Seveřané
| Autor: | Falhir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Vzhled
Seveřané, jak jim mnoho jiných národů říká, jsou lidem statným, houževnatým a vytrvalým. Muži tam běžně dosahují dvou sáhové výšky, leč i ženy měří obvykle kolem sáhu a tři čtvrtě. Že by nemohly být bojovnicemi? Nesmysl! Jsou štíhlé, avšak silné zadosti. Jenomže mají své vlastní starosti…
Seveřany zdobí dlouhé světlé vlasy a zastřihnutý plnovous. Mají v oblibě plést si do nich všelijaké možné korálky a jiné dekorativní nesmysly – tedy alespoň pro mne jsou to zbytečnosti. Mnoho jich má hluboké a prozíravé oči, jistěže to ale není podmínkou. Zato však mají všichni zcela do jednoho bledší pleť, než jejich příbuzní – barbaři. Ti si určitě žijí v teplejších podmínkách, nežli na ledovcových pláních a chladných severních skalách. Ale zpět ke vzhledu…
Ti jejich lovci, řemeslnící a válečníci mají vskutku fyzičku! Žít někde ve sněhu, kolem vás zamrznutá jezera a majestátní hory… A vtom ulovit losa. Nic jednoduchého, potřebujete k tomu opravdovou výdrž a ovšem že i sílu.
Podle toho také vypadají. Mocné paže obdařené nadlidskou silou a mohutnými bicepsy. Celkově svalnatá postava a vystouplá hruď. K tomu vysoká postava a v neposlední řadě i rychlé a vytrvalé nohy.
Ženy jsou na tom podobně; jsou přizpůsobeny k drsnému prostředí a zdatné v běhu. Jen menší, ne tak robustní a samozřejmě mnohem pohlednější.
Seveřanští muži nosívají obvykle jednu až dvě vrstvy zvířecích kožešin. To pokud chodí na lov, či jsou prostě ve vesnici a pracují tam. Je to teplé, leč vyžaduje to vcelku náročné a zdlouhavé zpracování. O to se však starají ženy…
Něco jiného je, jakmile jdou Seveřané do boje, ať už to je jen kmenová šarvátka či doopravdová bitva. To se nejprve obléknou do lehké košile podobné tunice, načež přes ni přehodí a upevní drátěnou košili – podobnou známému kroužkovému brnění. Následuje již nanejvýš jedna vrstva oblečení a to pár lehčích zvířecích kožešin na choulostivá místa (skutečně si dávají pozor na to, aby nenachladli).
Nu a je hotovo. Už se mohou jít bít se svými soukmenovci nebo nějakou horskou havětí.
Jejich rysy jsou podobné těm barbarským. Jen co je pravda, nejsou tak pohlední jako sliční elfové či ušlechtilí muži z rodu lidského. Jejich obličeje nabírají poněkud chladných výrazů. Nelze jim odepírat právě proto jejich krutost, jež povstává ze samotných bojů a krveprolití. Zachovávají chladnou hlavou v ošemetných situacích, ale v jejich očích plane oheň bojechtivosti.
Zvláštní to lid. Nicméně velice zajímavý.
- Kronikář a učenec Eneus, jimi zvaný „Jižní Posel“
Mnoho věcí bylo řečeno mladým Eneem a i když se nechal v jistých úsecích nepatrně unést okolnostmi, zpravil nás o všem podstatném. Půl roku strávil ve společnosti národa Seveřanů, pochytil mnoho nových poznatků, zaznamenal pro nás jejich bohatou náboženskou kulturu – podle jistých lidí možná pohanskou. Jeho poznatky jsou však jen takovým zpestřením, hlavní jsou věcné údaje a parametry seveřanského lidu.
Historie
Není tomu dlouho, co se pár barbarských kmenů vydalo do severních zemí. Někdo by si mohl pomyslet, proč tak učinili. Odpověď je nabíledni: opravdu mohutná teritoriální území. Nejtěžší bylo začít se stavbami nových obydlí. Plán byl následovný:
Mohutná pohoří jim poskytnou trvalé útočiště. A zároveň bezpečné. V obrovských jeskyních začaly vznikat osady a zpočátku se dařilo, avšak brzy se ukázali další obyvatelé hor – nejen zarudlí trpaslíci a horští skřeti, ale i obři. Výjimkou nebyli ani ledoví draci.
Bojovní barbaři nechtěli přijít o teplé jeskyně, a tak začala smršť barbarských útoků. Trpaslíci se stáhli, skřeti si příliš nevyskakovali. Leč obři vyháněli barbary ze skal a když se objevil nějaký ten drak, o to pro nové osadníky hůře.
