Marsia  14. 7. 2005 v 9:53:06

Jabberwocky: Ta písnička se jmenuje Strom.

Toto není básnička, ale v podstatě text písničky.

Což není nemožné, stačí jen ty akordy.

K zpívání nestačí napsat akordy! Musí se napsat melodie. Tisíce písniček má stejné akordy, hlavní je ta melodie. (Povzdech hudebníka.)

Asi bych měla brát jako poklonu, že tuto písničku srovnáváte s V&W. :)))

Ale srovnat se to nedá. Už jen proto, že texty této dvojice jsou jinak ideologicky zaměřené.

Co měla písnička vyjadřovat?
Řeknu to takto. Ani jedno z toho, co jsi vyjmenoval, ale také všechno dohromady.

Určitě záměrem nebylo napsat nějaký vysoce umělecký text; jen prosto písničku (a to i včetně melodie).

Nogusta  13. 7. 2005 v 18:40:14

To bylo moc hezke Marsio.

Jabberwocky  13. 7. 2005 v 10:44:05

Apea: Ano, máš pravdu, že i banální verše v sobě mohou nést velmi majestátní význam. Nebo také ne - koneckonců, všechny ty kramářské písničky, trampské songy, pijácké odrhovačky... Je to žánr sám pro sebe a má svá vlastní pravidla, včetně "primitivního" verše. Vzpomněl jsem si teď na kousek "poetického rozboru" z pera Kocourkovských kantorů:
Vezmi vášeň rudých retů
Vraž do toho Margaretu
Přidej ohně táborové
A máš píseň pro trampové
(Doufám, že jsem si vzpomněl plus minus správně.)

Záměrně pomíjím Tebou zmíněné epitafy, poněvadž Král bláznů není epitaf, nýbrž právě taková sentimentální písnička jako Frankie Dlouhán nebo ten strom, co koukal do polí, až ho nakonec kvůli silnici pokáceli (na jméno si nevzpomenu). Jenže jak říkám, když se tam rýmují především infinitivy a minulé časy, je to prostě ... prostě mě to tahá za uši, no. Možná kdyby se to zpívalo... Což není nemožné, stačí jen ty akordy. Faktem je, že kdyby se třeba takový V+W Golem jenom četl, případně recitoval, byla by to tragédie - rýmují se tam hlavně slova stejného typu, ponejvíce pak teta s trumpetou (což měl být zřejmě šofar :-)

Takže je otázka, jak tuhle básničku hodnotit. Pokud měla vyjadřovat skutečné pocity autorky a aspirovala na umělecký text, pak se to myslím nepovedlo. Pokud bylo záměrem napsat doják k táboráku, tak to vcelku vyšlo, ale rýmy jsou přesto na můj (subjektivní) vkus odbyté. I když připouštím, že se mohu mýlit. A měl-li to být epitaf, pak hodnotit nemohu, protože to za epitraf nepovažuji. Jiné by to bylo, kdyby byl k textu připojen ještě nějaký rámec, který by osvětloval, že jde třeba o dílo druhořadého barda XY, kterému umřel kamarád, on složil písničku a teď s ní táhne od taverny k taverně.

Apea  13. 7. 2005 v 9:10:02

Jabberwocky
Poezie je v Klobouku v křoví vrchovatě a o to jde. Ony by z té bluesové nálady trčely příliš invenční a neotřelé verše jak vidle z hnoje. A myslím, že v Králi bláznů je to dost podobné (aniž bych chtěla jinak srovnávat oba texty). Vezmi si ten epitaf na konci:

"Kdo jsem, kam kráčím, netuším,
já rychle, plně žil.
Bez výčitek svět opouštím.
Jsem rád, že jsem tu byl."

Copak tohle by se dalo říkat jinak než plynulým, monotonní rytmem s mírně banalizujícími verši. Jen, kdybys chtěl to, co to říká ironizovat. Balancuje to na hraně kýče, ale to může i epitaf po čertech prožitý:

"Zde leží Jiří Wolker,
básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dříve než stačil srdce k boji vytasit
zemřel mlád dvacetčtyři let."

Copak tohle jsou po formální strance verše, se kterými by se chtěl chlubit básník Wolkerova formátu? Jenže jsou pravdivé včetně té naivně ostentativní pózy, a poznáš ti na nich, i kdybys nevěděl, že je napsal v nemocnici pár dní před smrtí.
A kolik generací si s dojetím zpívá ten strašlivě sentimentální cajdák o tom, jak celý život miloval lidi a proto jim, né bohu se zpovídá?
On je holt majestát smrti tak velikej, že někdy žádá i banalitu.
A to píši s tím, že když už epitaf v první osobě, tak je podle mého gusta ten Havlíčkův, co v něm básník doufá, že si s ním hezká holka osladí šálek kávy.

LotD  13. 7. 2005 v 1:56:47

Mě se to poměrně líbilo. Téma je sice skutečně ohrané, ale takové už odrhovečky prostě sou. Dobré je i postupné rozvíjení tématu, byť je někdy trochu moc pomalé. Co ale pochválit nemůžu jsou poněkud nesourodé rýmy. Rozhodně se ale jedná o nadprůměrnou tvorbu. 4*

Jabberwocky  12. 7. 2005 v 23:30:09

Apea: Souhlas. Klobouk ve křoví je po textové stránce vlastně placatý ... jako splácnutý klobouk. Ovšem poesie je v něm vrchovatě a k dokonalosti vše přivádí hudba. A verše jsou tam přece jen invenčnější než v Králi bláznů. Ke katu, králi, bláznovi, pramenům a V+W víc v poště, ať tu neofftopikujem.

Apea  12. 7. 2005 v 21:17:27

Jabbervocky:
Pokud si vzpomínám, tak ten král panoval "Dle starých pramenů". Jenže ono i V+W bude znít trochu jinak, když v tom bude světabol a smutek nad tím, že svět občas umí bolet - Píseň Dona Juana nebo i Klobouk ve křoví mají táké jednotvárnější verše.

Morra  12. 7. 2005 v 18:53:48

Píseň je celkem dobrá, já bych sice nic takového nesvedla, ale zdá se mi to trochu na jedno brdo, jedotvárné.

Figralf  12. 7. 2005 v 16:31:52

Mě se píseň moc líbí a jsem ohromen, jak někdo může něco takového vymyslet. Jak už bylo řečeno níže, byla by skvělá k táboráku nebo k cestování krajinou.

Desaan  12. 7. 2005 v 13:48:12

Můj názor na toto pěkné dílo je ten, že na první pohled vypadá delší, než ve skutečnosti je. Nějaké rýmy tam jsou poněkud divné...Je dost jednotvárné...

Ale je to celkem zdařilé dílko, zřejmě i nadprůměr...
S pozdravem Desaan