Chodcovo Léčení I.
| Autor: | Seregil |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Motto: Vzdálení neznají únavu ani čas odpočinku, jedou stále dál.
To asi nebude ono, pomyslel si, když pokládal ruce na zraněného.
Zamyslel se.
„Cherubi li tam,“ pronesl kouzelnou formuli a znovu položil ruce na zraněného.
Zraněný zasténal bolestí a upadl do bezvědomí.
Sakra, zase nic.
„Cherubi li tam onam,“ pronesl další formuli a potřetí položil ruce na zraněného.
Rány se začaly stahovat a přestaly krvácet,. Muž začal lehce oddechovat v bezbolestném spánku.
Konečně.
Chodec si stoupl a rozhlédl se kolem. Stál na pláni poseté mnoha raněnými a mrtvými. Právě skončila bitva o Západ. Východňané odtáhli s nepořízenou. Zůstalo mnoho mrtvých a raněných a to na obou stranách. Chodec se otřásl.
„Hnusná bitva,“ odplivl si a popošel dál, aby se dal do léčení.
Takhle proběhl celý den. K večeru si sedl k ohni, který rozdělali někteří ze Západních vojáků, kteří na bojišti zůstali, aby se postarali o všechny raněné.
„Chawine, kolik jich přežije?“ zeptal se chodce jediný stojící voják.
Pokrčení ramen..
„Možná dvacet, možná nikdo,“ odpověděl Chawin, který si po celodenní dřině dopřával husté polévky a kusu žitného chleba.
„Ale to už je v rukách bohů,“ dodal po chvíli s plnými ústy.
„A co tvé ruce?“ zeptal se jiný voják s páskou přes oko.
„Jsem dost unavený, Leicine,“ pohlédl na vojáka Chawin žvýkající sousto chleba.
„Sázím deset tolarů, že přežije dvacítka,“ ozval se voják, který se staral o oheň.
„Já bych nesázel, být tebou Ishmene,“ zachraptěl Leicin. „Chawin je velmi zkušený chodec, ale jak se zdá, nebyl dnes ve své kůži, sledoval jsem ho při práci.“
Chawin mlčky dojídal svou porci.
Ráno se probral chladem.
Chvíli pozoroval lehkou mlhu převalující se po bojišti, a krkavce, kteří hodovali na mrtvých.
Vstal a oprášil se.
Tak do práce, pomyslel si.
Sebral ze země meč a hodil si řemen s pouzdrem přes rameno. Následně se sehnul pro tornu. Prohlédl zásoby bylin.
No, moc už toho nemám, ale snad to pomůže, pomyslel si.
Pak se vydal vyrovnaným řadám spících zraněných. Zkontroloval obvazy a pak rozdělal oheň. Do kotlíku, který si narychlo udělal z jedné přilbice, nalil vodu z měchu a vhodil hrst bylin. Zamíchal to malou dřevěnou vařečkou, kterou s sebou neustále nosil.
„Tak co, Chawine?“ zeptal se Leicin, který se znenadání vynořil za Chawinem.
„Je mi lépe a tyto byliny jim pomohou,“ řekl suše Chawin.
„V to všichni doufáme Chawine, v to doufáme,“ řekl Leicin a pomalu odcházel ke svým probírajícím se druhům.
K čertu s tou válkou, pomyslel si Chawin.
Po půl hodině měl hotový odvar, kterým potíral rány probouzejících se raněných. Všichni na tom byli o mnoho lépe, někteří se i zvedli a odbelhali se ke skupince vojáků, kteří si vařili čaj ke snídani.
Chawin se lehce usmíval. Podařilo se mu zachránit dvacet pět zraněných vojáků ze Západních zemí. Od ohně k němu přistoupil Leicin.
„Tady je tvá odměna Chawine, dvě stě neořezaných tolarů, přesně podle úmluvy,“ řekl a podával mu dva objemné měšce.
