Země nikoho
| Autor: | prokletý Dilvish |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
Byla to mlhavá noc v zemi, kterou nenajdete na žádných mapách, v době, o které nenajdete žádné záznamy v kronikách. Přestože podzim sotva začal, noc už byla chladná jako sama ledová královna. Dva muži seděli naproti sobě u ohně přikryti teplými cestovními plášti a snažili se neprokřehnout. Nepovídali si, ale ani nespali. Hleděli mlčky do plamenů a co se dělo v jejich hlavách, to věděli asi jenom oni dva.
"Gabrieli?" ozval se ten mladší, když už hvězdy na obloze byly zase o nějakou tu hodinu starší.
"Ano?" klidně odvětil muž s mírně vrásčitou tváří pokrytou mnohatýdenním tmavým strništěm.
"Přemýšlel jsi někdy o grálu? Myslím, jestli jsi někdy přemýšlel o něm samotném, nebo o tom, co uděláme, až ho najdeme..." Mladý muž mluvil potichu, ale nevypadal nervózně.
Gabriel se pousmál. "Ale Cedriku, nad tím občas musí přemýšlet snad každý rytíř."
"Jistě, každý. Ale ještě žádný přece nebyl tak blízko, jako jsme teď my dva!" Cedrikův hlas zvolna nabýval na intenzitě. "Po tom všem, čím jsme spolu prošli. Po všem, co jsem viděl, při všem, v co jsem věřil... Gabrieli, my jej získáme. Vím to."
Starší z rytířů se na mladíka stále díval vyrovnaně a klidně, jenom pravou rukou lovil cosi ve vousech na bradě.
"Zkušenost mě naučila věřit tvému úsudku, brachu. Možná máš pravdu. Já v to věřím a opravdu rád bych grál nalezl... ale ještě není všem překážkám konec. Ještě nesmíš nechat meč spát."
Cedrik se naklonil nad oheň a nedbale si upravil pramínek světlých vlasů, který mu neposlušně spadl do obličeje.
"Jenže ty mi nerozumíš. Nechci se tu dohadovat o našich šancích... Ale víš, přemýšlím už mnoho dní, co to vlastně hledáme."
"Hledáme Svatý grál."
"Ale co je to ten grál, kde se vzal a hlavně... kde se ztratil, když jej musíme teď my hledat!"
"Na to Ti, brachu, odpoví jedině Bůh... Vím jen, že grál je předmět nedozírné moci, který splní naše přání, uskuteční naše sny. Ve špatných rukou by mohl být hrozba, ale náš řád jej použije k dosáhnutí míru a lásky na celém světě..."
"Tohle jsem slyšel nejmíň stokrát." zabručel mladík rozčileně "Ale mě zajímá pravda, ne řeči."
"Když míníš tak, zeptej se místních. Až zjistíme, kdo v této zaslíbené zemi žije." Gabriel mluvil stále klidně, i když trochu kysele.
Větu však ani nedořekl, když se Cedrik začal hlasitě smát.
"Prý zaslíbená země... Tohle je pusté předpeklí v zemi nikoho, copak sis toho nevšiml? Nebo myslíš, že si toho nevšimli Ralf, Uterus nebo Sigmar, když je rozsápaly bestie? Nebo těch deset ostatních, co zahynuli ještě před vstupem na tohle prokleté místo? Otevři už konečně oči! Jsme tu sami dva před cílem... ale to přece nemůže být jenom tak, samosebou. Musí to všechno mít nějaký důvod... Pustiny, mrtví na křížích u cesty, stovky mohyl, kamenné sály s krvavými obrazci na stěnách, krvelačné bestie, lidské blekotající trosky bez duše, oplzlé sochy bezejmenných bůžků z černých kamenů i beztvaré stíny hrůz. Všechno to tu není samosebou!"
Cedrik skoro hulákal na celou planinu, jako by svoji odpověď chtěl slyšet od samotných hvězd, které jediné byly zde stejné jako v dalekém světě doma, ve světě před Branou.
"Sire Cedriku d' Arkade! Jestli okamžitě nezavřeš hubu, spáchám další hřích a udeřím tě."
Ani teď Gabriel nezvýšil hlas. Nepotřeboval to, mladík se uklidnil rychle.
"Jdi dnes spát jako první, vzbudím tě brzy. Musíš se na chvíli zbavit tolika otazníků."
***
Minulo mnoho dnů. Mnoho chaosu, mnoho věcí, které popsat nelze, i mnoho věcí, jejichž popisování by bylo hříchem, než se dvojice hrůzou zocelených rytířů dostala ke skleněné věži.
