Mistři anebo moulové
| Autor: | zerafel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Mistři anebo moulové?
Bylo chladno, také vítr nepříjemně řezal do tváře. Podzim ustupoval právě nadcházející zimě a na proslulou vesnici Balmoru pomalu začala padat tma. A čímže byla tak proslulá? Říkalo se, že v ní, či jejím okolí sídlí proslulá zlodějská banda Černá díra, která svými kousky udivovala, někdy až děsila okolní obyvatele. Nikdy však nikoho nezabili. Její způsoby byly vždy jen komické a urážlivé, ale i tak nikdo nikdy nezjistil, kdo jsou jejími členy. To se však brzy změnilo a Černá díra přišla o svého vůdce. A tak k ní měl přijít někdo jako náhrada, nějaký jiný boss.
A jak tak houstla ve vsi tma, za rohem hospody ,,Na Rožku“ se nenápadně sešli tři nějací mládenci a dali se ihned do řeči.
,,Zdarec,“ začal ten nejvyšší z nich, kterému říkali Ťunťa Bidlo, ,,jsme tu všichni? Hmm, myslím, že jo. Tak co, už jste zvědaví na našeho nového šéfa?“
,,Jen doufám, že to nebude nějaký suchar,“ povzdechl si Mário, ten nejtlustší z nich. ,, Kéž by byl aspoň jako ten starý.“
,, Na starého Sergaleofrona nikdo neměl, nemá a nikdy mít nebude, ať je to kdokoliv!“ pronesl smutně třetí z nich, tomu říkali Tříska. ,,Radím vám, nedůvěřujme mu ihned. Měl by si nás nějak získat. Zvolme radši starou metodu B, pak uvidíme…“
Když si tak povídali ani nezpozorovali postavu s kápí stojící naproti u domu. Už hezkou chvíli tam byla a pozorovala je. Konečně se odhodlala a vyšla jim vstříc.
,,Zdravím své nadcházející spolupracovníky,“ řekl hlubokým hlasem. ,,Doufám, že nám to spolu půjde a nepolezem si na nervy. Nachystal jsem pro vás takovou menší seznamovací hru. Jde v podstatě o soutěž mezi vámi, komu se povede nejoriginálnější krádež u někdejšího starosty. Myslím, že se mu říká Vepř. Každý na to bude mít jednu celou noc od setmění až po rozbřesk. Nějaké dotazy?“
Všichni tři na něho udiveně hleděli, ale vypadalo to, že chápou. Po dobu toho proslovu měli čas si ho prohlédnout. Nebyl ani tak vysoký, spíše menší, celkem při těle a správně po zlodějsku stručný a tajemný. Tvář mu kryla kápě a navíc měl pod ní ještě nasazenou kuklu. Jako domluvené poznávací znamení měl na tmavém plášti připnutou modrou sponu s iniciálami Aldura Modroklíče, zakladatele černé díry a pravděpodobně nejstaršího zloděje vůbec. Celkem na ně zapůsobil. Ihned, co domluvil, se tajně rozešli do svých domovů a začaly plánovat svou krádež.
A tak, když druhý den začala padat na Balmoru tma, se tlustý Mário, ten měl jít první, zastavil u starostova velkého bohatého domu. Jako jediný dům ve vsi měl poschodí, jinak velkou zahradu a ebenový nábytek, přivezený zdaleka. To mu lidé záviděli, a proto se mu říkalo nenažraný Vepř, kterému nestačí to, co už má.
Dveře domu byly zrovna otevřené, a tak nenápadně vklouzl dovnitř. Stanul v nějaké předsíni plné nanošeného harampádí.
,,Vepřův sluha Benn asi nosí něco z venku sem. Proto byli dveře otevřené. Rychle odsud, než mě tu najde!“ domyslel si.
Po špičkách cupital dál do schodů, až mu cestu přehradily mahagonové dveře. Naštěstí nebyly zamknuté, a i kdyby, tak měl u sebe lupičský šperhák. Dveřmi se dostal asi doprostřed nějaké chodby s mnoha stejnými dveřmi. Najednou strnul. Dole se ozvalo vrznutí a kvapné dupání do schodů.
,,Do kelu!“ zašeptal, bezmyšlenkovitě otevřel nějaké dveře naproti a vběhl dovnitř. Rychle za sebou zavřel a rychlostí myšlenky pojistil dveře svým šperhákem. Pak byla tma.
Stál bez dechu u dveří a poslouchal.
