Brána Pekel
| Autor: | Laerg |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
Brána pekel :
,,Neměli jsme sem chodit...“
Laerg byl mág. Cestoval po zemi, hledal dobrodružství a sbíral zkušenosti. Jelikož byl nesmrtelný elf, měl na to dost času.
Celou věčnost.
Nebo snad ne?
Nedávno se přidal ke dvěma žoldákům, jmenovali se Grad a Moro. Přestože byli trpaslíci, docela dobře si všichni rozuměli, a tak se vydali na cesty společně. Stávali se mocnější a mocnější.
Sílili s každým dalším skoleným nepřítelem. Přišla však pýcha – hnusná vlastnost, kterou se nakazí mnozí, elfové a trpaslíci však nejrychleji...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Tak se doslechli o Dűrtlamu, Bráně pekel, která stála daleko na jihu v horách. Mnozí se jí báli, mnozí v ní zahynuli a všichni se jí vyhýbali obloukem. Podle jedněch to bylo prokleté ďáblovo místo, podle učenců magická anomálie. Rodili se tam totiž nemrtví. Hordy nemrtvých.
Dűrtlam měl několik podzemních pater, nikdo nevěděl kolik, čím níže se dobrodruh dostával, tím horší zrůdy se zjevovaly. Šeptalo se, že na dně, má-li ta prokletá jáma vůbec nějaké, sídlí sám bůh podsvětí a smrti.
Nikdo se odtamtud nevrátil.
,,Jaká by to byla sláva a bohatství, vrátili-li bychom se na povrch. Všichni se nám budou klanět a obletovat nás. Jídlo, zlato, pivo, vše poteče proudem!“ tak mluvili Grad i Moro.
Laerg dlouho váhal, jeho rozum mu dobře radil, aby se té díře vyhnul.
Nazítří ráno vyrazili...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Teď seděl skrčený za skálou a křečovitě svíral svou hůl.
Kolem prosvištěl šíp.
Ano, neměli sem chodit.
Vzpomínal, jak se to vlastně mohlo stát. Měli dobrý plán: Připlížit se ke vchodu, vtrhnout dovnitř a zabíjet, jak nejrychleji dovedou.
Co se podělalo? A proč, sakra?
Když se vřítili dovnitř, smetli skupinu kostlivců, jako by to bylo peří. Běželi po obrovských točitých schodech dolů. Rozdrtili další odporné kreatury – zombie, ghúly i temné přízraky.
Jejich vpád se však víc a více zpomaloval. Unavovali se a nemrtvých neubývalo. Naopak, jako by se množili a sílili.
Pak Laerg a trpaslíci narazili na hordu mumií, spekter a upírů. Ta je zatlačovala zpět. Nakonec se tři dobrodruzi s těžkými zraněními obrátili na útěk. Se štěstím vyběhli ven z brány do hor. Zrůdy je pronásledovaly. Už dávno nebyli lovci, teď byli štvaná zvěř...
,,Neměli jsme sem chodit...“
Nemohl nic dělat. Kryl se za svou skálou, jak nejlépe to šlo. Veškerou energii už vyplýtval na kouzla a na těžký útěk. Trpaslíci ty bestie zatím drželi stranou, ale co pak? Až jim dojde zásoba svěcené vody a šipek do kuší? Pak asi zemřou. Ano, to je jediná možnost. Smířit se se smrtí a důstojně odejít do světa mrtvých.
Sakra, ale němu se nechtělo umřít! Bylo mu teprve dvěstě dvacet osm! Chtělo se mu křičet o život, ale nedokázal ze sebe vypravit ani slovo.
Čísi ruka mu zachytila hábit. Z posledních sil ghúla přetáhnul holí a okovanou špičku hole mu vrazil do břicha. Nestvůra přepadla přes skalní římsu a zřítila se do hlubin.
Ještě asi sto takových!
,,Neměli jsme sem chodit...“
Padal soumrak.
Stíny hor se blížily.
Ty svině se pořád držely vzadu. Proč? Proč se přes ně nepřevalí jako přílivová vlna a
nerozdrtí je? Šipek do kuše už měli jen asi deset a Grad jen sem tam vystřelil, ale bez výsledku.
Proč už je nezabijí?
Střelivo došlo...
Konec...
Laerg odříkal krátkou modlitbu, kterou si pamatoval z dětství:
Ctihodný Rassone, k tobě se modlíme,
když k hodině smrti naší
rychle se blížíme.
