Posedlý
| Autor: | Tinwen |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Chci klít,
chci řvát,
však není jak!
Ta bestie ve mně se vzpírá.
Děsí mě!
Ničí mě,
každou noc budí mě,
k odporným věcem mě vzývá.
Jak rád bych zapomněl,
lásku svou uviděl,
rád bych se probudil včas.
Myšlenka bestie
všechny mé zabije,
když jednou ožije v nás.
Teď spát…
Diskuze
Darian: Subjekt som myslel v dialektickej rovine, kde by mal byť ideovo aktívny, niesť motív do polemiky, predstavovať nielen bojisko s beštiou, nielen vec opisovanú, ale vec píšucu vlastnú líniu.
Ale vždyť ten subjekt není jen bojiště, ten subjekt je posedlý tvor, mluvčí. Ideově aktivní, mno, podle toho, co si pod tím představuji, aktivní je. Touží po osvobození. A celá ta básnička zachycuje tu touhu, v pár myšlenkách.
K té statice... Podle mě básnička zachycuje útržek myšlenek. Řekněme, pár vět, které proběhnou něčí hlavou v krátkém časovém intervalu. V tomto ohledu bych řekla, že forma splňuje svůj účel. Chybí tam spor? Ale proč by tam měl být výraznější spor. Řekla bych, že autorka se snažila právě o zachycení těch pár bezvýchodných myšlenek - které vznikají na základě sporu dvou vědomí, z nichž jedno ovládá tělo. Nemyslím, že označení popis je tu výstižné. Vlastvně nevidím příliš důvod, proč by to nemohl být proud vědomí, zachycující pouze krátký okamžik.
V tejto básni je len výraz... hľadajte jej motív. Lebo výkrik je len forma...
Tato básnička má, řekla bych, opravdu působit jen citově. Používá k tomu formu - a co je na tom špatného? K tomu forma je, ne? Motiv - touha posedlého po osvobození. Nebo skrytá prosba o pomoc. Nestačí? Jistě se tu dají hledat i hlubší myšlenky - k tomu svádí čtvrtá (ostatně i třetí) sloka, kde se nabízí otázky, co má vlastně být ta bestie. Je to bestie ve smyslu, který jí dodává fantasy (démon, vampirismus, lykantropie...), nebo bestie v reálnější podobě?
Uvedomte si, Vážení, prosím jedno: Koľko Vám asociovala táto báseň len myšlienkou a koľko formou, resp. sú Vaše apely naozaj postavené na tom, čo je v básni, a nie na tom, čo z tých silných slov máte Vy?
Nejsou básně tak všeobecně od toho, aby působily na nás, abysme v nich viděli, to, co tam vlastně vidět chceme? Báseň je tak dobrá, jak silně zapůsobí - a pokud silně působí, proč by to mělo být špatně? Některé básně mají silnou myšlenku a některé uchvátí výrazem. Co v básních je a co tam už není? A kdo to vlasně může rozhodnout? Obávám se, že jediné, co se dá posoudit nějak objektivněji je forma, ale se zbytkem příliš pracuje naše fatazie. Jediným ukazatelem TOHO, co je v básni, by mohlo být, že TO v ní najde dostatečně velký počet čtenářů.
Není to podle mě přímo podprůměrná báseň. Ačkoliv při štení u mě zrovna vyzařovala velmi optimistická nálada, tak nějak se to zkloubilo. Mít nějaké deprese, dal by jsem za 2, ale nyní mi to přešlo pěkně energetické... škoda že nejde 2.5
proto za 3 :o)
FíDžeje,
diskuze pod tímto dílem mi hlasování značně ztížila, pro příště si radši dílo přečtu pětkrát po sobě, než jen třikrát a dvakrát diskuzi :).
Nakonec se kloním spíš ke dvěma hvězdám, (ale kdyby to šlo, dala bych 2,5*)protože:
- nemá to nic navíc, co by se nenašlo jinde - tím myslím, že takováhle díla se dají najít skoro všude, je to takový výkřik z křoví, sice svým námětem blízký (skoro) všem lidem, zas ale ne natolik specifický, aby v tom bylo něco objevného
- Není mi tak docela jasné proč je tohle v rubrice. Sama bych se s tím pochlubila spíš v putyce u stolu poezie. Nevidím v tom nějak moc velký užitek pro hru, a ani vyloženě dračákovský námět
pak pár ne až tak důležitých, ale přesto zmínky hodných důvodů.
Anotace: přijde mi taková odfláklá, nebo líp - vyzařuje z ní takový nezájem autora o celou věc.
Údernost: už to zmínila Marsia přede mnou a já musím souhlasit. Tři tečky na konci a nejasná hláška "Teď spát" tu údernost absolutně demoluje. Navíc ve mně nechala takový rozpačitý pocit typu: "a..co jako?"