„Vezmu si sto a místo druhého měšce mi obstarejte koně, to je vše, co žádám za své služby,“ řekl Chawin.
„Věděl jsem, že jsi poctivý chodec, máš to mít,“ usmál se Leicin.
Ani nevíš jak chůze zmáhá, pomyslel si Chawin.
Nasedl na koně, kterého mu přivedli a nasměroval ho na sever.
„Kam tě vedou kroky Vzdálených?“ zakřičel Leicin.
„Na severu se schyluje k válce, bude mě zapotřebí,“ odpověděl Chawin, když se otočil v sedle, aby viděl na vojáka.
„Hodně štěstí.“
Budu ho potřebovat, pomyslel si Chawin, zamával vojákovi, pak se odvrátil a nasadil ostrý cval.
Diskuze
A mě se to líbí...
Ani nevím proč, snad pro tu sonáležitost s hlavní postavou, která jde tam, kde je jí třeba, nastará se o strany, malicherné důvody a zbytečné při, které se hnusí ten nekonečný koloběh válek, pro který jsou ušetřené životy prostě jen lehkým snížením nákladů, který ví, že to co dělá, i když to je skvělé a bohulibé, nemá významu ani smyslu, nedělá to pro sebe ani pro peníze, vlastně neví, proč to všechno sakra dělá.
Ale je tu od toho.
ja som v tom hned nasiel skrytu pointu: bylinny odvar... anestetika... pomala smrt po niekolkych dnoch... Chawin ako Vychodnansky speh. hajzlik, este si necha zplatit.:o)
(... za snahu)
zvláštní styl, ale mi blízký: cítím únavu a mír, krásný prožitek. možná díky tomu, že v dílku nejsou popsány žádné krkolomné situace, ke kterým hrdinové zaujímají zamotaný postoj. tím zajímavější, že ten pocit ve mě přetrvává, dokonce cítím i krajinu (je léto, rovinatá krajina v polích a pláních), i když není popsaná (i když možná promítám svůj subjektivní postoj).
líbí se mi také, že nic není šroubované či umělé. vše se zdá realisticky a uskutečnitelně - to je ten pravý výraz. únava z nerealističnosti moderních děl najednou v tom kontrastu vyplývá najevo. děkuji za tu úlevu, působí to na mě, žes nechtěl napsat skvělé dílko, místo toho jsi prostě ve mě zhmotnil příjemné pocity. děkuji.
No, podpriemerné dielo. Okrem toho, že tam bola oná spomínaná absencia deja, tak to pôsobilo divne.
Spomínaš nejaký velký boj Medzi západom a východom. No, ked si to predstavím, vidím ozaj velké pláne posiate mŕtvimi. Ale, iba jeden chodec pomáha zraneným? A zranených nechajú na bojisku? Kam sa podeli vozy, ktoré odvážali zranených? Kam sa podeli ostatný chodci?
Citujem:*Východňané odtáhli s nepořízenou.* Z toho mi vyplíva, že vojská západu neprenasledovali východné. Ale vom prípade mohli pomôcť zranením. Oni len tak odtiahli, a zranených nechajú na starosť jednému (!) chodcovi?
Myslím, že je to príbeh na 1*, ale kedže to písené celkom pútavo (ak ked chýbala pointa), dávam 2*.
To je akurát.
Al.
Po přečtení mě napadlo, že je to jako vystřižené z nějakých pravidel, kde to mělo mít "atmosférický" účel. Což by pravděpodobně splnilo svůj účel v onech pravidlech, ale takhle postaveno samo o sobě je to jaksi bez náboje a zajímavosti.
Co tomu vyčíst.... max. to, že se zde nic nestane. A chce to asi velmi... "speciálního čtenáře" který takové dílo náležitě ocení. Bohužel si nejsem moc jistý jejich počtem na tomhle serveru.
Pokud má být tohle první kapitola, tak bych měl "dořvat" název. Uvést jenom název kapitoli je chyba. Či pojmenovat celou... sérii příběhu takhle je taky velká chyba.