"Myslíš, že je skutečně uvnitř?"
Cedrik si prohladil vousy: "Řekl bych, že ano. Ve svatém Písmu je zaznamenána výpověď Zázraků, která to tvrdí."
"To oba víme... ale je škoda, že se výpověď zapomněla zmínit o olověném dešti, nebo třeba o planoucím větru, že? Ušetřila by nám spoustu starostí."
"Nezbývá, než věřit."
"Víra... tady? Už ani morbidní básně nepíši, po tom všem, co jsem viděl. Natož abych v něco věřil..."
A tehdy se to stalo. Skleněná věž praskla na miliony a miliony maličkých ostrých střípků. Některé z nich se nevyhnuly dvojici chrabrých rytířů, rány nepříjemně pálily a štípaly...
A jeden střípek si našel cestičku přímo ke Gabrielovu srdci a nechal jej tak vydechnout naposledy. Spokojeně, protože před sebou spatřil cíl jejich nekonečné poutě. Artefakt zůstal jako jediná část věže stát na svém místě, přímo uprostřed. Vypadal jako křišťálový sen.
Gabrieli bylo dopřáno zemřít s úsměvem na rtech.
Cedrik na tom byl hůř. Ovšem měl teď kromě spousty starostí obrovskou radost, měl Svatý grál. Měl předmět, který zhmotňuje upřímné tužby a plody lidského nitra. Měl věc, se kterou mohl udělat svět lepším...
***
O mnoho a mnoho desítek let později, na velmi podobném místě mimo milosrdný svět lidských bytostí, seděli u ohně jiní rytíři. Rytíři, které stejně jako Cedrika a spousty ostatních, ať už před ním, nebo po něm, vyhnala na poslední výpravu zoufalá touha. Touha učinit ten tolik špatný svět lidí lepším.
A stejně jako Cedrik byli nakonec velmi blízko svému snu.
Ovšem grál začal, stejně jako již mnohokráte předtím, zhmotňovat nitro svého nálezce... a tak musela znovu vzniknout nová země hrůz se skleněnou věží.
Snad se to jednou změní. Snad jednou najde grál někdo, kdo nebude rytířem, někdo, koho nevyžene hledat artefakt hrůza v jeho vlastním nitru.
Snad... ale pochybuji.
Diskuze
unavený křeček jenom pochválí Dilvishe za pěkný příspěvek.. ted nic poradneho nevymyslim a stejne bych nic nevymyslel
a chtel sem rict
Shelagh: pokud se Dilvish a Irook alepsoň trochu znají, nepřijde mi nezdvořilé oslovit Irooka "Irůk" pokud se tak sám podepsal
Drahá Shelagh,
ano, jsi jeden z klišé_kritiků. Nepřekvapivě.
Protože: To, co je nasáno v anotaci, je možná alibistický žvást, ale zároveň stojí na pravdě.
Pokud se nad povídkou pozastavíš trochu méně zaujatě, všimneš si jistě, že nic ze skutečných (leč krásných) artušovských legend tam ve skutečnosti nenajdeš. Pouze zmínku o hledání grálu.
Kdyby se pak grál jmenoval jinak, nebo dokonce nijak, šlo by o jednoduché hledání artefaktu několika rytíři. Typický námět všemožné fantasy zapadající i do prostředí drd.
Ovšem... mým skutečným záměrem bylo nabídnout čtenáři pohled na romantické prvky (zde udatní čestní a skvělí rytíři zběhlí v galantnosti, umění i boji, tk jak je často popisují legendy z dob romantismu) z pohledu mne, nihilisty. S notnou dávkou sebereflexe a symbolismu. Totiž za grálem si nemusíš představit jenom ono hledání artefaktu, ušlechtilé poselství, ale třeba něco jiného... lásku? (dobré vrátit se k posledním dvěma odstavcům)
Tvůj názor, že jsem se nevymanil je Tvůj a já s ním nehnu... jenom neznám žádného klasika, který by problematiku takto ztvárnil, ani zde na stránkách jsem nic takového nenašel.
Vážím si Tvého názoru, přesně kvůli takovým jsem ten předmět pojmenoval Svatý grál. Chtěl jsem na čtenáře přitlačit, aby se dokázal zamyslet a přenést se přes omezení vlastních předsudků k zdánlivému tématu.
