Oči
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 30 |
Je hluboká noc, na celé okolí dopadá jemně stříbrné měsíční světlo, díky němuž je v té černé tmě vidět alespoň něco. Vzduch je příjemně provoněný silicemi a já vnímám vzácnost tohoto okamžiku, kdy se unavená ploužím ztichlým lesem.
Najednou se kdesi z hloubi lesa ozve táhlé, hluboké zavytí. Přeběhne mi mráz po zádech a jako by se do mě zabodávalo na tisíc křišťálových střípků ledu.
Všude mě obklopí nepřítomné ticho a napětí ve vzduchu je téměř hmatatelné. Opět to zavytí. Jenže teď se ozvalo mnohem blíž..., ale to není možné , aby se obyčejné zvíře pohybovalo tak rychle.
Strach, nejistota, bezmocnost. To jsou pocity, které mi dělají společnost, zatímco se prodírám najednou tak neprostupným lesem. Snad i cítím zlou vůli a horký dech netvora na svých zádech.
Další zavytí. Moc blízko na můj vkus. Dobíhám na malou mýtinu, slabě ozářenou chladným světlem měsíce. Padám k zemi. Vyčerpaná únavou a bolestí z čerstvých ran způsobených v cestě mi bránícími větvemi stromoví.... Ježíši! Kolem mýtiny se uzavírá kruh krvelačně svítících očí. Vlci. Cítím, jak se mi zrychluje dech a krev buší ve spáncích, když se snažím rychle vytáhnout dýku.
Kruh se roztrhl. Uvolněný prostor vyplní obrovská silueta netvora. Zaujmou mě jeho oči, tak chladné a strohé, co nahání husí kůži. Přibližuje se. Výhružně před sebe natáhnu dýku, ale mu to musí připadat jako dřevěný mečík v rukou dítěte hrajícího si na odvážného rytíře. Přikrčí nohy a skočí. Srazil mne k zemi. Cítím jeho dech a připadá mi, jako by na mě dýchla smrt svým štiplavým, jedovatým dechem plným nenávisti k lidské rase.
Prázdno, bezmoc, tma. Vím jen, že brzy se mi otevře brána světa, který nic z toho nezná. Je to zvláštně emotivní vědět, že ráno tady najdou mé zkrvavené tělo. I když jsem nikdy boha o nic neprosila, teď bych jedno přání měla. Aby mi zůstaly aspoň některé vzpomínky z téhle nešťastné etapy vývoje mé duše a i když vím, že je to zbytečné, tak jsem si jista jednou věcí. Kdybych si přec na něco vzpomněla, budou to oči mého vraha. Chladné a plné nenávisti.
Je konec. Mé tělo se zazmýtá v poslední zoufalé křeči......TMA....
Diskuze
Popravdě mi to rovněž přijde dobré! Byť bych od Tebe čekal daleko lepší! Bránící větve stromoví mi tam až toliko nevadí, bo si to (možná naivně) spojuji s Tvou osobní tvořivostí, slovními hrátky a takovou lehkou škodolibostí... :o), ale vadí mi věty:
"...ale mu to musí připadat jako dřevěný mečík v rukou dítěte hrajícího si na odvážného rytíře."
"...a připadá mi, jako by na mě dýchla smrt svým štiplavým, jedovatým dechem plným nenávisti k lidské rase."
Mi přijdou jako zcela neadekvátní situaci, jež se tam navíc vůbec, ale vůbec nehodí. Když už, pak je zkrátit a text zrychlit, abys nečeřila napětí a pozornost čtevců... ;-)
Nehodnotím, ale jak jsem již řekl - na Tebe mi to přijde slabé... ;-) (máš mou důvěru... :D
pěkné...je to moc pěkné...
Au. Působivé... Moc pěkně napsané.
Mila Makri, zaujaly me nektere takrka poeticke, vzletne popisy a obraty, ale mezi nimi se objevily dalsi, ktere byly trochu prekombinovane, prilis moderni vyrazy (hlavne na konci) vzhledem k celkovemu stylu povidky atd... Jeste bych asi psal dlouho, nez bych se dostal ke vsem vecem, jez bych chtel tak trosku zmenit, ale nejsem autorem, takze uz Ti do slohu kafrat nebudu. Obsah by mohl byt zajimavy, jen to trochu rozvest... Pis, pis a pis! (Bude to jen lepsi:-))
Líbí se mi tvé lyrické pasáže, Makri. Ale postrádám na konci pointu, překvapení nebo alespoň nějaké uzavření. Přijde mi, že jsi spíš básnířka než vypravěčka.
Křesťanské prostředí, které evokují slova "Ježíš" a "bůh" mi nevadí, i když bych (jako Pecan) zvolil něco archaičtějšího. Horší jsou jiná moderně znějící spojení: Je to zvláštně emotivní ...; ... z téhle nešťastné etapy vývoje mé duše.
Občas děláš i na lyriku moc překombinované věty: ... z čerstvých ran způsobených v cestě mi bránícími větvemi stromoví
Nejvíc mě ale dorazila hrubka v závěrečném odstavci. I když se snažím být jinak k mluvnickým chybám tolerantní, tak v poslední větě to působí jak pěst na oko. Ježíši! "Zazmítá" se NEPÍŠE s tvrdým "ý".
Celkově 3*, ale pořád to patří k tomu lepšímu, co se tu dá přečíst.
Maglor: já sem se to snažila pojmout tak, že to celé vypráví ona.... a k tomu vypravěč a hrdina to bych do povídky nikdy nedala to by podle mě narušovalo atmosféru ale to je věc názorů....
Taky si myslim ze strhavat hvezdicky za to ze to napadlo nekoho pred tebou nebudu. Jinak si myslim ze to bylo dobry-dylka akorat na muj vkus, jenom ten konec se mi zda trochu divnej Celkove si myslim ze je to se SMRTÍ priblizne na stejny urovni
Hmm: pekne rozporuplne nazory :))
Arim ma rozhodne pravdu nevim zda existuje originalni tema na ktere jeste nebylo nic napsano.. dyt je to normalni jsou temata a kazdy se snazi ho zpracovat dle sveho nejlepsiho citeni, cili porovnavat sice je mozno, ale prijde mi to pomerne hulvatske zvlaste k tomu ze je to prilis subjektivni pohled nekomu se toto zpracovani muze libit vic, nekomu se zas vice muze libit spracovani ala "Smrt"
Nez si prectu diskuzi:
Pripadne mi jako bych vzdy u prvni vety kazdeho odstavce videl napsano "Vypravec:" a u dalsich vet "Hrdina:" to se mi nelibi, ta pobvidka nema hloubku. Kdyby jsi aspon na konci kdyz to monstrum skoci na svou obet udelal nejaky rozpor v tom co citi... treba ji mohla na jedne strane citit neodvratnou smrt a na druhe se obdivovat ne krasne smrtici hre sily a mrstnosti... nebo neco takoveho
Celkove mne to prilis nezaujalo
Přestenete se o tom hádat???
Dagoth má pravdu... Prostě je to téma,které může napadnout každého...