,,Prádlo jsem už dovezl má paní,“ pronesl nějaký hlas, asi Bennův, ,,jen by mě zajímalo, kde je váš manžel, náš ehm milí pan starosta Graksus, nevíte?“
,,Ne to vážně netuším,“ odvětila nějaká žena. ,,Poslední dobou je nějaký divný. Bývá pořád pryč. Já si jdu lehnout, zatím pusť Bobíka, ať hlídá a jdi spát taky. Dobrou noc.“
,,Bobíka!“ polkl Mário. ,,To vypadá, že dnes nic neukradnu. Ach jo!“
Seděl tam a nevěděl si rady. Najednou mu něco zavonělo. Začichal, máchl rukou po vůni a chňapl štanglu uheráku. A protože byl hladový, tak ji doslova ,,sežral“ na posezení. Pak začal tápat kolem a zjistil, že je asi v nějaké spižírně. Bylo tam jídla a pití snad na celý rok. Telecí, vepřové, skopové, různé salámy, jitrnice, tlačenky, také sýry, pečivo, ovoce a zelenina, dále pak z pití pivo, víno a slivovice.
,,Dobrou chuť, Mário!“ zvolal vítězně nedbaje hlasitosti a pustil se do toho…
Ráno ho našli ležet pod jabloní ve starostově zahradě. Zlitý jak prase. Nyní spal ( po dobré večeři). Na zádech měl batoh plný ukořistěných dobrůtek. Dostali ho ven a posměšně ho plácali po zádech a ptali se ho, co že to vlastně ukradl. Ten neměl sil odpovědět, a tak ho nechali být. Odpoledne jim to všechno vylíčil a oni se domluvili, jak dál.
Druhý na řadě byl dlouhán Ťunťa Bidlo, který se na to celé odpoledne připravoval. Byl poučen od Mária o Bobíkovi, a tak si s sebou vzal svou černou kočku Mindu. Když tedy padla tma, vnikl zadním vchodem přes zahradu do domu. Všichni už spali, až na psa. Ale na toho byl připraven. Otevřel zadní dveře svým lupičským šperhákem a vešel do nějaké přízemní chodby. Naproti mu však běžel rozzuřený Bobík. Připravený Ťunťa mu postavil do cesty jeho milou kočku. Pes vyběhl za kočkou do zahrady a tam ji honil. Ťunťa zatím vešel do chodby a hledal, co by vzal. Nehledal však ani deset minut, když tu po něm rafl nečekaně navrátivší se Bobík.
,,Ajeje!“ zakňučel, ale vzápětí dostal vztek. ,,Ty hovado blbé! Co jsi mi provedl s mojí číčou! Však já ti ukážu.“
Vytáhl z kapsy kus klobásy a lákal s ní psa. Pomalu couval až na zahradu a nouze ho donutila vyjít až na cestu před dům. Byl v úzkých. Utéct nemohl, pes byl i na něho moc velký. Nezbývalo mu nic jiného, než dát tu klobásu psovi. Hodil mu ji tedy, avšak ten ji slupl, jak malinu a vyžadoval další.
,,Táhni psisko!“ zařval zoufale, ,,já už nic nemám!“ To však nebyla úplně pravda. V batohu měl ještě spoustu klobás, ale o tom neměl ani páru. Vzal si totiž omylem Máriův batoh, který byl plný toho včerejšího lupu.
A tak ho našli jeho přátelé ležet otrhaného u plotu, vedle roztrhaný prázdný batoh. Sotva mluvil.
,,Vy že jste ti legendární zloději?“ zabručel šéf. ,,Jeden se nažere a ožere, druhého okrade pes a třetí se posere strachy, ne? Vy jste ale moulové.“
,,Víš ty co?!“ odsekl mu Ťunťa. ,,Tak jdi taky něco ukradnout, ať se ti vysmějem. Víte, já se pokoušel odstranit toho psa. Pochopte, byl moc velký.“
,,Aha,“ uchitl se Tříska, ,,a místo toho on odstranil málem tebe, chápu.“ Ozval se výbuch smíchu.
,,Však teď si na řadě ty. Teď se budem smát my, holenku!
A tak, když padla zase tma, se vydal Tříska do starostova domu. Šel zadním vchodem klidně, ale potichu dál, neboť už všichni spali a psa už taky nebylo. Přišel pomalu do oné předsíně, kde stanul prve Mário. Vycupital po schodech až na tu chodbu s mnoha dveřmi. Rozhodl se však vydat na její levý konec. Vešel do dveří a ocitl se v ložnici.