Brzy padlo v těchto horských šarvátkách mnoho válečníků, dokud se barbaři nestáhli. Neměli ale kam jinam, než do ledovcových plání a zasněžených údolí. Tyto oblasti se tak staly jejich brzkou domovinou.
Barbaři dokonce přišli na skryté výhody; zaopatřili si vesnice a pevnosti v údolích, zatímco zamrzlá jezera začali používat jako zdroj potravy, vody, avšak i taktických bojových pozic. Stačilo vysekat několik děr do ledu – pro vodní živočichy – a někde led jen naklepnout. Tím si vytvořili obranné plochy proti nepřátelům a mnohé pasti související s vodou a ledem. Z druhé strany byli kryti mohutnými pohořími. To vše samozřejmě zůstává dodnes. Stejná domovina, stejné taktické a obranné funkce.
Dnes ti barbaři tvrdí, že jejich králové jsou polobohové, nejchrabřejší válečníci vznikli z kamene tvrdého jako diamant a obři jsou obludní démoni, kteří mají za úkol pouze ničit a rozšiřovat ledová království. Je to úsměvné, ale kdybyste tam byli tak dlouho jako já, uchvátilo by vás to neméně než mne. Každý národ má dle mého názoru legendy a božstva, stejně tak Seveřané.
Způsob života a obživy
Potrava:
Jsou tři možnosti obživy. Jedna z nich je rybolov. Jak již bylo řečeno, Seveřané vysekávají do jezer díry, aby mohli vodní živočichy chytat, avšak aby i ti mohli dýchat. Tímto způsobem mají o rybí stravu postaráno. Ví, že je to nezbytný doplněk běžné potravy.
Sem tam se v údolí objeví nějaký kopytník či šelma. To je dalším způsobem lovu zvěři, avšak mnohem důležitější jsou hvozdy. Nedaleko, blízko hor, leží obvykle rozlehlé severní lesy, kde jsou koruny stromů zdobeny leskle bílým sněhem a kde žijí losi a rysi. Časně ráno se vydá skupina lovců do těchto hvozdů a naloví dostatek tamní fauny.
Třetím způsobem jsou hory; horské kozy, kamzíci, medvědi a ptactvo. Ze všeho je maso, navíc z medvědů dostatek kožešin, z ptáků peří na šípy.
Způsob života:
Muži: Seveřanští muži tráví čas lovem, boji, , zemědělstvím, kovářstvím, řemeslnictvím i stavebnictvím. Díky dostatku vody, dřeva i kamení patří jejich opevnění mezi ty nejmajestátnější. Kolem hradů hloubí příkopy (někdy ani z důvodu blízkého výskytu jezera nemusí), většina domů je tvořena ze dřeva a královská pevnost celá z kamení. Brána železná, neboť Seveřané jsou i kutači a dovedou zpracovávat železnou rudu – jak ve stavebnictví, tak v kovářství.
Jsou to také oddaní pobožní a služebníci bohů; přinášejí jim takřka obden krvavé oběti. V době války jsou oběti bohům dvojnásobné.
Seveřané dělají ovšem ještě jednu věc: zotročují. Ať už ve prospěch zemědělství, stavebnictví, kutání či bojů. Ani ne tak humanoidní rasy podobné lidem, ale spíše divoká zvířata, šelmy, trolly a jiné podobné bytosti. Pokud se shromáždí velká skupina dobře vyzbrojených válečníků a lovců, dokážou chytit i menšího draka (horského, lesního či ledového). Zpravidla je to však zbytečné a čítá to nepěkné ztráty na válečnících a lovcích. Proto raději volí odchycení jednotlivých obrů, neboť ti jsou pro práci i boje praktičtí.
Ženy: I ženy mohou být válečnice a lovkyně, avšak povětšinou se zabývají zpracováním kožešin, vařením (jednoduše řečeno „zpracování potravy“) a jiným podobným záležitostem. Jejich další činností je rodit budoucí válečníky či budoucí pohledné ženy.
Ač se to může zdát zvláštní, ženy jsou o něco málo inteligentnější, a proto zastávají role kněžek božstva. To jen dokazuje, že role mužů a žen jsou vyvážené, nikdo není na vyšším postavení.
Hle, kam se to dostáváme. Do civilizovaných končin! Stejné postavení na straně žen i mužů, to se mi zdá vskutku chrabré ze strany válečníků. Jen se podívejte na barbary, všelijaké možné nomády a jiné podobné národy. S tímhle se tam rozhodně nesetkáte.
Zejména mne uchvátil způsob jejich jezerních obranných pozic. Musím se usmát nad tou představou, jak po ledě přechází skupinka trollů, či nepřátelská armáda. Jen Seveřané totiž vědí, kudy mohou jít a kudy zase ne. Je to postavené na bázi pěšin. Oni vědí, kde se nepropadnou a kde zase naopak. Takový systém je opravdu úctyhodný a dokazuje jen to, jak jsou Seveřané národ lstivý a zručný.
