Folcwine  13. 8. 2011 v 11:15:04

Na můlj vkus je příliš mnohokrát slovo "pán", docela to už ruší i poetického analfabeta jako jsem já.

Jinak to má švih a je to k věci.

Neshika  7. 2. 2010 v 7:53:31

Až na ten poslední verš je to naprosto špičkové.

Sephitan z Elisoru  2. 6. 2009 v 14:20:41

Stejně jako Samurai, i já hodnotím dílo z pohledu laika, avšak narozdíl on Samuraie se mi báseň líbí, jsem asi nenáročný čtenář.. Zkráceně řečeno se mi to líbí...

Samurai  26. 5. 2009 v 23:02:36

Zdravím autora, zdravím případné čtenáře.

Neříkám, že poezii rozumím, proto hned říkám, že mluvím jako laik a hodnotím podle dojmu ve mě básní vyvolaného.

Když si to tak přečtu, necítím nic, co by mě nutilo si to přečíst znovu. Tedy bohužel jsem nebyl oslněn, ale i tak to znovu přečtu:)

Hodnotit budu z několika stránek:
Je to psané stylem jakési říkačky, který je poměrně svyžná a tempem se verše nijak navzájem neruší.

Co se obsahu týče, tak v prvním odstavci nás autor seznamuje s vlkodlakem, vlastne ho i formou lidové hádanky přibližuje.
Ovšem poslední verč tohoto odstavce mě nějakým způsobem ruší, asi jde hlavně o tu bitvu, která se mi zdá neštastně zvolená, už jen proto, že se o ní dále nezminujeme.
Co by mohlo výt lepší:

Jeho oči temně plamenné,
zuby děsivé jako břity.
Drápy krví zkalené,
duše démonů v těle vlka zkryty.
K vlkodlakovi mi sedí lehká potemnělost a snad i strach z něj, což je po přidání pár slov jasně patrné.

V druhém odstavci je jasne patrná role mesíce a vlkodlakův vztah k němu. Možná by velké P přidalo Pánovi na jeho svrchovanosti a pomyslené důležizosti, stejně tak vykřičník by podtrhl moc vlkodlaka na konci 2. verše. Ale opět se mi nezdá 4. verš, mám z toho dojem, že autor při nich snad ztrácí dech.

A svit Pána - Pána noci,
jenom přidá na jeho moci!
Klaní se mu, však je to jeho Pán
a zasněžený les je jeho chrám.

Třetí odstavec nás seznamuje s příchodem noci, s potřebou lovu. Možná bych slovo "mysl" nahradil za "touha". Ovšem to záleží na tom, jak chceme vlkodlaka prezentovat. pokud jako krvelačného lovce, touha, myslím, je jasně na místě.

Čtvrtý odstavec nám podává obraz ulovení kořisti,patrně nebohého člověka. Neměnil bych nic, spíše bych zauvažoval nad dalším popisem vlkodlaka, třeba:

Své tesáky v krvi smáčí
a oběť bolestí kvílí.
Nad mrtvolou nebožáka temně vrčí,
vůně strachu, když jeho noc sílí.

Poslední odstavec podává jakýsi závěr, nesmrtelnost vlkodlaka, prokletí (ano, teprve ted jsem spokojen s názvem), chladnost vlkodlaka a slitovný třetí verš. Ovšem ten poslední, v nem mi nesedí ten mor, příjde mi, jako kdyby byl pouze do rýmu.

Možná smrt ho vysvobodí,
však chladné srdce neprobudí.
Krutý úděl má ta bytost,
ale nikdo necítí nad vrahem lítost.

Jak jsme rekl v úvodu, nepřineslo nám, čtenářům, přečtení nic nového. Další zapadlý vlkodlak :)
Ale i tak sme si to rád přečetl.

axel  20. 5. 2009 v 21:53:33

Říkám si - proboha, tady snad proběhl Arnie s reputačním kanónem!
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem vaše příspěvky nečetl, možná si to všechny zaslouží.

K básni - nemám vůbec žádný pocit, že by někdo v básni (ať už literární subjekt či popisovaná postava) bral lykantropii jako prokletí, naopak. Báseň působí energicky, jakoby si ten vlkodlak užíval svou krutost a měl z toho radost.
Forma se mi zdá silně začátečnická až nebásnická - rýmy vznikají nepřirozeným skládáním slov, drhne to!

Rozhodně však báseň není slabá, bohužel ji ani nevidím nadprůměrnou. Opět mě mrzí, že není možnost "průměr", nyní by se hodila. Z toho důvodu 2*.

Piš dál, zkoušej to, nenech se odradit a hlavně čti poezii, pokud ji chceš psát. Nemůžeš doufat v úspěch tam, kde neznáš principy vzniku, význam a možnosti.

S pozdravem, axel.

