Osud Menirgaru
| Autor: | Andros |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Silnejúci vietor pomáhal šíreniu požiaru v hvozde menom Menirgar, jeden z najstarších hvozdov v celom známom svete. Bola noc, ktorá ešte znásobovala hrôzu z požiaru. Spojené vojská škretov a orkov kácali les, aby sa prebili do krajiny zlata i bohatstva, ktorú z juhu chránil práve tento hvozd. Zvolaní druidi sa snažia odvrátiť škretiu pohromu. Mnoho druidov padlo, no napriek tomu nepriateľských vojsk akoby neubúdalo. V zápale boja bola zvolaná Rada Menir'sornov - ochrancov tohto lesa. Menir'sorni boli starší a skúsenejší druidi; mladší s ostatnými lesnými elfami sa pokúšali brániť les až dovtedy, do kým sa Rada nerozhodne, ako sa zbavia škretov a orkov.
V strede hvozdu, kde ešte nebol počuť hluk boja, sa zišla Rada. Najvyšší druid Sthor sa po zhromaždení väčšiny druidov, opýtal: "Kde je Amalrad?" Eselmin, najmladší z Rady, odpovedal: "Padol..." Sthor sa na chvíľu zarazil, ale vzápätí si uvedomil, že niet času na ľútosť, tak bez poznania zmeny v hlase pokračoval: "A Narsilius?" Sthor čakal už na to najhoršie, ale odpoveď bola o niečo lepšia. "Otec ešte bojuje... dúfam," odvetil mladý Eselmin, syn Narsiliov. "Dobre," pokračoval Sthor hlbším, smutnejším hlasom: " Ešte pred zvolaním Rady som sa rozhodol, čo urobíme..." "Mal si počkať na Radu. Sthor! Odkiaľ vieš, že budeme s tvojim rozhodnutím súhlasiť?" ozval sa najstrší, Bramris, druid, ktorý si veľmi zakladal na tradíciach. "Aspoň by si ma mohol nechať dohovoriť!" odvrkol podráždene Sthor, "royhodol som sa ..." Sthor na chvíľku zmĺkol, až potom sa nadýchol a odhodlal sa: "Musíme prebudiť les!" Mladší členovia Rady vyvalili na Sthora oči (najmladší Eselmin dokonca zhíkol) - mladí druidi boli vychovávaní v tom, že ak keď sa nejaký druid rozhodne prebudiť les, buď úplne zošalel alebo na to musí mať vážny dôvod, pretože prebudený les je takmer neovládateľný a je veľmi ťažké ho uspať. Starší Menir'sornovia neboli ani zarazení ani nijak inak neprejavili svoj názor, iba nejakí dvaja-traja pokývali hlavami na znak súhlasu - vedeli, že to je jediná možnosť ako zachrániť hvozd pred inváziou škretov a orkov. Vtom sa ozval najstarší Bramris, ktorý sa so Sthorom nemal nikdy príliš v láske: "So mnou určite nerátaj! Nevystavím sa predsa vlastnej záhube! Les skôr či neskôr po prebudení začne zabíjať druidov!" Sthor sa zlovestne zasmial: "Vidíš snáď inú alternatívu ako zachrániť tvoj milovaný les, Bramris?! Les sa tak či tak neskôr prebudí! Ale načo naám to bude, keď vtedy bude už skoro celý les zničený a škerti s orkami na míle odtiaľto?! Radšej ho prebudiť teraz!" Sthor ukončil na krátku chvíľu svoju reč a potom s väčšou vážnosťou pokračoval: "Bratia elfovia! Právom nás nazývajú Menir'sornmi?! A či si už zabudol, čo to znamená v našej praelfskej materčine, drahý Bramris?" Najstarší si niečo zamrmlal niečo pod nos. "Správne, milý Bramris! Ochrancovia Menirgaru, prastarého hvozdu, ktorý samotní bohovia stvorili ako jeden zo základných pilierov sveta! Našou úlohou je ochraňovať les! Preto spojme naše sily v jedno a prebuďme les v rozhodujúci boj! Je nás dosť veľa na obrad i máme dostatok času do východu slnka! Hluk boja je ešte ďaleko, ale každým okamihom váhania sa blíži! Idete do toho, bratia elfovia?" Všetci sklonili hlavu na znak prisvedčenia Sthrovým slovám. Ako posledný Bramris. Obrad prebúdzania lesa sa začal!
