Sen
| Autor: | Kaiserin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Zase se probudil zpocený. Otřel si čelo a oddychoval. Zase ten sen. Rozkašlal se a chtěl se tedy napít. Roztřesenou ruku natáhl po džbánku, který obyčejně stával na nočním stolku. Ale nemohl ho nahmatat. Pohlédl na zem... ležely tam střepy a kaluž vody se pomalu vpíjela do rudého koberce. Ve světle pochodně připomínala krev.
" Asi jsem ho shodil ve spaní."
.Chytil se za hlavu, někde v něm se ozvalo řinčení rozbitého porcelánu. Schovával hlavu pod polštář, zacpával si uši, ale nic nepomáhalo. Zvuk sílil, po chvíli si myslel, že se mu hlava snad rozskočí. Když tu najednou - bylo ticho. Zlověstné, děsivé ticho. Slyšel vlastní dech... a náhle se rozpomněl na svůj sen.
" Kdepak, já nespím. A i kdyby. V mém snu je tma a já přece mám rozsvícenou svíčku" utěšoval neklidnou mysl.
V uzavřené místnosti se najednou odnikud zjevil prudký vítr. Papíry létaly, záclony se míhaly pod jeho náporem. Plamen svíčky slábl, až zhasl docela. Rychle vyskočil z postele. Zapomněl však na střepy z rozbitého džbánku. Poranil si nohy tak, že musel opět usednout do peřin. Cítil teplou krev, jak mu pomalu stéká po chodidlech. A tu se ozvalo zaklepání na okno.
" Ne, to nemůže být pravda. Jsem jen unavený, to si namlouvám." přemlouval sám sebe.
Zaklepání se opakovalo. Přitáhl si peřinu těsněji k bradě. Něco mu poroučelo vstát a otevřít okno. Nechtěl, bránil se, ale nakonec se dobelhal a odstrčil kličku. Dovnitř skočila spoře oděná dívka.
"Proč si mě nechal čekat tak dlouho? Domluvili jsme se přece, že po půlnoci přijdu. Copak si zapomněl?" vyčetla mu.
Zapomněl, pomyslel si. A váhal, zda řekne dívce pravdu. Rozhodl se, že ne.
" Nezapomněl. " řekl, " Jen mám pořezané nohy, tak mi to trvalo trochu déle."
" Chudáčku," politovala ho a přisedla k němu na postel, kam se posadil.
Nemohl si však vybavit, kdo tato dívka je, natož na čem se dohodli. " Ale no tak, pojď ke mně." lísala se k němu.
" Já..." nevěděl, co říct. Pořád netušil, kdo je to. Ona se pomalu blížila k jeho rtům. Ucukl.
" Co se děje?" rozčílila se, " děláš, jako kdybys mě neznal"
" Promiň, jsem jen trochu unavený." Obejmul ji.
" Tak už mě polib" prosila ho.
" Třeba by to mohlo být dnes v noci zajímavé." pomyslel si a přitiskl se na její rty...
Tady se vždycky probudil... ale dnes...
" Jsem smrt, ty hlupáku." ozvalo se v jeho hlavě. To bylo poslední, co slyšel...
Diskuze
No, tak s touto povídkou si čtenář ani nestihne uvědomit, že začal a už je na konci... Podobný pocit cítíte, když stojíte u dálnice. Jen se mihne a zmizí. Ve vzduchu ještě půl vteřiny žije vzpomínka. Pak se i ta rozplyne...
Nápad je trochu tuctový, ale zpracování zavání originalitou. Veškerá energie a síla těch několika desítek řádků se upíná k jediné věci - atmosféře příběhu. Ta se svižně rozbíhá a ve chvíli, kdy se čtenář už začíná pomalu vžívat do hlavního hrdiny, skáče a padá do tmy. Zanechává po sobě jen slabou ozvěnu... smrt.
Nicméně pojetí "zubatý" jako mladé a svůdné dívky se mi líbí. Má to šťávu :))
No nic, nebudeme to zbytečně protahovat. Hodnotím 3* a v duchu povídky svižně opouštím diskusi...
No, podla mna je tato praca velmi zaujimava, ale este stale rozmyslam, kedy to bol sen to co sa mu zdalo, kedy sa zobudil. Clovek si to musi podla ma viac krat precitat, aby pochopil (aspon ja), ale celkovo je to velmi zaujimave.
Ahoj,
Mně se to líbí. Jen jaksi nechápu to, že ho zabila ta dívka ze snu.
Pokud jsem to dobře pochopil, tak se mu zdálo, že se mu něco zdálo. Pak se mu zdálo, že se probudil ze sna, vlítla k němu ta dívka, lísala se k němu a když mu řekla, že je smrt, odvedla si ho - ve snu. Či-li ho zabil sen.