Božstvo
Zde se dostáváme k nespecifičtějšímu znaku Seveřanů – božstvu. Zde jsou jejich nejdůležitější bohové:
Odin: On jest tajemným bohem, jenž dal dle názoru (a víry) Seveřanů světu dar poezie a kouzelných run. Při hledání moudrosti prý přišel podle legend o jedno oko. Je to nejvyšší ze všech bohů. Má dva havrany: Paměť a Moudrost (Hugin a Munin) – tak se nazývají. Oni jsou Odinovi úhlavní poslové a zpravují ho o všem nevídaném, co spatří. Je pánem Valhally a bývá často obklopen válečnicemi nazývanými Valkyrje.
Frigg: Ona jest Odinovou ženou. Podle bájí má svůj vlastní palác, kde sedí a přede vlákno, z něhož tvoří mraky.
Loki: On jest lstivým a zrádným polobohem (zpola bohem, zpola obrem). Je zlý a díky své lsti způsobil, že byl miláček bohů Baldur probodnut větvičkou jmelí. Je také bohem ohně a dříve byl i on oblíbeným, dokud nezpůsobil Baldurovi újmu na zdraví. Je pokrevním bratrem Odina.
Thor: On jest bohem hromu, lidu se chová přátelsky. Seveřané věří, že v nouzi se vždy mohou obrátit na Thora, boha – válečníka. Ten se v legendách proslavil boji s obry se svým kouzelným kladivem Mjölnirem.
Frey: On jest bohem, jenž zajišťuje blahobyt a plodnost lidí i zvířat. Často se na různých slavnostech připíjí na jeho počest. Jeho sestrou je bohyně plodnosti a erotiky Freya.
V seveřanských bájích vystupuje i mohutný vlk Fenrir, jenž svádí mnohé boje s bohy. Ale i přesto si jej váží a natolik se ho obávají, že mnoho Seveřanů chodí do boje s vlčím skalpem na hlavě a dokonce i jemu přinášejí krvavé oběti.
Božstvo znamená pro Seveřany hodně. Na jeho počest se staví mohutné kamenné chrámy, kde jsou chrámové kněžky, které se starají o krvavé oběti a o celkové uctívání bohů.
Bylo vskutku barbarské, jak přinášeli bohům rozsekaná zvířata a jejich vnitřnosti. Oltáře potřísnili jejich krví a vnitřnosti rozházeli po síni. Maso bylo opečeno a snědeno vrchním knězem (kupodivu to byl jediný muž – kněz a ještě k tomu na nejvyšším náboženském postu).
Ale pozor, tím to nekončí. Šlo-li se do války, obětovali dokonce lidské či jiné humanoidní zajatce! Nejčastěji Fenrirovi a Thorovi, jak jinak. Ovšem těm jen bodli ostří do srdce a tím to naštěstí haslo.
Na druhou stranu je jejich božstvo fascinující. O čem mohou hovořit jižní barbaři či lidé? Takřka o ničem. Jejich náboženství je chudé a občas posmutním, když pomyslím na to, že jsem člověk. Ještě jednou opakuji: úchvatný národ s úchvatným náboženstvím!
Hierarchie a třídy
Seveřané mají spoustu kmenů, kde každému vládne náčelník, avšak když se spojí, tvoří jedno velké a rozlehlé království. A tomu vládne jeden moudrý a silný král. Může se to zdát zvláštní, ale v každém kmeni/osadě má vrchní kněz (také jinak šaman) takřka stejnou pravomoc jako náčelník. Na svých bedrech má povinnosti kněze, šamana, mudrce a proroka zároveň.
Vojenské uspořádání: V každém kmeni je zhruba na pět set obyčejných řádových bojovníků. Často nosí dřevěné (jen zřídkakdy okované) štíty a kopí. Mohou mít u pasu i jednoruční meč. Nadále obsahuje kmen padesát náčelníkových družiníků/gardistů. Ti jsou oděni do kroužkových košilí, nosívají na sobě spoustu válečnických tretek a dekorací, a bývají potetovaní. Bojují válečnými sekerami.
Nakonec jsou zde poslední válečníci: seveřanští berserkeři. Je jich pouze deset, zato jsou to hrůzostrašní bojovníci. Odvážní, silní a fanatičtí – hnáni hněvem svých bohů, neboť oni jsou zapřisáhlými náboženskými zbrojnoši. Pokud jsou v síni chrámu, jsou oděni pouze do kožešin. Jdou-li do boje, nasazují na sebe plátovou zbroj a pověstné hrůzu nahánějící přilby; mají dlouhé býčí rohy vražené do kovu a zakrývají plátem téměř celou válečníkovu tvář. Běda těm, kteří podceňují seveřanského berserkera v boji.
