Namaluj písek
| Autor: | pelleron |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
Hnal se už celé desetidenní na jih, do vyprahlého chřtánu pouště, aby dostihl svou kořist. Ale ona mu neustále, bez jakýchkoli větších problémů unikala. Už byl na pokraji sil a sliboval si, že po tomto úkolu navždy skončí. Nesnášel ostrou záři slunce a nesnesitelné vedro, které zde tak krutě panovalo, ale teď ještě nemohl přestat. Dal slib, že ji dostihne a potrestá za to, co udělala. Neúspěch nepřicházel v úvahu. Buď všechno nebo nic. Zemřít by pro Hamida bylo přijatelnější, než vrátit se s prázdnou.
Začal se svlékat. Už nezbývala jiná možnost. Jestli ji ani teď neucítí, bude si muset přiznat, že ho obelstila a šla jinudy. S každým kusem oděvu, který si sundal, cítil, jak se jeho čich zbystřuje. Kdyby chtěl, mohl by poskládat celou mozaiku událostí, jež se odehrály na tomto místě v dávných dobách stvoření. Cítil pach vojáků kráčejících do bitevní vřavy, spálenou kůži od slunce, štěstí, strach, naději, zklamání … každá emoce má svůj typický zápach a Hamid o tom moc dobře věděl.
Znovu se nadechl. Pomalu, zhluboka. Pečlivě rozmotával spletité stopy a soustředil se na vůni strachu, útěku, skrývání. Trvalo to dlouho. Třeštila ho hlava, kůži měl celou bolavou od toho, jak ho do ní sekala zrnka písku, ale nakonec našel to, co potřeboval. Šla tudy. Chvátala. Byla na pokraji svých sil, ale hrůza z toho, co by se jí mohlo stát, kdyby ji chytili, ji hnala dál.
Hamid otevřel oči. Byla už tma. Bezvládně se svalil k zemi. Hledáním byl k smrti vyčerpaný.
---
Probral se o několik hodin později. Stále byla hluboká noc. Třásl se zimou, protože celou dobu ležel nahý. Třesoucíma se rukama se začal oblékat. Když byl hotový, vydal se na cestu. Nesměl ztrácet čas.
---
Šest hodin namáhavé chůze po měkkém písečném podkladě ho zavedlo k nízkým skalám. Pach kořisti byl cítit na každém kroku. Stále je tady, o tom nepochyboval. Rozhlédl se kolem a snažil se najít nejvhodnější místo, kde by se mohla ukrývat. Motala se mu hlava, měl mžitky před očima, ale to nebylo podstatné. Tělo ho celé brnělo vzrušením, jaké cítí šelma, když najde svou oběť.
Olízl si popraskané rty a zhluboka nasál vzduch. Tak kde jsi, maličká? Myslíš, že se mi dokážeš ukrýt? Ty, obyčejná malířka, která nemá ani ponětí o tom, kdo já jsem? Myšlenky mu dodávaly sílu a zaháněly nepříjemnou tepavou bolest hlavy.
Pomalu rozmotával vzduch, který vdechl. Vypadalo to, jako by byla všude a nikde zároveň. Co to má k sakru znamenat? Podcenil jsem snad svého soupeře? Rychle vzpomínal na všechno, co mu jeho paní řekla o té holce. Byla mladá a bezvýznamná. Nebyla příbuzná žádného bohatého rodu, neměla ani žádné známosti podobného typu. Prostě obyčejná holka, která byla ve špatný čas na špatném místě.
Tak proč už tady teď neleží z proříznutou tepnou na krku? A proč by mě paní posílala na takovou bezvýznamnou oběť, svého nejlepšího lovce? Začalo se ho zmocňovat zlé tušení, že přijetím této práce si podepsal rozsudek smrti. Ale svojí kůži neprodá nijak lacino, o tom byl pevně rozhodnutý.
„Vylez,“ vykřikl tím nejsebevědomějším hlasem, jakým v této situaci dokázal.
Chvíle ticha a pak –
„Jsem za tebou, Hamide.“
Lovec se zprudka otočil, ale nikdo tam nestál.
„Tady,“ ozval se hlas znovu odněkud od skalního převisu.
Hamid se rozeběhl tím směrem. Nelíbilo se mu, jak si s ním ta holka hrála. Musí ji dostat co nejdřív. Za každou cenu.
Zahlédl lem jejích okrových šatů. Ještě více zrychlil. Její vůně prostupovala každičkým kouskem skály, zřejmě se tu skrývala už dlouhou dobu. Čekala na něj nahoře na skále. Vybrala si místo střetu, odvážná holka, Hamid ji musel v duchu pochválit.
