, zda jsou šamané spíše alchymisté nebo kouzelníci, spíše jde o druhou část. Já z textu pochopil, že Falhir nepopírá povolání Zloděje, ale povolání zloděje, což je podstatné. Hovoří o tom, že Seveřané odsuzují zločiny typu krádeže a překupnictví, alespoň to tak vidím.
"Dílo je podprůměrné."
-- :) Podle mě nikoliv. Přinejmenším průměrné je.
Takže k dílu ode mě...
Samotný nápad se mi nelíbí. IMHO dostačují barbaři k tomu, abychom je používali i jako tyto seveřany, krom toho to není nápad převratný, originální a mně přijde už mírně jako klišé. Zachránilo by to jedině zpracování, což se povedlo tak napůl. Kupříkladu kapitoly o Náboženství a Životu a obživě mi přijdou dostatečně obsáhlé a výstižné. Na druhou stranu, musím upřímně dodat, že u takové rasy na obživě a náboženství není příliš co zkazit. Zbytek nebyl dokonalý, ani zdaleka, ale obsahoval základy. Je to hratelné.
Další komentář už jen k vyváženosti: Ano, z herního hlediska je to obludná chyba, která mi také nejvíce vadí, ale dovolím si poznamenat, že jsem zastáncem "přirozené nevyváženosti". V tomto ohledu zkrátka trvám na tom, že rasy nemohou být vyvážené a je zcela přirozená, že bude jedna lepší než druhá. Připadá mi to jako fotbalové utkání - tam přece také nikdo neprotestuje, že má jeden tým přesilu, je to běžné. A já si myslím, že tato rasa, žijící v tvrdých podmínkách, bude určitě trochu vytrénována prostředím a proto může být silnější a odolnější než rasa barbarů běžných. Závěřem ale znovu zopakuji, že z hlediska hry se to může jevit jako chyba, byť bych si to sám ošetřil, kupříkladu jejich politikou a vztahem ostatních ras k nim. Život není fér a pravidla by v některých ohledech taky mohly ustoupit...
Folcwine:
- Výrazy jako "bicepsy" mi připadají poměrně na místě. Popisuje je návštěvník a seveřanský učenec. Dejme tomu, že se snaží co nejlépe vystihnout jejich vzhled a fyzickou sílu. Pokud jej tedy napadne výraz "biceps" v souvislosti s jejich svaly na rukou, neviděl bych v tom žádný větší problém.
"Dekorativní nesmysly"... Ten název (výraz) použil též Eneus. Kdybych tento lid popisoval přímo JÁ, jakožto autor, pochopil bych. Avšak zde se jedná o muže, který cestuje seveřanským územím, žije v jejich usedlostech atp. Když ho tedy napadne zrovna tento výraz, proč ne? Pro Seveřany to samozřejmě nejsou jen obyčejné šminky, leč v očích Enea vypadají skutečně jako "dekorativní nesmysly". Ten výraz použil přímo ON, neboť se mu zdálo, že je to pravda.
- Teď vysvětlení ohledně těch "barbarů" v Historii.
Hovořím tak o nich, neboť oni barbary jsou a barbary byli. V ten moment, kdy se v těchto oblastech zabydlovali, se skutečně jednalo o barbary - kolonisty. Byli to barbaři, jen se postupně začávali aklimativávat. Z kontextu lze vyrozumět, že tím myslím Seveřany - barbary, kteří sem přišli, bojovali a taktéž se zde usídlili. Proto tam občas zaměním název "Seveřan" za pojmenování "barbar".
- Teď k Ividanovi a Argnusovi:
Jak se na odplatu kněze za Ividanovo rouhání dívali ostatní? Inu, jak jsem již psal: Argnus byl v tomto městě za nejvyššího muže v náboženské kultuře. Byl obávaný a uctívaný už jen proto, že - prý - obcoval s božskými silami. Nejspíš udržoval kontakt s božstvem, nebo tomu tak alespoň vyrozuměli občané i vojáci.