V korune stromov sedeli dvaja lesní elfovia. Jeden druid a jeden lučištník. Lučištník sa opýtal druida: "Prečo si nešiel na Radu, Narsilius?" "Rozhodol som sa, že budem bojovať po boku ľudu v tejto bitke. Môj syn ma tam zastupuje." Nastala chvíľka ticha. Napriahnutie luku, zasvištanie šípu, smrť orka, ktorý sa snažil prejsť popri strane, kde sedeli elfovia. "Kedy Rada rozhodne?" opýtal sa strelec. "Neviem, rada sa začala už pred pár hodinami. Už by mohlo byť rozhodnuté." Vtom sa strom pod nimi začal pohybovať a striasol ich dole. Lučištník zazrel Radu druidov ako sa približuje k bojisku. Narsilius, pozerajúc na strom, povedal: "Bolo rozhodnuté, prebudili les!"
Po boji stál Sthor na bojisku. Okolo bola samá krv a zničené stromy. Sthor zdvihol jeden obhoretý konár zo zeme. Na konár spadla slza. Sthor si začal hovoriť sám pre seba: "Nezvládol som to... Skoro polovica hvozdu je zničená! Nie som hodný byť najvyšším Rady..." Zrazu sa za Sthorom ozval hlas:"Každý má právo chybovať. Bohovia nás stvorili nedokonalých, aby sme sa mohli učiť..." "Ale, otec, táto chyba je neodpustiteľná. Nechal som zničiť to, čo mi bolo dané, aby som to chránil. Dokonca zomrelo aj niekoľko druidov pri uspávaní lesa..." "Možno to bola pre teba skúška, aby si sa obrátil na správnu cestu, syn môj. Odvtedy, čo si ma opustil, niektoré tvoje činy vyzerajú ako by ťa samotné Peklo ovládalo. Poď , vráť sa domov..."
Sthor sa obrátil a pozrel sa do starej Bramrisovej tváre. "Poďme, otec. Máš pravdu, ešte sa musím veľa učiť..."
Diskuze
Erilian: veľmi pekne Ti ďakujem, som rád, že sa aspoň niekomu moja poviedka páči a že nájde využitie aj napriek jazyku, ktorým je písaná a nemusí vyhovovať všetkým, alebo aj kvôli nižšie inými užívateľmi vymenovanými chybami.
Andros
Toto dílko jsem si přečetla několikrát stejně, jako diskusi a stále v něm nenacházím tolik záporů, které na něm vidí ostatní. Je pravda, že psaní přímé řeči by bylo přehlednější oddělené a ne v bloku. Tři překlepy, to je smůla, protože si na to spousta lidí potrpí (stejně jako já), přesto na mě tento příběh působil uceleným dojmem, nestřídaly se tam různé styly psaní, naprosto spolu nesouvisející, ani dějově to nijak nepokulhávalo. Velice se mi líbil úvodní odstavec ukazující začátek příběhu i svolání Rady. Možná by plusem pro mě bylo, vložit ještě jeden odstavec s chováním probuzeného hvozdu. Je pravda, že jsem zatím mnoho děl na tomto serveru nečetla, a proto nemůžu srovnávat, ale přijde mi, že něco podobného této povídce jsem už dlouho marně hledala.
grimsladea: moc zasahujem do pravidlovosti - to už spomínal irook.. (v pravidlách je písané, že skřet a ork sú dve rozdielne nestvůry a keď to už je celé "pravidlové", tak prečo do toho nezahŕňaš aj toto?)...
ok, nie je tam gradácia, nie sú tam náznaky, je to suché - to berem.. to aby som si zapísal :-)
MS: použil som ju - toto dielo bolo v MS, no nikto sa neozval..
moc dík za tvoju pomerne rozsiahlu kritiku (ja sa v tých poviedkach - podobne ako ty - tiež moc nevyznám)..
