Jo, je to fotka. V té době, když jsem originál měla ještě doma, nám nejel skener, tak mě nenapadlo nic jiného, než to aspoń vyfotit... Teď nedávno jsme se dívala na originál a ten je podstatně jinačí oproti tomuhle. Je jasnější zřetelnější a tmavší.... CO už:-)
carstin
Stoupa: Taky si myslim, ze to je fotka, protoze komprese by udelala ctvercove artefakty, zatimco tady jsou jen barevne fleky. Tak torchu by snad mohlo tomu i napovidat, jak se meni barva "pozadi" na.. ee. Yavanně?... Vardě, bo kdo to je... oproti barvě u dolního kraje obrázku : )
I když jak na to koukam, ono ta kvalita asi neni způsobená velkou kompresí. Je to snad fotka? Páč jinak mě nenapadá kde by se tam vzalo tolik barevnýho šumu.
carstin: Jak to myslim s tim rozlišením? No myslim to tak, že 477kB je na jpg obrázek v plnejch barvách o rozměrech 1438x1917 hrozně málo. Při takovejch rozměrech a tak málo kB je to příšerně nekvalitní a nevidim žádnej důvod házet to sem takhle obrovský. Nejen, že se to nikomu nevejde na monitor, ale ani mu to k ničemu nebude při tisku, páč sice možná bude mít nějaký ty dpi navíc, ale kvalita stejně stojí za houby, takže si ve výsledku nepomůže:)
btw... to tvoje zmenšení na maximální možnosu velikost se ti teda taky moc nepovedla, když v koncepci je psáno "2000×2000 pixelů, max. velikost: 600kB" A to tvoje má 1438x1917 a 477kB :))
Prostě nemá cenu dávat sem rozměrově takhle obrovský obrázky, když tomu nepřizpůsobíš datovou velikost (počet kB). Takhle sem to myslel.
Stoupa: Omlouvám se... nejspíše jsem si spletl akvarely s anylinkama.. tam rozdíl je. Anylinové barvy jsou sytější, jsou umělé a jedovaté :o)
Jo... omyl se stal asi v tom že termín vodovky mi připadá dětský.... takový neprofesionální. Jednalo se o ty typické práškové krabičky s barvami prachbídné kvality... hrůza. Málo barev, špatná sytost i kryvost :)
Ale když už jsme nakousli akvarel, napíšu ti něco Stoupo. Já se něco dozvěděl, snad i ty a ostatní se dozví také krapet nového... wikipedie
Akvarel Akvarel je malba, při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Maluje se na různé porvrchy, nejčastěji se používá papír, ale i papyrus, plast nebo kůže, látka, dřevo a plátno. Vodová barva ne zcela kryje a tak podklad obvykle prosvítá.
Techniky akvarelu Akvarel jako prostředek výtvarného umění je obecně pokládán za druhý nejdokonalejší styl po olejomalbě. Jeho možnosti jsou co do šíře použití téměř nevyčerpatelné. V muzeích a galeriích celého světa najdeme krajiny, postavy, portréty i zátiší provedené technikou akvarelu.
Akvarel je též ideálním prostředkem pro návrhy a studie velkých obrazů,jež mají být později provedeny v oleji, tempeře, či jako fresky. Za zmínku rovněž stojí široké využití akvarelu v architektuře a dekoraci i při návrhu a zobrazování budov a interiérů. Akvarel je také nejpoužívanější ilustrační technikou.
Složení akvarelových barev Akvarelové barvy se skládají z rostlinných,nerostných nebo živočišných pigmentů, spojených vodou,arabskou gumou,glycerínem,medem a konzervačními přísadami. Glycerín a med zabraňují popraskání nátěru během jeho vysychání. Akvarelové barvy se vyrábějí v těchto čtyřech provedeních: suché barvy v přihrádkách, mokré barvy v přihrádkách, polotekuté barvy v tubičkách,tekuté barvy v láhvičkách.
