Staré barbarské moudro říká: „Nudit já se jako prase, nudit ty se taky tak?“ A ještě jiné oblíbené barbarské přísloví praví: „Když ty praštit a ono nic, tak ty praštit ještě víc!“

Krutoboj si byl vědom svého problému, a proto se rozhodl spoléhat na tyto dvě rady, prověřené mnoha generacemi jeho předků, přestože ta první s jeho potíží příliš nesouvisela. Klouby na prstech měl rozedřené a po hřbetu ruky mu stékala krev. Rozhodl se však uhodit do dveří ještě jednou. Železné kování se prohnulo, dřevo zapraskalo a panty povolily. Mezi zárubněmi a dveřmi vznikla škvíra, kterou do malé vlhké místnosti vniklo světlo. Stará pravnostika „Když na jaře světlo, tak v létě jistě teplo“ mu napovídala, že už má vyhráno. Pořádně se do dveří opřel a za chvíli byl na chodbě. Byla nízká a zatuchlá stejně jako jeho dočasný příbytek, ale osvětlovalo ji několik plápolajících pochodní. Shrbený se vydal dál.

Když se dostal až nakonec, zatočil za roh a stál na úpatí příkrého točitého schodiště. Seshora k němu doléhal cinkot železných bot klepajících o kamenný povrch. Krutoboj se vrátil zpět do chodby a přemýšlel. Za necelých šest vteřin měl jasno. Sňal z držáku na stěně zapálenou pochodeň a pobízen barbarským heslem „Jedna rána a spát jak vrána!“ se napřáhl.

Rána dopadla těžce a srazila strážnému helmu. Ten upadl dozadu a povalil své oplechované kolegy. Ke cti se jim musí přiznat, že se postavili opravdu rychle, jenže to už Krutoboj třímal v dlani meč. A s ním byl bohužel nepřekonatelný.

Sek stíhal bod a zanedlouho bylo v chodbě úplně mrtvo. Tedy až na Krutoboje, který sebral štít, sundal z něj ruku a vyrazil po schodech nahoru. Pak proběhl několika liduprázdnými místnostmi, až se octl na otevřeném prostranství. Na nádvoří stálo jen několik vozů se senem a voják opírající se o zeď. Byl zaneprázdněn zkoumáním obsahu své čutory a nevšiml si přes dva metry vysokého Krutoboje stojícího opodál. Ten se k němu zezadu připlížil a pádnými argumenty vojáka přesvědčil, že je úplně mrtvý.

Krutoboj se rozhlédl po nádvoří a zjistil, že je dočista zmatený. Marně pátral ve své plešaté hlavě po té správné lidové moudrosti, která by mu pomohla. Naštěstí si vybavil starý barbarský hlavolam „Když ve slově brána vyměnit čtyři písmena a jedno ubrat, tak ty dostat slovo pivo“.

Podíval se pořádně kolem sebe a skutečně, ve zdi nedaleko od něj zel otvor, dozajista brána.

Radostně se k ní rozběhl, když vtom cosi zasvištělo vzduchem a Krutoboj ucítil bodavou bolest ve stehně. Shlédl dolů a z nohy mu trčel šíp. On však na to nedbal. Na mysl mu totiž přišlo známé barbarské přísloví „Co tě nezabít, to tě posílit!“ a povzbuzen touto optimistickou myšlenkou pokračoval dál.

Za pár minut ležel Krutoboj na zemi zakrvácený víc než obvykle. Marně se snažil přijít na to, kde se stala chyba…