Strach
| Autor: | Ysquanir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
Cvak, cvak,cvak. "Co to k čertu... Stráže! Strááážééé", zařval vysoký,hubený muž s modrým čepcem na hlavě, jakmile uviděl stín před svým prahem. Popadl kopí ze stojanu na zbraně, prudkým gestem ruky rozrazil dveře a vší silou jej mrštil do prostoru za nimi. kopí proťalo vzduch a zabodlo se do dřevěné stěny protějšího domu. Muž rychle oddychoval a vyděšeně zíral do prázdné, tmou zahalené ulice. Nikdo tam nebyl! Neslyšel nic jiného než tlukot vlastního srdce, které se při své cestě nahoru zastavilo až kdesi v krku. Někde za ním kdosi zašeptal:" Pozdravuj Khaara". Zdobená dýka se až po jílec zabodla do jeho krku. Necítil bolest, ani strach, svírající mu do té doby útroby, neslyšel už ani tlukot svého srdce.
Menší muž v plášti s kapucí se sehnul pro svou dýku. Byla nádherně vykládaná zlatem do tvaru lidského oka. Vytáhl ji z krku a otřel z čepele krev do pláště mrtvého theurga. "Seber kámen a vypadni", neustále si v duchu opakoval a začal ohmatávat nástěnnou mapu, tak jak to před chvílí viděl dělat theurga. "Tarmont je nějak vyboulený",nahmátl ho a jemně stiskl. Uslyšel cvaknutí. Jeho svaly a smysly jako by čekaly na tento zvuk. Vymrštil se a odrazil špičkami svých bot od nástěnné mapy. Mihl se mu před očima lustr a dřevem vykládaný strop, potom kamenná podlaha s kaluží krve, která se proti němu zvedla a bolestivě do něj narazila. Pak přepadl dozadu a převrhl svícen na alchymistovy spisy, které začaly hladově olizovat plameny. Vyskočil, jedním skokem byl u mapy, vytrhl šipku z Darwenských hor a vytáhl malý nazelenalý valounek z díry, která nahradila Senorský hvozd. " No ale že vám to trvalo", ušklíbl se, když uslyšel blížící se stráž. Otočil se a chystal se odejít, když si všiml váčku zavěšeného u pasu mrtvoly, který přetékal zlatem.
Když vyskakoval z okna, viděl jen velký na koncích zakroucený knír, vyčuhující zpod helmice, který dozajista patřil Chilkovi, veliteli městské stráže.
Před světlem pochodní se skryl v malé stísněné uličce. Instinktivně procházel ulicí, která se topila ve splaškách a přemýšlel co udělá s nově vydělanými penězi. Taalf to co dělal bral jako zcela normální řemeslo a to co nakradl jako jisté příplatky za dobře odvedenou práci. Byl členem cechu zlodějů, kteří zásobovali černý trh a plnil přání překupníků, ať byla jakákoli. Samozřejmě né zadarmo. Dnes vyřizoval účty jistému Werdenovi. Neznal toho theurga a bylo mu to jedno. Naučil se nestrkat nos do cizích věcí. Bylo to tak lepší.
Taalfa vytrhlo a vrátilo do reality, až jakési šplíchnutí. Pomalu se zastavil a upřel své zraky do houstnoucí tmy za sebou . Přikrčil se ve výklneku pro dveře, který skýtal velice laciný úkryt. Sledoval úzký pruh měsíčního světla pomalu se nořící do černo černé tmy, která se doplazila až k jeho úkrytu. Její tíha mu tlačila na hruď a činila tak dýchání mnohem těžší, téměř nesnesitelné. Byl poměrně zkušený, v cechu byl víc než dva roky, měl za sebou bezpočet podobných výprav. „Ne, nic tam není hlupáku“, přesvědčoval sám sebe a své zběsile tlučící srdce. Nechápal, proč ho to tak vyděsilo. Jediné po čem těd toužil bylo nějaké bezpečné místo. Nejlépe strážnice. „Ano, pujdu na stážnici..., copak ses zbláznil“? šeptal si pro sebe. „Nějak moc rychle zapomínáš na trest který čeká každého zloděje, i když se přizná“, káral se Taalf. Zavřel oči.
Uviděl své tělo, jak se houpe na šibenici. Kolemjdoucí si zakrývali ústa i nos, každý ale sejmul svou ruku z úst. Bylo ochoten ten zápach na chvíli vydržet, jen aby si na zohavené tělo plivl.
