Brána Pekel
| Autor: | Laerg |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
Brána pekel :
,,Neměli jsme sem chodit...“
Laerg byl mág. Cestoval po zemi, hledal dobrodružství a sbíral zkušenosti. Jelikož byl nesmrtelný elf, měl na to dost času.
Celou věčnost.
Nebo snad ne?
Nedávno se přidal ke dvěma žoldákům, jmenovali se Grad a Moro. Přestože byli trpaslíci, docela dobře si všichni rozuměli, a tak se vydali na cesty společně. Stávali se mocnější a mocnější.
Sílili s každým dalším skoleným nepřítelem. Přišla však pýcha – hnusná vlastnost, kterou se nakazí mnozí, elfové a trpaslíci však nejrychleji...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Tak se doslechli o Dűrtlamu, Bráně pekel, která stála daleko na jihu v horách. Mnozí se jí báli, mnozí v ní zahynuli a všichni se jí vyhýbali obloukem. Podle jedněch to bylo prokleté ďáblovo místo, podle učenců magická anomálie. Rodili se tam totiž nemrtví. Hordy nemrtvých.
Dűrtlam měl několik podzemních pater, nikdo nevěděl kolik, čím níže se dobrodruh dostával, tím horší zrůdy se zjevovaly. Šeptalo se, že na dně, má-li ta prokletá jáma vůbec nějaké, sídlí sám bůh podsvětí a smrti.
Nikdo se odtamtud nevrátil.
,,Jaká by to byla sláva a bohatství, vrátili-li bychom se na povrch. Všichni se nám budou klanět a obletovat nás. Jídlo, zlato, pivo, vše poteče proudem!“ tak mluvili Grad i Moro.
Laerg dlouho váhal, jeho rozum mu dobře radil, aby se té díře vyhnul.
Nazítří ráno vyrazili...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Teď seděl skrčený za skálou a křečovitě svíral svou hůl.
Kolem prosvištěl šíp.
Ano, neměli sem chodit.
Vzpomínal, jak se to vlastně mohlo stát. Měli dobrý plán: Připlížit se ke vchodu, vtrhnout dovnitř a zabíjet, jak nejrychleji dovedou.
Co se podělalo? A proč, sakra?
Když se vřítili dovnitř, smetli skupinu kostlivců, jako by to bylo peří. Běželi po obrovských točitých schodech dolů. Rozdrtili další odporné kreatury – zombie, ghúly i temné přízraky.
Jejich vpád se však víc a více zpomaloval. Unavovali se a nemrtvých neubývalo. Naopak, jako by se množili a sílili.
Pak Laerg a trpaslíci narazili na hordu mumií, spekter a upírů. Ta je zatlačovala zpět. Nakonec se tři dobrodruzi s těžkými zraněními obrátili na útěk. Se štěstím vyběhli ven z brány do hor. Zrůdy je pronásledovaly. Už dávno nebyli lovci, teď byli štvaná zvěř...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Nemohl nic dělat. Kryl se za svou skálou, jak nejlépe to šlo. Veškerou energii už vyplýtval na kouzla a na těžký útěk. Trpaslíci ty bestie zatím drželi stranou, ale co pak? Až jim dojde zásoba svěcené vody a šipek do kuší? Pak asi zemřou. Ano, to je jediná možnost. Smířit se se smrtí a důstojně odejít do světa mrtvých.
Sakra, ale němu se nechtělo umřít! Bylo mu teprve dvěstě dvacet osm! Chtělo se mu křičet o život, ale nedokázal ze sebe vypravit ani slovo.
Čísi ruka mu zachytila hábit. Z posledních sil ghúla přetáhnul holí a okovanou špičku hole mu vrazil do břicha. Nestvůra přepadla přes skalní římsu a zřítila se do hlubin.
Ještě asi sto takových!
,,Neměli jsme sem chodit...“
Padal soumrak.
Stíny hor se blížily.