Elvisův_duch  17. 5. 2009 v 13:03:30

Hmm hmm... zdálo by se kulhavý rytmus, ale všímavý čtenář by mohl odhalit, že se zde vlastně střídá taková "trochejská" (1. a 3. strofa) pochodovka a "jabická" náladovka (ostatní). Poslední strofa je pak takovou kombinací. Sice to neikde není úplně pevný, vybroušený, ale to zas tak nevadí, ne?

Jinak je to, jak bylo řečíno, standardní popisovka těžkého a nechtěného údělu prokletí, vyjadřovat se k tomu znovu by bylo mrhání časem a jídlem:P...

Toť všechno, neboť mi už do pokoje voní oběd:).

Hamster  15. 5. 2009 v 22:44:03

Zdravím autora,
nejvíce mi vadí nepravidelnost veršů, resp. že některé jsou o slabiku delší... ikdyž po druhém přečtení ty delší verše ani nevadí, spíše mi vadí takové, které mají sice stejně slabik (8) ale prostě se špatně čtou. (jenž zkázu rozsévá i mor)

Docela mě překvapilo, Holgere, že si neřekl "psát a psát a psát" protože těmto chybám se jde vyvarovat asi především psaním a psaním a psaním a přišlo mi, že to, vy redaktoři, řikáte u každého příspěvku kde to je jen možné :D

Nogustovi bych doporučil postupem času přečíst Holgerovu kritiku ještě několikrát, protože jeho styl psaní a ... ironie? : ) je kolikrát nezkušenému čtenáři skryt. Nebo ho možná člověk musí znát, nevím, ale opakované četby jeho kritik mých děl kouzlí zajímavé úsměvy na mé tváři :D

Rudé oči, bílý dráp,
v rubrice ne! Není klid!
Holger hledí, v ruce šavli,
přec tu není nikdo bit. :D

adamos the dark  15. 5. 2009 v 18:51:54

Snad abych to shrnul jedním krátkým komentářem:je to pěkná momentka.Ne vážně.Je to takové chvilkové kde popisuješ jen už mrtvou oběť a pak to roztahuješ že dokáže víc než mor.No nevim nevim.Možná si do toho moh zakomponovat aspoň trochu napětí,trochu to prodloužit a popsat bojovou scénu a vůbec,držet se nějaký lepší osnovy,i když je to jenom báseň.Myslí že sis moh dát víc práce,protže tohle bych vymyslel o malý přestávce když bych se nudil.Ale přesto všechno báseň kouzlo má a docla dobře se čte a když sem přimhouřil obě oči tak sem vykouzlil 3*.

anarion  15. 5. 2009 v 11:31:18

No... nevím. Obecně se mi to zdá takové břitké, bezduché. Žádné překvapivé metafory, slovní obraty, personifikace, zajímavé obrazce... nic. Stále stejné jídlo podávané na stejném podnosu se stejnou sklenkou vína.
Myslím si že pokud budeš psát dále, určitě si najdeš styl a nějaký ten svůj podpis. Tohle se mi zdá ale takové nic-neříkající, spadá mi to do ostatní šedi průměrných básní a nevidím nic nadprůměrného, co by postříbřilo tuhle ocelovou hračku. Za mě podrpůměrné. Ale piš dál :o)

s úctou
anarion

Nogusta  14. 5. 2009 v 23:21:55

Ano, děkuji za kritiku, prosil bych kdyby se tu takhle rozepsal, každý kdo si to přečte, abych věděl z čeho se poučit a tak dále... Díky... Jinak, ano je to taková tak jednoduchá bezcenná říkačka, třeba ani nikdy víc než takovou říkačku ze sebe nedostanu, ale když sem to psal viděl sem to trošku jinak (tím nechci nic vyvracet). Tou anotací jsem se kapánek unáhlil, nemusí to být ani tak o vlkodlakovi, spíš jako že to může být i o tvoru lidském, který se pouze chová jak zběsilé zvíře (ale nemusí se pořád proměnit). Může to být člověk, který trpí schizofrenií (rozštěpením osobnosti pokud se nepletu), ale již ho ovládá ta druhá (špatná) osobnost, která v něm budí krvelačnost a touhou po boji, krvi a po dalších takových věcech. Poslední část básně, ano... Není to dobře vyjádřeno s tím chladným srdcem, měl sem na mysli něco jako, že je ho srdce, nebo ta jeho duše, která byla dříve dobrá, hodná... Už je prostě pryč a není šance, že by se mohl vrátit ke své ,,první" osobnosti. A to že, zkázu rozsévá i mor.. Opravdu to neměl být krysodlak. Tím morem, nemyslel sem přímo tu nemoc (ano, teď když se nad celou básní zamýšlím, tak tomu dost chybí) jako takovou, ale použil jsem to slovo (mor) jako další stupeň té ,,zkázy" ... Dobrou noc