Chybami ke štěstí
| Autor: | Poltergaist |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Žili byli dva chlapci. Snad to byla náhoda, snad ne, oba měli stejné jméno. Karel. Od dětství byli dobrými přáteli, chodili spolu do školky, později do školy a teď i na střední. Společně postavili svůj první hrad z písku a společně vykouřili svou první cigaretu. Bydleli ve stejném domě, naproti sobě.
Karel Hrubín seděl u okna a pozoroval temný park před sebou. Přemýšlel. Trápilo ho, že za celý svůj život ho nepotkalo nic zvláštního. Snad jen ti nejhádavější rodiče na světě a mimořádné neštěstí v otázce mezilidských vztahů.
Karel Novák byl jeho pravým opakem. Pokud někoho - kromě Indiana Jonese - mohl označit za dobrodruha, byl to právě on. Minulý týden se vrátil z Ameriky - cestou přemohl teroristu a zachránil životy všem cestující. Dnes při cestě do školy skolil nějakého chlápka s růžovou kabelkou. Znehybnil ho, zavolal policii, vrátil kabelku slečně, jíž byla ukradena a domluvil si s ní rande. A on tam jen tak stál a zíral.
Takový život za nic nestojí. Jazykové nadání, talent na kreslení a hudbu mu připadaly zcela titěrné. A byly.
Venku bylo pošmourno a duše Karla Hrubína na tom byla stejně. Ne-li hůř.
V tuto chvíli však přichází osudový zvrat - někdo zazvonil na domovní zvonek. Karel se odloudal otevřít. To, co uviděl, ho šokovalo na několik dní dopředu. Fakt, že mu přede dveřmi stojí pohledná dívka s blonďatými vlasy a zelenýma očima by unesl. Neunesl však, že oči ladily s letkami šípů, které měla neznámá v toulci na zádech.
„Můžu dál?“ zeptala se a dost neuctivě do něj strčila a zavřela za sebou dveře. „No nekoukej, bal si věci, jedeme na výlet.“ snažila se dělat, že nevidí jeho šokovaný pohled směřující k jejímu pasu, kde se na opasku houpala vskutku vražedná dýka.
„Jasně...“ hlesl s pohledem stále upřeným na dýku a mátožně vytáhl ze skříně batoh Gemma.
„Tohle si vzít nemůžeš, hned by tě to prozradilo...“ neznámá si povzdechla nad jeho očividnou neschopností. „A nezapomeň si zbraně.“
Sbalil jen to nejnutnější. A navíc sekerku a matčin oblíbený kuchyňský nůž.
Později se vše dozvěděl. Ocitl se ve světě draků, magie, upírů a krásek v nesnázích. A také zlých nekromantů.
„Ach jo...kdyby tady tak byl Karel...ten by věděl, co dělat...“ povzdechl si.
„Ty jsi Karel.“ připomněla mu opatrně Ini.
„Ne já, můj kamarád Karel Novák od sousedů...“
Její zelené oči se rozšířily překvapením.
„Ty...ty nejsi Karel Novák?“
Byl to omyl. On nebyl ten vyvolený z jiného světa. On byl chyba.
Příběh končí odvážným zásahem Karla Nováka, který se zhmotnil uprostřed bitvy na bílém koni s magickým mečem v ruce. Spasil říši, zabil zlého nekromanta, vzal si princeznu za ženu a zmizel.
Karel Hrubín však zůstal a stal se legendou. Legendou zvanou Caarel Bard. Jeho písně o vzdáleném domově a štěstí nenechaly žádné oko suché. Občas sice říkal, že mu chybí televize, ale nikdo nevěděl, kdo to je. Asi jeho ztracená milá.
Diskuze
řek bych,že by se to dalo trošku víc rozpracovatt, jinak je to další zajímavej nápad
Pár věcí mě v textu zavedlo trochu jinam, ale dohromady velmi příjemné. Teď mě, prosím, omluvte, někdo zvoní, musím otevřít.
Tohle se mi opravdu hodně líbí... Včetně narážky na nepoužitelnost hrdinů na bílém koni pro manželský život (ani s princeznama). A beru to jako náplast na duši poničenoiu všema těma knihama, kdy nějaký nedospělý fracek přijde a vše zachrání (Barvínkovi chvála za knížky typu H.P., kde jsou chyby nezletilých hrdinů patrné a chování je přiměřené věku, nebo obdopvně má milovaná Píseň ledu a ohně...)
Projasnilo mi to den :-)
Příliš dlouhá expozice a naprosto nepřitahující děj; vlastně se zdá, že děj nepovažuješ za důležitý. To je trošku škoda - takto to vypadá, že jsi natolik unešen(a) nápadem na dva týpky, které si někdo splete, že "si vystačíš sám/sama" - ve své hlavě máš představu, co vše se odehrálo, a tobě to stačí, ale zapomínáš nám tu představu sdělit tak, abychom měli důvod se o hrdiny zajímat. Prostě nějaký Karel, kterého si spletli s jiným Karlem...
Pěkná hříčka, s motivem jsem se již několikrát setkala (tedy v poněkud rozsáhlejší podobě), nicméně zpracování se mi líbí a považuji ho za vtipné. Oceňuji úsporný styl, jakým je dílko napsáno, protože tak vynikne jeho místy velmi suchý humor.
V textíku se najde pár drobných chybek formálního charakteru (za trojtečkou se píše mezera a v přímé řeči jsou chybky v interpunkci).
Kdyby bylo úplně bez chyb, mělo by u mne šanci dosáhnou i na 4-, takhle to je 3+.