Tolik k příběhu.
irooka jsem oslovil zkomoleninou, protože patří ke skupině lidí, kterým rád komolím nicky. Nepovažuji to za neslušné, i mě často někdo komolí přezdívku a nevadí mi to. Nemyslel jsem to nijak zle, spíše se mi zdálo, že to trošku útočné diskusi přidá zmírňující tón. Omlouvám se Ti, irooku, pokud Ti to vadí. (i Tobvě, drahá Shelagh, pokud Tě to pohoršuje)
Ostatně, pokud bych chtěl být neslušný, rozhodně bych nepsal velké "Ti" :-)
Upřímně, kašlu na veřejné mínění o mé práci. Považuji americké uvozovky za rovnocenné s těmi českými... A přijde mi to jako malichernost. Uznávám, že to někomu může vadit, ale stejně se nad tím jenom pousměju. Kdybych chtěl pohrdat, dám to najevo. Nepsal bych prostou diskusi skoro bez emocí.
Nekritizoval jsem irookovu práci s odstavci, kritizoval jsem možná něco jiného někde jinde, nad odstavci jsem si spíše povzdechnul. Totiž, já bych to udělal lehce jinak, ale takto to je dobré... a nehodlám kvůli tomu rozšiřovat své znalosti html.
Díky za Tvůj čas.
(ten arogantní) Dilvish
Vida, jsem klišé_kritik. Protože:
Klišé na klišé. Určitě je to také mou averzí k artušovské legendě (a tomu se fakt nedá vyhnout, když jsou v dílku použity všechny možné motivy křičící, že o žádné "zuby" nejde, ať je v anotaci alibisticky napsáno co chce), která je neuvěřitelným způsobem zprofanována a neustále přežvykována a omílána ze všech směrů všemi spisovateli a pisálky. Obávám se, že se Dilvishovi nepodařilo se vymanit ze stereotypů, které k artušovským legendám (dobrá, k legendám o hledání grálu-artefaktu-cesty-samasebe...) patří, bez nových východisek či pohledů. A chudák Uterus, pojmenovat někoho Uterus - děloha je určitě Boží trest, možná proto postava raději zemřela.)
Abych ale jen nekritizovala: Dilvish dokáže barvitě popisovat, proto se mu podařilo vyvolat ve mě neveselé, truchlivé obrazy.
Tolik k příběhu.
Neodpustím si ale několik poznámek k Dilvishovým reakcím:
Za prvé se mi zdají dosti arogantní. Už jen to, že irooka oslovuje zkomoleninou jeho přezdívky, je přinejmenším nezdvořilé.
Za druhé - pohrdání čiší z pousmání nad uvozovkami. Pokud se chce prokletý Dilvish prezentovat jako autor, kterého mají ostatní brát vážně, měl by dodržovat základní pravidla (ty ostatně unikají i u tak elementární věci jako je psaní přímé řeči, ve které jsou začátečnické chyby).
Za třetí - nejvíc mě nadzvedla kritika irookovy práce s odstavci a konstatování vlastní lenosti. To je alibismus nejvyššího řádu.
Nebudu hodnotit, protože jsem příliš ovlivněna negativními emocemi nemajícími nic společného s dílem.
Dilvish: No, přiznám se, že přímo v povídkách jsem zatím viděl jen uvozovky "české", s "těmito" se setkávám jen u kritik. Ale jsem tu šedesát dnů, kdežto Ty 4 roky, takže s tím budeš mít asi větší zkušenosti... Jinak mi nezbývá, než souhlasit. Možná jen bych si posílané dílo rozházel sám, ale to je, víc než co jiného, věc názoru.
--Darn--
prokletý Dilvish:
já jsem pochopil, v čem leží těžiště tvé povídky, dokonce to mám napsané v mém příspěvku. Problém je ve mně, protože já prostě tuhle legendu nemám rád a ač jsi ji využil pouze jako nástroj, nedokážu se na ni tak jednoznačně podívat.
Každopádně, i když jsem schopen se od toho oprostit (aspoň doufám), stejně se mi to moc nepozdává - asi tam nevidím všechno, co vidět mám a proto se mi to zdá příliš jednoduché. Neříkám, že jednoduché věci nemohou být krásné, ale... ty asi víš, jak to myslím.
Dílo rozhodně patří (jak jsem napsal) do nadprůměru. S tou stylistikou někdy bývá dost problém - já jsem kupříkladu jako autor dost sebestředný, takže nedostatky u svých povídek (stylistické) nevidím. Proto, než sem povídku vůbec pošlu, ji dávám přečíst několika lidem. A pak na ní ještě nějakou dobu pracuju. Pomáhá mi to uvědomit si hlavně souvislosti, které mohou unikat čtenářům, pokud moji představu neznají.
