anarion  11. 10. 2007 v 13:25:26

Marsia: Já to tak nevidím, ve faktu že v tomto díle rytmus pokuhlává se shodlo vícero uživatelů a to rozhodně nění informace na škodu a co že tam třeba napíši příklad. Nejsme malé děti aby jsme všechno brali doslova kort když to tam připíšeme, že to autor nemá brát na plnou váhu...

Marsia  10. 10. 2007 v 13:55:03

Anarion: A to co jsem se tu snažila napsat bylo pro všechny, co to tak dělají. Jasně, že ti všichni, co to dělají, myslí, že je to to nejlepší, jak napsat kritiku, chtějí pomoct - a já říkám, že ač vidím jejich úmysl pomoct, měli by vzít v úvahu i to, že jejich pomoc může autorovi i dílu jen uškodit.

anarion  10. 10. 2007 v 13:38:30

Marsia: Hou, hou, hou... klid. Marsio, proboha...

Nejsem jediný kdo do kritky připíše svoje poznatky, opravy, myšlenky. Dělá to hodně lidí a že se to autorovy nelíbí? Vždyť moje kritika nebyla ve stylu:

Hej, takto to je dobré, ty to máš špatně a JÁ ti to opravím, protože JÁ vím jak to má být lépe... ne!

Byla ve stylu:

Je to pěkné, ale tady by to chtělo delší slovo: Třeba TOTO, nebo tady zase kratší, třeba TOTO, ovšem tyto slova jsou pouze orientační, význam mé kritiky je v tom, jak dlouhá a jaké poselstvý přináším. Neber proto prosím moje slova vážně, ale orientačně...

Takto to bylo myšleno Marsio, nikoho neokrádám, neosočuji, neberu nápady a nesrážím myšlenku díla...

Marsia  10. 10. 2007 v 9:58:24

Anarion: Ukázat, že pokulhává rytmus, můžeš, aniž bys ho napravoval.

Takové konkrétní příklady můžou spíš uškodit, hlavně autorovi, ale i dílu. Podle mě je to v podstatě "krádež autorství". Pokud někdo začne opravovat slova básníka, bere tím dílu duši (ta cizí slova tam nemají co dělat, přetváří, deformují dílo). Navíc autorovi něco předhazuje, vnucuje. Když by autor chtěl svou báseň upravovat - s přihlédnutím na rady kritiků - dostává se k dilematu: Dávám tam ty slova, protože bych je tam dal? Vychází to ze mě? Nebo je to cizí a proto to tam dát nemůžu? Jsem ještě autor?... Bez ohledu na to, zda "opravující kritik" dodal, že jeho úpravy nemusí bý brány vážně, autora to ovlivní - zmíněné opravy budou v jistém směru výjimečné, otravně se cpoucí do popředí. Znesnadňuje to autorovi hledání vlastní cesty. A co to přináší? Jen to, co by přineslo: "V tomto, v tomto, v tomto a v tomto verši ti kulhá rytmus."

Prostě, ať s takovými úpravami autor naloží jak chce, nikdy mu nepomohou, spíše uškodí.

anarion  9. 10. 2007 v 13:24:26

Marsia: Šlo jenom o zkoušku a hlavně jsem tím ukazoval na fakt pokulhávající harmoniky. Nic jiného v tom nebylo.

Fafrin  9. 10. 2007 v 11:58:09

Víte, příjde mi, že základní chyba je třeba v tom, že háji a králi se vůbec nerýmuje, ale ani trochu. Stejně tak bdí a sní. Mnohou nerytmičnost našel anarion a já si myslím, že je tam toho ještě víc. Rým:
Nejlepší přítel, nikdy , nikdy mě nezradí,
nic před mnou neskrývá, ve všem mi poradí.
Má druhý verš snad dvakrát delší, než by měl být.
Přitom je možné ho skrátit a dokonce tím IMHO do básně přidat trochu emočního náboje:
nic mi neskrývá, ve všem poradí.
atd.
Ovšem jinak je to moc líbivé.

Tinwen  8. 10. 2007 v 14:43:47

Nuže...báseň je formou obyčejná, nicméně nespadá k říkankovitosti, za což autorovi blahopřeji. Nedostatky vidím ve špatně nasazených přízvučných (a nepřízvučných) slabikách. To dle mé básni hodně ubírá, poněvadž se v takovýchto místech těžko čte...člověk si říká, jak to ten autor jenom myslel, proč mi to tady nesedí.

Co se týče obsahu, myšlenka je taková pozitivní, přívětivá, působí "zeleně", pohodové přečteníčko ve chvílích depresi vzbuzujícího podzimu :)

Musím se přiznat, že když jsem báseň četla poprvé, úplně jsem ji nepochopila, tudíž jsem tady měla vypsané, co, jak a kam se nehodí. Teď mi to ale došlo, takže na tomhle místě toho moc nebude. Jen bych tak mírně vytkla právě onu skutečnost, že to je pro čtenáře hůře pochopitelné, ubírá to na celkovém dojmu z básně, když si řeknete něco ve smyslu "a co to jako mělo znamenat, to se tam vůbec nehodí".
Jeden takový veršík tam ale přece jen je:

Srnka se na mě šibalsky dívá,
jakou záhadu asi tak skrývá.

