Hned z kraje je nutné vás, hráče, upozornit, že chcete-li využívat této dovednosti je nutné (no, není, ale pak to strácí na efektivitě) hrát hru reálně, to znamená žádné mluvení mezi hráči v průběhu boje, leda tak popichování se navzájem mimo hru. Hráči, kteří hrají Dračí Doupě stylem "skupinová inteligence" si této dovednosti bohužel moc neužijí, tedy ne že by to vadilo, jim ten jejich způsob hry určitě vyhovuje.

Pro ty z vás, kteří hrají prvně zmíněným stylem přijde určitě vhod Bojová řeč. Postava jež tento "jazyk" ovládá je schopna v souboji mluvit i tehdy útočí-li nebo když se brání. Nejdříve si hráč hodí proti pasti aby zjistil zda dovednost může v tomto kole využít, je-li hod úspěšný, pokračuje hráč hodem na útok, pokud hod úspěšný není, dělá to samé s tím rozdílem, že se na jeho hod aplikují případné postihy (u fatálního neúspěchu).

V praxi by bojová řeč vypadala jako směs několika za sebou jdoucích slov - hesel, která ač v normální řeči nedávají pospolu žádný smysl, v bojové řeči má každé svůj specifický význam. Samozřejmě, že si hráči mohou vymyslet svá hesla a užívat je pak i při hře (je však nutno si uvědomit že slova jež jsou používána jako hesla by měla být co nejkratší a kadence projevů by měla být rovna kadenci kalašnikova), ovšem pro jednoduchost je standartní postup určen tak, že hra se poté nachvíli zastaví, aby hráč oddrmolil svých pár rad v českém jazyce spolubojovníkům a pokračuje se dál.

Pokud hráč svůj limit určen počtem vět přetahuje, nemusíte mu jako PJ nic sdělovat jen mu postupně udělujte postihy a ty pomalu navyšujte. Pokud by dosáhly nějakých extrémních rozměrů, pak hráčův monolog přerušte (resp. dialog, používá-li tuto dovednost ve stejném kole více hráčů) a oznamte mu, že jeho protivník na něj zaútočil a že není možné aby se mu bránil, neb příliš zaneprázdněn tím co dávali včera v telce jest.