Andros
Měl bych nějaké připomínky...
Podle mého skormného názoru používáš pro popisy jednotlivých postav moc tvrdé a netvárné výrazy (rozuměj pravidlové). Druidy ještě pochopím, ale pokud napíšeš, že na stromě seděl druid a lučištník, je to do očí bijící. Vždyť místo abys použil suchého lučištníka, mohl si se trochu rozepsat a popsat tu postavu barvitěji.
Předposlední odstavec mi přijde vzhledem k povídce celkem zbytečný. Má nulovou výpovědní hodnotu, protože to co se k jeho konci dozvíme už víme z předchozího povídání. Navícje tady šílená představa jednoho skřeta který se někde plazí. Mohl by to být sice zvěd, ale pokud skřeti vezmou monstrózním útokem hvozd (ano tak na mě z tvého líčení ten boj působí), je nějaký zvěd zbytečný a ani si nemyslím že by hrubou skřetí sílu něco takového napadlo.
Ork, skřet....to samé, orc je anglický ekvivalent pro skřeta. Ale zajímavé je, že tuto chybku dělá spoustu lidí a vůbec to nebere v potaz. Můžeš namítnout že když je to armáda skřetů a orků...tak jsou to prostě obojí skřeti, ale proč tedy používat české označení a počeštěný anglický tvar?
Chybí mi tam jakákoli gradace děje a pořádné vyvrcholení. Píšeš že hlavním motivem povídky je vztah Sthora s Bramrisem. Dívím se tedy, že je mu tam dohromady věnováno maximálně 5 řádek. Nečekal jsem sice že jsou příbuzní (neměl jsem ani důvod, není tam žádný náznak), ale i když jsem to zjistil, nenadchlo mě to, nepřekvapilo, prostě to na mě nijak nezapůsobilo.
Nakonec bych dodal že ačkoli nejsem odborníkem (ne opavdu nejsem) na slovenská literární dílka, nemůžu si pomoci, ale na to, že je to krátká povídka, je dost chudě napsaná.
Hodně zdaru do příště.
PS. používej moudrou sovu. 1*
Je to vcelku dobré, rád si počtu, ale nepřeháním to, tahle povídka je na pár minut, takže je tak akorát na mě, něco by se tam našlo, ale je to vcelku solidní, dávám 4*.
Apea: cieľom poviedky bolo ukázať navrátenie syna (Sthora) ku otcovi (Bramrisovi - áno, "otec" je naozaj otec a nie vyjadrenie úcty či pokory), od ktorého odišiel či ho opustil za neurčitých (v poviedke sa o tom priamo nehovorí) okolností, vďaka čomu sa aj potom nemali príliš v láske... Sthor si cez vykonanie zlého (zničenie lesa bol preňho dosť veľký otras, pretože les nebudili každý deň, čiže bolo dosť pravdepodoné, že také veľké zničenie lesa ešte v živote nevidel) - zničenie lesa aj za cenu jeho záchrany - uvedomil, že ešte nie je pripravený viesť Radu a vrátil sa k otcovi, čo je vlastne vyvrcholením príbehu....
i tebe ďakujem za tvoj názor a ohodnetenie :-)
Andros
Andros
Dokonce i krátká povídka potřebuje o trochu víc prokreslit, tys nikde nepopíchl představivost čtenáře - tvář je leda stará, stromy zničené, větev ohořelá - jenže, čtu-li povídku v tak dramatické dekoraci jako je probuzený a polozničený les, pak bych jako čtenář měla mít pocit, žes to při popisu měl před očima.