A pokud v dalších dílech se akorát bude léčit jiná nemoc jinou formulí... tak se opravdu bojím.
No... to bude asi všechno... dám 2* protože se to lechce četlo...
U této "povídky" mi chybí jakkýkoliv děj, je to o chodci, který vyléčil dvacet lidí, vyspal se a odjel. Nevidím žádnou pointu, žádný účel. IMHO to zkrátka nemá smysl. Nic se neděje, nic se nestalo. Proto hodnotím tak jak hodnotím.
MW
Dá se říci, že zde autor "zabil dvě mouchy jednou ranou". Samotné dílko je pěkné a slušně zpracované, ale jak již bylo řečeno, hodilo by se spíše jen jako jedna kapitola knihy, či její popisek na zadní straně (omlouvám se, jestli se tomu říká jinak).
Jinak na mě působí dobrým <chladným> dojmem. Práce je vidět, takže neváhám s hodnocením 3*.
Je to pěkně a čtivě napsáno ale jako samostatná povídka mi to připadá bez děje jen jakási ukázka jak na zadní straně knihy. Doufám že to bude mít pokračování protože tohle bych asi neohodnotil nijak dobře (hlavně kvůli ději). Pokud je to součást většího celku tak už jsme zvědat na ten zbytek a teprve potom se dá hodnotit. (Jinak vzdal jsem se hlasování)
Domnívám se, že toto dílko je z několika důvodů poměrně nešťastné. Můj názor může být jiný než názor redaktorů, může být jiný než ten autorův - nebo váš - a v neposlední řadě může být samozřejmě také mylný, ale domnívám se, že Chodcovo léčení není dobrá povídka.
Magistr zde nastínil výklad, dle kterého je povídka jakousi paralelou k věčně omílaným příběhům; abych použil jeho slova. Ovšem aby byl tento tvůrčí (?) záměr naplněn, dílo by se dle mého názoru muselo více soustředit na odražení problematického tématu, více prokreslit odkazy na podobné žánry a povšechně mít o trošku víc do sebe.
Ovšem v nynější podobně mě určité znaky – z nichž nejvýznamnější je číslovka v názvu – vedou k přesvědčení, že je toto jakýsi prolog (nebo první kapitola) rozsáhlejšího příběhu. V tomto případě bych apeloval na Magistra, aby zvážil, zda by nebylo rozumnější propříště zveřejňovat takováto dílka spíše ve větších celcích. Nyní se dílo totiž blíží rozsahu velmi krátké povídky – a jak jistě uznáš, ctěný Holgistře, hodnotit jednu kapitolu příběhu jako samostatnou povídku je opravdu hloupost. Autor totiž nestihne rozehrát děj (dílko je první kapitola), ani nedodá pointu (první kapitoly pointy obvykle nemívají).
A nyní již k autorovi samému:
Ctěný Seregile,
Po slohové a stylistické stránce je Tvá práce poměrně slušná, jen si příště dej pozor na časté opakování slov. V prvních šesti odstavcích máš čtyři zraněné. Což je na čtenáře trošku moc a začne si myslet, že máš malou slovní zásobu. Čemuž předejdeš pochopitelně vystřídáním slov za synonyma.
To stejné se Ti stává s Chawinem. Zkus dát ústřední postavě více jmen a ty střídat. Chawin, chodec, muž, apod.
Co se gramatiky týče, občas uteče nějaká čárka. Hrubku jsem žádnou nenašel, takže bych tyhle banalitky neřešil. *úsměv*
Další rady by byly poněkud bezpředmětné, protože se nedají označit problematická místa dílka. *rozpačité pokrčení ramen*
Dílko nebudu hodnotit, nechci autorovi ublížit. Je-li to samostatná povídka, je dle mého na 1 - 2*. (2,5* je průměr). Pokud je součást většího celku, pochopitelně potřebuji i zbytek textu.
Tak tedy hezký den všem a zejména autorovi.
L.