Shardack  10. 8. 2007 v 11:58:22

Podle mého názoru pěkná a přínosná báseň, se slušným ritmem a i velice hezkými rými. Jak už se někdo zmínil název kletba je tak trošku zavádějící, od kledby bych spíše čekal něco více... vzkřikujícího. Na škodu by nebylo ani pokud by kletba byla v přímé řeči. To ovšem nic nemění na kvalitě a plynulosti se kterou je báseň napsána. Obraty se mi rovněž docela líbí, ale jak v nich tak v rýmech se najdou nějaké vskutku malé "výstřelky" (Z rány stříbrný nůž již nevytáhne,S nadějí, že Bůh jí do ráje vtáhne) nebo: (A slzy stékají po tváří, Radostný úsměv už nezáří). Jak jsem řekl tohle jsou skutečně MALÉ odchylky od jinak pravidelného a volně plynoucího ritmu, proto jsem je nebral při hodnocení v potaz. Do příštích děl přeji autoru hodně zdaru a minimálně tolik obratnosti při psaní jako v této básni.

S úctou Shardack

Fee  2. 8. 2007 v 12:07:20

Drahý Marokrate,

dovoluji si malinký rozbor svého názoru na tvou báseň.

Dílo je průměrné. Rými sice sedí, ale není užita interpunkce. Působí to na mne dojmem jednolitého celku a ne několika oddělených slok.

Nápad byl evidentně pěkný, ale dílo není precizně propracováno, jak by to potřebovalo.

Suma sumárum dávam za tři, ale upozorňuji, že zavírám všechny oči, uši a prostě všechno. Zamýšlela jsem se nad dvěma *.

Griot Ombra  22. 6. 2007 v 20:54:12

má to pěkný námět,opravdu zajímavý....

anarion  22. 6. 2007 v 19:57:48

nevím...rytmus pokulhává, celkový nápad...no. Nemůžu říci špatný, nemůžu říci dobrý...prostě průměr. Slohově by jsem toto dílko viděl asi tak na průměru...
Těžko se mi hodnotí slova, která mnou projdou bez sebemenšího zamyšlení, myšlenky, či energie. Tato báseň mě prostě moc neoslovila, není ani špatná, ani nadprůměrná...jednoduše prochází tím šedým středem, který se tu občas vyskytne..přesně tam by jsem jí zařadil

Elvisův_duch  22. 6. 2007 v 1:50:21

found: kdybys v roce 1836 četl název Máj v českých poměrech, čekal bys tak hluboce existenciální pesimistickou romantickou poému???

Elvisův_duch  22. 6. 2007 v 1:48:26

Zdravím,

Pokusím se o malý rozborek motivický - první sloka (vedle toho, že obsahuje tradiční rýmy rány-brány a tváři/(ne)září) by se dala uchopit právě z hlediska vidění rány - to je ústřední motiv první strofy - rána z níž teče krev - ranou či průrvou jsou i oči, brána a rty - ze všeho se něco řine, krom rtů, ale tam předpokládejme plynutí vzlyků. Tedy dojdeme k závěru, že motivem není až tak rána, jako otevírající se průrva (která je možná v závěru strofy uzavřena rty, kterými už nic neproniká) ... /ehm - šli-li bychom do těch nejbytostnějších a nejpudovějších sexuálních aspektů, tak bereme-li v úvahu, že hrdinkou je dívka, nabírá tu motiv průrvy, otvoru, či štěrbiny oravdu silný význam/... jedná se ale opravdu spíše o štěrbinu, neboť ani brána ještě není otevřená - jen se otvírá..

Zajímavé na první strofě je i umístění či pohyb směrem dolů - padání krve a slz, otevírání PODSVĚTNÍ brány a rty jako nejnižší otvor úst + záře (záře slunce napadá mě asociativně zapadá za obzor) + bereme-li v úvahu ženu a polohu ženského genitálu jako nejnižšího otvoru těla (omluvte prosím tuto pro někoho možná nezkousnutelnou sexističnost, ale pro mě je to celkem důležitý motiv či důležitá složka pro uchopení básničky).

