Sethem Tartir  20. 6. 2007 v 18:10:52

Autor se snaží táhnout svůj betonový blok do cíle, já ho ještě ze zadu postrkuji, leč... marně.
Našel bych bohožel až příliš prázdných nebo nehodících se frází (Ďábel ve svém rouchu přichází (roucho???), radostný úsměv už nezáří, do prokletí jen pár vteřin schází, atd., atd.).
Také obsah mi ne úplně voní, přijde mi, že Marokrates háže pojmy jako "přikázání", "podsvětí", "Satan" a podobné, aniž by kdy držel v ruce Bibli, tj. vztahuje se ne k originálům, ale k levným kopiím a klišé.
Dále "smrt" s velkým S. Říkám to vždy, čeština v takových případech píše písmeno malé. Je to chyba, anglikanismus, jako byste psali "Já" (to jednoho dne taky přijde). U "Boha" a "Ďábla" je to spekulativní, ale smrt a život nejsou názvy ani jména.

Autor MÁ potenciál, to je beze sporu. Ale přijde mi, že se málo se svým motivem ztotožnil, neprocítil ho.

Proto váhám mezi dvěma a třemi. Bohužel. Snad příště.

Salmar  20. 6. 2007 v 2:42:29

S Darianem jsme se později ještě bavili o mém (velice subjektivním, jak jinak) přístupu k básni. A výsledek? V poezii hledám něco úplně jiného, než toto dílo může nabídnout. Pokud tedy budete chtít, nahlédněte na můj vlastní náčrt téhož.
Snažil jsem se vzít obsah a báseň předělat, možná dojde k zajímavému kontrastu.

Vrátka pekla
Otevřená
Cesta dovnitř
Osvětlená

Vůně z kotlů
Hřebíčková
Pouta pro trest
Připravená

Přes úmrtí
Přežívání
Hříchů oheň
Nevyhaslý

Pro představy
Umučená
Sama sebou
Zavražděná

Salmar  19. 6. 2007 v 23:52:21

Báseň na tom není nejhůře, ani obsahově, ani zpracováním, ale oboje toho hodně postrádá. Nápad není nikterak nový, až bych tvrdil, že je výrazným klišé. Ne že bych se jako jiní kritikové odvažoval na tomto stavět hodnocení, ale nemohu prohlásit, že autor přinesl něco nového, originálního a nepoznaného... Sebevražd už tu bylo skoro stejně jako romantických básní... Zpracování je nedotažené a při čtení obrazy neplynou tak, jak by mohly.

Autor jako by se nevcítil do svého díla a byl pouhým pozorovatelem z venčí. Je to škoda, protože kdyby tomu tak nebylo, mohla by báseň hnedle dostat jiný háv a působit o hodně silněji, což by se k takovémuhle počinu rozhodně hodilo.

Verše drhnou. Autor se zbytečně snažil zasadit do básně rýmující se verše za každou cenu. Nelíbí se mi, jak jsou poskládané a až ošklivě neplynulé jenom proto, aby se pár písmenek shodovalo. Neříkám, že jsem vysloveně proti vázanému verši, ale toto je moc křečovité.

Domnívám se, že dílu by neuškodilo trochu ji proškrtat. Báseň nemusí být dlouhá, aby byla dobrá, úchvatný kousek se dá napsat pomocí dvou veršů... Zde by dle mého skromného názoru nemusela být celá třetí strofa. Případně by se dala vypustit ona a určité části jiných strof a celou báseň jakoby stlačit více k sobě – zdá se mi, že některé verše jsou úplně zbytečné...

Rozhodl jsem se, že v případě tohoto díla budu v hodnocení přísný a to z jednoho důvodu – ona ta báseň potenciál má, jenom mohla být autorem o něco lépe propracována a mohla tak dosáhnout o dost lepšího vzezření.

found  19. 6. 2007 v 22:31:37

Báseň se mi líbí, ale zrovna u názvu kletba bych čekal něco, co bude zuřivé ve stylu --> proklínám tě, zemře v bolestech atd. atd. Tohle mi na kletbu moc nepřjde, spíš je to konstatování kletby nebo snad nějakého obřadu.

Nebudu soudit z hlediska stylistického, protože jsem zjistil, že každý má na tohle svůj názor, avšak můj na tohle dílo zní, je to dobré, ba hodně dobré.

K tématu básně. Bral bych to jako něco, co je konstatování smrti, po které se duši nedaří cesta do ráje díky porušení něčeho. Rozhodně ne kletbou. Možná "Cesta do pekla" ale tady je to vlastně celkem jedno, jen kletba mi tam nesedí.

V poslední sloce na mě zrovna nepůsobí dobře spojení protíná x prolíná. Ty slova jsou až na jedno písmenko stejné a mě to tam prostě tahá za uši, když si to přečtu nahlas.

To je asi všechno
Found

Darian  19. 6. 2007 v 22:12:02

Báseň-momentka, zachytávajúca baladickú udalosť z pomedzia svetov.

Výraz „kliatba“ už nie je nový a, žiaľ, ani motív tejto jednej konkrétnej. V tomto uhle pohľadu báseň vykazuje značne ošúchané znaky a hoci sa čitateľ môže po úvodnej vydarenej skratke v prvej strofe nádejať, príde na „overenú tóninu“ – dokument s fluidom pátosu. Chýba mi tu značná miera subjektívnej účasti so strany autora, ktorá by viedla nielen k živším obratom, ale zrejme aj k väčšej vyhranenosti lyricko-epických scénok.

Formálne sa mi báseň pozdáva. Rýmy sa zdajú plynulé, snáď s drobným nedostatkom v 4. – 3. (strofa – verš) a v rytme aspoň ja nebadám výrazné odchýlky. Mám ale pripomienku k interpunkcii: Možno to bude znieť spiatočnícky, ale princíp vylúčenia tretieho by v tomto prípade mohol platiť.

V celku príjemné dielko, ktoré určite – i keď možno veľmi neprekvapí – nepokazí náladu. Hodnotím ho ako lepší priemer.