Chodcovo Léčení I.
| Autor: | Seregil |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Motto: Vzdálení neznají únavu ani čas odpočinku, jedou stále dál.
To asi nebude ono, pomyslel si, když pokládal ruce na zraněného.
Zamyslel se.
„Cherubi li tam,“ pronesl kouzelnou formuli a znovu položil ruce na zraněného.
Zraněný zasténal bolestí a upadl do bezvědomí.
Sakra, zase nic.
„Cherubi li tam onam,“ pronesl další formuli a potřetí položil ruce na zraněného.
Rány se začaly stahovat a přestaly krvácet,. Muž začal lehce oddechovat v bezbolestném spánku.
Konečně.
Chodec si stoupl a rozhlédl se kolem. Stál na pláni poseté mnoha raněnými a mrtvými. Právě skončila bitva o Západ. Východňané odtáhli s nepořízenou. Zůstalo mnoho mrtvých a raněných a to na obou stranách. Chodec se otřásl.
„Hnusná bitva,“ odplivl si a popošel dál, aby se dal do léčení.
Takhle proběhl celý den. K večeru si sedl k ohni, který rozdělali někteří ze Západních vojáků, kteří na bojišti zůstali, aby se postarali o všechny raněné.
„Chawine, kolik jich přežije?“ zeptal se chodce jediný stojící voják.
Pokrčení ramen..
„Možná dvacet, možná nikdo,“ odpověděl Chawin, který si po celodenní dřině dopřával husté polévky a kusu žitného chleba.
„Ale to už je v rukách bohů,“ dodal po chvíli s plnými ústy.
„A co tvé ruce?“ zeptal se jiný voják s páskou přes oko.
„Jsem dost unavený, Leicine,“ pohlédl na vojáka Chawin žvýkající sousto chleba.
„Sázím deset tolarů, že přežije dvacítka,“ ozval se voják, který se staral o oheň.
„Já bych nesázel, být tebou Ishmene,“ zachraptěl Leicin. „Chawin je velmi zkušený chodec, ale jak se zdá, nebyl dnes ve své kůži, sledoval jsem ho při práci.“
Chawin mlčky dojídal svou porci.
Ráno se probral chladem.
Chvíli pozoroval lehkou mlhu převalující se po bojišti, a krkavce, kteří hodovali na mrtvých.
Vstal a oprášil se.
Tak do práce, pomyslel si.
Sebral ze země meč a hodil si řemen s pouzdrem přes rameno. Následně se sehnul pro tornu. Prohlédl zásoby bylin.
No, moc už toho nemám, ale snad to pomůže, pomyslel si.
Pak se vydal vyrovnaným řadám spících zraněných. Zkontroloval obvazy a pak rozdělal oheň. Do kotlíku, který si narychlo udělal z jedné přilbice, nalil vodu z měchu a vhodil hrst bylin. Zamíchal to malou dřevěnou vařečkou, kterou s sebou neustále nosil.
„Tak co, Chawine?“ zeptal se Leicin, který se znenadání vynořil za Chawinem.
„Je mi lépe a tyto byliny jim pomohou,“ řekl suše Chawin.
„V to všichni doufáme Chawine, v to doufáme,“ řekl Leicin a pomalu odcházel ke svým probírajícím se druhům.
K čertu s tou válkou, pomyslel si Chawin.
Po půl hodině měl hotový odvar, kterým potíral rány probouzejících se raněných. Všichni na tom byli o mnoho lépe, někteří se i zvedli a odbelhali se ke skupince vojáků, kteří si vařili čaj ke snídani.
Chawin se lehce usmíval. Podařilo se mu zachránit dvacet pět zraněných vojáků ze Západních zemí. Od ohně k němu přistoupil Leicin.
„Tady je tvá odměna Chawine, dvě stě neořezaných tolarů, přesně podle úmluvy,“ řekl a podával mu dva objemné měšce.
„Vezmu si sto a místo druhého měšce mi obstarejte koně, to je vše, co žádám za své služby,“ řekl Chawin.
„Věděl jsem, že jsi poctivý chodec, máš to mít,“ usmál se Leicin.
Ani nevíš jak chůze zmáhá, pomyslel si Chawin.
Nasedl na koně, kterého mu přivedli a nasměroval ho na sever.
„Kam tě vedou kroky Vzdálených?“ zakřičel Leicin.
„Na severu se schyluje k válce, bude mě zapotřebí,“ odpověděl Chawin, když se otočil v sedle, aby viděl na vojáka.
„Hodně štěstí.“
Budu ho potřebovat, pomyslel si Chawin, zamával vojákovi, pak se odvrátil a nasadil ostrý cval.
Diskuze
No zatím se mi to lýbilo. Co že tam není pointa. Je to živé a čtivé, Mě osobně se to líbylo.
Povídka mi prisla dost strohá, taková bez nejakého citového zabarvení a pointy. Námět je dobrý, tak čekám na druhý díl :-).
Chodec
No celkem dobrá povídka, ale četla jsem už mnoho lepších, které mě pořádně zaujaly. Tady mi chybí nějaká hlavní pointa.
Takže pro dnešek za 2*
Líbilo se mi to,ale bylo to tak průměrné,protože jsem nepochopil moc smysl tohoto díla.
Líbilo se mi,že to byl originální nápad.
Dávám 3*.
Celkem dobré nadprůměrné dílko. Trochu mi tam chybí pointa a smysl, ale jinak pěkné.
