Články&Eseje
Jednoho krásného dne, v pravé poledne, se dvěma hobitům – alchymistovi Norrimu a jeho ženě Rimě – narodilo malé hobiťátko, kterému dali jméno Lorri. Žili jsme v malé vesničce jménem Hobití Lhota, odkud jsme byli díky častým a na hobití poměry příliš hlasitým výbuchům v otcově dílně vyhnáni. Nebylo mi ani 9 let, když jsme se přistěhovali do lidského města, Sirronu. Otec se zde, díky místnímu kouzelníkovi a jeho odhlučovacím kouzlům stal městským alchymistou a začal mě zasvěcovat do tajů „nejvyššího umění.“ Jenže, když mi bylo 22 let, přišel při výbuchu magenergie o zrak a ztratil cit v rukou. I s matkou se odstěhoval do hlavního města. Já s nimi nešel. Kromě dílny, kterou mi otec přenechal, jsem měl v Sirronu i dívku, půvabnou Anitu. Čas si líně plynul dál a já jsem se stal theurgem. Už třináct let jsem vedl svou dílnu a žil spokojený život… a pak to přišlo. Nemusel jsem se ani ptát astrálních sfér, zlo bylo prostě cítit na každém kroku. Tak tedy Hellbergové. O obranyschopnosti města jsem si nedělal žádné iluze, a tak jsem i s Anitou utekl do hlavního města. Dorazili jsme jen o dva dny dříve než armáda nemrtvých s jejich pěti draky. Pomáhal jsem na hradbách, kde jsem po ghůlech, kostlivcích a kdovíčemuještě házel ohnivé hlíny. Jenže město, i přes pomoc zlatého draka, padlo a my jsme byli zahnáni do podzemí. Jakýsi tajemný muž v kápi tam vykouzlil portál a pobídl nás, abychom do něj skočili. Co jiného nám zbývalo? V tuto chvíli se za námi jistě valily houfy nemrtvých… Rozběhl jsem se k portálu a skočil jsem. Náhle jsem byl na druhé straně. Všude kolem mě byla magenergie. Bylo jí tolik, že mě oslepovala. Tajemný muž si odkryl tvář – byl to Drow Elf. Ti jsou zlí, pomyslel jsem si, ale nechal jsem se, i s ostatními, vést. Nic jiného mi nezbývalo. Před námi se objevily dveře, kterými jsme posléze vstoupili do rozlehlé síně, na jejímž konci stál muž. Ne, muž to být nemohl, proudilo z něj tolik magenergie… byl to pán sféry Laviah.Netuším, proč nás zachránil. Ukázal mi deset portálů a já najednou věděl, že jen jeden vede zpět do mého světa za Anitou a armádami nemrtvých. Ne, Anita nemohla přežít. Náhle mě zaplavilo plno pocitů – bolest, strach, vztek, láska, beznaděj… Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl a skočil do jedné z bran. Je jedno do jaké. Na nic jsem už nemyslel…
Diskuze
Mě se to líbilo..................4*
je to hezky....a nesuhlasim s milorom ten konec je dobry uz len tym ze autor ti dal moznost si zvysok domysliet..a mozno ze ked to pisala postava ... tak to uz dopisa nestihla heh
Chybí tomu konec nemá to zvonec
Je to pekny ale kratky jako uvod je to dobry pak bych dal nejakej pribech co se mu stalo kdyz skocil do toho portalu.
Jinak nevim co mate proti hobitovi ja momentalne mam alchymistu a ten ma silu 3/-4 podle me je nejdulezitejsi aby postava hrace bavila a nemusi byt super hrdina.
Hmm, jenže hobit je hezčí a chytřejší, Zujline :o) A hobit je opravdu nejlepší alchymista. Obratnost může mít až 20/+4 a odolnost 17/+3, navíc, když se dobře nahodí, inteligence s bonusem +2 a charisma +3 (aspoň myslím). Jedíná nevýhoda je síla, ale co bych se na ní nevykašlal:o)
Bulbo? Co ti nezni na hobitu alchymistovy? Nahodu se pro hobita takove povolani hodí.Tak jako pro kuduka. A kuduk s hobitem jsou v podste stejny!
Skvěle
Líbí se mi to, ale krátké, pokračování? Zatím 4*
Bulba: Proč ti to nezní věrohodně, když hobiti sou díky jejich odolnosti a obratnosti (opravy+1 a +3) vedle kudůků(tuším +2 a +2) nejlepčí alchymisti? Ohledně povídky, plně souhlasím s ostatními.
No je to vcelku hezké, ale trochu krátké. A hobit alchymista to taky nezní moc věrohodně, podobně jako trpaslík hraničář, ale hraju zrovna taky za hobita takže **.