Ty svině se pořád držely vzadu. Proč? Proč se přes ně nepřevalí jako přílivová vlna a
nerozdrtí je? Šipek do kuše už měli jen asi deset a Grad jen sem tam vystřelil, ale bez výsledku.
Proč už je nezabijí?
Střelivo došlo...
Konec...
Laerg odříkal krátkou modlitbu, kterou si pamatoval z dětství:
Ctihodný Rassone, k tobě se modlíme,
když k hodině smrti naší
rychle se blížíme.
Nenech nás, Rassone, upadnout do temnot,
když k srdci našemu
směřuje dýky hrot.
Bylo ticho...
Hrozné ticho...
Ticho před bouří.
Zazněl skřek něčeho nelidského. Krev tuhla v žilách. Laerg opakoval svou modlitbu stále dokola.
Výkřik a zvuk trhání masa.
Elf ani nechtěl vědět, co to bylo.
Opět ticho, až na naříkání umírajícího. To za chvíli také ustalo.
Ticho...
,,Ááááá!“ další křik smrti. Tentokrát oběť poznal. Byl to Grad. Jeho hlava se doválela až k Laergově noze. Stěží potlačil výkřik.
Vše se zas ponořilo do tmy a bezzvučna.
Nebylo těžké uhodnout, kdo je na řadě.
Modlitba – to bylo vše, co Laergovi zůstalo. Ani přátelé, ani statečnost, ale modlitba.
Zazněl řev.
Přímo u něj!
Vyděšeně vyhlédl přes okraj skály a zůstal zírat.
Poslední, co ucítil, byla bolest v hrdle...
Poslední, co uviděl byl pár zlých rudých očí...
Poslední, na co pomyslel bylo:
,,Neměli jsme sem chodit...“
Diskuze
No dávám 3*.Není to špatný ale mnohem radjěi bych bodoval Vesovo dílko co tady napsal dostal by za to 5*:)
Ehm asi bych viděl spíš tu to povídku na hřbitově
Navíc zde chyběla více propracovaná charakteristika postav. Najdi si dílko Rytíř od autora deshi. Po přečtení pochopíš všechno, co jsem tu psal.
Nemusíš kopírovat jeho styl, jen ti chci poradit, co tady "frčí."
Nogusta: Tím, co jsem napsal jsem autora nechtěl zesměšnit nebo něco podobného. Jen jsem mu napsal, jak dílko vyznělo pro hodně uživatelů. Laerg se z toho poučí a příště napíše něco s jiným námětem, protože to je to, co zde bylo nejhorší.
Život není nikdy podle pravidel.
Veva to co si sem napsal bylo od tebe NEhezké!!
Družina z pokročilých pravidel se vydává na smrt…
Brána pekel :
,,Neměli jsme sem chodit...“
Laerg byl mág na 12. úrovni. Expoval a leveloval, kde se dalo. Plnil stupidní questy a myslel si, že nemůže umřít, protože má hodnýho PJ.
Hodně hodnýho.
Nebo to je přece jen kurva?
Minulej týden, kdy hráli zrovna u kámoše na půdě je PJ svedl dohromady stokrát ohranou metodou. Ačkoliv dva byli trpaslíci a jeden elf, nic proti sobě neměli, protože si ve škole dávali navzájem opisovat úkoly a mohlo by se stát, že kdyby nevycházeli, tak budou dostávat pětky (pozn. Autora: jako já).
PJ si pro ně připravoval easy dobrodružství a rozdával expy za každou blbost. Tak se dostali až na patnáctý level a už se nemohli dočkat těch expertů – hnusnej to pocit.
,,Neměli jsme sem chodit...“
Tak se doslechli o Dűrtlamu, Bráně pekel, která stála daleko na jihu v horách. Mnozí se jí báli, mnozí v ní zahynuli a všichni se jí vyhýbali obloukem velkým alespoň tisíc sáhů. . Podle jedněch to bylo prokleté ďáblovo místo, podle učenců magická anomálie. Rodili se tam totiž nemrtví. Hordy nemrtvých. Dűrtlam měl několik podzemních pater, nikdo nevěděl kolik, čím níže se dobrodruh dostával, tím horší zrůdy se zjevovaly. Šeptalo se, že na dně, má-li ta prokletá jáma vůbec nějaké, sídlí sám bůh podsvětí a smrti.