Nenech nás, Rassone, upadnout do temnot,
když k srdci našemu
směřuje dýky hrot.
Bylo ticho...
Hrozné ticho...
Ticho před bouří.
Zazněl skřek něčeho nelidského. Krev tuhla v žilách. Laerg opakoval svou modlitbu stále dokola.
Výkřik a zvuk trhání masa.
Elf ani nechtěl vědět, co to bylo.
Opět ticho, až na naříkání umírajícího. To za chvíli také ustalo.
Ticho...
,,Ááááá!“ další křik smrti. Tentokrát oběť poznal. Byl to Grad. Jeho hlava se doválela až k Laergově noze. Stěží potlačil výkřik.
Vše se zas ponořilo do tmy a bezzvučna.
Nebylo těžké uhodnout, kdo je na řadě.
Modlitba – to bylo vše, co Laergovi zůstalo. Ani přátelé, ani statečnost, ale modlitba.
Zazněl řev.
Přímo u něj!
Vyděšeně vyhlédl přes okraj skály a zůstal zírat.
Poslední, co ucítil, byla bolest v hrdle...
Poslední, co uviděl byl pár zlých rudých očí...
Poslední, na co pomyslel bylo:
,,Neměli jsme sem chodit...“
Diskuze
Jediná hezká věc je tady ta "pointa" na konci:
Poslední, na co pomyslel bylo:
,,Neměli jsme sem chodit...“
Škoda jen, že jsi zapomněl na čárku před "bylo"...
Oceňuji, že když už je to takové, jaké to je, alespoň to čtenáře nezdrží na moc dlouho - tzn. pro takto "zvrat(k)uprostý děj" to má ideální rozsah - žádné přehnané okecávání.
Ach, ta (ne)logika:
- Nikdo nikdy neunikl.
- Přesto se ví, že to má několik pater.
- Ví se, že čím pozdější patro, tím horší potvory tam budou.
- Přesto "machr mág + dva machři válečníci" považují za dobrý plán vtrhnout na takové místo a začít rubat.
Svatá prost(a/o)to...
Co se o tom dá říct... celý začátek bych bez jizev na srdci překousl. I ten dokonalý plán a tak. A přitom ti musím pogratulovat. Z ničeho si udělal něco.
Z naprosto tuctového, nezajímavého příběhu se ti podařilo (nevím jakým zázrakem) získat dost materiálu, který mohl být použit na závěr. Bohužel nebyl.
Když jsem začal číst onu modlitbu, myslel jsem si, že to teď příjde. Ohromný dorážející závěr... škoda, že jsem se unáhlil. Celý příběh místo toho, aby skončil zničující povodní, se ztratil v odtoku do kanálu.
Ale jestli tohle dokážeš udělat z ničeho, hrozně se těším, až dostaneš možnost se projevit.
S úctou Tristan de la Tour
Apea:
ale ano, někteří uživatelé to opravdu umí. Nechci dělat reklamu, ale třeba takový "Popel" z Hřbitova...
V kontextu prací serveru je to lehce nadprůměrné dílko, které zpracovává klasický motiv boje s nepřebernou spoustou nemrtvých a kdovíjakých nepřátel. Z hlediska děje se nevyznačuje významnou pointou, očekávaný konec přijde očekávaně s očekávaným nejstrašnějším protivníkem. Očekávanost v tomto případě nepovažuji za chybu, motiv byl zpracován celkem kvalitně, s vhodnými výrazovými prostředky. Příběh je gradován mezi „slokami refrénu“, snad jen poslední část mohla být hutnější. Za velmi povedenou považuji modlitbu k Rassonovi.
Jinak bych ještě doplnila, že chybí pár čárek, a místo „vrátili-li bychom se“ by bývalo bylo lepší použít „pokud bychom se vrátili“.
Vidím to na 2 - 3, dnes se přikloním k lepšímu hodnocení.
Abych byl upřímný, po první větě povídky mě obestoupilo cosi temného.
"Laerg byl mág. Cestoval po zemi, hledal dobrodružství a sbíral zkušenosti. Jelikož byl nesmrtelný elf, měl na to dost času."
Ve svém pokřiveném vnímání světa jsem již četl:
"Ludvík hrál elfa mága (byl na 12. úrovni). Procházel svět svého Pána jeskyně, plnil jeho stupidní questy a levelil, kde se dalo."