To platí i pro ostatní případy: Seveřané jsou lidé pověrčiví a se smyslem pro náboženství (!). Pokud by zasáhli proti nejvyššímu knězi, jsou schopni se domnívat, že budou opravdu potrestáni těmi vyššími silami z nebe. Ano, kdyby je kněz proklel, uvěřili by tomu.
- Pravil jsem, že v každém kmeni má hlavní slovo náčelník a nejvyšší kněz. Nadále jsem popsal vojenskou strukturu v každém kmeni, taktéž jsem zhruba načrtnul prosté obyvatelstvo. Takže to by bylo.
Pravdou je, že jsem udělal kmeny příliš silné a nevěnoval se též popisu menších vesnic. Ale i tak bych mohl tvrdit, že v každé menší vesnici by mohl být také nějaký náčelník. A dejme tomu, že by KMEN byla například oblast, která by čítala přibližně 3 - 5 vesnic. Podle toho by se pak dal odvodit počet lidí i vojáků ve vesnici.
abbé Faria:
- Nu, já jsem místo tukových zásob přidal větší vrstvu svalstva. Ale něco na tvé poznámce bude, to nevyvracím.
- Ani bych neřekl - co se týče tvé výtce k poslednímu odstavci u Historie. Za prvé ho vypráví Eneus, ale dobrá, to nic neznamená. Jenže je v tomto odstavci zmíněné, co si Seveřané myslí DNES. O čem se domnívají, u čeho jsou přesvědčeni atp. Zkrátka to souvisí s historií a není nutné to hnedle překládat k Božstvu.
- Rovnocennost vs. Nerovnocennost. Mně to připadá zajímavé a vcelku i důležité vědět, jak je na tom každá rasa zvlášť. Já jsem pouze zmínil, jak jsou na tom Seveřané.
Symbol nadřezenosti? Ano, možná bys mohl mít pravdu, ale přeci musí něco znamenat to, že jsou v chrámu téměř samé ženy? Krom toho - takže máš vlastně pravdu - jsem to nejspíš špatně napsal. Má původní myšlenka byla, že nejvyšším může být i kněžka - tedy žena. To jsem pokazil, přiznávám.
- Tvá výtka ohledně jazyka, aneb "uculuji" se mi nelíbí. Vždyť jsem říkal již na začátku, že Eneus není Seveřan, ale člověk. A proč by tedy nemohl ve svém vlastním popise napsal slovo "uculuji"? On nemá důvod být drsný jako Seveřan, když není Seveřan.
Tuvy:
Och, tak to se omlouvám. Já v této oblasti nemám příliš velké zkušenosti, když jsem v posledním ročníku základní školy a ZÁKONY jako takové jsme ještě příliš neprobírali. Proto jsem asi udělal chybu... Nedokázal jsem to sepsat lépe.
No toto dílo se mi zdá, no přinejmenším příliš promyšlené, spíš až moc.
Jak již bylo řečeno rasa je nevyvážená.
Ad vzhled, pokud vím, pak v chladnějších oblastech, natož arktických bývají obyvatelé robustnějšího vzezření, bez vyjímek, tedy i ženy, protože si tvoří tukové zásoby, kdyby případně byla chladná zima(ne nadasrmo se říká že tuk hřeje) nebo snad špatná úroda potažmo nevycházel mužům lov.
Ad historie, dal bych pryč ten konečný odstavec, spíše mi sedne do odstavce Božstvo, jako jakýsi úvod.
Ad Způsob života, ten odstaveček popisující rovnocennost mi přijde vcelku nezajimavý a navíc jej prakticky vylučuješ v odstavci o náboženství kde nevyšším představitelem kněžstva není ženského pohlaví, ale mužského, to symbolizuje jakousi nadřazenost.
Ad Božstva, nejsem si jistý, ale tuším že ty válečnice Odina se jmenují Valkýry, ale říkám, nejsem si jistý.