V hlavní králově pevnosti je celé vojsko trojnásobné. Tedy na tisíc a půl bojovníků, sto padesát gardistů králových a třicet berserkerů.
Viděli jste někdy ty berserkera? Viděli? Jestli ne, tak nehodnoťte předem. Ještě den poté mi vlasy stály hrůzou na hlavě, jako ztuhlé. Jsou to opravdoví fanatici, kteří slouží jen nejvyššímu knězi a svému božstvu – a samozřejmě i králi, ovšem. Mají tváře potřísněné krví svých nepřátel!
Gardisti jsou obávaní válečníci, elita řádové armády. Třeste se, když jsou na pochod. Dusot jejich železných bot vám bude ještě dlouho znít v uších! A na přilbách mají ostré kovové hroty, na nichž jsou naražené usekané skřetí hlavy! Ať se propadnu, jestli se mýlím…
Na druhou stranu se jedná o disciplinovanou armádu, není to žádná obyčejná barbarská cháska. Obouvají si železné boty s ocelovou špičkou a mají kvalitní zbraně. Každá kněžka se může cítit v bezpečí, když její chrám hlídá na padesát řádových válečníků a deset pobožných bersekerů, kteří za ně život položí!
Prosté obyvatelstvo: V každém kmeni je zhruba tisíc obyvatel (počítaje bez armády). Kolem čtyř set mužů (lovci, řemeslníci, stavitelé, dřevorubci i kutači) a zbytek jsou ženy, děti a stařešinové.
Průměrná rodina čítá na osm jedinců (samozřejmě je to číslo pouze orientační, ke kterému se došlo vypočítáním průměru). Z toho tři generace: muž a jeho choť, děti (zhruba kolem čtyř dětí) a jejich prarodiče.
Děti jsou většinou cvičeni v boji již od svých šesti let. Trénují ve fyzickém kontaktu (podobné řeckořímským soubojům) a se dřevěnými náhražkami opravdových zbraní. V deseti letech mohou poprvé sevřít v rukou doopravdovou zbraň a dokonce s ní cvičit v boji. Ale až teprve ve dvaceti jsou bráni jako válečníci, jenž prošli výcvikem.
Ovšem ne každý volí dráhu bojovníka a Seveřané to respektují. Někdo se vydá na dráhu chrámového kněze, což jej předurčuje k tomu, aby se stál později čarodějem. Jiné láká svět temných hvozdů, lesní svět a magie. Ti mají šanci stát se hraničáři. Ovšem málokdy najdete Seveřana zloděje, či Seveřana alchymistu. Seveřané totiž nepracují za žádných okolností s lektvary a jinými směsi, ba i řemeslo zlodějské se jim příčí. Každý lupič je hanebník, jenž okrádá svůj lid. Čeká jej nemalý trest, je-li odhalen.
Zákony: Ano, i zákoníky jsou Seveřany uplatňovány. Provinilci musí pykat za své hanebné počínání a jak jinak, než tvrdými tresty. Zde jsou stupnice: (od nejmenšího trestu po nejvyšší)
- Seveřan ukradl jistému soukmenovci surovinu, či menší obnos mincí. Bude-li odhalen, přizná-li se či ho někdo udá, bude muset vše vrátit a ještě k tomu bude muset celý den pracovat – pro toho, koho okradl. Všichni jsou spokojeni: zloději nebude způsobena žádná újma na zdraví a okradený muž využije jeho sil a třeba ho pošle na den do hor – kutat. Jak praktické.
- To samé provede cizinec. Trest dní nucených prací.
- Seveřan vykrade svému soukmenovci celý dům, či ho dokonce vypálí. Dostane tedy deset ran bičem na záda, načež se odporoučí na dva týdny nucených prací.
- To samé provede cizinec. Výsledek - patnáct ran bičem, měsíc nucených prací.
- Znásilnění, fyzické napadení a následné omráčení, veřejná urážka nejvyššího stupně či dokonce vražda jiného prostého obyvatele. Jaký je trest? Půl rok nucených prací a navíc dva měsíce ve vězení, s minimem jídla i pití.
- Někdo zabije králova gardistu. Trest - spousta ostří mečů. Prostě viníka probodají skrz naskrz, dokud nevydechne duši.
- Atentát na náčelníka či krále, leč nepovedený. Trest vyhnanství. Viník je odvlečen polonahý do hor či hvozdu, u sebe má jen dýku. Za prvé tím Seveřan ztrácí svou čest a hrdost, za druhé: zkuste si tipnout, jak dlouho asi přežije.
- Povedený atentát: viník je odvlečen na rok nucených prací, následně je mučen a pak i popraven.
