Maris  29. 1. 2006 v 13:17:55

Tak tz první 4 sloku jsou opravdu dobře použitelné v dobrodružství... představuji si nějakou pološílenou stařenu, CP, možná má nějaké jasnovidné sklony, možná jen blouzní, možná cituje nějakou starou legendu... jak se zvedá, přichází k dobrodruhům, co chtějí hledat poklad v bájných rozvalinách... přistupuje blíž, žilnatou rukou se chztá šatů nejbližšího člena družiny, a temným hlasem odříká ...

....

Malicherná výtka - který trouba zkouší topit větvičkami bezu? Ta potvora se blbě i pálí, když to člověk potřebuje likvidovat, natož aby to dobrovolně táhl dovnitř a do krbu...

Laitainë  28. 1. 2006 v 13:16:04

Wow, smekám před tímto dílem. Moc se mi to líbí. Kam se hrabu se svými pokusy. 5*

Kedar  27. 1. 2006 v 18:24:04

Asi nemám básnické střevo, tak hlasovat nebudu. Nevzbudilo to ve mě žádné pocity, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Ale je to celkem zajímavé ;)

abbé Faria  27. 1. 2006 v 17:41:01

Básničky se mi vždycky líbili *smrk*, je to dobrý, dávám 5*.

Darkhert  26. 1. 2006 v 18:58:31

Nádhera, až mi ukápla slza :-) Moc hezká poezie! Jinak asi ze vším souhlasím s Mgr. Holger a opakovat zde něco, co zde již bylo řečeno je docela zbytečné. Myslím, že si ode mně zasloužíš nejvyšší hodnocení.

Alanil  25. 1. 2006 v 20:39:11

Vo svetle Dilvish-hovho vyjadrenia sa chcem opraviť. Tá avizovaná chibička je v skutočnosti moja chybička. Priznávam, ak to nebola pravipisná chyba, tak som tu chybou nezvať nemal.
Bol to spôsob autorovho myslenia, a nie je na mne, aby som ho nazval "chybné." To je skôr moja chyba.
Preto sa chcem opraviť a nazvať to tým, čo "mohlo byť lepšie".

Týmto sa chcem ospravedlniť Dilvish-ovi, ak som ho mojím pomenovaním urazil.

Rivien MacGrief  25. 1. 2006 v 16:41:20

celkově se ztotožňuji s Holym, konec mi moc do skládačky nezapadl.
Docela by se mi líbilo, kdyby se ti u prvních čtyř slok povedlo sladit konce druhých řádků (lišejníky - času, nerozžíhá - závoji) do rýmů. Působilo by to pak celistvěji a současně vzletněji. Ale to neber jako kritiku - myslím to jako podnět pro zdokonalování do budoucna, vypadá to že tě psaní baví a musím říct, že ti to i jde.

prokletý Dilvish  25. 1. 2006 v 15:14:25

Taktedy Labyrint srdce... Nevzpomenu si kdy jsem ho psal, ale jasně si vzpomenu proč i jak mě bylo.
Už tady vidím metaforu šedého stínu, ke které v poslední době tíhnu víc a víc...

Předem chci poděkovat za kritiky a Holymu za schválení, jelikož je mě jasné, že ví, že toto není tak uplně míněno jako fantasy báseň. =>Nicméně se tak dá využít.

Magistr Holger
Jak už je jasné, nebyl to můj primární záměr.

Jako vždy máš dobrý odhad, ale ani Ty ses netrefil do významu posledního verše. Není v něm žádná zjištnost. Báseň totiž není určena nějaké cizí osobě, či snad nevyslyšené lásce, jak by se mohlo zdát.
Je to sebereflexivní báseň. Vyvrhl jsem všechen ten zmar ze sebe (a zahrnul jej do symbolů a metafor) a na konec sem posledním veršem chtěl vyjádřit tu špetku vzdoru, či snad naděje. Takovéto "A přece se nevzdám!"

Sir Humphrey
<Tebe mohu jen odkázat na skvělou diskusi od Alanila, snad Ti zodpoví dotazy a nejasnosti.>

Alanil
Děkuji za krásný rozbor...

Co se týče oné "jediné chyby" na konci. Právě onen verš má znázornit zlom v myšlení autora (tedy mě). Kdy kňučí jak zbytej vlk, ale nakonec se rozhodne, že se stejně nevzdá.

(kdo by snad chtěl více rozpitvávat moje pohnutky a osobní významy symbolů, ať se mi ozve poštou)

Jinak věřím, že se tato báseň dá chápat i méně osobně a tudíž je použitelná do drd. Ano labyrint je vděčné téma...

Dilvish

Alanil  25. 1. 2006 v 15:05:09

Jsem dojat....
Až na jednu chybičku nemám čo vytknúť. Ale nej sa dostanem. Pôjdem pekne po rade.

Už iba názov sa mi páči, lebo, splnuje niečo, čo má podla mna správny názov splnať. A to, že po prečítaní človek pochopí, že úzko súvisí s textom, ALE, nehovorí, o čom to celé bude. Mna totiž priam irituje, ked čítam napríklad knihu, a už z názvou kapitól viem odhadnuť, o čom tá kapitola bude.

Prvá strofa zavádza atmosféru pochmurnú, úzkostlivú,.

Druhá strofa zavádza zas sentimentalitu. Človek si uvedomuje lyrický opis dávnej "katasrofy."
Tu chcem ešte povedať, že zdôraznenie slova mor oddelením čiarkou, je dobrý spôsob na zavedenej préve tej spomínanej atmosféry.

O tretej a štvrtej strofe môžem povedať cca. to isté, ako o druhej, tak to rozpisavť nebudem.

Piate. To je kapitola sama o sebe. Táto strofa začína monoho vyslvetlovať. Celý dej sa zraru prenesie na učitú bytosť. Už to nie je iba obyčajný opis, ale už je to niečo hlbšie. Niečo čo sa vtahuje na niekoho, nie na niečo...
Tu nastáva ten okamih, ked sentimantalita vrcholí. Tu sa aj začína vyvetlovať skutočný výzmnam nadpisu.

Posledná strofa. Táto je napísané úplne iným štýlom. Je totiž napísané tým konkrétnym spôsobem, lebo už vieme, žo ide o niekoho, nie o niečo.
Táto strofa je velmi pekne napísaná. A prvé tri verše su tak dobré, že im nič vytíkat nebudem.

A je to tu. Asi už tušíte, že tá chybyčka je práve ten posledný verš. Už síce bol kritizovaný, ale aj tak: je to opak toho, čo píšeš. Doteraz to bola beznádej, smútok a zrazu odkaz, že nič nie je stratené. Mna to zarazilo. To je niečo, čo sa mi nepáči.
Ale kedže je zvyšok velmi pekný, tak to nejak pretrpím.

Al.
(sorry všetkým, ktorý so mnou nesúhlasia)

hyperhobit  25. 1. 2006 v 15:00:31

Zdravím...
Básnička se mi moc líbí. Já osobně v básních a poezii a příbězích nemám čich na vyhledávání chyb, tak tě můžu jenom pochválit.
hyperhobit