Rytmika: tady je to opravdu ryze subjektivní, ale jak v duchu, tak nahlas jsem se zasekla u "vzývá", napsala bych spíše "vyzývá.
Proč tedy dvě a ne jednu? Stavba básně je celá taková progresivní, dostane se pod kůži, navíc je to dobré vykřičení poněkud ne zrovna vyrovnaného stavu :). Podle mě je to takové hezké zastavení, neurazí a nadchne jen na chvíli. Jak říkám, není to ztracené, jen to není nějaký skvost.
s úctou Rhiannonn
Nebudu se tu zbytečně moc rozepisovat...
Mě osobně se báseň líbí, možná svoji atypičností, možná emocemi do ní vloženými (a to se jen tak někomu nezdaří)... Sám nevím čím to je, ale slovy moderního člověka bych řekl: "Hej, tak to je hustý!"
Původně jsem dal 2*, ale pak jsem si ho zkusil zarecitovat, křičet jsem u toho nemusel, ale zalíbila se mi ta básnička, své hodnocení změním.
Ako si predstavujem subjekt. Výrazne motivicky, mocne, efektívne – ako pásmo v takomto prípade. Nie, moja narážka sa netýkala entity autorky ani akejsi hlavnej postavy, s ktorou by ju možno šlo – v úlohe ich-subjektu – stotožniť.
Subjekt som myslel v dialektickej rovine, kde by mal byť ideovo aktívny, niesť motív do polemiky, predstavovať nielen bojisko s beštiou, nielen vec opisovanú, ale vec píšucu vlastnú líniu.
V tejto básni je len výraz – modálne a citovo modifikované výpovede, štylisticky krátke vety. Vy tu vravíte: „Vykrič si tie slová, nevieš to precítiť...“ Ba hej, viem – ale toto nestačí. To je len vonkajšia vrstva diela, táto vlastná štylistika, ktorá vo Vás evokuje invokatívnosť, naliehavosť, spád, údernosť. Uvedomte si ale, čo je samotné ideové jadro básne, hľadajte jej motív. Lebo výkrik je len forma, s ktorou sa môže dosýta vyhrať.
No a čo je tu okrem tej formy? Opis, naozaj sa to tak dá nazvať, statický opis, v ktorom už nie je žiadny vnútorný boj, všetko je v pokoji, hoci sa to formou snaží povedať opak.
Preto som to – trochu z opačnej strany – ukázal na názve, ktorý je svojou funkciou stále tak trochu hnaný k tomu, aby sme v ňom hľadali priamu alúziu na autorský zámer. Áno, je to statické, je to opis. Áno, nazdávam sa, že báseň, ktorá sa navonok snaží pôsobiť nadmieru aktuálne a osudovo, by vnútorne strácať nemala. V opačnom prípade totiž ide len o opis vnútorného stavu z dogmatickej polohy, pretože sa tento jav nesleduje vo svojej prirodzenosti, v našom prípade v pohybe.
V tomto prípade je to paradoxné, pretože forma sa tvári, že obsah, vnútorný dej, polemiku, má, v skutočnosti má akurát gesto, možno ju preto považovať za zavádzajúcu, keďže sa ukazuje niečo len tak, že sa to musí správne a vhodne povedať, inak je to plytké.
Uvedomte si, Vážení, prosím jedno: Koľko Vám asociovala táto báseň len myšlienkou a koľko formou, resp. sú Vaše apely naozaj postavené na tom, čo je v básni, a nie na tom, čo z tých silných slov máte Vy?
Opis, či môže byť vo veršoch, Marsia? Hej, môže – ale to bude primárne opis, to znamená, nocionálny útvar, prípadne obsiahne nejaké asociatívne prvky a možno sa priblíži symbolu, no opis tam, kde z východiska vyplýva prúd vedomia, je protirečivý.
Básnička postavená na podobném principu jako předchozí dílko autorky V zajetí tvora nečistého, ovšem slabší. Chybí tomu údernost - je zde sice, ale dosy nejistá, upadající. První dvě sloky by byly ucházející - ve druhé mi jen přijde příliš rušivé opakování slova mě/mně. Třetí sloka je uvolněním, nedozažitelný sen - který není vykřičen, jako ostatní sloky. Je jiná. Čtvrtá sloka zase snad má navázat na první dvě úderné - a zde vidím jako chybu, že zachovává formu sloky třetí, třetí sloka kvůli tomu nevynikne a tato čtvrtá nedostává dostatečnou údernost. Poslední (jednoveršová) sloka veškerou údernost postrádá, nějak se mi to sem nehodí. Možná za to mohou ty tři tečky - ty nikdy úderné nebudou. Je mi líto, bez úderného závěru nebude básnička úderná.
Darian: Básnička mě moc nenadchnula, není to nic nového, originálního. Ale tvou kritiku opravdu nechápu. Naprosto bez emocí, chladná. A nějak nemohu souhlasit s chybami v dílku, na které ses ve své kritice zaměřil.