Jé, Seregil je básník a i když napíše povídku a dá do ní jen slabý odvar z těch výjevů, které umí nádherně popsat, vyvolává před očima živé obrazy...
Z celého toho popisu dýchá klid a mír, přestože je popisována situace po válečné vřavě. Všechny postavy se jeví krásně idylicky, přestože je čtenáři jasné, že mají starosti, vidí trpící, jsou znaveni neustálou asi i stereotypní prací...
Na komplexní zhodnocení nemám rozhled a chyby hledá kdekdo. A když budu hodnotit jen podle toho, jaký to na mě dělá dojem a jak si dokáži danou situaci představit, moc se mi dílko líbí. Jako popis je víc než dobré.
Možná jen... když jsem se utopila v tom obraze, vytrhlo mě z něj zjištění, že najednou nevím,kdo v tom rozhovoru u ohýnku co říká. Ale rozhovor není důležitý :-)
A tretia hviezdička? Hmm... Vlastne ani neviem. Asi preto, že to bol dnes blbý deň. Proste len tak...
Chcel by som autorovi venovať svoj strnulý úsmev po prebdenej noci. *úsmev*.
To podľa môjho názoru za originalitu a prehľadnosť spôsobu akým je jeho príspevok napísaný.
Inak, Seregil zamyslel som sa ako to najlepšie šlo a neuvedomil som si zmysel tvojho príspevku. O čo tam vlastne šlo? Ukázať, že chodci sú ako Medzinárodný červený kríž? Ja si takto chodca nepredstavujem, lebo fakt nemám ten pocit, že liečiť vojakov po bitke je jeho hlavná pracovná náplň. Áno, na konci nám bolo dané na známosť, že to bola zakázka, ale chodecká moc nie je zameraná práve primárne na liečenie. Je to mágia pocestných, zameraná na to, aby chodcovi pomohla znášať náročné situácie na ceste. Síce vie liečiť, ale podľa mňa to nie také to liečenie v zmysle: Abraka- budla- bé a rana je zacelená. Mám pocit, že s vážnymi zraneniami by sa človek chodcovi do rúk zverovať nemal (nie že by mal v takej situácii na výber). Ide o to, že na náročnejšie veci predsa len nezvládne. V poľných podmienkach určite nie. Teda aspoň v mojom pojatí chodca.
Ale celé to bolo akosi zvláštne. Samotný dej bol trocha plytký typu: prídem, vyliečim, idem. Nič. Žiaden konflikt. Vlastne som mal pocit, že skôr to zachytáva osobitosti postavy chodca- postavy jako takej. Akoby sa autor snažil vnuknut čitatelovi presnú predstavu chodca-milostivého záchrancu trpiacich a biednych.
Takže suma-sumárum: Dávam * za spôsob napísania, ďalej… Hmm…dám ešte hviezdičku za tému. Výber by som hodnotil prinajmenšom jako originálny.
Ale prajem veľa šťastia a pevné nervy při ďalšej práci…
Ahoj, me se to docela libilo, akorat se mi to hodne prici s mou predstavou o chodcich. Ale to je jen muj problem :)
Jinak si myslim, ze neni nic spatneho na tom napsat kratky text (zamerne nepouzivam slovo povidka, kvuli absenci deje), ktery strucne vylici nejakou situaci ze zivota. Kazdopadne ja bych osobne ocenil vetsi rozepsani popisu bojiste, krajiny, pocasi atp. Taky jsem uplne nepochopil jak velka ta bitva byla, jestli slo o tisice, desetitisice, nebo jen stovky vojaku?!?
Davam prumer.... ;)
Dobře, povídka je bez pointy a působí dojmem nedořečeného, jakoby byla součástí zamýšleného širšího celku, třebas je součástí takového celku, kdo ví - ale totéž se dá přeci říct i o životě.
Dobře napsané, tu a tam bych nicméně vyhověla gramatické konvenci a učinila na příslušném místě čárku.
Docela by stálo za to, abys zkusil rozlišovat v dialogu jazykovou vrstvu a rytmus - oboje má každá postava své, u Tebe mluví voják stejně jako chodec a stejně jako další, zřejmě zkušenější a nadřazený voják, všichni až překvapivě spisovně a stejně frázují.
Ono to není lehké, zacházet s tímhle kořením, kdybys to přehnal ala:
„Chawine, kolik jich přežije?“ zeptal se chodce jediný stojící voják.
Pokrčení ramen..
„Možná dvacet, možná nikdo,“ odpověděl Chawin, který si po celodenní dřině dopřával husté polévky a kusu žitného chleba.
„Ale to už je v rukách bohů,“ dodal po chvíli s plnými ústy.
„A co tvý ruce?“ zeptal se jiný voják s páskou přes oko.
„Jsem dost unavený, Leicine,“ pohlédl na vojáka Chawin žvýkající sousto chleba.
„Ku.va, sadím deset toláčů, že jich apoň dvacet nezkape,“ ozval se voják, který se staral o oheň.
„Bych teda nesázel, bejt tebou, Ishmene,“ zachraptěl Leicin. „Chawin je dobrej, je to zkušenej chodec, ale ň´ak dneska nebyl ve svý kůži, sem na něj koukal, dyž dělal .“
byly by sice ty postavy zřetelně odlišené, včetně náznaku různého vztahu k léčiteli, ale sklouzávalo by to zase do karikatury.