Otevřel oči. „Ne, na strážnici nejdu, ať se děje cokoli“. Pokusil se vymanit z útrob výklenku, ale nešlo to, byl doslova přikovaný ke kamenné zdi. „Kéž by teď někdo otevřel ty zatracené dveře, abych odsud vypadl“, vydral ze sebe zloděj přes drkotání zubů, neschopen jiného pohybu.
Ze dveří, o které byl opřený, se vydaralo divné zaškrábání, které proťalo vzduch i onu zdánlivě neprostupnou tmu. Taalf vyletěl z výklenku, jako šipka z kuše a stejně tak ho zastavila až protější zeď. Opřel se o ní, zběsile tápajícíma rukama. Tma jako by na chvíli ustoupila, aby mohl vidět ty dvě hrůzné paže s dlouhými nechty, vystupující ze dveří. Taalf si nevěřícně protřel oči. Nový pohled do těch míst skrz prsty ho vyděsil ještě víc. Nebyly tam žádné nestvůrné paže, slepě tápající po očích, které by mohly vyškrábat. Stál tam on. Vysoký, zahalený do dlouhého černého pláště se stejně černými vlasy. Taalf vykřikl, ale temnota umlčela jeho hlasivky. Do tváře mu neviděl. Ani nechtěl vidět. Ona neprostupná temnota, jako by vycházela z jeho pláště. Znovu cítil jak ho svazuje, tlačí na víčka a hruď. Opustila ho i ta špetka rozumu co mu dosud zbývala. Všechno v něm explodovalo. V těch několika málo okamžicích si prožil znovu to nejhorší, co ho v životě potkalo. Svaly jako by samy reagovaly na situaci. Nečekaly na povel mozku. Jeho mysl zůstala u té hrůzné postavy, oči jí stále probodávaly a nos cítil ten mrtvolný zápach. Nohy však vystartovaly a neúprosně nesly zbytek ztuhlého těla pryč z té tmy.
V mysli mu vyvstala přívětivá představa strážnice s tlustými zdmi plná ozbrojených mužů. Vyběhl na prosvětlenou, Královskou, jak ji místní nazývali, ulici. Jediný koho teď chtěl vidět byl ten velký tlustý chlap se zakrouceným knírem. Už se trochu vzpamatoval. Ohlédl se, jen tak instinktivně, nečekal, že uvidí tu vysokou zahalenou postavu. Byla tak blízko! Kdyby mohl ještě zrychlit, určitě by to udělal, ale prostě to nešlo. Stála tam na rohu, bez hnutí. Znovu vykřikl, teď už dlouze a hlasitě.
Už jen pár metrů. Pár metrů do bezpečí. Zahlédl to malé zamřížované okénko. Vyběhl po kamenných schodech ke dveřím do strážnice a prudce do nich vrazil. „Pomóc“, křičel, doprovázeje to hlasitým bušením na dveře. V zápětí se otevřely a na prahu se objevil strážný. „Udělal jsem to, zabil jsem toho muže, toho theurga, tady, jeho zlato a tohle je taky jeho“, vychrlil ze sebe Taalf a podával muži svou kořist, „jen mě tu prosím nechte“. Strážný na něj nevěřícně civěl. „Chilko, je tu nějakej blázen co si chce vzít na triko tu vraždu“. „Jen ho sem přiveď“, ozvalo se mu hrubým hlasem v odpověď. Muž ho uchopil za límec a táhl ho dovnitř. Taalf se ještě rozhlédl kolem, hledaje onoho tajemného muže v kápi. Srdce mu poskočilo radostí. „Z vězení má strach, tady jsem v bezpečí“.
Chilko seděl za stolem a vypadal vítězoslavně. Taalf ho ještě nikdy neviděl tak rád. „Dobrá práce Sarko, to máte dalších 100 zlatých. Jen mi prosím řekněte, jak to děláte“, a s těmito slovy se otočil k vysokému muži v plášti, který doslova vyplul ze stínu. „Magie může být velice užitečná. Mnohdy i strašná“. Po těchto slovech zhasly všechny svíce v místnosti, kromě té, která osvětlovala mágův obličej, zkřivený zlověstnou grimasou.
