Články&Eseje
Jednoho krásného dne, v pravé poledne, se dvěma hobitům – alchymistovi Norrimu a jeho ženě Rimě – narodilo malé hobiťátko, kterému dali jméno Lorri. Žili jsme v malé vesničce jménem Hobití Lhota, odkud jsme byli díky častým a na hobití poměry příliš hlasitým výbuchům v otcově dílně vyhnáni. Nebylo mi ani 9 let, když jsme se přistěhovali do lidského města, Sirronu. Otec se zde, díky místnímu kouzelníkovi a jeho odhlučovacím kouzlům stal městským alchymistou a začal mě zasvěcovat do tajů „nejvyššího umění.“ Jenže, když mi bylo 22 let, přišel při výbuchu magenergie o zrak a ztratil cit v rukou. I s matkou se odstěhoval do hlavního města. Já s nimi nešel. Kromě dílny, kterou mi otec přenechal, jsem měl v Sirronu i dívku, půvabnou Anitu. Čas si líně plynul dál a já jsem se stal theurgem. Už třináct let jsem vedl svou dílnu a žil spokojený život… a pak to přišlo. Nemusel jsem se ani ptát astrálních sfér, zlo bylo prostě cítit na každém kroku. Tak tedy Hellbergové. O obranyschopnosti města jsem si nedělal žádné iluze, a tak jsem i s Anitou utekl do hlavního města. Dorazili jsme jen o dva dny dříve než armáda nemrtvých s jejich pěti draky. Pomáhal jsem na hradbách, kde jsem po ghůlech, kostlivcích a kdovíčemuještě házel ohnivé hlíny. Jenže město, i přes pomoc zlatého draka, padlo a my jsme byli zahnáni do podzemí. Jakýsi tajemný muž v kápi tam vykouzlil portál a pobídl nás, abychom do něj skočili. Co jiného nám zbývalo? V tuto chvíli se za námi jistě valily houfy nemrtvých… Rozběhl jsem se k portálu a skočil jsem. Náhle jsem byl na druhé straně. Všude kolem mě byla magenergie. Bylo jí tolik, že mě oslepovala. Tajemný muž si odkryl tvář – byl to Drow Elf. Ti jsou zlí, pomyslel jsem si, ale nechal jsem se, i s ostatními, vést. Nic jiného mi nezbývalo. Před námi se objevily dveře, kterými jsme posléze vstoupili do rozlehlé síně, na jejímž konci stál muž. Ne, muž to být nemohl, proudilo z něj tolik magenergie… byl to pán sféry Laviah.Netuším, proč nás zachránil. Ukázal mi deset portálů a já najednou věděl, že jen jeden vede zpět do mého světa za Anitou a armádami nemrtvých. Ne, Anita nemohla přežít. Náhle mě zaplavilo plno pocitů – bolest, strach, vztek, láska, beznaděj… Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl a skočil do jedné z bran. Je jedno do jaké. Na nic jsem už nemyslel…
Diskuze
Dík, pokusím se o pokračování. Vzhledem k tomu, že tenhle příběh končí tam, kde začíná vlastní hra, která ještě nezačala (měnil jsem postavu). Vymyslel jsem to sám, PJ to jen schválil. A proti zlatému drakovi bylo 5 ohnivých draků. Nevím, co se mu stalo a doufám že nezemřel...
Je to fakt dost dobrý! Velmi dobrej sloh, ale chtelo by to delší - prostě ňáky pokračování!!!!
Čte se to velmi dobře, připojuji se k většině a prosím o pokračování historie hobita Lorriho. 3* (kdyby to bylo delší a takhle hezky napsané, bylo by to na 5)
Chci pokračování. Velice pěkný sloh, zkus napsat nějakou povídku.
Možná by neškodil trošku obsáhlejší popis boje. Co jsou to Hellbergové?
Dobrý a kdy bude pokračovaní.Myslim , že psát umíš(no vymyslil příběh PJ?Pokud ano tak to jemu patří taky dík.).Takže pokračovat!!!!Zvlaštní ovšem je že zlatý drak prohrál...přece jen je tonejsilnější drak.Jakej druh draků byli nepřátel???
Je to jako začátek povídky, chtělo by to prodloužit. Uvidíme co na to ostaní...