Lavírování Technika lavírování představuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami jejichž rozředěním se dosáhne široké škály valérů. Optického vjemu různorodé sytosti barvy se docílí neúplným překrytím bílé barvy papíru barevným pigmentem. Ani velcí mistři jako Rembrandt nebo Constable tuto techniku neopomíjeli.
Termínem lazura se v malířství označuje vrstva řídké, průsvitné barvy, nanesená na podklad(papír) nebo již přítomnou barvu. Lazurováním se dociluje nových barevných odstínů, případně změny Valérů.
Mokrý akvarel Speciální technika malby,spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad,popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.
Historie akvarelu Akvarelová malba má původ v umění starého Egypta,kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru.Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16.století Albrecht Dürer, jenž během svého dlouhého, umělecky plodného života (1471-1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů,z to 86 akvarelů.
Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Velcí mistři italské renesance, Leonardo da Vinci, Rafael a Michelangelo i mistři vlámské školy v 17.století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem.Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři Nicolas Poussin a Claudie Lorrain kvašem krajiny ve stylu,jež lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.
Ve druhé polovině 18.století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity.Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby,pastelu, dokonce i olejomalby,byla kvalita obrazů Josepha Mallorda, Williama Turnera, Thomase Girtina a dalších jejich součastníků.
Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění,vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej Monet, Manet, Pissarro, Pegas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.
Richard Parker Bonnington, přední anglický akvarelista konce 18.století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl Eugéne Delacroix, který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa.Dalšími významnými akvarelisty byli Gustave Moreau a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d´Aquarellistes. Později se objevil Paul Cézanne, který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.
Mezi proslulé španělské akvarelisty 19.století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního špańelského sdružení akvarelistů Agrupació d´Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku,ale také ve Francii a Itálii.
První doloženou abstraktní malbu v historii umění namaloval roku 1910 Wassily Kandinsky.Z význačných malířů první poloviny 20.století jmenujme Holanďana J.B.Jongkinda a Němce Hildebrandta, von Menzela, Noldeho a Mackeho.
Stoupa: Jasmě že to tak s tou barvou je. to jsem nepopírala, min. nechtěla popřít. Jenom jsem uvedla jak já vnímám rozdíly mezi typy vodovek a název akvarel si podle mě klasické dětské vodovky nezaslouží (ale to ej jen moje osobní stanovisko, bude to tím, že naše škola je příšerná a pro ně jediný akvarel jsou ty klasické dětské vodovky, takže jsem proti tomu zasedlá:-))) To nic, odvolávám to...
PS: jak to myslíš s rozlišením? Ono normálně to má asi 4Mb, tak jsem se to pokusila zmenšit na maximální požadovanou velikost:-) Co už.
JInač rozdíl mezi akvarelem a vodovkou JÁ (si) dělím takto: Vodovky, jsou barvičky, kterými jsme kreslili na základní škole. Akvarel se mi dostal do rukou, když jsem začala chodit do ZUŠ. Jsou podstatně dražší a pracuje se s nimi docela jinak, mají i jiné odstíny, jsou živější. Pak ještě od nich rozlišuju anylínky, které mají výrazné a pestré odstíny barev. Jinač fungují asi v podstatě stejně na bázi rozpouštění vodou. Ale ač tu první skupinu nemám moc ráda, musím říct, že se všemi se dá něco dobrého vykouzlit...:-)
Tinwen se omlouvám za záměnu pohlaví, když je to pro NÍ tak strašně důležité.
Chápu problém s prostorem. Na výmluvu snad jen, že jsem se pokoušela experimentovat ve své tvorbě. Nejsem člověk políbený můzou, ale když už se do něčeho pustím, tak s radostí a zkouším.