Začátek povídky je jedno z nejpodstatnějších a nejchoulostivějších míst. Právě on musí znuděného a otráveného čtenáře, který před chvílí vypnul WarCrafty a za chvíli si hodlá v Counterovi postřílet pár teroristů, přimět k tomu, aby povídku dočetl do konce.
Netvrdím, že je to povídka úplně tragická, ale první věta volá na celé kolo: "Jsem další bezmyšlenkový přepis dobrodružství DrD."
Což je škoda. Fakt že jo.
Druhá důležitá věc. (kdy už to lidi pochopíte) je název.
Název nemusí vystihnout o čem povídka je, nemusí ji shrnout. Název má jedinný účel. Navnadit čtenáře. Čím lepší je název, tím větší jsou tvoje šance na to, že si povídku někdo přečte.
Takže spíše než nic neříkající Brána Pekel, by bylo určitě lepší třeba takové: ,,Neměli jsme sem chodit...“
Rád bych, abys věděl, že jsem četl desítky prvotin amatérských autorů a tahle povídka je v porovnání s nimi skutečně nadprůměrná.
Po slohové a stylistické stránce je vidět určitá zručnost... To zase ano.
Tím, na čem povídka dojíždí, je absolutní neoriginalita, ohranost námětu a absence jakéhokoli nápadu. Praktická neexistence charakterů a prostota jákékoli pointy.
Takže tedy:
Je to napsané vcelku dobře, ale jinak je to zoufale o ničem.
Pokud by jsi své schopnosti vrhnul na psaní něčeho více... duchaplného?... Slibuji Ti, že tvoje další povídka by u mě měla zajištěné podstatně vyšší hodnocení.
Průměrné hodnocení je 2,5. Já se pro dnešek přikláním k nižšímu. Tedy za 2*.
Nevěš ale hlavu! Nepíšeš špatně. Jen to chce lepší námět.
Hodně štěstí v dalším psaní.
L.
Tak jsem se překlepla o hvězdičku, ach ouvej. Měnit to nebudu, tak mi nezbývá než souhlasit sice částečně s Irookem, podle dobrodružství (pravidlového) se opravdu nepíše nejlépe, nicméně je DračíDoupě.cz a tak bychom měli ocenit, že se Laerg o tento obtížný úkol pokusil :-)
Hlavně věta Měli dobrý plán: Připlížit se ke vchodu, vtrhnout dovnitř a zabíjet, jak nejrychleji dovedou. v sobě skrývá spoustu dějových (ale i jiných) nešvarů.
Opravdu je problém psát příběhy podle dobrodružství. Stále se to nedoporučuje a stále se taková díla objevují.
Docela dobrá stylistika, nesoudila bych tak přísně jako Magistr ( zap předpokladu, že "němu" je překlep).
Dá se říci, že je toto dílko působivě napsané, resp. že slušně graduje. Budu však mít povícero výtek ke zpracování, ale i k ději.
Příběh je prostinký a stokrát obehraný. Družina bez motivace se pustí do hákování-slečnování, dá se na ústup a zemře. Třebaže je v závěru poodhalována psychika elfího vypravěče (účastníka, hrdiny...), není v celku charakteristice postav věnován potřebný prostor.
Dílko proto působí rozporuplně coby zvláštní konglomerát prostého vyprávění a promyšleně strukturované povídky (členěné do oddílů myšlenkou „Neměli jsme sem chodit...“)
Stylistika dílka také pokulhává, jako příklady uvedu např.:
„Stávali se mocnější a mocnější.“
„Dűrtlam měl několik podzemních pater, nikdo nevěděl kolik, čím níže se dobrodruh dostával, tím horší zrůdy se zjevovaly.“
„Sakra, ale němu se nechtělo umřít!“
„Jeho hlava se doválela až k Laergově noze.“
Co říci autorovi závěrem:
Jak by řekli sportovní komentátoři – máš slušný tah na branku – tedy cit pro spád. Na tenhle háknslaš jsi z toho ještě vytřískal slušný potenciál. Pro další tvorbu je však nutné posílit příběhovou (dějovou) část, promyslet, jaký prostor dát charakteristice postav, a zapracovat na stylistice, aby bylo možno příspěvek vybrousit do vyšší kvality.
Poznámka: Slovo Dürtlam jsem zapsal právě tímto způsobem, v kódu redakčního systému jsem totiž měl v textu verzi „Dŭrtlam“, proto jsem hledal nějaký rozumný ekvivalent.