To byly takové zajímavé perličky ze života Seveřanů, aneb zákony (související s následnými tresty).
Jen pro zajímavost: království je pouze jedno (království Seveřanů, tak jest nazýváno), přičemž čítá přibližně na dvacet kmenů.
Není to moc velké království, jen co je pravda. Avšak silné a výdržné. A dokonce má zákony… Zda-li mají jižní barbaři zákony, hm? Podle mne nemají. Prostě si řeknou, že je vhodná chvíle, a viníkovi useknou hlavu. A jedno, co provedl.
Ale pozor! Z vyprávění jednoho družiníka jsem odvodil, že i zde byly výjimky. Bylo to nějak takto:
Kněží Argnus bydlel již dvacet let ve svém chrámě, kde provozoval rituály na počest božstva. Bylo to jeho jediné bydliště a jeho jediný úděl na tomto světě. Jenže v tu dobu byl v tamějším kmeni náčelníkem Ividan, prohnaný a všemi démony sžíraný válečník. Byl to jeden z mála nevěřících, jenž opovrhoval božstvem, a dokonce se domníval, že by se chrám vyjímal jako krásný nový palác obklopen tak krásnou zahradou. Umanul si, že vyžene kněžky i vrchního kněze Argnuse, a tak vzal dvacet plně ozbrojených mužů, se kterými se vydal ke chrámu.
„Argnusi, jsi vyhoštěn ze svého útočiště. Nemáš právo cokoli namítat na svou obhajobu!“ vychrlil náčelník knězi rovnou do očí. Užuž se chtěl vrhnout do majestátního stavení a rozbít veškeré tamní sošky a skvosty, když jej kněží zadržel.
„Rozmysli si dobře to, co děláš, Ividane. Víš, co nyní děláš? Víš, jak si počínáš? Ty se rouháš!“ Leč náčelník se mu pouze vysmál a rozkázal svým mužům, ale toho blázna vyhodili z chrámu. Avšak vysoký kněží přiskočil k Ividanovi a probodl mu rituální dýkou hrdlo, načež se válečník skácel k zemi.
„Již ani krok, poslové rouhačství!“ okřikl náčelníkovi družiníky. „Nebo se uskuteční velká věštba Odinova, jež vrhne na naši zem zkázu a prokletí!“
S těmito slovy odešel a vojáci nebyli s to se hýbat. Až teprve po několika minutách odtáhli tělo bývalého náčelníka. A vrchního kněze Argnuse nepostihl žádný trest, ba ani žádná podmínka. Žil dál ve svém chrámě, dokud nezemřel na stáří.
Jazyk
Seveřané pochází z národa barbarů a ani k lidem nemají daleko. A proto nemají svůj vlastní specifický jazyk; mluví drsněji nežli lidé a jejich přízvuk je o něco jiný, avšak hovoří obecnou řečí, takže není problém se s nimi normálně domluvit.
Měl jsem strach, neboť jsem nikdy o žádném seveřanském jazyku neslyšel. Jak jsem se s nimi tedy mohl domluvit?
Abych řekl pravdu, naše první shledání bylo spíše komické. Ihned jsem vychrlil několik základních elfských frází – jen co jsem znal – a následovalo i pár slov – ach, já jsem takový hlupák – v lámané a chraplavé skřetí řeči. A oni? Neubránili se srdečnému úsměvu. Ještě dodnes se nad tím uculuji.
Zvláštní schopnosti
Seveřané jsou adaptováni k žití v chladných oblastech. To sice nic významného neznamená, zato to však má jeden menší výsledek - průběhem času se z nich stal lid natolik odolný vůči chladu, že se u nich vyvinula jistá odolnost oproti magii, jež má cokoli společného s chladem a mrazem.
Jejich zranitelnost je tedy CH 2/3.
Parametry
- Výška: 180 – 230 coulů.
- Váha: 1400 – 2600 mn.
- Třída velikosti: B – C
- Rodová zbraň: Válečná sekera
Co se týče vlastností podle ras, jsou na tom Seveřané téměř stejně jako barbaři. Jen obratnost je o něco vyšší: 9 – 14.
To samé platí pro tabulku oprav, pouze u obratnosti není žádný postih (0).
Diskuze
Vzdávám se hlasování (což velice prospěje autorovi, protože bych hodnotil nízko). Nejsem schopen dočíst to do konce, zkoušel sem to dvakrát, ale styl jakým je to psané mi připadá naprosto příšerný a nevhodný. Snad mi odpustíte, ale než dočtu jeden odstavec, již vlastně nevím, co jsem četl předtím. Kdyby to autor napsal normálně a nesnažil se o různá jazyková zkrášlovadla, rozhodně by to svému účelo daleko více posloužilo nežli teď. Necítím však, že mé hodnocení by bylo regulérní. (nedočetl jsem) Nehodlám to dočítat (znovu a znovu), protože je to pro mě až "namáhavé".