Ušklíbl se a vyrazil bleskově vpřed proti dívce. Když byl těsně u ní, vytáhl tenký nůž a sekl. Ale do prázdna, protože dívka mezitím stihla uhnout. Hamid se rychle rozhlédl a znovu vyrazil k útoku. Cítil se tak hrozně vyčerpaný. Každý pohyb ho stál neuvěřitelně mnoho sil a děvče kolem něj přitom jen poletovalo a bez problémů uhýbalo jeho ranám.
Znovu se dopotácel až k dívce. Vypadala tak neskutečně. Je to snad nějaký přelud nebo pouštní víla? Zlatavé mžitky, jež se mu dělaly před očima, mu zabránily v tom, aby si včas všiml, že malířka využila jeho zaváhání. Odněkud vytáhla dřevěný kolík a bodla s ním Hamida do břicha. Vytřeštil oči.
Taková bolest, bože.
Cítil, jak mu oděvem prosakuje krev. Začal před děvčetem ustupovat. Vše kolem sebe viděl podivně rozmazaně, dělalo se mu mdlo. Celý svět se s ním točil, viděl před sebou jen matné obrysy a cítil ostrou bolest v místě, kam mu malířka vrazila kolík.
Něco tu nebylo v pořádku. Co se to s ním dělo? Uřkla ho snad? Myšlenky mu líně plynuly hlavou a on stejně pomalu ustupoval dál a dál od své oběti. Padl na kolena, před očima viděl jen tmu. V ústech ucítil písek a pak už jen prázdnotu.
---
Dívka, která stála opodál, v klidu odložila štětec a pohlédla na plátno. Obraz, který tu už třetím dnem ve spěchu kreslila, byl hotový. Mrtvý muž a nad ním vznášející se písek mající podobu malířky. Jeho obrysy byly trochu rozpité a bylo poznat, že ho malířka kreslila ve spěchu, ale ani tak neztratil svou moc a stalo se přesně to, co na něm bylo nakresleno.
,,To by bylo hotové,“ pomyslela si dívka s úsměvem a na stojan položila plátno, na němž byla rozkreslená žena se srdcem probodnutým jehlicí. ,,Dopadne stejně, jako zabiják, kterého na mě poslala…“
Diskuze
Precital so msi par diskusnych prispevkov spetne, odhaduejm ze ste sa tu natahovali na opatrnosti zabijaka. Ako ja Hamidovo chovanie beriem uplne normalne, zabijak ktoreho obetou je obycajna maliarka. Nachadza sa v pusti, medzi skalami kde si na nikoho ineho ako na nu nemusi dat pozor. Ano mohol dostat podozrenie v momente ked sa maliarka postavila proti nemu, avsak z mojho pohladu, a po vzoru americkych trhakov :D (a tych so mvidel tento tyzden za den niekolko - som vypisany), maliarka mohla vzdorovat napr. zo strachu aj tak nemala ine vychodisko casom by ju tak ci tak nasiel a zabil.
Mna skor na celom diele zaraza to preco Hamidova pani (este viac ma to zaraza ked so msa dozvedel ze je to slachticna) by Hamidovi klamala ze ide len o maliarku a nepovedala mu pravdu na koho ho posiela. To u aj ten zabijak by si dal vtedy vacsii pozor co robi a bol by opatrnejsi. A moznost ze slachticna sa chcela Hamida zbavit vylucujem, pretoze su aj ine sposoby ako to mohla urobit.
Inac celkom pekne dielo (najlepsie je asi ze je kratke a predsa s atmosferou) aj ked ten zabijak mi nepripada ako keby bol fantasy skor tie jeho schopnosti co citil a tak mi pripadaju ako keby z buducnosti (inu aj sci-fi je fantasy nie? ;) ...
vyboren teda aspon z pohldu laika
Shelagh: Tohle jsem se snažila v některých bodech sdělit. Tys to vyjádřila přesněji : )
Durin: Rozumím. Jen jsem se obávala, aby se těch jednotlivostech nevytratil celek... Z odpovědí pelleron je znát, že má v tom, co píše, jasno. Často je lepší nechat mnohé věci nedořečené, nevysvětlené, ať si čtenář sám najde cestu k motivacím hrdinů, k způsobům, jak se projevují. V tom je krása příběhů, že do nich projektujeme své vlastní, nikým neopakovatelné zkušenosti. Tyhle věci jsou navíc nesdělitelné, nepřenositelné na jiného člověka, takže to, co ty považuješ ve fantastickém příběhu za reálné (včetně chování hrdiny s unikátními schopnostmi), jiný tak brát nebude.
