Střet zájmů
| Autor: | Alcator |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 19 |
Říkám si, že právě kvůli téhle mé schopnosti si mě před lety Velitel vybral. Velitel... Skvělý člověk. Bystrý, vytrvalý, odvážný...
Včera jsme konečně dorazili do města. Hned po obědě mě Velitel poslal, ať jdu čmuchat, jak on tomu říká. Nevadí mi to - není důležité, jak to nazývá, ale to, s jakým respektem to vysloví. A respekt, ten v jeho rozkazu cítím naprosto jasně. Veliteli to pálí a já zase slyším, kde se co šustne. Vrátil jsem se po setmění s dobrou představou, jak město vypadá, a s pár novými kamarády, kteří mi ráno řeknou, jestli si něčeho všimnou.
Velitel mě vzal na večeři do hospody. Jak jsme tak lačně sytili hladové žaludky, vrzly dveře a dovnitř vešla Ona. Zatajil se mi dech - byla nádherná! Neschopen jíst jsem na ni civěl... z každého jejího kroku vyzařovala grácie, která mohla znamenat spolu s tím, jak pyšně se tvářila a jak vzpřímeně držela své tělo, jediné - je z urozeného rodu. Smutně jsem se podíval na sebe - fleky na kůži, zarostlý, s četnými šrámy, plebejec. Přísahám, v té chvíli jsem cítil, že kdybych pro ni mohl cokoliv udělat - cokoliv, aby si mě alespoň na chviličku všimla - udělal bych to bez zaváhání. Pro ni - pro nádhernou, pro urozenou.
Velitel se mi snažil vysvětlit svůj plán na zítřek, ale nebyl jsem z toho moudrý. Ale nevadilo mi to - on věděl, že nejsem nejchápavější, a vždycky mi připomenul, co mám přesně dělat. Šli jsme spát.
Celý další den až do soumraku byl úmorný - běhali jsme po celém městě, společně jsme se vyptávali kdekoho, rozdal jsem mnoho ran a mnoha sám uskočil... Bylo to únavné, ale zároveň vzrušující - bylo jasné, že jsme opravdu blízko. A pak, těsně před setměním, podlehl jeden žebrák Velitelovým otázkám a konečně prozradil, co jsme potřebovali vědět. Za odměnu ho Velitel jen utopil.
***
Jsme v lese - v tom lese, kde se skrývá nepřítel. Vím, koho hledat - dozvěděli jsme se dost. Velitel mě poslal do hloubi lesa spolu s několika najatými lovci a sám organizuje nějakou složitější část plánu na okraji.
Co to? To jsou ale zbabělci! Ostatní lovci, co šli se mnou, říkají, že dál nejdou. Že se bojí. Pche! Tak zmizte! Běžte! Vypadněte! A nečekejte, že dostanete odměnu, poserové! Budu hledat sám!
Vidím pohyb za křovím - musím zakřičet, aby mě Velitel uslyšel a spěchal sem. "Tady!! Mám ho!! Rychle sem!!" Dobře, to bychom měli, a teď už jen zabránit nepříteli, aby pláchl druhou stranou!
Obíhám křoví a -
- ach! Má paní?! Co vy tady děláte?
Stojí přede mnou, stejně noblesní jako včera, ale tentokrát mi věnuje pohled, a ne krátký. Pozorně se mi dívá do očí. Ale co teď?! Mám rozkaz od Velitele, ale mám též výchovu svého rodu: Za všech okolností chránit šlechtu...
Slyším blížícího se Velitele a jeho pomocníky. Budou tu brzy... A Ona se na mě dívá... Začíná mě bolet hlava, jak se v ní hádají dva protichůdné rozkazy... Zadržet-Chránit-Nepřítele-Šlechtu-Jehroznězlý-Jsoutotinejlepšíznás.
Hrdě proti mně vykročila... a já couvl - právě ve chvíli, kdy se nad horizontem objevila Velitelova hlava a spatřila nás. Viděl to! Viděl, že jsem ji nechal projít. Ale já jsem nemohl jinak! Je urozená!
Dává se do běhu - dokonce i běhat umí s neuvěřitelnou grácií... A se stejnou grácií padá k zemi, zasažena tím jediným šťastným z mnoha desítek vystřelených šípů lovců...
Bez hnutí stojím a čekám. Velitel ke mně zlostně přichází a spílá mi. Neznám ani význam většiny těch slov, kterými mi nadává. Snažím se mu vysvětlit, že mi má výchova nedovoluje jakkoliv ohrozit urozeného, ale nechápe to. Kope do mě a já pokorně padám na zem. Skončeme to - zklamal jsem.
Meč vytažený z pochvy... Nápřah... A ošklivá bolest v mém boku.
Před očima se mi promítá můj život - pozpátku... To poslední, co si vybavuji, jsou bradavky mé matky... a mých šest psích sourozenců, lačně z nich sajících.
Diskuze
Je to opravdu dobré, ale přece jen to není zázrak. Rozhodně si to zaslouží 4.
Další depresivum do naší již dosti depresivní rubriky, ale přece jenom musím dílko vyzvednout, má atmosféru, je dobře napsané, ničeho co by se mi nelíbilo jsem nenašel, hodnotím nejvýše - 5*.
Nebudu hodnotit, nemám v této rubrice dostatečně načteno na to, abych dokázal posoudit, kolik si toto dílo zaslouží (alespoň ne, zda je to na výborné 3 nebo na 5 s odřenýma ušima).
To už je konec konců jedno :-) .
Dílo jsem si přečetl a líbilo se mi, děj má spád, pro nudu není čas... pořád se něco děje - tak to má být.