Druhou strofu vnímám jako takové tradiční patetické lamentování mezi životem a smrtí - klasická sebevraždička a co následuje - bohužel se mi nedaří postihnout nějakou hlubší symboliku - kromě smrti, která je zde uvedena s velkým písmenem oproti životu jenž je psán malým - je to zajímavý postoj až trochu barokní.. nicméně tuto sloku vnímám jako dosti prázdnou či spíše jako komentář pro plebs, což je v kramářských a bardských písních fajn.. no ale...

Dále hledejme ve třetí strofě, která je svým způsobem zajímavá a možná může dost podstatně naplnit zpětně prázdnotu strofy druhé - tedy motiv ruky, která nelze vrátit zpět - ruka jako hlavní činitelka, nikoli mysl, či ruka jako symbol mocné mysli? Těžko říci, ovšem stříbrný nůž? Tím bych se rozhodně nezabíjel, pokud bych nebyl třeba lykantrop - tedy ruka jako symbol vůle a mysli, která zvítězila nad pudovostí a uchopila stříbrný nůž (je-li žena lykantropem například) - to naplňuje, jak jsem již řekl strofu druhou a dává jiné světlo celé druhé sloce:

Ví, že bude zatracena,
Když ke Smrti si pomůže
Mezi životem a Smrtí uvězněna,
Ale zpátky už teď nemůže.

- hlavně "Mezi životem a Smrtí uvězněna" - jde-li o lykantropa, ten je přeci nesmrtelný, tedy pokus zamordovat se evidentní - ale třeba se mýlím a stříbrný nůž je užit jen na efekt jako prázdná rekvizita - to ale poví autor... Následné vtažení bohem do ráje evokuje také jakousi průrvu, takže teze o hlavním motivu dává na síle:)

Hluk je zajímavým prostředkem, neboť poprvé zaměstnáme i sluch - hluk je venkovní - to vnímám jako jasnou odlišnost dívky od okolního světa - je jiná (pokud to neuvozuje prostor uzavřené místnosti, ale to mi nepřipadá pravěpodobné kvůli tomu, že se s konkrétním prostorem kolem děje přítomnosti příliš neoperuje)..

Dále v předposlední strofě je zaznamenán příchod nové postavy do děje, která doň aktivně zasahuje a to postava ďábla, ďábla v rouše (to by znamenalo, že se ani nemusí o ďábla jednat, spíše bych to, v pokračování následujícím viděl jako kamufláž prokletí či iluze či jen fingovanosti smrti???). Opět podsvětí a konečně se tu oběví konkrétnější varianta času - několik vteřin do prokletí - co to znamená těžko říci.. snad se mi to podaří objasnit dále... Porušení přikázání je srozumitelné.

"Duše tělo již opustila/rudé nebe blesk protíná" - zajímavé - opět protnutí a vznik průrvy, blesk může docela dobře průrvu napodobit - ale co to znamená? Vidím dvě možnosti: buď blesk otevřel nebe a jako dlouhá ruka si vzal duši, ovšem to se neshoduje s umístěním podsvětí pod svět, kam si dívku měl logicky ďábel odvést. Proto se přikláním k možnosti, že duše se v podobě blesku navrátila (a nejsem sám:) - i M. Shelleyová a podobní výrobci "Frankensteinů" vtiskávali duše mrtvým pomocí elektřiny potažmo blesků) - to by dále vysvětlovalo i rozpuštění naděje dívky - lykantropky a následné opětovné prolínání se života se smrtí...

