Shadowmage  13. 3. 2008 v 13:27:47

Tak konečně dostatek reakcí, vyjádřím se tedy i já.

V první řadě děkuji za schválení, také samozřejmě děkuji za kladné ohlasy.

A teď se pusťme do reakcí na ty kritiky, které přináší nějaké to vytýkání chyb. Tak tedy:

Rytmus: Já se ohledně rytmu řídím tím, aby vycházel počet slabik. Když si pak po sobě text čtu,vždycky se mi to čte plynule, snad proto, že jako autor vím, kde klesnout hlasem, kde jak zrychlit nebo zpomalit, aby to ideálně zaznělo. To samozřejmě nemůžu očekávat od čtenářů, kteří vidí až hotový produkt, ne postupně se nabalující slova osekávaná nebo nahrazovaná delšími tak, aby to sedělo. Každý začne číst trošku jinak, je proto pochopitelné, že mu to i jinak dechově, intonačně nebo ještě jinak :-) vyjde. S tím, obávám se, toho moc nenadělám.

Stařec:
Pokud se o problematiku zajímáš, pak ti samosebou obsah nijak náročný nepřijde. Ale ne každý, kdo hraje Draí doupě, nachází zalíbení zrovna v mystice a esoterice. Pro takové lidi, dejme tomu třeba fyziky (kteří mají skvěle fungující systém magie) nebo ekonomy (s realisticky fungujícími trhy jejich světa) pak obsah skrývá nejedno úskalí, protože některé pojmy zkrátka v běžné řeči nepoužíváme. Setkáme se s nimi právě jen v úzkém okruhu poznání. Kdybych psal povídku Sci-fi o radioaktivních mutantech a používal terminologii jaderné fyziky posledního ročníku VŠ, taky bych napsal, že jde o text pro náročnější čtenáře. Ona náročnost zde tolik nesouvisí s kvalitou díla, jako spíše s úzkoprofilovým zaměřením a menší všeobecnou srozumitelností.

Co se týče hledaných a nenalezených básnických postupů a struktur: Já, i když jsem na serveru stvořil několik veršovaných útvarů, nejsem básník. Teorii poezie rozumím jako běžný maturant. Sotva proto budu zamýšlet nějaké složitosti, když bych je pak ani neuměl dodržet. Držím se toho, co mi snad jde lépe: vyhledávat slova, ze kterých lze při nějakém sdělení skládat rýmy. Nelze se pak divit, že výsledek je pro člověka, který má o poezii přehled, poněkud prostší. To ale nemusí nutně znamenat méně využitelný.

No a o obsahu se pobavím rád :-)
No, chtěl jsem tak nějak vyjádřit úsilí člověka o přiblížení se něčemu vyššímu, božskému. Jednou z těchto cest byla alchymie. "Nahlédnutí do umění Herma Trismegista" vyjadřuje právě hermetický princip. "Cesta, která není jistá" v básni značí nutnost nevydat se na dráhu šarlatána, ale právě usilovat o pravé, skryté poznání. Ve větě o Johnovi Dee je takový populární alchymista předložen kritickému pohledu: on dokázal něco, k čemu se směřuje dlouho a pracně? Pak to dovedeme i my, opravdoví zasvěcenci (Iniciace, zasvěcení - viz "Stín tajné nauky", nutnost odvahy k dosažení opravdových výsledků, Kámen ti jistě nemusím představovat). Deska chybí, ale stejně tak chybí další pojmy, o kterých jsem uvažoval, například Sophia. Jistě, mohl bych jich zahrnout mnoho, ale už mě nenapadaly dějové části básně, kterými bych to nastavil. Takovýto rozsah mi přišel postačující. Učení desky o souvislosti proměny alchymisty a Díla jsem ale zohlednil. Alchymista se prací zdokonaluje (stavba Chrámu - lepší mysl - stoupání po schodišti, to se mimochodem schoduje s historickými vyobrazeními, pokud vím, tak např. Beckův Slovník symbolů, heslo Alchymie), vyvíjí se stejně jako materiály v Lázni. "Cesta víry ho vede do neznáma" - tady jsem chtěl ukázat přeměnu jeho uvažování v závislosti na vývoji. "Čísla obrazce a vzorce" pak nejsou jen chemickými dodatky, ale třeba i možnostmi výkladu Kabaly, i zde se snažím dodržet těsné pouto ducha a hmoty. Závěr básně pak hovoří o vytvoření podmínek, kdy se člověk, jak uvádíš, stává bohem. Princip nápodoby jako jeden ze zákonů magie (vycházejme třeba z Frazera a mimetiky) je zde dodržen: alchymistovou dílnou se v ten moment stane celý svět a on dosáhne svého Díla. To vše tvou tolik požadovanou nápodobou. Myslím, že touha napodobit bohy a přiblížit se jim se vine celu básní, již od počátku. Pokud ti chybí povznesení alchymisty, zaměř se na části "Pohlédneš do tváře boží" (to souvisí s představou andělů, kteří nahlížením boží tváře dosahují blaženosti a moudrosti) a na samotný závěr, dvě poslední sloky.