Ad Hierarchie, ou tady jsi se moc spálil, podle mě dáváš národu, jež žije na severu, až příliš rozvinutou strukturu, i když jeho inteligence se rovná barbarské, na druhou stranu se mi líbí, popsání berserkerů imho v prvním odstavci od vypravěče je hned v první větě chyba, píše se ty berserkry místo ty berserkrů. Podle mě je prostě uspořádání vesnic až příliš zpravidlované, to nemůže být něco menšího než kmen? (tedy pokud nepočítám zmínku o počátečních osadách v historii) Proč 500 válečníků? Pak je dalších 50 gardistů a 10 berserkerů? A ty má uživit 1000 obyčejného obyvatelstva z nichž na 400 se věnuje řemeslům(muži) kteří vlastně obstarávají potravu, mno nevím nevím...
Pokud jde o zákony, nějak mi nesedli, ano celkem dobře jsi vystihnul jejich částečno nevraživost k cizincům v zákonech, ale nezdají se mi moc vyvážené, někdy i neodpovídající, ale jiná zem jiný mrav. Na druhou stranu se mi líbila ukázka výjimky, což je pro dílo určitě pozitivum.
Ad jazyk, tady snad jedinou výtku, snad než uculují napsat usmívají, podle mne se to více hodí k Seveřanům jakožto tvrdé barbarské rase ze severu.
Ad parametry, podle mě by měla být odolnost vůči chladu kompenzována postihem za charismu a pokud je obratnost vyšší pak postihem na síle, jak je v pravidlech zvyklostí.
Suma sumárum, podle mně by dílko mohlo býti lepší ubrat těch přílišných kontrastů, do přiště zapracuj a bude to lepší.
abbé
Zákony mě z oborového hlediska pobavily.
I z čistě laického hlediska (prosté logiky) vzbuzují úsměvy - například postavení nového domu, místo toho vypáleného, dozajista nebude jednomu provinilci trvat dva týdny...
Jinak zatím jsem víc nečetl, zatím nehodnotím.
T.
Parametry
- Nevyvážené, odrůda je přesílená oproti ostatním rasám. Zvýšená obratnost a odolnost proti ledovým kouzlům oproti barbarovi není nijak vykompenzovaná.
- Není jasně definovaná třída velikosti. Postava sice je větší než největší rasa velikosti B a menší než kroll velikosti C, ale to ještě neznamená, že by velikost měla být B až C. Podle výšky, váhy a faktu, že se jedná o odrůdu člověka, bych zvolil velikost B (a také z důvodu, že by velikost C ještě více rasu bojově posílila).
- Oprava zranitelnosti by správně měla být zapsána: H (chlad) 2/3. Sama o sobě zranitelnost 2/3 je divná. Jednak odolnost proti přírodnímu mrazu neznamená hned odolnost proti magickému chladu, navíc číslo 2/3 je pro násobení nevhodné a zbytečně zdržuje a je zdrojem chyb.
Popis
- Chce se to napříště vystříhat se výrazům jako „bicepsy“ nebo „dekorativní nesmysly“ a také používat pro popisy utříbenější a sdělnější sloh.
- Jsou dva různé pojmy – Seveřan (tato nová odrůda člověka/barbara) a Barbar (odrůda člověka podle Altarovských pravidel). V historii je mluví o „barbarech“ ale mělo se tam mluvit spíše o „seveřanech“. Tato záměna pojmů zbytečně mate.
- Prosté zakázání povolání alchymisty a zloděje je nešťastné. Proč by alchymista nemohl být šamanem a zloděj špionem. Tím, že zakazují povolání zloděje se seveřané ošizují a kvalitní průzkumníky a hlídače. Zloděj je označení schopností jedince, nikoli toho, že krade. Podobně u divokých ras si spíše představím jako šamana alchymistu než kouzelníka.
- Zákoník má zajímavou myšlenku nucených prací pro poškozeného, ale není vyvážený a domyšlený ani sjednocený. Příkladem je třeba povedený atentát nebo Ividianův „trest“. Jak se dívají na odplatu, na sebeobranu, na čest?
- Není řečeno, jaká je struktura jedné vesnice, kdo tomu vede a kdo má ve vesnici jaký vliv. Nátura a charakteristické chování chybí – jak třeba reagují na jiné rasy, na dobrodruhy? Teologie není domyšlená, jak vypadají jejich chrámy, proč kněží jsou kouzelníky.
Dílo je podprůměrné
**