Chybami ke štěstí
| Autor: | Poltergaist |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Žili byli dva chlapci. Snad to byla náhoda, snad ne, oba měli stejné jméno. Karel. Od dětství byli dobrými přáteli, chodili spolu do školky, později do školy a teď i na střední. Společně postavili svůj první hrad z písku a společně vykouřili svou první cigaretu. Bydleli ve stejném domě, naproti sobě.
Karel Hrubín seděl u okna a pozoroval temný park před sebou. Přemýšlel. Trápilo ho, že za celý svůj život ho nepotkalo nic zvláštního. Snad jen ti nejhádavější rodiče na světě a mimořádné neštěstí v otázce mezilidských vztahů.
Karel Novák byl jeho pravým opakem. Pokud někoho - kromě Indiana Jonese - mohl označit za dobrodruha, byl to právě on. Minulý týden se vrátil z Ameriky - cestou přemohl teroristu a zachránil životy všem cestující. Dnes při cestě do školy skolil nějakého chlápka s růžovou kabelkou. Znehybnil ho, zavolal policii, vrátil kabelku slečně, jíž byla ukradena a domluvil si s ní rande. A on tam jen tak stál a zíral.
Takový život za nic nestojí. Jazykové nadání, talent na kreslení a hudbu mu připadaly zcela titěrné. A byly.
Venku bylo pošmourno a duše Karla Hrubína na tom byla stejně. Ne-li hůř.
V tuto chvíli však přichází osudový zvrat - někdo zazvonil na domovní zvonek. Karel se odloudal otevřít. To, co uviděl, ho šokovalo na několik dní dopředu. Fakt, že mu přede dveřmi stojí pohledná dívka s blonďatými vlasy a zelenýma očima by unesl. Neunesl však, že oči ladily s letkami šípů, které měla neznámá v toulci na zádech.
„Můžu dál?“ zeptala se a dost neuctivě do něj strčila a zavřela za sebou dveře. „No nekoukej, bal si věci, jedeme na výlet.“ snažila se dělat, že nevidí jeho šokovaný pohled směřující k jejímu pasu, kde se na opasku houpala vskutku vražedná dýka.
„Jasně...“ hlesl s pohledem stále upřeným na dýku a mátožně vytáhl ze skříně batoh Gemma.
„Tohle si vzít nemůžeš, hned by tě to prozradilo...“ neznámá si povzdechla nad jeho očividnou neschopností. „A nezapomeň si zbraně.“
Sbalil jen to nejnutnější. A navíc sekerku a matčin oblíbený kuchyňský nůž.
Později se vše dozvěděl. Ocitl se ve světě draků, magie, upírů a krásek v nesnázích. A také zlých nekromantů.
„Ach jo...kdyby tady tak byl Karel...ten by věděl, co dělat...“ povzdechl si.
„Ty jsi Karel.“ připomněla mu opatrně Ini.
„Ne já, můj kamarád Karel Novák od sousedů...“
Její zelené oči se rozšířily překvapením.
„Ty...ty nejsi Karel Novák?“
Byl to omyl. On nebyl ten vyvolený z jiného světa. On byl chyba.
Příběh končí odvážným zásahem Karla Nováka, který se zhmotnil uprostřed bitvy na bílém koni s magickým mečem v ruce. Spasil říši, zabil zlého nekromanta, vzal si princeznu za ženu a zmizel.
Karel Hrubín však zůstal a stal se legendou. Legendou zvanou Caarel Bard. Jeho písně o vzdáleném domově a štěstí nenechaly žádné oko suché. Občas sice říkal, že mu chybí televize, ale nikdo nevěděl, kdo to je. Asi jeho ztracená milá.
Diskuze
Dilvish: dále jen poštou. (Bude smazáno)
Breberka: Já se nestavím proti dílku, ale proti Tvému pohledu na něj :) Nenavršil jsem žádnou další výtku... hm, tato diskuse by byla značně offtopic.
Z mého pohledu je ártpůrártismus (nebo jak) jenom prázdná forma. Což se ale tohoto dílka imho netýká...
Drahá Shelagh, ne, to netvrdím. Záleží na tom, co je pro koho banalita a co je pro koho klišé. Osobně sem v tomto díllu na žádné klišé nenarazil, spíše mě je proti srsti ta trocha cynismu, ale ne tolik, aby to ovlivnilo hodnocení.
A omlouvám se, má nevědomost..
Dilvishi, Dilvishi, nebuď tak hrrr. Neměj mi za zlé, že kritizuji, když vidím nedostatky a že chválím, když vidím kvalitu. Vpodstatě jsi zopakoval, jen o něco zaníceněji a patetičtěji to, co jsem já od díla požadovala, jen v menší míře. Nenutím tě číst si můj příspěvek znovu, ale pro příště to zkus pečlivěji hned napoprvé, jako Pája:-)
Když hovořím o nevyrovnanosti díla, nejspíš jsi přehlédl, že mi právě některé emoce v druhé půlce díla chybí. Z příjemného příběhu, jenž je částečně vypravován z pohledu Karla H. , částečně z venčí, je najednou konec, který sám by unesl alespoň část emocí a myšlenek, které jsem nacházela na začátku.
Ano, nejasné konce jsou zajímavé a rozhodně je nepovažuji za špatné. Jen tvrdím, a za tím si drze stojím, že by tento konec snesl rozvést.