Komplexnosti nedosáhli ani sami alchymisté, kdybych měl tedy obsáhnout poezií jejich celkovou snahu, bylo by to opravdu "Opus magnum meum".

Děkuji ale za názory, jsem rád, že se někdo hlouběji nad textem zamyslel. Nikdo není neomylný, a pokud jsem se dopustil nějakého přehmatu, budu jen rád, když budu upozorněn. Přece jen výkladů této tradice je bezpočet...

Stařec  13. 3. 2008 v 11:42:41

Já nechci být za kazisvěta, ale popravdě mě tohle nikterak zvlášť nezaujalo jak po stránce stylové, tak obsahové. Trochu mě dokonce mrzí zde uváděné chvály a maximální hodnocení, protože, bez urážky, jsem názoru, že si to tato báseň prostě nezaslouží a autor by se měl pro takové příspěvky více snažit. V anotaci je uvedeno pro náročnější čtenáře, ale na konci básně jsem se naštval, že mi nebylo předloženo nic náročného. Celá stavba básně na mě působí trochu anglicky - od pohledu jsem si říkal, že je to typický blankvers, ryze anglická stopa, nepříliš zvučná, začínající zpravidla nepřízvučnou slabikou. To se tady nekoná a já popravdě strukturu básně v rámci ars poetica nedokážu určit a připadá mi, že verš je nakonec stavěn k rýmu - a rým je tu jedinou figurální konstrukcí, krom pravidelných strof o pěti verších. A rým samotný působí, bez urážky, trochu prostě. A aby toho zla, co tu pleju do plénu, nebylo málo, dostávám se k obsahu. Mělo to být vyjádření nějakého smyslu či významu alchymie, jejího poslání? Typická alchymie, bez hermetického učení, je doopravdy nanic a byla to věda plná podvodníků a zlodějů. Hermetické učení tomu dodalo alespoň punc esoteriky a možnosti iniciace a význam v básni stejně není obsažen. Ten bych si dovolil stručně shrnout základním poučením Smaragdové desky (a Corpus hermeticum by se v esoterické básni o alchymii rozhodně mělo objevit), že co jest nahoře, je jako dole a co jest dole, je jako to, co jest nahoře. Což v přeneseném slova smyslu značí, že vnější transmutace látek značí introspektivní proměnu - povznesení, iniciaci - alchymisty. Jedná se o značně zmutovaný princip napodobovací magie, jak jej známe z antiky od theurgů, kteří určitými rituály napodobovali bohy - tj. byli bohy. Alchymie napodobuje proměnu - tzn. alchymista se mění. Je to v podstatě násilně vynucený duchovní proces změny, ale dle zákonů magie ve skutečnosti přirozený. A nic z toho jsem v básni teda rozhodně neviděl. Pardon, nemyslím nijak zle, ale když se někdo pouští do něčeho takového, tak mám rád úplnost, komplexnost.

Falhir  13. 3. 2008 v 10:21:53

Co si o tom myslím já? Já bych řekl, že to napsal profesionál v tomto oboru.

+ Skvělý nápad. Psát o něčem takovém není vůbec lehké, natož pak, když se jedná o poezii.

+ Musí být těžké napsat takové dílo, když se v něm vyskytují reálné názvy z reálných dějin. Zkombinovat historii s poezií, ještě když je to vhodné třebas i pro fantasy. Uno perfecto! To oceňuji.

+ Napsat tak dlouhou báseň s takovými pojmy... To si žádá velice dobrou slovní zásobu. A to autor splnil.

Z toho všeho vyplývá pět hvězdiček. Nejsem odborník na poezii, ale to není potřeba. Já zde nehodnotím rýmy a jestli jdou verše správně po sobě. Ještě bych se v kritice netrefil. Já hodnotím text a jeho náplň. A to se vydařilo.