Darm a Durin:
Abych to shrnula, tak opravím to jeho "vlítnutí do pasti" a neopravím jeho pochybnosti o tom, na koho že ho to posílá : P
Jak jsem už řekla Durinovi po ICQ, nechtěla jsem na vás útočit, jen jsem psala vždycky to, co mi přišlo na mysl a snažila jsem se co nejstručněji, tak je mi líto, že to na vás takhle působilo.
A i když jsem mluvila o tom, že na mě nějaká část působí jako hledání much, tak jsem kvůli tomu nebyla naštvaná, ale prostě to bylo jen konstatování toho, jak to na mě působí. Jen vyjádření k určitému bodu vašich názorů.
Mno a asi bych nechala prostor i ostatním odvážlivcům, ať si tady řeknou svoje : )
Shelagh: Když ono jde o to, že pell je má přítelkyně a tak jsem jí chtěl poradit s tím, co mne zaujalo, že není úplně košér a snažil jsem se to popsat - což vedlo k onomu rozpitvání. Ale ne proto, že bych se takhle pitval ve všech dílech, ale protože jsem jí chtěl pomoct i v tom nejmenším detailu, který mi přišel divný.
No a z toho vznikla ta diskuze.
Pell:
2: No, takhle by se to dalo interpretovat, ale Hamid (alespoň na mě) od začátku působí jako takový... Příliš drahý člověk než aby se vyplatilo posílat ho na nějakou malířku.
4: O to jde nejvíc.. O tu nepřirozenou neopatrnost... Myslím že když mu na opatrnosti krapet přidáš vůbec tím atmosféra neutrpí a Hamid bude vypadat profesionálněji - jsme rádi že s námi v tomhle souhlasíš - konec o tomhle.
Šlo jen o to, že jsme měli několik bodů k opatrnosti, tys v jednom souhlasila a v ostatním jsi nám začla vysvětlovat, proč to je jinak.
2. Ale ona ho nemusela pořád posílat jen na ty největší padouchy. Podle mě šlechtici nemývají tucet profi vrahů, ale tak dva, tři a i ti musí občas odklidit někoho, kdo není ukrutně důležitý a ukrutně nebezpečný
4, 6 - viz 7. bod mé první reakce. Cituji: Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem to v tu chvíli psala spíš po vzoru amerických trháků : ) a zní mi to logičtěji, že by měl být opatrnější. Ne přímo vraždit ji ve spánku, ale pokusit se nějak nenápadně přiblížit apod. Ještě to předělám, to zas tolik práce nezabere.
pell:
2. Když tam jde o to, že ho mělookamžitě napadnout. Sakra jsem její nejlepší zabiják, proč mě posílá na hloupou malířku? A z toho by rovnou plynulo to, že by si dával pozor a měl by pochybnosti hned od začátku.
3. Není to hledání much za každou cenu, jen je to tím, že je to velmi stručné a když je tam něco, co se mi nezdá a snažím se tomu přijít na kloub, tak nacházím akorát další otázky, ale dobře... už vím jak to je s tímhle...
4. Ale já neříkám nic o magii. Když neví o magii, tak měl předpokládat, že ta dívka je schopnější přeci. A není to o tom, že ti chci dokázat, že jsi neměla vůbec v ničem pravdu, ale protože ti chci ukázat to, co já měl na mysli.
6. Ale houby. Nic takového nechci. Jsi naštvaná, že ti do toho tolik kecáme a tak na mne moc útočíš. Přečti si to v klidu. Kdybys řekla, že se měl chovat opatrněji, neřeknu už ani slovo.
2. Nevím, podle mě přišly včas. To, že ji nemohl cítit, nemuselo hned znamenat to, že si na ni musí dávat nějaký extra velký pozor a rozhodně z toho hned nemusel vyvozovat to, že je schopná dělat něco s magií. Navíc každý může zanechvávat jinak silnou stopu, někdo ji ma naprosto jedinečnou apod. Zas tak velký důvod k znepokjení to nebyl, aby se hned musel bát i toho, co je v podstatě nemožné ( i když se to pak tedy stalo ... to je ta ironie osudu).
3. Jak jsem řekla, každý pach je jinak výrazný. Tohle už je podle mě jen hledání much za každou cenu.
4. Už předtím jsem uznala, že se měl chovat opatrněji, ale ne kvůli tomu, že by ho hned napadlo to, že má co do činění s magií. Myslím, že to je čistě subjektivní věc, která se týká toho, jak každý vnímá nějaké situace. Doufám, že je z toho poznat, jak to myslím.
6. Když na mě to půobí, že si to chceš předělat tak, aby to sedělo do tvého obrazu, jaký sis přitom představil a nechceš tolerovat to, že to bylo jinak. Ano, souhlasím, měl se chovat opatrněji, to už jsem řekla několikrát, ale nevím, jak mi můžeš radit, jak na něj působilo to omámení ... s tím nesouhlasím, tedy.