Všichni, kdo tam šli, tak si museli znovu nahazovat deníky.
Víte, kolik tam musí být zlatých, stříbrných a měděných? Všude by jsme byli slavní a určite by jsme levelovali!
Laerg zrovna ztratil gumu a nechtělo se mu tam, protože kdyby něco, tak by si nemohl vygumovat deník.
Ale za chvíli jí našel, tak teda šli.
,,Neměli jsme sem chodit...“
Teď seděl skrčený za skálou a křečovitě svíral svou hůl. Křečovitě proto, že byl v pytli a věděl, že ta hůl má jen 5/-1!
Někdo hodil málo na útok a kolem Laerga prosvištěl šíp.
Sakra proč tam lezli. Co takhle se vymluvit, že musím na večeři a zabalit to?
Vzpomínal, jak se to vlastně mohlo stát. Měli dobrý plán: Připlížit se ke vchodu, vtrhnout dovnitř a zabíjet, jak nejrychleji dovedou.
Co se podělalo? A proč, sakra?Možná jsem si neměl dělat z PJ srandu, že má odstátý uši…
Když vešli dovnitř, potkali pár nemrtvých ze začátečníků. Ty rozdrtili jak nic. Tak si PJ vzal pravidla pro pokročilý a dal tam víc nestvůr, aby se mohli jeho postavičky naexpovat dosyta. Akorát se v tom trochu ztratil…
Hráči si to uvědomili až po PJ upozornění, že to asi nezvládnou. I když už měli být dvakrát mrtví, dostali se na povrch, kde měli poslední šanci.
,,Neměli jsme sem chodit...“
Nemohl nic dělat. Kryl se za svou skálou, jak nejlépe to šlo. Všechnu magenergii už vyplácal na modrý blesky a na hyperprostor. Trpaslíci ty bestie zatím drželi, protože mají vysoký OČ. Ale stejně je jednou dostanou. Pak budou všichni muset gumovat. Ale jemu se nechtělo gumovat. Byl to jeho nejhezčí deník a nechtěl si ho zničit.
Najednou se objevil ghoul. Svůj tah ztratil tím, že upozornil Laerga na to, že tam je. Laerg se chopil kostky a hodil třikrát šest. PJ měl radost a vymyslel pěknej způsob ghoulovy smrti, aby oživil hru. No chtělo by to ještě pár set takových šestek.
,,Neměli jsme sem chodit...“
Padal soumrak.
Stíny hor se blížily.
Ty svině se pořád držely vzadu. Proč? Proč se přes ně nepřevalí jako přílivová vlna a
nerozdrtí je? Vlastně já zapomněl na to vysoký OČ a hodně životů. Šipek do kuše už měli jen asi deset a Grad jen sem tam vystřelil, ale bez výsledku, protože mu padaly samý jedničky a dvojky.
Proč už je nezabijí?
Šipky došly…
Konec…
Laerg odříkal krátkou modlitbu, kterou podkreslil děj:
Ctihodný Rassone, k tobě se modlíme,
když k hodině smrti naší
rychle se blížíme.
Nenech nás, Rassone, upadnout do temnot,
když k srdci našemu
směřuje dýky hrot.
Bylo ticho...
Hrozné ticho...
Ticho před bouří. Bylo slyšet jen kostky kutálející se na stole a Pjův hlas.
Pak se to stalo. PJ jednomu z hráčů trpaslíka oznámil, ať začne gumovat.
Za chvíli už gumovali oba trpaslíci.
Teď už zombie mohly útočit jen na Laerga, tak šly do něj.
Vyděšeně vyhlédl přes okraj skály a zůstal zírat.
Poslední, co ucítil, byla bolest v hrdle...