Jak to tak po sobě čtu, je to velmi zmatené. Ale nápad je velmi silnou stránkou tohoto, smím-li to tak nazvat, článku. Silně uvažuji mezi 2-3 hvězdičkami... Dám 3 hvězdičky, nápad se mi líbí a jsem přesvědčen, že kdybych dal 2 hvězdičky, žralo by mě svědomí.
Hodně štěstí do budoucna
Athos
Příspěvek mě něják zvlášť neoslovil. Námět není moc napaditý (konec mně tedy došel hned jak se tam poprvé objevila ta dívka) a i zbytek je takový mdlý.
Jak již bylo řečeno, Kaiserin má hezkou tvorbu v oblasti poezie a nejspíš jí kladu pomyslnou laťku výše než někomu jinému. Váhal sem mezi 2* a 3* a dávám 2* s tím, že je to takové 2,5.
Ok, ale psala jsem jen chyby mimo primou rec. O tom vim. Diky
Kaiserin:
Vezmu to celé odshora a budu vypisovat věty, v nichž je chyba. Pravdou je, že po důkladném třídění chyb na technické, stylistické, věcné a gramatické musím konstatovat, že těch gramatických je nejméně a ostatní chyby, jakkoli v množství přesahují chyby gramatické, byly zahrnuty pod jednotné označení. Ne příliš šťastné, za což se omlouvám.
" Asi jsem ho shodil ve spaní." -- mezera za prvními uvozovkami (nemá tam být)
" Kdepak, já nespím. A i kdyby. V mém snu je tma a já přece mám rozsvícenou svíčku" utěšoval neklidnou mysl. -- mezera za prvními uvozovkami, čárka na konci přímé řeči
" Ne, to nemůže být pravda. Jsem jen unavený, to si namlouvám." přemlouval sám sebe. -- mezera za prvními uvozovkami, čárka na konci přímé řeči
"Proč si mě nechal čekat tak dlouho? Domluvili jsme se přece, že po půlnoci přijdu. Copak si zapomněl?" vyčetla mu. -- 2x „si“ – zájmeno (ev. hovorový výraz, ale z kontextu díla není hovorový styl patrný), v obou případech však má být sloveso „jsi“
" Nezapomněl. " řekl, " Jen mám pořezané nohy, tak mi to trvalo trochu déle." -- mezera za prvními, třetími a před druhými uvozovkami; za slovem „nezapomněl“ je tečka místo čárky; druhá přímá věta pokračuje malým „j“
" Chudáčku," politovala ho a přisedla k němu na postel, kam se posadil. -- mezera za prvními uvozovkami
" Ale no tak, pojď ke mně." lísala se k němu. -- mezera za prvními uvozovkami, na konci přímé řeči má být čárka, nikoli tečka
" Já..." nevěděl, co říct. -- mezera za prvními uvozovkami
" Co se děje?" rozčílila se, " děláš, jako kdybys mě neznal" -- mezera za prvními a třetími uvozovkami, na konci věty má být tečka
" Promiň, jsem jen trochu unavený." -- mezera za prvními uvozovkami
" Tak už mě polib" prosila ho. -- mezera za prvními uvozovkami, čárka na konci přímé řeči
" Třeba by to mohlo být dnes v noci zajímavé." pomyslel si a přitiskl se na její rty... -- mezera za prvními uvozovkami, na konci přímé řeči má být čárka
" Jsem smrt, ty hlupáku." ozvalo se v jeho hlavě. -- mezera za prvními uvozovkami, čárka na konci přímé řeči; protože je v Tvém příběhu smrt personifikovaná, napsala bych ji zde jako Smrt se „S“; /na konec přímé věty bych dala vykřičník, ale to je spíš můj návrh, nikoli chyba/
mňau ;-)
M.
Magika: Prosim, upresni chybnou gramatiku, krom te prime reci.
Možná neoriginální pointa a stále v literatuře opakované téma, přesto jsem to četla jedním dechem a bavilo mě to. Povídka má jisté chyby a už asi nepřijdu na žádné, které zde nebyly napsané, ale jinak se mi docela líbila. Styl, jakým to Kaiserin zpracovala, se mi docela líbil. Ale přece jenom, Shelagh má pravdu, v poezii jsi lepší. (I když proč nezkusit taky občas něco jiného, že?) (-;
Dílko skutečně příliš nezaujme kvalitou příběhu, jako spíš chybnou gramatikou a přinejmenším neobratností výrazů a slovních spojení. Je to asi poprvé, co se někde "zjevil vítr" (nebyl-li to zrovna sám Větrník, bratr od Měsíčníka a Slunečníka), a "míhaly záclony".
Celkově stylistický nelad dovrší, co špatná gramatika a nešťastná volba příběhu počaly...
mňau...
Shelagh: Tak jsem to konecne nasla, je to vice nez 3,5 let stare:)