Proč jsem to nakreslila takhle? Skryla jsem veřejnosti svou konkrétní představu o Valar, aby si to každý mohl vyjevit jinak, po přečtení Silmarilionu, ale nezcela. Je tam jakási nahrbená postavička, otočená zády k nám čapí u kmenů stromů pro život důležitých. Vala je přesně podle mých představ. Každý prožívá deprese a zármutek jinak a já si myslím, že její posed je výstižný. Proč nemá ženštější postavu, více tvarovanou v pase a bocích? A proč jo? Je to Vala, žádná venuše ani nafintěná bárbie která musí hýřit sexepílem. Proč stromy nejsou výtvarně zpracovány jako jiné, honosnější stromy, když jsou (byly) tak důležité? Jsou to stromy, a jejich krásou byly svěží listy a květy obsypané koruny, z nichž prýštil zlatý a stříbrný "déšť" nepletu-li se. Nyní jsou mrtvé a jejich koruny už nejsou tím, co upoutává, co hýří a co dává život. Proč nejsou tedy více znázorněné, že jsou mrtvé? Mají snad být v nějakých posmrtných křečích? No, někdy při příštím zpracování možná jo. Nyní prostě strom uschl a je takový, jaký je, dokud nezetlí a nerozpadne se v trouchnivinu a prach. Proč tak jednoznačný název? Protože jsem si ten výjev vybrala, nebo ten výjev si vybral mne. Pokud by tam nebyl, mohl by si člověk představit cokoli a mohlo by to pro něj být bezvýznamné. Tím jsem chtěla upoutat a ukázat ,(nejenom) čtenářům Tolkiena, svůj pohled. Proč když je to tak velice smutná událost, proč nejsou vidět slzy? Cožpak se smutek vyjadřije pouze slzami? Ano, ona je sice oplakává, podle názvu, ale je důležité vidět slzy? Pracujte s tím, co máte: "Oplakávání Telperionu a Laurelinu"...(Opomenu-li svůj výtvarný nedostatek s horizontem, škálou barev a hloubkou stínů a pár dalších drobností).
Diskuze
Jo, je to fotka. V té době, když jsem originál měla ještě doma, nám nejel skener, tak mě nenapadlo nic jiného, než to aspoń vyfotit... Teď nedávno jsme se dívala na originál a ten je podstatně jinačí oproti tomuhle. Je jasnější zřetelnější a tmavší.... CO už:-)
carstin
Stoupa: Taky si myslim, ze to je fotka, protoze komprese by udelala ctvercove artefakty, zatimco tady jsou jen barevne fleky. Tak torchu by snad mohlo tomu i napovidat, jak se meni barva "pozadi" na.. ee. Yavanně?... Vardě, bo kdo to je... oproti barvě u dolního kraje obrázku : )
(+ ta lehká neostrost Tengwaru...)
I když jak na to koukam, ono ta kvalita asi neni způsobená velkou kompresí. Je to snad fotka? Páč jinak mě nenapadá kde by se tam vzalo tolik barevnýho šumu.
carstin: Jak to myslim s tim rozlišením? No myslim to tak, že 477kB je na jpg obrázek v plnejch barvách o rozměrech 1438x1917 hrozně málo. Při takovejch rozměrech a tak málo kB je to příšerně nekvalitní a nevidim žádnej důvod házet to sem takhle obrovský. Nejen, že se to nikomu nevejde na monitor, ale ani mu to k ničemu nebude při tisku, páč sice možná bude mít nějaký ty dpi navíc, ale kvalita stejně stojí za houby, takže si ve výsledku nepomůže:)
btw... to tvoje zmenšení na maximální možnosu velikost se ti teda taky moc nepovedla, když v koncepci je psáno "2000×2000 pixelů, max. velikost: 600kB" A to tvoje má 1438x1917 a 477kB :))
Prostě nemá cenu dávat sem rozměrově takhle obrovský obrázky, když tomu nepřizpůsobíš datovou velikost (počet kB). Takhle sem to myslel.