Překvapuje mě, že se stavíš proti mému názoru, který vynesl dílku tři*, dalšími, poměrně závažnými, výtkami a sám jsi je ohodnotil mnohem výš. Ale to je tvoje věc. Co se tématu umění pro umění týče, nejde jen o téma Wildovské. I tímto se zabývala celá řada umělců a teoretiků, nejen v literatuře. Nevidím na tom nic zlého, pokud forma umění nepřeroste v aroganci a i pak má svou hodnotu. Vezmi si výtvarné umění...například:-) (T já jen tak, aby zajímavé téma nezůstalo zapomenuto...otázka významu umění je totiž globálně tak krásně neřešitelná):-)
prokletý Divish: To chceš říct, že ten, kdo vrší klišé a banality milionkrát obehrané je dobrý autor? Nehledě na to, že Bre.ber.ka hovoří o něčem zcela jiném - o schopnosti autora nového pohledu na běžnou zkušenost.
A ještě - konec, který má spád, není spádový konec.
Breberka:
Předkládáš tu Wildovský pohled na literaturu - umění pro umění. Je to Tvá věc, ale já osobně si spíše cením na dílech právě osobních pocitů a emocí autora(ky).
Proto budu stát proti Tobě a prohlásím, že toto dílko mohlo být osobnější. Nicméně asi není chybou, že není - zřejmně nemělo být.
A konec... No, řekl bych, že tak spádový konec nutící k domýšlení je spíše plus.
Téma, v němž se u dveří obyčejného člověka zjeví postava z jiného světa a vtáhne ho do prostředí, které mu nebylo nikdy blízké, nebo ano, ale jen jako pohádka, kdy se někomu zhmotní tajný sen stát se hrdinou jinde, když tady to přece nevyšlo, to je věc, o které se většinou příliš kvalitně nepíše. Je to tak trochu osobní pro nás pro všechny. Svět fantazy k takovým úvahám občas přímo vybízí. Ovšem rozepsat nekomplikovaný příběh, ve kterém by se autor nesnížil k banálnosti a řadě klišé, je otázkou rozvahy a schopnosti odpoutat se od emocionální stránky tématu (ostatně jako všude).
Dát si pozor na přehnaný, tolik populární cynismus, ale zároveň se vyvarovat melodramatického vzdychání za domovem nebo nepřirozenému růstu "hrdiny", toť kumšt. Netvrdím, že autorka je profík, jistě je ještě dost práce i na tomhle kousku... Ale musím uznat...nejlépe to vyjádřila Shelagh...že je mi jistá úspornost použitých nástrojů velmi příjemná.
Na druhou stranu, jako vyprávění bych se dílko nebála protáhnout. Je to pěknej, milej fór, inteligentní a s jistou poezií, zdlouhavost by mu pochopitelně leda ublížila, ale chybí mi tu vyváženost. Nejdřív spousta popisu a vyprávění, pocity a myšlenky a pak najednou rozhovor...šup, buch a je konec. Chraň Bůh, aby si někdo myslel, že stojím o popis bitvy. Ale najednou zmizely pocity, myšlenky, Karlů, nebo alespoň Hrubína, které si na konci sice čtenář domyslí sám...možná by stačila jedna věta, dvě.
Jinak, jak jsem řekla, myšlenka chytrá, inteligentě a přitom vtipně zpracovaná....vždycky říkám, že v jednoduchosti je krása. (Doufám, že moc neplácám, ještě te´d sklepávám rtuť v teploměru):-)
Hm...skoro je mi toho Nováka teď líto, takovej nadějnej chlapec to byl...
prokletý Dilvish: Tvou poznámku si nejspíš vezmu k srdci i přesto, že bych asi nenapsala místa s tvrdým y :-)
První dojem je skutečně takový, jak zmiňují ti přede mnou. Ale po krátkém zamyšlení a druhém přečtení musím uznat, že jsem dílko nenadhodnotil.
Působí sice tak nějak jako osnova pro povídku s hodně zajímavým námětem - ale dle mě ničím takovým není.
Možná je to úhlem mého pohledu, ale já v dílku vidím něco asi tak v polovině mezi minipovídkou a básní v próze.
A Alcator má pravdu, že působí jako by sám děj nebyl důležitý... ostatně, každý by si měl sám odpovědět nakolik je. Dle mě není o moc důležitější, než autorka nastínila.
Je tam nějaký ten překlep a chybka - doporučuji pro příště sehnat někoho na korekturu (sám to tak dělám, neb mám podobné problémy). Na několika mýstech je pro můj vkus dílo až moc kýčovité, na druhou stranu na několika jiných mýstech zase vcelku hezky náznakové...
Víc psát, víc se snažit...
Musím zatleskat. Co všechno se nestane jedním prostým omylem. Musím říci, že nápad je dobrý, ne-li ještě lepší, ale příběh mi přijde neúplný, nedokončený, nedotažený do konce a to je, podle mého názoru, velká chyba a hlavně škoda. Ráda bych si přečetla i podrobnosti, detaily, které se tobě mohou zdát samozřejmé, ale ostatním tak přijít nemusejí. Ale i přes všechny tyhle "detaily" se mi povídka líbila.
Tento příběh je hezký, líbil se mi, ale možná by bývalo neškodilo ho trošku víc rozvést.