Publikováno na serveru Aragorn 19.2.2006
Diskuze
Tak tedy všem děkuji za objektivní názory a kritiku. Cením si jich. Rovněž si cením těch, kteří se rozhodli nahradit korekturu v mém textovém editoru. Omlouvám se za zbytečné překlepy a gramatické chyby. Mou jedinou obhajobou je, že nejsem příliš zběhlý v psaní na klávesnici a že můj gramatický potenciál není již déle oprašován a rozšiřován jelikož vyšší gymnázium, které navštěvuji, se již gramatickou stránkou naší mateřštiny příliš nezabývá. Uvážíme-li argumenty všech přítomných a naproti nim postavíme mou chabou obhajobu, hovoří vše ve prospěch vás. Myslím tedy, že úbytek hvězdiček, snižující prestiž mé povídky, je zcela zasloužený. Nezbývá mi tedy než se řádně naučit používat textový editor... S pozdravem "Prokletý"
Takže k dílu:
1) V první odstavci Ti po slově "vysoký,hubený" chybý mezera po čárce.
2) A druhý odstavec 9 věta kamená podlaha s kaluží krve se zvedla a bolestivě do něj narazila: Moc tomu nerozumim, jak se může podlaha zvednout...
Jiné chyby jsem tam nenašel a dílo je mimo ty chyby velmi hezké a upravené.
Dávám proto 4*
Plusem povídky je to, že není příliš dlouhá, je dynamická, má spád. Čte se velice dobře, autor použil mě příjemný styl s celkem vydařenou slovní zásobou.
Mínusem jsou hlavně zmiňované překlepy (které mimochodem moc nechápu, protože já sama si delší texty píšu ve wordu s opravou pravopisu). Dál mně dělala trošku problémy ta neoddělovaná přímá řeč. V tomto směru se mi to zdálo nepřehledné.
Jinak jen tak dál.
Erilian
Je to hezké, ale nedosahuje to obsahem na nejlepší dílka v této rubrice. Jinak jak říkám velmi pěkné, dávám 4*.
Zase jedno dílko, které mě opravdu potěšilo.
Povídka je sice krátká, ale podle mého názoru o to kvalitnější. Atmosféra je skvěle stupňovaná a ve 3/4 opravdu nabírá na obrátkách. Při zjevení se a pronásledování temnou postavou sem jednoznačně cítil jak se mi staví chloupky na pažích a obklopuje mě podivný chlad a úzkost. Takhle moc na mně už dlouho něco nezapůsobilo.
Konec je poměrně překvapivý ač pro mě zklamáním. Docela jsem čekal, že zloděje který nemá žádné výčitky a nezalekne se ani vražd konečně dohnalo jeho svědomí, což je pro něj nejhorším trestem Přesto musím říct že i konec s kouzelníkem, který je stejně jako on najímán na neobyčejnou práci je také dobrý. Zvlášť když vezmu v úvahu, že mě opravdu ani nenapadlo že by to tak mohlo být.
Vyvstal mi v hlavě otazník, jak mohl mág tak rychle zloděje najít, ale nejsem hnidopich a tak se prostě spokojím s tím že ho našel.
Pozn. Líbí se mi jaké si použil jména
Pozn2. Všiml jsem si že je to tvoje první dílko zde a kvůli tomuto faktu ještě zvedám své hodnocení o jednu hvězdičku. Je trendem že nováčci sem posílají ze začátku nekvalitní a odbitá dílka, na tvém je vidět práce a určitý um.
5* Grim
Soledad: Hodnocení a kritika je vždy Tvůj názor, žádné avízo dávat nemusíš. Tady nejde o výpočet matematické rovnice, která má jediné správné řešení, takže každý může mít svůj díl pravdy. Nicméně je dobré se věcech, co subjektivně nesedí, zmínit - pak se dá rozebrat, zda je to chyba nebo ne.
Shelagh : Mea culpa. Snažila jsem se pouze popsat konkrétní věci, které mě osobně vadily a kterými zdůvodňuji své hodnocení; je pravda, že to nemusí být nevyhnutelně chyby v technickém smyslu toho slova. Příště se pokusím to formulovat jinak, případně dám na začátek kritiky avízo, že jde o subjektivní názor. Děkuji za upozornění.
S.i.d.: Nic.
co je spatnyho na otrel do a otrel o ??? 8-/
Soledad: "Otřel do" je úplně stejně běžná vazba jako "otřel o". Dále většina Tebou zmiňovaných logicko-stylistických chyb nejsou chyby, protože vztahy a vazby jsou jasné z kontextu, jen vytržené věty mohou působit tak divně. Dovysvětlováním by navíc vzniklo příliš mnoho vaty, která by zabila spád povídky.
Mimochodem, také nemáš ve statistikách věk...