Stoupa: Omlouvám se... nejspíše jsem si spletl akvarely s anylinkama.. tam rozdíl je. Anylinové barvy jsou sytější, jsou umělé a jedovaté :o)
Jo... omyl se stal asi v tom že termín vodovky mi připadá dětský.... takový neprofesionální. Jednalo se o ty typické práškové krabičky s barvami prachbídné kvality... hrůza. Málo barev, špatná sytost i kryvost :)
Ale když už jsme nakousli akvarel, napíšu ti něco Stoupo. Já se něco dozvěděl, snad i ty a ostatní se dozví také krapet nového... wikipedie
Akvarel
Akvarel je malba, při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Maluje se na různé porvrchy, nejčastěji se používá papír, ale i papyrus, plast nebo kůže, látka, dřevo a plátno. Vodová barva ne zcela kryje a tak podklad obvykle prosvítá.
Techniky akvarelu
Akvarel jako prostředek výtvarného umění je obecně pokládán za druhý nejdokonalejší styl po olejomalbě. Jeho možnosti jsou co do šíře použití téměř nevyčerpatelné. V muzeích a galeriích celého světa najdeme krajiny, postavy, portréty i zátiší provedené technikou akvarelu.
Akvarel je též ideálním prostředkem pro návrhy a studie velkých obrazů,jež mají být později provedeny v oleji, tempeře, či jako fresky. Za zmínku rovněž stojí široké využití akvarelu v architektuře a dekoraci i při návrhu a zobrazování budov a interiérů. Akvarel je také nejpoužívanější ilustrační technikou.
Složení akvarelových barev
Akvarelové barvy se skládají z rostlinných,nerostných nebo živočišných pigmentů, spojených vodou,arabskou gumou,glycerínem,medem a konzervačními přísadami. Glycerín a med zabraňují popraskání nátěru během jeho vysychání. Akvarelové barvy se vyrábějí v těchto čtyřech provedeních: suché barvy v přihrádkách, mokré barvy v přihrádkách, polotekuté barvy v tubičkách,tekuté barvy v láhvičkách.
Lavírování
Technika lavírování představuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami jejichž rozředěním se dosáhne široké škály valérů. Optického vjemu různorodé sytosti barvy se docílí neúplným překrytím bílé barvy papíru barevným pigmentem. Ani velcí mistři jako Rembrandt nebo Constable tuto techniku neopomíjeli.
Termínem lazura se v malířství označuje vrstva řídké, průsvitné barvy, nanesená na podklad(papír) nebo již přítomnou barvu. Lazurováním se dociluje nových barevných odstínů, případně změny Valérů.
Mokrý akvarel
Speciální technika malby,spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad,popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.
Historie akvarelu
Akvarelová malba má původ v umění starého Egypta,kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru.Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16.století Albrecht Dürer, jenž během svého dlouhého, umělecky plodného života (1471-1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů,z to 86 akvarelů.
Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Velcí mistři italské renesance, Leonardo da Vinci, Rafael a Michelangelo i mistři vlámské školy v 17.století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem.Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři Nicolas Poussin a Claudie Lorrain kvašem krajiny ve stylu,jež lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.
Ve druhé polovině 18.století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity.Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby,pastelu, dokonce i olejomalby,byla kvalita obrazů Josepha Mallorda, Williama Turnera, Thomase Girtina a dalších jejich součastníků.
Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění,vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej Monet, Manet, Pissarro, Pegas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.
Richard Parker Bonnington, přední anglický akvarelista konce 18.století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl Eugéne Delacroix, který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa.Dalšími významnými akvarelisty byli Gustave Moreau a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d´Aquarellistes. Později se objevil Paul Cézanne, který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.
Mezi proslulé španělské akvarelisty 19.století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního špańelského sdružení akvarelistů Agrupació d´Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku,ale také ve Francii a Itálii.
První doloženou abstraktní malbu v historii umění namaloval roku 1910 Wassily Kandinsky.Z význačných malířů první poloviny 20.století jmenujme Holanďana J.B.Jongkinda a Němce Hildebrandta, von Menzela, Noldeho a Mackeho.