Toto je ale jen jedna z možných interpretací, v níž jsem se snažil pomyslet na trochu netradičnější pojetí sebevraždy, než jaké se při prvním čtení může zdát... a teď mě prosím omluvte, musím se učit:(

PS: Báseň jinak řadím do slabšího průměru - používá příliš mnoho tradičních motivů (Ďábel v rouše, mezi životem a smrtí, radostný úsměv nezáří, blesk protíná nebe, atd.), tradičních a gramatických rýmů na bázy stejného kořene slova (přichází schází, nevytáhne vtáhne, brány rány), standardního patetického jazyka proroků ("Už je pozdě zarazit ruku", Pro dívku, co porušila přikázání) atd. Je toho zkrátka mnoho dost formálního či stylistického, co ruší (a po pravdě řečeno ani obsahově to tolik nezaujme, chybí tomu dávka originality), ale musím přiznat, že jsou tam celkem dobré základy, které zůstávají nerozvinuty snad autorovou malou zkušeností. Doporučil bych mu proto začít bojovati s kýčem, aby to příště dopadlo lépe, ale jak říkám, základy tam jsou:)

Tinwen  21. 6. 2007 v 17:03:47

Zaprvé: nechápu, proč Kletba? a taky nerozumím anotaci - nevím, prostě mi přijde, že ta báseń je mírně o něčem jiném...ale dobře, každý má jiné asociace...

Některé verše jsou podle mě takové, no, z nouze - autor nevěděl, co tam dát, tak to zaplácnul něčím, co se rýmuje. Obzvlášť mi tam vadí "Teď uniká venkovnímu hluku".

Co jediné alespoň trochu ujde, je poslední verš poslední strofy, to jediné se mi na básni líbí.

S přáním světlejších zítřků
Tinwen

Aritma  21. 6. 2007 v 16:53:02

Téme je velice zajímavé ale trochu mi tam dřou ty sloky. Četl jsem to několikrát ale nemůžu chytit rytmus. Jinak pěkné.

Shadowmage  20. 6. 2007 v 20:27:46

Tato báseň ve mě vyvolává nebezpečný dojem, že sebevražda je něco vznešeného, okamžik, kdy člověk prozře a náhle vidí svět v širších souvislostech, kdy se okolí zastavilo, aby soudilo jeho skutek a kdy se duše konečně projeví jako bojiště mezi principy dobra a zla, u věřícího pak Boha a Satana.
Právě ta náhlá pozornost, věnovaná člověku ve chvíli jeho pádu, mi přijde velmi nebezpečná. Protože právě zájem okolí je často to, po čem sebevrazi touží nejvíce. Že přijde někdo a zastaví jejich ruku. Doufá, že pokud se tak nestane, čeká na něj pokračování ať už v pekle nebo v nebi. Bojí se prázdnoty...

Vlastně netuším, proč autor zvolil název Kletba. Tady nevidím žádnou interakci s někým z okolí, kdo by vyslovil proklínající slova nebo měl alespoň k hlavní hrdince jakýkoliv citový vztah.

Po řemeslné stránce k básni příliš výhrad nemám, ale u takovéhoto tématu s prostým odvyprávěním nemohu spokojit. Na každého asi bude sebevražedný pocit mít jiný vliv, přesto se setkáváme se stále stejnými popisy jejich psychiky: sebelítostí, touhou po důležitosti či lépe smyslu.

Celkově tedy budu docela přísný a dám jen 2. Báseň totiž ukázala problematiku "romantické sebevraždy" v typickém světle, s Ďáblem a hříchem...

S úctou, Shadowmage

Sethem Tartir: Nemám nic proti psaní velkých písmen, pokud autor cítí určitou osobitost daného pojmu nebo jej bere jako určitý princip (Dobro, Chaos). Ale co se mi v básni nelíbilo, je to, že se život píše s malým a Smrt s velkým písmenem. To mi skutečně přijde jako psaní "ze zvyku" a v češtině to nevidím rád. Angličtina to stráví snáze, např. Tolkienův styl.

Skorpion  20. 6. 2007 v 19:32:43

Drhne mi to... Nechce se mi počítat proč, ale drhne. Ani myšlenka mě moc neoslovila, takže lepší 2*.