Skorpion  12. 4. 2006 v 14:37:55

Ty pomlky jsou... divný, ale čert je vem!
Vystihl jsi moji náladu (a jak v(id)ím, Salmarovu též), napsal jsi krásnou báseň, jež mě oslovila a řekla, jak se teď cítím. Hodnotím, jak hodnotím...
Děkuji

Skorpion

Apea  12. 4. 2006 v 14:33:09

Básnická licence se ospravedlňuje účinkem. A toho se mi v gramatických výpadcích této básně nedostává.
Nevadí mi "struna kuše", tětiva by rytmicky nešla a struna rozeznívá slušné pole metafor. Vadí mi "pochodujíc", jistě tvoří rým s "nic" a "vstříc". Pochodující nic by si přechodník "pochodujíc" mohlo pořídit leda s pomocí slovesa plnovýznamové věty, toho se sice nestává, trčící pahýl „íc“ však křičí po ošetření.
„Funkční jak“ – opět nevadí jak, ba ani „funkční“ na místě správného „nefunkční“ (které ovšem opravdu nešlo použít), ale ploché, prázdné a zavádějící užití slova „funkční“ – ona nenapjatá kuše není nutně nefunkční, jen nepřipravená k použití, již jen proto zde slovo (ne)funkční nemůže stát ve významu „ k ničemu“, „zbaven svého účelu“ atd.
„opuštělá“ – neologismus, který nahrazuje „opuštěná“, opět jen pro potřeby rýmu (těla/opuštělá)

Výčtové odrážky, na které se ptala Marsia
Opět platí úvodní věta, ospravedlňovala by je funkčnost, účinek básně, který by s nimi pD dosáhl. Ale v tomto případě jen matou.
Třetí sloka s náhle přechází do dvou nerýmovaných vět, jejichž rytmický půdorys se míjí s rytmem zbytku básně. A opět, přes upřímnou snahu nenacházím nic, co by tento výpadek zdůvodnovalo.

Celkově bych řekla , že básni by prospělo výrazné krácení, podle mého přesvědčení tak na dva verše:

„Ach co,
stejnak musím žít.“

Krtecek  11. 4. 2006 v 22:43:02

Formálně mi tam ty pomlčky nějak nesedí. Možná to není proti pravidlům psaní poezie, jak píše Holger, ale subjektivně se mi tam nelíbí, ruší mě.

Myšlenka básně není nikterak optimistická, ale všichni jsme si tím prošli. Někdo si to nechá projít hlavou jako Kurt, někdo trpí jako mladý Werther, někdo své pocity hodí do veršů.

Proto nebudu hodnotit myšlenku, ta je v tomto případě až příliš subjektivní...

Po formální a výrazové stránce:

První sloka je skvostná. Tedy až na tu strunu kuše, ale tady jsem schopen brát to jako metaforu, jako básnickou licenci. Proč tedy ne.

Ve druhé sloce jsou krásné básnické obraty, to ano, ale už je to jen opakování téhož jinými slovy. A navíc ta nešťastná opuštělá...

Třetí sloka mi připadá ze všech nejslabší - opakování slova zhasla v prvním verši, opakování slova zbyly, lehkost prvních dvou slok se někam vytratila společně se změnou rytmu básně.

Křečovitost třetí sloky se přenáší i do závěru ... ten vyznívá v kontextu jinak originálního díla tak nějak ... jako přílišné klišé.

Suma sumárum 3* Hlavně za ty první dvě sloky, které ukazují, že autor na to má.

Mgr. Holger  11. 4. 2006 v 22:12:02

Marsia - dobrá otázka, ale já Ti ji bohužel nezodpovím.
Podle mého názoru to není proti pravidlům pro psaní poezie, ale tento názor nemám podložen.

Salmar  11. 4. 2006 v 21:32:35

Možná budu za exota. MOžná budu odsouzen. Možná budu nepochopen. Ale nemůžu jinak. Oslovilo mě to. Praštilo mě to a já pochopil.

Marsia  11. 4. 2006 v 21:26:34

Slovo "funkční" dle mě (nebo pro mě) ruší atmosféru. Pravděpodobně si ho zařazuji do jiné vrstvy slovní zásoby a zde, vedle "pochodujíc" mi opravdu nesedlo, je málo knižní, v porovnání s ostatními výrazy v první sloce.

Slovo "Stejnak" mi také nepřijde (opět vrstvou slovní zázoby, ze které je) zrovna nejvhodněji užito.

Celkově k básni, příliš mě neoslovila, je taková nějaká monotónní - nezesiluje, nevrcholí...

Mimochodem, kuše má strunu?

Ještě bych měla snad výtku, snad spíše dotaz: tři verše s pomlčkou na záčátku nejsou větou... je něco takového správně? Osobně mi přijde, že ty verše s pomlčkou vypadají, jako když se ve výtahu dělají odrážky, myslím si, že by měly být psány jako věty - protože ostatní text je psán ve větách.

Mgr. Holger  11. 4. 2006 v 21:22:37

Příspěvek je stylizován jako balada zoufalého barda, což se ne vždy daří, ale budiž.

Po obsahové stránce je dílko rozmělněné, což dokumentuje srovnání prvních dvou slok, které se snaží rozebírat vypravěčovu prázdnotu. Chápu, že prázdnota je neexistencí a jako taková je po obsahové stránce prázdná, nicméně autor se zde pokouší pocit, který se pokusil uchopit v první sloce, v druhé sloce rozvíjet (viz 2.6. „Tak si též občas připadám“) či stupňovat. Tento záměr se mu nedaří a popisuje de facto totéž, aniž by se pokusil o posunutí obsahu, o jiný úhel pohledu, kontrastní prvek atp. Tím pádem je druhou slokou zaraženo plynutí děje a finále pak není patřičně uvozeno a díky tomu ztrácí na razanci.

Občas autor vypadává z role barda přimíšením vlastních výrazových prostředků, tj. takových, které lze těžko přisoudit vypravěči, ale spíše autorovi. Vlastní závěr také nespadá do stylizace celého dílka, ale vyznívá jako autoprojekce autora do dílka, příp. jako přidání další myšlenky opět v rozporu vypravěč / autor.

Po formální stránce je dílko opět průhledně účelově stavěné, zejména patrné je to pak u gramatického patvaru, který se do dílka vpletl snad za účelem tvorby rýmu – „Jako krypta hřbitovní opuštělá...“

Tento patvar s překlepem Prazdná, typografickými chybami – po pomlčce následuje mezera a pak teprve text, překlepem či gramatickou chybou v anotaci poukazují na formální nedotaženost. Přinejmenším té je třeba se nadále věnovat, pokud autor nechce pracovat na obsahové stránce svých děl – což je samozřejmě základem.

Celkově je dílko v kontextu rubriky ve slabším průměru.

Zdrví

H.