Co mě celkem zarazilo, to bylo odměnění jednoho z městských snadnou smrtí - utopením... no, asi to jde i brutálněji, ale... Jakmile si chci představit, jak bych sám nechtěl umřít, tak by to bylo právě utopení - na druhou stranu, lepší, než hrozná muka a postupné řezání prstů na nohou, drcení nártů, lámaní holení, vyřezávání kolen...
No, nemám co dodat, dílo se mi líbilo.
Zdravím
jak tak koukám, hlasovala jsem poněkud menším počtem než ostatní. 3 hvězdičky ale znamenají nadprůměr, takže úplně přesně nechápu, proč mě autor žádá, abych se obhájila (však víš o čem mluvím).
Dobře tedy: nehodnotila jsem vyšším počtem, protože mě toto dílko ani konečná pointa zřejmě nezaujaly tolik jako ostatní. Nepřišlo mi to nijak geniální, zvlášť když jsem dvě podobné povídky četla. Ty tři hvězdičky dávám za styl, kterým je to napsané, protože je to docela svižné a čtivé. Taky tam nejsou gramatické chyby (a jestli jsou tak já jsem žádné nenašla).
Toť vše, nevím co k tomu víc říct, na podrobná rozebírání děl jsem nikdy moc nebyla. Prostě mám o hvězdičku jiný názor, Alcatore (a všichni co si budete číst diskuzi).
S úctou
Ellizion
Zdravím autora...
Na začátku při čtení jsem si myslel, že jde zase jen o nějakou válečnou povídku se spoustou mrtvých a zubožených těl nebo o neustále se opakující ,,lásku v podání zpěvných elfů". Tak jsem text jen proletěl. Nebyl vlastně ani nikterak čtivý - to se mi aspoň tehdy zdálo. Jak jsem ale četl dál, říkal jsem si, že něco není v pořádku, je tam to něco, co odporuje onomu vraždění i oné elfí lásce. Říkal jsem si, že chybí popis - proč? Tehdy jsem to nevěděl a považoval to za chybu a nelogičnost...
Nyní ale, co mám dílo přečtené, vidím, jak hrubě jsem se mýlil. Naprosto krásně vypointovaný příběh, který do poslední věty neřekne skoro nic. Až právě ta poslední věta mě donutila přečíst si celé dílo znovu a říct si vše z pohledu zvířete. Pak to všechno naráz sedělo a já byl šťastný, že mohl dát zase po dlouhé době hodnocení nejvyšší, protože skrze mé vzrušení jsem zapomněl na všechny své výhrady ke gramatice :o)
V tohle ale tkví síla díla - v pointě. Dílo bez kvalitní pointy, která zde mimochodem mění celou tvář díla a to naprosto mistrně, je jako auto bez kol, rodina bez otce, kniha bez listů, člověk bez srdce...je to jen jakési neúplné torzo, smějící se na nás svou bezzubou tváří.
S pozdravem a úctou...zerafel
Zdravím autora. V tomto případě Alcator :)
Nádhera... Je tam všechno.. láska, napětí, utrpehní, stesk, pokornost, nenávist...
Tento příspěvek se mi opravdu líbí, ikdyž má smutný konec, ale zároveň vtipný...
To se podaří málo komu, aby zkombinoval tyto dva city dohromady, když sou to protiklady. Moc se mi to líbí, proto dávám 5*. Zvířata mám rád a jsem jejich ochránce a moc se mi líbí, jak si vystihl psovo myšlení.
Kéž by takový příspěvků bylo víc. Těším se na dlaší.
Resyf
Krásný čtivý příběh, s jednoduchým, ale přesto velmi zajímavým dějem. Překvapivý konec jen podtrhuje zvláštní originalitu díla, kterou mě autor zaujal.
Pro mě jasných 5*
Veľmi zaujímavé. Niekedy je život pes - a v tom príbehu to autor skvelo využil. Ešte stále som v úžase nad takýmto niečim. Ako môže niekto z čohosi elementárneho - jednoduchá zápletky a postava, ktorá by vo väčšine príbehov bola len verným nemým spoločníkom - vytvoriť dielo, nad ktorým človeku zostane rozum stáť?
Istafix tu hovorí o pointe, ja sa tu snažím naznačiť, že som úplne mimo - ale v nejlepšom zmysle slova - z celej poviedky. Je tu totiž vidno, že nie vždy je zárukou kvality a dobrého zážitku pre čitateľa len niečo, počin, ktorý je zložitý - bežný. Nie, tu je krásne vidno, že aj z drobnosti, a možno pre väčšinu aj z nedôležitosti, sa tá vytvoriť niečo ... a za to niečo dám 5*.
:) Tento príbeh ma veľmi potešil. Spôsob písania je v norme, nič ma pri čítaní nebrzdilo a dej sa odvíjal plynule. Ďalšie pozitívum je, že príbeh je krátky a svižný.
Nadovšetko kladne hodnotím pointu, zhrnutú v milo prekvapivom závere. Absenciu tohoto prvku vyčítam väčšine diel, ktoré som v poslednom čase hodnotil, preto ma práve toto dielo potešilo (resp. príjemne prekvapilo). Najskôr som pomýšľal na 4*, potrebou odlíšiť toto dielo od iných, ktorým som udelil 4*, som sa však dostal vyššie.
Pre mňa veľmi dobré.
Naprosto čistých 4. Krátké, nenáročné, kvalitní. Možná mi trochu nesedělo stádo pomlk, nejsem na to zvyklý...
Nemám moc co dodat.