Jinak, členění hřbitova je uděláno přehledně. Vem si, že hraješ doupě a máte svůj svět. Umře ti postava. Napíšeš o ní a pošleš to sem - patří tedy do sekce Postava. Nebo vaše družina někoho přemůže a zabije - napíšeš o tom a to pak bude patřit do sekce Cizí postava.
Nebo píšeš ve vymyšleném světě o vymyšlených lidech, popř. o lidech realných naasociovaných do tvých představ, pak to patří do sekce Ostatní.
Myslím, že je to naprosto zřejmé.
i.
irůk:
Pro redaktora není problém změnit, ne?
Přiznám se, že jsem nikdy dost dobře nepochopil členění hřbitova. Svoji první povídku jsem zařadil jako ostatní, ale Ty jsi mi ji přeřadil do sekce Cizí postava... od té doby do této sekce řadím veškeré své povídky. Pouze svoji báseň v próze sem zařadil jako Postava, protože je daleko osobnější.
Každopádně, jestli chceš polemizovat nad Tvojí rubrikou, měla by tu být sekce "povídka", nebo 90% příspěvků v sekci "ostatní".
Král Artuš, Rytíři Kulatého stolu, Svatý Grál. Legenda...
Tak s těmi tento počin nemá nic dočinění. Jak sem avizoval raději hned do anotace, potřeboval jsem jenom nějaký všemohoucí dobrodějný artefakt, jestli u budu říkat Svatý grál, nebo třeba "Kropilikoho srdce"... ale přišlo mi zbytečné vymýšlet nějaký krkolomný uměl název, když mohu použít něco takového, jako známý grál.
Navíc... přiznávám, že jsem chtěl provokovat klišé_kritiky.
Nevypsaný a kostrbatý si nepřipadám, ale jsi už druhý člověk, který má stylistické výhrady k této povídce, možná je opravdu někde chyba... řekl bych, že v mém vlastním zhodnocení, po dopsání jsem totiž byl s povídkou spokojený, proto jsem se rozhodl poslat ji do rubriky.
Darnathorn:
Uznávám, že velké "Ti" mi ze zvyku občas ujede i do povídky.. používám ho ve vzkazech, psaném rozhovoru, dopise (mailu), i v básních... kde všude být může.
Nad uvozovkami se jenom pousměju, nepoužívám české uvozovky od chvíle, co jsem se naučil psát na počítači. A když se porozhlédneš po internetu (potažmo po doupěti) opravdu málokdo si dává práci s českými uvozovkami.
S těmi tečkami u povzdechu máš asi pravdu.
Odstavce jsou vždy irůkova práce, redaktor dělá prostorovou korekci textu v každé rubrice... Není to poprvé, co dílo vypadá jinak, než bych ho udělal já.. ale jsem moc pohodlný na to, abych si to sám otagoval.
No, jsem rád, že nelituješ.
Dariane, Ty jsi dobrý čtenář :-) vždycky umíš potěšit svojí kritikou či rozborem... Samozřejmě, stejně u jakéhokoliv symbolismu, může existovat spousta výkladů významu a autorův je stejně správný, jako čtenářův, nikdy lepší.
Ale... prozradím Ti, že mým záměrem bylo spíše odprazit se (a náležitě sebereflexivně zbořit, zničit a zplundrovat) od romantismu s jeho rytířskými legendami, ne od historických faktů.
Darian:
o zařazení na Hřbitov není pochyb. Spíš mě zajímá ta sekce Cizí postava.
Veľmi zaujímavý počin. Opäť v sebe spája mimoriadnu symboliku, ktorá je výrazným rysom autora (i keď jeho posledné diela boli próza, básne sa nezaprú). Opäť by sa v tomto prípade dalo hovoriť skôr o akejsi lyrike, kde je príbeh odsúvaný na úkor vlastne skoro všetkého, pretože dielko - i keď je rozsahovo na slabých 2 a pol A4 - si berie naozaj široký prúd myšlienok, ktoré rieši.