-- srnka se na mě dívá...dobře, popis nějaké skutečnosti, ale polemizování nad tím, co asi tak skrývá mi v celém vyznění básně přijde irelevantní.

Celkově tedy hodnotím básničku jako lepší průměr.

Marsia  8. 10. 2007 v 11:16:14

Anarion: Nepřijde ti trochu zbytečné psát, jak BY JSI báseň změnil (kdybys ji napsal ty, že)? Co pomůže autorovi, že mu doplníš/přetvoříš slova. Už by to nebyla jeho báseň. Je prospěšnější, když se rozepíšeš v čem jsou chyby, proč to jsou chyby. Možná nějakéobecné rady, co s tím. Konkrétní možnost opravy nedávej, některý autor by to mohl brát negativně, mohl by se cítit okraden.

(Ještě, že gramatiku moc nehodnotíš... Měl bys dostudovat časování slovesa "být".)

anarion  8. 10. 2007 v 10:51:14

No... něco mě zarazilo. Tučným písme je to, co by jsem změnil:

Po úzkých pěšinkách v hlubokém háji,
kráčím já přímo k lesnímu králi.
Větvička praskla, lísteček spad,
svého přítele zas uvidím rád.

Uprostřed lesa velký dub stojí,
v poklidném vánku se třepotá chvojí.
Srnka se na mě šibalsky dívá,
jakoupak záhadu asi tak skrývá?

Nejlepší přítel, nikdy mě nezradí,
nic před mnou neskrývá, ve všem mi poradí.
Nemůže mluvit, ani se hýbat,
na tensvět kolem smí se jen dívat.

Sednul sem k němu a zavřel oči,
myšlenky nejsou tu, někde se točí.
Můj přítel nejbližší nade mnou bdí,
když má mysl v poklidu sní.

a) píšeš: kráčím přímo k lesnímu králi. První věta je moc dlouhá na to, aby se rýmovala s tak krátkou, slovo já by tomu mohlo pomoci :o)

b) píšeš: v mírném vánku... nějak mi to vrže s načasováním a krokem, dal by jsem tam delší slovo...

c) píšeš: jakou záhadu asi tak skrývá. Podle mě opět moc krátké slova a nakonci by jsem dal otazník

d) píšeš: na svět kolem smí se jen dívat. Také by tochtělo o slabiku více...

Popravdě báseň je to pěkná, snad jsem někde viděl i chybějící čárku, nevím. Gramatiku moc nehodnotím. Rytmus básně malinko pokulhává, ale rými jsou poměrně slušné a námětově je podle mého báseň lehce nadprůměrná, takže 3 hvězdičky :o)

Jinak moje slova ohledně básně neber moc vážně. Poezie mi moc nejde, na to jsou tady ostatní, jen jsem si to chtěl zkusit a trošku se projevit i poté stránce.

Shadowmage  7. 10. 2007 v 17:12:46

Zajímavá básnička, ilustrující hraničářův vztah k přírodě a jeho odloučení od lidí - přítelem nazývá strom, tím, že jde zrovna o dub, navíc prastarý, je také jemně odkázáno na úctu k lesní moudrosti a klidu ve stínu stromů. Místy mi rýmy nepřijdou úplně povedené, např. háji/králi, ale protože mě báseň tak nějak vybízí k pomalému melodickému čtení, ani mi to tolik nevadí (na rozdíl od úderných veršů, kdy skutečně oceňuji zvukovou shodu co největší).

Délka je podle mě tak akorát, stačí vyvolat představu odpočinku, klidu a ševelení větru v korunách. Postačující úvod - cesta ke stromu, stručná charakteristika "přítele" i nástin činnosti v okolí dubu, nic z toho tu nechybí. Proto by jistě šlo ohlídat si zbytečné chyby v interpunkci i logice a volbě slov. Vyberu:
- lese (asi "lesa" nebo "v lese")
- chvojí! To mě dostalo - dub není jehličnan, nemá proto chvojí.
- zbytečný motiv srnky, ruší pozornost upnutou ke stromu, navíc není důvod ji zmiňovat, báseň s ní už pak nijak nepracuje. Navíc někomu může navodit mylný pocit, že oním přítelem je srnka, což jistě nebylo autorovým záměrem (pominu možné narážky, související s hraničářovým životem mimo lidskou společnost...)
- sednul sem.. (jsem!)
...

V podstatě se mi ale dílko líbí, je takové, jak bych to řekl, příjemné. a ty obrazy lesa ve mně vyvolalo. Proto dám lepší hodnocení než jsem původně zamýšlel - tedy 3 hvězdy.