DrD jsem začal hrát jako hráč a vždy mě vadilo, že družina dostává zkušenosti jen za zabíjení a za splněné questy (tedy dělal to náš PJ). Jako válečník jsem si nestěžoval, protože drtit těla skřetů byl můj úkol, ale například v roli kouzelníka už to bylo obtížnější. Zvláště na prvních úrovních jsem stál pouze v pozadí a škudlil magy co to šlo. Občas jsem si vydobyl u PJ nějakou tu prémii, ale stejně moje úroveň znatelně pokulhávala za vraždícím krollem. Samozřejmě je tato problematika hlavně o schopnostech PJ a ten náš prostě tohle nevychytal.
Je jednoduché takhle kritizovat a nic nedělat. Tak jsem se tedy rozhodl stát se PJem v naší družině. Začal jsem praktikovat způsoby, které jsem považoval za lepší (netýkající se pouze přidělovaných zkušeností). Takovéto přidělování zkušeností se mi hodilo hlavně v začátcích, kdy jsem na svou roli nebyl příliš zvyklý.

Chtěl jsem u každého povolání ocenit jeho charakteristickou dovednost a její vhodné užití. Samozřejmě, že jsem nejdříve zvolil způsob přidělování zkušenosti podle svého uvážení. Nebyl jsem si ale jistý, jestli dokážu spravedlivě hodnotit celou družinu. Rozhodl jsem se vytvořit krátkou pomůcku, která mi sloužila k takovémuto rozdělování.
Protože jsem se se svou družinou pohyboval hlavně po prvních úrovních, tak jsem mohl svou pomůcku otestovat pouze na této úrovni. S postupujícími zkušenostmi a s přesunem dobrodužství pod širé nebe už asi následující pravidla ztrácejí smysl.

Jak jsem se tedy rozhodl přidělovat zkušenosti svým hráčům (jejich postavám)? Každé povolání získává zkušenosti za to, co je jí nejbližší:

Válečník - je postava určená právě k boji a proto jsem mu přiděloval dvojnásobek zkušenosti za zabití nestvůry, pokud tak učinil jedinou smrtelnou ranou. Čili pokud jednou ranou uťal skřetovi hlavu, dostal místo obvyklých 10ti zkušeností 20.

Kouzelník - samozřejmě halvně kouzlí a musel být oceněn za každé (i nebojové) kouzlo. Za každý rozumně využitý mag získal 10 bodů zkušenosti. Pokud usmažil skřeta modrým bleskem, dostal 10 zkušeností za jeho smrt a 30 zkušeností za vynaloženou magenergii.

Hraničář - jak válčí, tak i používá magenergii. Dostal ode mne 1,5-násobek zkušenosti za zabití protivníka, když ho skolil v jednom kole (sám). Dále získal 5 zkušeností, za každý rozumně využitý mag. Jeho zabití skřeta "vyneslo" 15 zkušeností a následné léčení (za 3 magy) také 15.

Alchymista - žije lučbou a vyrábění magických předmětů ho zdokonaluje. Při výrobě (i neúspěšné) magického předmětu získal 2 zkušenosti za každý 1 mag. Za kouzelný luk (30 magů), kterým hraničář svého skřeta složil, dostal 60 zkušeností.

Zloděj - se vyžívá hlavně ve svých zlodějských dovednostech. Protože tyto dovednosti pracují s pravděpodobností, přidělil jsem mu (100 - pravděpodobnost (nápadnost)) zkušenosti za použitou dovednost. Kdyby nenalezl tajné dveře (nápadnost 20 procent), čímž získal 80 zkušeností, tak by se ani družina nedostala k oněm třem mrtvým skřetům.

Tato hrubá pomůcka mi usnadnila mnou toužené přidělování zkušeností za dovednosti. Bohužel dobře funguje opět jenom v dobře vyváženém dobrodružství. Musel jsem vždy brát v úvahu počet nestvůr (válečník pak získává hodně zkušeností), hustotu tajných dveří (velké plus pro zloděje), získatelnost magenergie (čím víc získá alchymista magenergie, tím je na tom lépe) či délku samotného příběhu (v dlouhém dobrodružství kouzelník či hraničář rychle přijde o své magy). Musím ale říci, že jsem s tímto pravidlem byl vždy spokojen. Snad i jiným začínajícím PJ-ům pomůže stejně.