No slovo "rieši"... nerieši v logike a duchu, v akých sme zvyknutí, lež v vnímaní autora. Dielko preto na konci dospeje k myšlienke, že v ľuďoch už možno ani nie je dobro. Napriek tomu však musím veľmi pozitívne ohodnotiť fakt, že autor nás, čitateľov, "presvedčil" naozaj veľmi prirodzene - už od samého začiatku obracial v duchu všeľudskej amorálnosti všetky obrazy. Veľkolepé prehlásenie Gabriela o tom, že ich rád bude s Grálom robiť dobré veci, znie ako dogma - a ešte k tomu sa neskrývane dáva najavo jej zaslepenosť a hlúposť. Aj jedna veľmi známa vlastnosť Grálu je tu použitá v obrátenom zmysle (i keď správnosť v uvažovaní tu autorovi uprieť nemožno): Grál reflektuje vnútro človeka. A kto by čakal, že rytier bude mať čisté srdce, by bol veľmi prekvapený už len pri pohľade do histórie.
Rovnako sú tu ďalšie obrazy, ktoré sa zrejme autorovi samé núkali pri tvorbe dielka - či už zmienka o krvylačných beštiách, hrôzach a oplzlých sochách bôžikov. Naozaj musím zložiť poklonu. Neviem, či zámerne, ale autor využil vlastne takzvanú odvrátenú tvár rytierov templárov. Opýtajte sa ktoréhokoľvek milovníka súčasných populárnych konšpiračných teórií o Sangreale a z radosťou Vám vysype zoznam všetkých zločinov, z ktorých cirkev obvinila templársky rád - bude tam napríklad aj dehonestácia kríža, uctievanie falického božstva a podobne. Uvedomil som si, že toto dielko je vlastne v jednom svojom duchu nádhernou kariaktúrou, akýmsi výsmechom všetkých hypotéz o Grále. Musím povedať, keďže patrím k ľuďom, ktorých rozbolí hlava, len čo začujú čo len náznak tejto témy, a ktorých táto téma - tápanie v temnotách, zahmlievanie - irituje, tak ma práve toto na poviedke veľmi milo prekvapilo.
Dôležitejší rozmer diela je však v reflexii a názore, ktorý prezentuje. Opäť, je na nás, či sa s ním stotožníme, alebo nie, ale jedno mu rozhodne nemožno uprieť: dáva rozhodne dobrý podnet na zamyslenie sa jednak nad absolútnym dobrom (rytierskosť), ktoré vonkoncom nemôže byť také, takisto aj nad postavením človeka k sebe samému (sme otrokmi svojho zla, preto je niekedy možno lepšie si to priznať a nehnať sa za grálom všeobecného dobra, ktoré aj tak zneužijeme pre to svoje). Je len a len na nás, či uznáme, že človek je ozaj dosť často ako zem nikoho, ba často zem hrôz.
Na mňa poviedka zapôsobila. Rozhodne by som vedel polemizovať o tom, či sa hodila na Hřbitov, takisto v nej bolo zopár slabých miest. Budem však hodnotiť plným počtom hlavne kvôli nádhernému subjektívnemu zážitku.
Pěkná práce
Mě naopak nápad docela (mile) překvapil. Vlastně jsem po prvním zaznění slova "grál" chtěl vyjet zpět, protože dobře vím, že po přečtení "Šifry mistra Leonarda" mě nic o sangrealu tak nechytí, nešokuje, nezaujme, nepobaví. Zvědavost mě však donutila povídku dočíst a zpětně ntoho nelituji, možná proto, že jsem se s touto pointou zatím mockrát nesetkal.
Technicky Ti vytknu snad jen psaní osobního zájmena "ty" s velkým počátečním písmenem v přímé řeči a špatné psaní uvozovek (před přímou řečí se píší dole, až pak nahoře, nikoliv všude nahoře).
Po slohové stránce se mi příliš nezdály popslední dva odstavce prostřední části. Zdají se mi napsané poněkud neohrabaně.
Logickou chybku jsem našel jen jednu, kterou si navíc nejsem stoprocentně jistý. Píšeš "Musíš se ještě zbavit tolika otazníků." Pokud je to povzdech, měla by asi věta být zakončena třemi tečkami, pokud ne, měl by tam být nějaký dovětek (přirovnání - tolika otazníků, jako...). Pokud se mýlím, opravte mě.
Ještě jsem si všiml, že některé odstavce (mám dojem, že jich bylo více)nezačínají odsazením od kraje (konkrétně "A jeden střípek..."). Pokud ale vím, odstavce jsou prací redaktora, takže to považuji spíše za překlep.
Celkově se mi zdá dílo nadprůměrné až kvalitní, ještě si to nechám projít hlavou a pak i ohodnotím.
--Darn--