Ars arcana aeterna
| Autor: | Shadowmage |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 28 |
Peníze a sláva vládců podléhají zubu času,
smrt přichází do paláců, moudrost však znamená spásu.
Jak v sobě zaslechnout bohy, budiž naše hledání,
nalézt v sobě skryté vlohy, poznat princip konání.
Člověk, obraz makrokosmu, touží zlámat okovy.
Jedna touha, jedna pravda, přesto tísíc cest,
spojme to, co po staletí rozděleno jest.
Tajné runy, mystéria, oheň planul v nilské říši,
dávná prima materia, panacea jiskří v číši.
Stvořením začíná příběh, kdopak jej však dopoví?
Nesmíš se bát, učedníku, stínu staré nauky,
myslíš si snad, že ti Kámen spadne jen tak do ruky?
Zasvěcence čeká cesta, která není jistá,
nahlédnutí do umění Herma Trismegista.
Stavitelé Chrámu ví, že ostrost mysli roste s prací.
Soustřeď se na hlasy zvenčí - John Dee mluvil s anděly,
přitom nebyl theurg větší; my bychom snad neměli?
To podstatné zrubu psáno, my vidíme jenom líc,
v hloubi hledat je ti dáno, jen tak můžeš spatřit víc.
Čísla, obrazce a vzorce tvoří zákon transmutací.
Sedm pater, sedm vládců, sedm planet vesmírných,
sedm klíčů od tajemství, nezjevených, nesmírných.
Když vystoupáš po schodišti, pohlédneš do tváře boží,
čtvero mocných elementů v pátý posvátný se složí.
Chceš-li poznat pravdu holou, čerpej moudrost z Kabaly.
Mysl hněvem poháněná, chvíle zbývá do prozření.
Ohýbá se čas a prostor, síla vůle hmotu mění.
Přichází teď velká chvíle, Dies irae, dies illa,
Zhodnocení naší píle, ať se zjeví skrytá síla!
Máte, Mistře, pod kontrolou síly, které povstaly?
Klíčem Noci, praví mistr, otvírá se Brána,
cesta víry alchymistu vede do neznáma.
Pravé rysy tváře světa zablesknou se v záři hvězd,
sám spiritus mundi bývá mocný alkahest.
Pohnout Sluncem, zhmotnit světlo, zaslechnout sfér hlas.
Vzduchem zazní Nevýslovné, nikdy nevyřčené věty,
Slova Moci, která tvoří, která ničí světy.
Krátký pohled za oponu navždy lidstvo pozmění,
esence se v čirou moudrost na okamžik promění.
A v té chvíli pochopení zastaví se čas...
Diskuze
Zajímavý pokus o poetický manifest alchymie.
Obsahově přináší encyklopedický průlet uměním alchymie, s čím samozřejmě přicházejí problémy gradačního rázu. Úvod tak nějak tápe, druhá strofa je už v pořádku, třetí až šestá kolísá - děj nemá spád, jako by autor chtěl uvést veškeré aluze. Závěr (7.-8. strofa) už je zase dobrý.
Forma dílka je „technická“. Normálně bych se asi proti podobně suché formě ohrazoval - poezie milostných pletek by se tímto způsobem totálně zabila, ale jako manifest alchymie je to naprosto v pořádku.
Forma de facto kráčí ruku v ruce s obsahem - "čísla, obrazce a vzorce tvoří základ transmutací".
Dle mého se autorovi podařilo uvést dílko do souvislostí, i když možná pouze ty jsou jeho pojítkem. Osobně jsem s ním spokojen, třebaže mám své pochybnosti o tom, že autor využil plně možností tématu.
V kontextu rubriky hodnotím dílko 5*, s drobným mínusem, který si možná budu pamatovat, ale spíše asi ne.
Fíl špás
H.