Jen pro představu: Přečetl jsem polovinu a tu bych hodnotil 1* a to jen za to, že se autor snažl, jinak tam nic zajímavého nevidím. Připomíná mi to cosi jako vikingy.
Čakal jsem něco originálnějšího, leč dočkal jsem se jen dalších - autor odpustí - "zparchantělých skandinávců"...
1/ Dílo místy podsouvá přehnaně konkrétní údaje (počty apod.), které nemusejí zapadat do jiných světů.
- Takhle to působí spíš jako rigidní popis národa zasazeného v autorově vlastním světě, než univerzální popis rasy /odrůdy/.
2/ Zdá se mi tristní přišít /sub/rase určené pro fantasy-rpg v reálu existující pantheon bohů s původními názvy.
3/ Jak už zmínil abbé Faria, rovnocenné postavení mužů a žen je v tomto podání přinejmenším pochybné.
4/ Zákony seveřanů jsou stanoveny zcela iracionálně (a nejsou ani zdaleka tak tvrdé, jak je uvedeno).
5/ U takto izolované odnože barbarů bych čekal, že bude o to více barbarská (méně civilizovaná) než naopak. A tito dokonce hovoří obecnou!
6/ Takto zpracované Seveřany (už kvůli předloze) bych viděl spíše jako "drsnější" odnož lidi než-li barbarů, ale záleží na tom čemu říkáte barbar...
Zaráží mě, že všichni ti, kteří se při tvorbě inspirují "skandinávci", v nich vidí "plavé poloobry", jakoby barbaři samotní nebyli dost velcí, drsní a silní.
7/ Odolnost proti chladu bych akceptoval ve smyslu "otužilosti" (bonus proti nachlazení), nikoli jako sníženou zranitelnost magií!
8/ Ze všeho nejvíce mě znechutila pravidlová nevyváženost... (což je běžným nešvarem a zde je to přímo ostentativní!)
Kdo by hrál za "obyčejného" barbara, když může být "tím vyšším, obratnějším a houževnatějším"?!
Nemůžu říct, že dílo nemá své světlé stránky, je vidět, že ho autor neodfláknul, nicméně na víc jak 1,5 hvězdičky to nevidím...
Falhir: nemůžu nezareagovat, protože jsi mě rozesmál (ne jako výsměch, abych nebyl špatně pochopen).
"Nejspíš ti rozumím, ale to bych mohl rovnou rozepsat barbarskou kulturu." - co jiného jsi udělal, než že jsi rozepsal barbarskou kultůru? Já taky jednou chtěl udělat postup na nové učení alchymisty a vzniklo mi nové povolání, což jsem si tehdá neuvědomil (kdo ví o co se jedná? ;-)). Uznávám že jsi to chtěl, ale musíš fakt koukat na to, co z toho vylezlo a podle toho se zařídit.
PinHead:
- S tím zemědělstvím máš pravdu. Beru to jako věcnou poznámku, neboť zemědělství v takových oblastech není na místě.
- Oběti: máš tam zmíněno kurzívou - což vypráví Eneus -, že zvířecí. Tím se myslí ty krvavé oběti v textu nad tím.
- Obr má pud sebezáchovy. Kdyby ho Seveřané poslali do prací + to, že tam hlídají patroly vojáků apod., musel by pracovat. V opačném případě by jej zabili (ano, mohl by se bránit, ale proti skupině válečníků by to bylo tak 1:2 (dejme tomu, že je těch vojáků 10). A samozřejmě, obr nebude chtít zemřít a zase na druhou stranu je moc hloupý na to, aby ho napadlo nějaké osobození, natož pak protestace.
- Meče jsou vácné (je tam napsáno, že MOHOU mít meče), ale přiozená kombinace je kopí + štít, což tam je také zmíněno.
- Zákon číslo 2 - nebylo to úmyslné, nejspíš jsem zapomněl. Díky za postřeh.
- Souhlasím s tebou ohledně té přesílenosti, ale předpokládal jsem, že inteligenci jim nechám, protože jsou více nakloněni k náboženství, nežli jejich příbuzní - barbaři. Jsou o něco prozíravější a už jen tolik pobožná kultura z nich dělá o něco inteligentnější. Kultura...
Sniper:
Nejspíš ti rozumím, ale to bych mohl rovnou rozepsat barbarskou kulturu. Já jsem chtěl stvořit novou rasu, ne něco do Rozvoje DrD. To je jeden bok, za kterým si stojím.