Poslední, co uviděl byl pár zlých rudých očí...
Poslední, na co pomyslel bylo:
Proč mi musela padnout zrovna jednička?
Jinak souhlasím s Lischaem. Mám z toho takový dojem...( viz. výše)
Ehm zajímavé....je to povedené a při svém prvním díle je viďet že si se snažil, ale přece se tu našlo něco co mě neuspokojilo : Rozšířil bych popis postav, aby se o nich vědělo trochu víc.
Dále kde zní věta cit.:,,Sílili s každým dalším skoleným nepřítelem..." někdo by si to mohl vzít že zabijou jednoho kostlivce a hle další úroveň..... Stálé opakování věty Neměli sme .... hodilo by se ti kdyby si to dal pouze na začátek což je dobře ,ale odstranil bych to druhé a třetí ostaní v pořádku.Podle mne je to moc odseknuté mezi druhým a třetím odstavcem. Ve čtvrtém odstavci čtrtý řádek ,který začíná větou Sakra, ale NĚMU se nechtělo umřít...... to NĚMU je takové divné spíše by se hodilo jemu než NĚMU. To je asi tak vše co mě během čtení nó ehm zaskočilo :))) . Jinak nápad opravdu hezký.... doufám že budeš tvořit i nadále.
Podivný, až temný je ten začátek:
Elf a dva trpaslíci se vydávají na smrt.
Tuhle větu bych ještě s začátkem ,,neměli jsme sem chodit'' klidně překousl.
Tato věta (Neměli jsme sem chodit)
by se krásně hodila na název místo ,,brána pekel'' a přitáhlo by to i více čtenářů.
Vcelku je to tedy napsáno dobře a proti některých začínajícím je to vskutku nadprůměr. Jen bych to tak někde trochu upravil, změnil název...
NAŠLO SE TAM PÁR CHYB, které ale podlě mě zdřejmě nejsou nijak důležité. Jen nějaké chyby jako třeba ,,ví se, že čím pozdější patro, tím horší potvory nebo nikdo nikdy neutekl. Tu u mě poslední uvedenou chybu bych ani nebral za chybu protože jak se dívám do knih tak to píšou teda ve velkém počtu takových příběhů odkud se ,,nikdo nikdy nevrátil''.
Inu, tedy jak jsem psal je to dobré
- po slohové stránce je vidět dobrá práce, ale je to tak nějak o ničem.
Takže moje hodnocení 2-3. Ale líbilo se mi to tak dávám 3 a myslím že jsem řekl dobře.
...povedla se ti poslní část:
Poslední, co ucítil, byla bolest v hrdle...
Poslední, co uviděl byl pár zlých rudých očí...
Poslední. ma co pomyslel bylo:
,,Neměli jsme sem chodit''...
Tato část je vskutku povedená.
S pozdravem hyperhobit
Schopnosť navodenia atmosféry a pútavého písania nepopierateľná, avšak poviedka trpí niekoľkými chybami.
- Chýba presvedčivé zdôvodnenie konania postáv - psychologická motivácia. Alebo možno... možno nie je správne napísať, že chýba, je ale dosť zvláštna. (Snažiť sa prebiť cez hordy stále silnejších a silnejších nepriateľov čo najďalej, pričom si ani nie sme istí, či má naša cesta nejaký koniec.)
- Zopár logických nezmyslov (už párkrát spomínané) - Na to, že sa nikdy nikto nevrátil sa o Bráne Pekiel vie pomerne dosť.
- Nie príliš originálne alebo za srdce chtajúce.
Ale schopnosti tam určite sú. Treba len pekne rozvrhnúť príbeh a vymyslieť niečo ozvláštňujúce.
První věta je zvláštní, ale ještě přijatelná. Nevim ani, co bych vytknul, snad jen některé věty typu:"Nikdo nikdy neunikl"...Rozmýšlím se mezi
2* a 3*, ale spíše k té trojce. Těším se na tvůj další nápad...
S pozdravem Desaan