Abych se přiznala, unikl mi problém povídky, oproti Shelagh bych to, že se až na konci dozvím o příbuzenském vztahu mezi Sthorem a Bramrisem brala jako zajímavé ozvláštnění, dokonce jsem si nebyla jistá, zda to oslovení "otče" musí vyjadřovat pokrevní vztah, zda to není vyjádření pokory a podřízení se. Ale nevím, proč se Sthor kál.
Pokud popsal Sthor v druhém odstavci situaci správně - a ty nikde neznačuješ, že by tomu bylo jinak - volil menší z obou zel, alespoň část hvozdu a někteří druidi přežili, pokud by hvozd jen nadále bránili "konvenčními" prostředky, zkáza by byla nejméně stejná. Chápala bych, kdyby Sthor cítil tragickou vinu nad tím, co musel udělat, ani to, že to bylo nejlepší možné řešení tě této viny vždy nezbavuje, ale ty jeho krok popisuješ jako zjevný omyl, aniž bys nabídl alternativu.
P.s. Vždy mě okouzlí "orcové a skřetové".
Shelagh:
neviem, čo mám povedať k tvojmu prirovnaniu na Chodcovo liečenie, pretože ono dielko som nečítal... tvoju (i všetkých ostatných) kritiku prijímam (a ďakujem za ňu) - toto dielo som odoslal už dosť dávno, čiže som si ho ani moc nepamätal a odpovedať na vaše názory som mohol až po prečítaní tohto (môjho) diela... :-) žiaľ, som toto dielo odoslal ešte predtým ako som si prečítal pár poviedok, ktoré by mi určite dopomohlo k lepšiemu spracovaniu tohto diela...
k tým neprehľadným dialógom: o formátovaní pomocou html tagu p som nepovažoval z neviemakých dôvodov, no teraz vidím, že výsledok je strášný...
preklepy: pred tým, ako som si prečítal svoje dielo, sa mi zdal výskyt preklepov v tejto poviedke nemysliteľný, pretože som si na ne dával pozor... no ako čítam svoju poviedku, uvedomujem si, že až taký veľký pozor som si nedával a tiež uznávam svoju chybu (chyby) aj v tomto bode tvojej kritiky...
"nikdy nemal príliš v láske": keby tam nebolo sloíčko "nikdy", tak by to dávalo zmysel, no takto mi opäť neostáva nič iné, ako uznať tvoju pravdu...
dík za kritiku..
Krkavec:
neviem, kde si v poviedke našiel napísané, že škreti či orkovia chodia sami... ak narážaš na ono zastrelenie toho orka, tak ten asi zablúdil v boji s nejakým elfom, ktorého následne porazil a šiel hľadať svojich spolubojovníkov :-)
i tebe dík...
irook:
neviem, čo na tom "není dobře".. nejak tomu nechápem, pretože snáď vieš, že prebudiť les môžu iba druidi na 16+. úrovni... myslím, že "druid" a "skúsený druid" sa nevylučuje...
opäť vám všetkým ďakujem za názory na moje dielo.. dík :-)
Andros
Z povídky až příliš čiší principy hraní doupěte, které třeba mě docela dost při čtení ruší. Jakmile mi někdo do takové povídky napíše druid, okamžitě mi vyvstane před očima obor hraničáře nad 5. úrovní. Jakmile se v dalším textu objeví zkušený druid, hnedlenc vidím pravidla pro experty a Druida na 16. a vyšší úrovni. A to není dobře.
Možná by z toho byl pěkný příklad do pravidel DrD. Možná.
irook.
Tak nevim, jestli to bylo vážné nebo nikoliv. Z povídky nemám až tak určitý dojem, protože slovenštinu nemám tolik pod kůží (aspoň nepoznám gratmatické chyby)...
Příběh se mi docela líbil, leč některé věty by se dali napsat chytřeji. Obzvlášť dialogy nebyly hodné moudrých druidů...
Také bitvu v lese si nepředstavuji tak, že tam pochodují samostatní orkové, ale přeci jen mírně organizované oddíly orků...
Celkově je to trochu mimo mé představy hvozdu, příběh je trochu jednoduchý, ale závěr vtipný...
dávám 3*.
Krkavec