Na druhou stranu jsem s tebou nucen v jisté oblasti souhlasit. Dílo se mi tak trochu vymklo z rukou, je to - jak jsem již slyšel - přesílené (asi ano...) a nejspíš neoriginální. Inu, co ještě dodat.
Snad jen to, že to bude příště lepší.
3*
Vcelku pěkné, líbí se mi to. Rasa jako taková je zpracována vcelku dobře, až na pár chybek.
Způsob života
muži - prý se věnují zemědělství, ale v odstavci výš (potrava) o tom není ani zmínka. Krom toho by mne zajímalo kde mají pole, když žijí v zasněžených a chladných oblastech.
krvavé oběti - lidské nebo zvířecí? Předpokládám, že zvířecí.
zotročování - opět zmínka o zemědělství, btw jak chceš donutit obra pracovat v dole? To by myslím asi nešlo, dyt by ten důl celej rozmlátil.
Vojenské uspořádání - píšeš, že obyčejní vojáci nosí jednoruční meče, ale gardisté sekery. Je to zvláštní, vždyť meč je mnohem dražší a náročnější na výrobu než sekera.
Zákony: u 2. chybí počet dní
ohledně přesílenosti - nemyslím, že je rasa Seveřanů příliš přesílená. Jako povolání pro hráče je možná trochu silnější (i když to je taky relativní), ale z obecného hlediska by snad i být měla. Vždyť žijí v drsných podmínkách, musí toho vydržet víc než jiní.
Takže možná by bylo řešení posunout hranici inteligence o bod dolů.
Odolnost na mráz není zas tak moc silná schopnost, ze začátku moc nepomůže a později mají všichni více životů (takže se moc neprojeví)
PinHead
Tak něco přidám do diskuze.
Na dílu se mi rozhodně líbí, že jde směrem založit rasu na zvycích, chování, historii, významu, ne seznamu čísel a schopností. Už to je pozitivní a zaslouží si uznání. Také snaha zpracovat bohy a jejich vliv na život je rozhodně pozitivní. Nejsou noví, každý snad ví, odkud je inspirace (no, víc než jen inspirace), ale to rozhodně ničemu nevadí.
No, ale na 5 ani na 4 to není. Prvně mě moc nebere zpracování - raději bych měl fakta pohromadě a omáčku pohromadě, lépe se v tom hledá. To samo je spíše přání než že bych kvůli tomu dílo znevažoval. To, co snižuje jeho "kvalitu" je, že některé věci jsou zmíněny jen v omáčce, což ji nutí číst, a to by se nikdy nemělo stát. Dále pak faktické chyby jasně svědčící, že tomu nebylo dáno dost kontroly - v díle, kde je pravidlových jen nějakých pět řádků snad není problém si ohlídat správné zapsání zranitelnosti, případně neskrývat údaje o úpravě obratnosti do vět (opět malá, ale znepříjemňující chyba, při rychlém prohlédnutí to "není vidět").
Další chyby už byly zmíněny - příliš direktivní a zároveň nereálné počty, přílišná vyspělost proti celkovému směřování jako "jednodušší" rasy.
No a poslední věc, co mě napadá - zamyslete se a oddělte od díla část zvláštní schopnosti a parametry. Ztratí dílo něco důležitého? Ani ne. Co dostanete? Popis kultůry. Co to ukazuje? Kdyby se toto dalo do Rozvoje jako "Barbarská kultura" popisující určité uspořádání barbarů v určitém světě, možná by to bylo prospěšnější. Možná si říkáte, že si nyní protiřečím se svým prvním odstavcem, ale není tomu tak. V prním říkám, že jsem rád za pořádné kulturní zázemí, teď jen podotýkám, že se to zase nesmí přehánět, a bohužel ona "nová kultura staré rasy" je to, co dává danému dílu 3*. Samotná rasa, její schopnosti a vlastnosti jsou jasně na 0* - je to jen silnější, nevyvážená rasa (jasně do bestiáře) bez odůvodnění (obratnost naprosto nemá důvod být vyšší, odolnost na dlouhodobí chlad se projeví zvýšením Odolnosti, K(chlad) 2/3 ve skutečnosti znamená schopnost přežít nárazový extrémní chlad, což by nová rasa nikdy neměla být bez totální změny fyziologie).
Závěrem: byť rozepisuji nedostatky, jsem s dílem spokojen a jsem rád, že jsem si jej přečetl. Něco ze severské mytologie jsme si osvěžil, nápady jsou zde pěkné... jen doufám, že si autor dá od kritiků říct, opravdu na jejich námitkách něco je. Pokud ano, můžeme se třeba jednou těšit na opravdu pořádnou novou rasu, co beze změn obohatí nejdnu hru.