Corwin45A  13. 3. 2008 v 9:11:41

Poezii nijak zvlášť nerozumím, ale tohle mě zaujalo díky obsahu. Tohle by si měl přečíst každý kdo hraje alchymistu nebo pro něj tvoří pravidla, když už pro nic jiného tak pro použitá slova. Rozhodně je to výborné dílo a už teď přemýšlím jak ho využít ve hře (škoda že nemáme historickou Evropu).

KrwekrwZlotasson  13. 3. 2008 v 7:34:57

Zdravím autora
Opět další nadprůměrná báseň. Forma je dosti zajímavá, ale dle mého názoru je to až příliš zdlouhavé a rozvleklé. Některé verše jsou dobré, ale některé dost pokulhávají, osobně se mi nejvíc líbí druhá sloka. Také musím souhlasit s marsiou, ten rytmus je opravdu zvláštní a taky se mi nelíbí. Marně jsem hledal onu čtivost, kterou vyzdvihovali hodnotitelé přede mnou, prostě to čtivé není, mě přijde, že je to totiž "jen" souhrn faktů o alchymistech jakš takš básnicky upravených, což tvoří tuto báseň, ale celek je velmi nadprůměrný. Možná to je nechtěné, ale dílo působí, jako kdyby ho psal nějaký alchymistický mistr a sloužilo k výuce učedníků, co si myslíte vy, ostatní? Celkově to vidím za 4*

Aritma  13. 3. 2008 v 0:25:46

Co říci k básni, které sem místy nerozuměl a i přes to sem ji nadšeně četl? Jednině... Ano velice dobré. Fakta v básni jsou na mě někdy až moc, ale samotné čtení celku mi vlastně velice vyhovovalo. Nevím jak přesně to popsat, prostě to bylo přesně to, co se mi líbí, ten zvuk když se to čte, vlastně mě to přímo nadchlo. Brrr... více se nesmím rozepisovat, napíšu pak nějakou blbost (<- kupříkladu minulá věta) Dávám 5*

Marsia  12. 3. 2008 v 23:23:25

Dílo se mi líbí (i když na první čtení šlo mimo mě), jen se mi to trochu špatně četlo - přijde mi to trošku nezáživné. Trochu mi to přijde jako suchý výčet, jednotlivé "prvky" se mi zdají málo provázané (ovšem netvrdím, že rozumím všem odkazům, takže to provázání možná jen neposoudím).

Ale i přes to se mi některé momenty díla moc líbili - i když více než náplň mě zaujala forma.

Měla bych jednu otázku (ani ne tak na autora, jako na čtenáře): Nepřišlo vám při čtení, že má báseň nějaký divný rytmus? Proč se tak divně ptám - nemůžu najít, proč mi ten rytmus nesedí, jen vím, že mi nesedí. Při čtení jsem se zadrhávala, protože mi to rytmicky nevyšlo - ale když hledám proč, nějak se nepřesností nemůžu dopočítat.

QuidoYáfet  12. 3. 2008 v 22:55:34

nejsem nijak zvlášť zběhlý v básnickém umění, mé zkusenosti a vzdělání jsou mizivé, ale chci říci toto: Tato báseň na mne působí dojmem dokonalosti: je čtivá, působí na mne atmosférou tajemna, souvisejícího s tématem alchymie. Po přečtení mne zachvátil příjemný pocit který bych možná přirovnal k radosti dítěte, které našlo vánoční dárek. Už díky tomuto pocitu dávám 5*

howgh!

PinHead  12. 3. 2008 v 22:03:58

5*
Četlo se to dobře a i obsah je dobrý, použitelné.

PinHead

Gandalv  12. 3. 2008 v 21:54:01

Dílo vidím jako velmi zdařilé. Dokáže dobře vtáhnout čtenáře do té tradice, kterou báseň popisuje. Líbí se mi rým, který je přesný a líbí se mi rým posledních veršů strof, který celou báseň tak nějak pojí dohromady. Téma je zpracováno sofistikovaně, zní učeně a ukazuje alchymii v celé své kráse, za což autorovi vděčím, protože často bývají alchymisté opovrhováni kvůli občasným nezdařilým pokusům.

Docela dobře by mohla bý báseň (po menších úpravách) použita přímo v hraní DrD či na nějakém LARPu nebo tak, což je také velké plus.

Sečteno a podtrženo, autorovi se krásně podařilo postihnout rozmanitost často tak opovrhovaného alchymistického řemesla a celé nám to naservírovat ve verších, tedy pro mě jasných 5*.