Autor – subjekt. Je tam vôbec?
Nejsem žádný literární kritik, tak asi nechápu, jak můžeš nevidět jasně "autora" - tedy, jestli je "autorem" myšlen "vypravěč" - hrdina básničky. Autor je přeci jasný, onen posedlý. Nevidím vůbec důvod, proč by měl být "bagatelizovaný len na úroveň konštatovania". On křičí: "Já jsem tady. Tady! V moci toho démona!" Nenapadá mě, jak více může autor vyniknout, než že se napasuje do hlavní role.
Rozpor mezi světem zvířete a člověka mi přijde také dost nápadný - není originální, nový... ale je. Bestie chce zabíjet a člověk ne. Tento spor je "vykřičen" (jak už tu podotkli jiní) v celé básničce - a ač mu to není platné, protože křičet může jen v myšlenkách - autor tyto myšlenky ukazuje čtenářům.
už v názve, ktorý je trpné príčastie, teda nie aktívny tvar slovesa – ide len o opis stavu aj v tomto prípade.
To nechápu. Název je přídavné jméno (ano, sice odvozené od trpného tvaru slovesa), nechápu, proč by to mělo být špatné. Co by mělo být v názvu, když autor chce říct, že se jedná o, řekněme, popis myšlenek tvora posednutého. Řekla bych, že nejde hromadně zatratit statické básně - co třeba nějaký hezký popis něčeho ve verších, obraz, výjev.
Zdravím,
jako první věc bych asi napsal to, že báseň se mi líbí a souhlasím s Nathakovým názorem proti Darianovi. Když si to převedeš do zoufalého křiku, zní to naprosto jinak. Zároveň to ovšem není moc dlouhé, dalo by se to rozvinout a pak asi hlavní důvod, kterým snižuji počet hvězdiček je ten, že kromě nějakého bloumání v mysli postavy nevidím reálnou možnost využít to ve hře.
Je mi líto ale tuto báseň hodnotím jako velice špatnou...
Báseň vzhledem k ostatním příspěvků tady na serveru je velice chudá a hlavní roli tady hraje délka, je velice krátká... a já osobně v tom, v této básni, nenacházím vůbec nic speciálního, origninálního a cenného, co by stálo ohodnotit nějakou hvězdičkou...
Je mi líto, ale hodnotím ja khodnotím a těším se na další tvorbu...
Stavím se proti Darianovi, mně se to líbí. Zkus u čtení té básně řvát, Dariane!
Dokonale si představím tyhle slova v ústech herce na prknech divadla. A víte vy proč? Protože tohle je potřeba zahrát. A když už ne zahrát, tak si to alespoň dobře představit. Se mi totiž trochu zdá, že to Darian čte jako chladný kus textu, to nesmíš:-)) (Nee, dělám si legraci)
Takže, drahá ženo,
první dvě strofy jsou pro mně výborné. (OT - jak je možný, že se vždycky obdobím schválení svého díla a jeho náladou vždycky tak výborně trefíš to tý mojí?? - viz. diskuze u předchozího Tinwenina díla) Hodí se k sobě, mají rytmus (pro zahrání ideální) a mají velkou sílu. Není to moc hrůzostrašné, to zase ne, atmosféricky se to dá podat vždycky ještě lépe, ale zase to vyvolává nadšení (opět, jak říkám, vhodné pro hru).
Třetí strofa se mi zdá také dobrá, aaale u slova dobrá zůstanu a výš to hnát nemůžu. I ta čtvrtá má pro mě v jednom místě (myšlenka bestie všechny mé zabije - pochopil jsem to jako že ta jedna myšlenka bestie zabije ostatní myšlenky v hlavě, tedy, ovládne mysl posedlého) menší zádrhel, na druhou stranu to vyústí ve velice vhodné "když jednou ožije v nás". Asi jsi ve mě něco probudila, když tolik nechápu Darianovo hodnocení.
Na druhou stranu konec - Teď spát... - se mi už vůbec nelíbí. Asi to má význam, ale celkově to ubírá tomu dílu sílu a nepříjemně mě to tam bodlo. Obešel bych se bez toho.
Spící bestie může a nemusí být další báseň nepřímo o vlkodlaku nebo upírovi, oblíbených námětech pro básně, ale jak říkám, nemusí, jen mě to napadlo. Je to hlavně o tom, že báseň sama působí stejně neovládnutá jako posednutá bytost. Nebo byl posedlý autor, Tinwen?
A navíc a to zdůrazňuji Darian zapomíná hodnotit básně z pohledu hráče DrD (někdo to z jiného pohledu zásadně ani nehodnotí), pro které mi tohle přijde nanejvýše využitelné. A tohle používám jako poslední argument pro zviklání 3,5* nahoru.