Falhir: Pozor, to že se pokouším dávat rady a ponaučení neznamená, že nemohu nízko hodnotit Falhire, ba naopak, spíše bych měl brát dílko také, jaké je, a protože jsem si myslel že dílko je na 1* dal jsem mu jednu hvězdičku, nic víc za tím nehledej opravdu.
Ad uculit se, tohle je fakt drobnůstka, já být tebou bych se tím ani nezaobíral ;)
Ad promyšlenost, už jsem se o tom bavil s více lidmi a ano uznávám tuto myšlenku jsem neformuloval dvakrát obratně, chtěl jsem tím na jednu stranu upozornit, že autor nad dílkem přemýšlel a promyslel ho do důsledků. Z mého pohledu ho promyslel až moc pravidlově(což tam žel Bohu uvedeno není) tzn. že je podle mě například Hiierarchie až příliš svázána(20 kmenů, zhruba 1000 obyvatel na kmen, apod.) naproti tomu jk je toto promyšlené mi nepřijde moc dobře rozepsaná činnost armády, protože pokud by armáda jenom a pouze bojovala(armáda o 500mužích na kmen je dost) pak by ji podle mne zbytek kmene neuživil. (1000 obyvatel z toho 400 muži jež se většinou zabývají řemesly, nemyslím že by ženy nebo stařešinové krom sebe ještě živili armádu)
Doufám že jsem v tom neudělal větší zmatek než v tom byl a trochu se rozjasnilo ;)
abbé
Každý bod schvalovací kritiky má jinou váhu, některé body (hlavně kolem stylistiky psaní) mají takřka nulovou váhu. To, že některé chyby takřka nemají vliv na výsledné hodnocení, ještě neznamená, že autor u dalšího díla se nemusí snažit takovéto chyby odstraňovat.
Do rubriky "Nové rasy" spadají uživateli zpracované rasy, které jsou určeny k tomu, aby za ně hráli hráči. Hráčské rasy musí být vyvážené. Mohou být i rasy nevyvážené (přesílené/přeslabené), ale takové rasy v normální hře nepatří do rukou hráče, tyto nehráčské rasy spadají do rubriky "Bestiář". Případnou další diskuzi na téma vyvažování ras směřujte do putyky k rubrikovému stolu (ID 1530).
"Uculovat" se dá použít takřka ve stejném momentě jako "usmívat se". Něco jiného je "smát se".
Já bych chtěl dodat ještě jednu věc, abbé:
Ty jsi vytknul pár věcí, za které bys mi dal v závěru třeba 2* - 3* (alespoň tomu lze tak rozumět - podle toho, co píšeš). Ty jsi ale snížil hodnocení jen za to, že "je dílo až moc promyšlené?"
Něco takového je dost podivné a nemístné. Proš strháváš hvězdičky za něco, co vlastně ještě k tomu zní jako naprostá hloupost? - "No toto dílo se mi zdá, no přinejmenším příliš promyšlené, spíš až moc."
Tak tomu moc nerozumím. Ale ano, 1* je v jistých okamžicích věcná, ale tvé výtky zní spíše jako takové doporučení a rady, nežli ostré kritizovaní. Proto nechápu tvé počínání při hodnocení.
Nathaka:
- Klišé... Právě nad tím jsem se pozastavil už když jsem dílo zpracovával a ještě ani nebylo v MS. A právě, že mi přišlo docela vkusné a poměrně originální. Přiznávám, nic světoborného to není, ale jako klišé mi to nepřipadá.
- Co se týče vyváženosti Seveřanů... Kdyby byly všechny rasy podobně vyvážené a přišlo by jich takových ještě tak 5, maximálně 10, další by už byly naprosto stejné - co se atributů týče.
To si myslím. Někdy musí nějaký národ lehce vybořovat z řady. A krom toho - že by byli Seveřané až tak moc nevyvážení...?
Falhir:
Ad1 Já to myslel hlavně ve vztahu k ženám, u mužů je to formulované samozřejmě z pohledu díla správně.
Ad2 Jo, je to pravda, ale pořád mi to narozdíl od ostatních textů posla z Jihu moc do kontextu odstavce nesedí. Působí, jako vytržený v kontextu, z určitého pohledu jako shrnutí předešlého textu, ale spíše by se imho hodil do odstavce o Božstvu.
Ad3 K tomu nemám co dodat :-) Snad jenom škoda že chybí ten dodatek o kněžkách.
Ad4 Já vím, působí to jako rejpalství, ale pořád mluví o tom hrdém a mocném národu ze severu :-) imho se tam více hodí to smějí, protože uculují se i obecně u lidí(volně řečeno u nás, což není dobrý příklad pro fantasy, ale jiný mne nenapadne) používá spíše u žen, že se na něj žena uculila. Pro takový ten chvilkový úsměv.
abbé