Stoupa: Jasmě že to tak s tou barvou je. to jsem nepopírala, min. nechtěla popřít. Jenom jsem uvedla jak já vnímám rozdíly mezi typy vodovek a název akvarel si podle mě klasické dětské vodovky nezaslouží (ale to ej jen moje osobní stanovisko, bude to tím, že naše škola je příšerná a pro ně jediný akvarel jsou ty klasické dětské vodovky, takže jsem proti tomu zasedlá:-))) To nic, odvolávám to...
PS: jak to myslíš s rozlišením? Ono normálně to má asi 4Mb, tak jsem se to pokusila zmenšit na maximální požadovanou velikost:-) Co už.
carstin: a neni takhle náhodou akvarel barva, která se ředí vodou? Tzn i vodovky?
btw ten obrázek mě fakt baví. Dobře se na něj kouká, má něco do sebe. takže oukej:)
Jenom ta původní velikost 1438 x 1917 je fakt otřes.
JInač rozdíl mezi akvarelem a vodovkou JÁ (si) dělím takto: Vodovky, jsou barvičky, kterými jsme kreslili na základní škole. Akvarel se mi dostal do rukou, když jsem začala chodit do ZUŠ. Jsou podstatně dražší a pracuje se s nimi docela jinak, mají i jiné odstíny, jsou živější. Pak ještě od nich rozlišuju anylínky, které mají výrazné a pestré odstíny barev. Jinač fungují asi v podstatě stejně na bázi rozpouštění vodou. Ale ač tu první skupinu nemám moc ráda, musím říct, že se všemi se dá něco dobrého vykouzlit...:-)
Tinwen se omlouvám za záměnu pohlaví, když je to pro NÍ tak strašně důležité.
Chápu problém s prostorem. Na výmluvu snad jen, že jsem se pokoušela experimentovat ve své tvorbě. Nejsem člověk políbený můzou, ale když už se do něčeho pustím, tak s radostí a zkouším.
Proč jsem to nakreslila takhle? Skryla jsem veřejnosti svou konkrétní představu o Valar, aby si to každý mohl vyjevit jinak, po přečtení Silmarilionu, ale nezcela. Je tam jakási nahrbená postavička, otočená zády k nám čapí u kmenů stromů pro život důležitých. Vala je přesně podle mých představ. Každý prožívá deprese a zármutek jinak a já si myslím, že její posed je výstižný. Proč nemá ženštější postavu, více tvarovanou v pase a bocích? A proč jo? Je to Vala, žádná venuše ani nafintěná bárbie která musí hýřit sexepílem. Proč stromy nejsou výtvarně zpracovány jako jiné, honosnější stromy, když jsou (byly) tak důležité? Jsou to stromy, a jejich krásou byly svěží listy a květy obsypané koruny, z nichž prýštil zlatý a stříbrný "déšť" nepletu-li se. Nyní jsou mrtvé a jejich koruny už nejsou tím, co upoutává, co hýří a co dává život. Proč nejsou tedy více znázorněné, že jsou mrtvé? Mají snad být v nějakých posmrtných křečích? No, někdy při příštím zpracování možná jo. Nyní prostě strom uschl a je takový, jaký je, dokud nezetlí a nerozpadne se v trouchnivinu a prach. Proč tak jednoznačný název? Protože jsem si ten výjev vybrala, nebo ten výjev si vybral mne. Pokud by tam nebyl, mohl by si člověk představit cokoli a mohlo by to pro něj být bezvýznamné. Tím jsem chtěla upoutat a ukázat ,(nejenom) čtenářům Tolkiena, svůj pohled. Proč když je to tak velice smutná událost, proč nejsou vidět slzy? Cožpak se smutek vyjadřije pouze slzami? Ano, ona je sice oplakává, podle názvu, ale je důležité vidět slzy? Pracujte s tím, co máte: "Oplakávání Telperionu a Laurelinu"...(Opomenu-li svůj výtvarný nedostatek s horizontem, škálou barev a hloubkou stínů a pár dalších drobností).
vodovka
akvarel
i stejný počet písmen :)