,,Nikde nikdo,“ ulevil si. ,,Jde to zatím jak po másle. Nuž, dáme se do díla.“
Otevřel skříň a začal prohrabovat její obsah, když tu náhle se za ním z chodby ozval ženský hlas. Bleskově skočil do skříně, ta byla prostorná, a tak se do ní v pohodě vlezl. Ta žena zatím vešla do ložnice a hrabala se asi ve stolku, odhadl. Ve skříni nahmatal starostovy šaty a jal se jich obléci. Napadlo ho, že by se tak dostal všude, kde by chtěl. V napodobování hlasů měl již jistou praxi. Chvíli naslouchal. A když se mu zdálo, že v ložnici nikdo není, otevřel skříň a vstoupil do místnosti. Náhoda tomu byla! Starostova tlustá žena ležela zrovna v posteli a dívala se na něj.
Byla celkem tma a ona byla notně ospalá. Tak na něj broukla: ,,Ty jsi už doma broučku? Pojď si lehnout ke mně, bude nám teplo…“
,,Fuj!“ vykřikl ustrašeně Tříska. ,,Teda vlastně jistě miláčku.“ Lehl si tedy opatrně vedle ní a zakryl se duchnou. Opatrně vyčkával. Bylo mu celkem divné, že ho starostova žena nepoznala, když s ním už žije tak dlouho. Děti však s ním žádné neměla.
,,Nezhubl jsi nějak?“ tázala se po chvíli. ,,Vždycky vedle mne ležela koule.“
,,Já už nejsem koule.“ pípl a uvědomil si, jak to oblečení na něm visí. ,,Držím dietu.“
,,To nevadí, tím líp. Hlavně, že máš koule někde jinde. Pojď! Jsem ještě panna!“Křikla, odhodila duchnu a skočila na polekaného Třísku. Bylo to, jako když vám slon stoupne na nohu. Dělali to skoro celou noc. Tohle byla ta největší muka, jaká Tříska kdy zažil.
Ráno pak celý zmožený utekl ve starostových šatech pryč. Potkal se s ostatníma na rohu hospody ,,Na Rožku“, kde tehdy čekali na příchod šéfa. Jakmile ho uviděli, začali se hned vzrušeně ptát co a jak.
,,Co to máš na sobě?“ divil se šéf. ,,Nejsou to náhodou starostovi šaty?“
Tříska jen přikývl a povyprávěl jim celý příběh. Jak domluvil, tak na šéfa začali všichni řvát: ,,On vyhrál! To je nejoriginálnější krádež! Ukrást ženě panenství! On musí prostě vyhrát!“
,,Já si myslím, že ne,“ řekl potichu a celkem pohněvaně šéf. ,,Vyhrál jsem to já!“
,,Ale vždyť jsi nic nekradl,“ podivili se ostatní.
,,Nekradl,“ sykl šéf. ,,Ale ukradnu!“ Odhodil kápi a odhalil svou tvář. Všichni zděšeně strnuli, neboť tvář patřila starostovi!
,,Mám vás vy lumpové,“ sípal vítězně. ,,Konečně jsem vás chytil! To je překvapení, že? Teď vás ukradnu a nechám vás popravit za ty krádeže na mě! A ty půjdeš první uličníku! Za to, že jsi spal s mojí ženou. Myslíte si, že jsem tak blbý? Já a má ženy jsme to na vás jen hráli! Já jsem vyhrál!“
Z kouta vyběhla ukrytá stráž a všechny je pochytala. Hned zítra se měla konat poprava. Starosta se velmi těšil až budou viset. O to větší bylo jeho překvapení, když je velitel stráží pustil a starostovi řekl: ,,Promiňte, ale vždyť vám vlastně nic neukradli, nic vám nechybí. Jídlo mohl odnést pes a pak se zaběhnout. Ohledně pití je to taky sporné. Vy vlastně proti nim nemáte žádné důkazy. Podle zákona je nejvyšší možný trest povinná práce, třeba u vás na zahradě. S tímhle se budete muset spokojit. Víc pro vás nemohu udělat. Je mi líto, nashledanou.“
Tato slova budila starostu ještě mnoho let ze snů, neboť Černá díra byla znovu na svobodě…
,,Stará dobrá metoda B, nikdy neber nic věcného!“ říkával si potom Tříska. A to se stalo příslovím jejich bandy.
Diskuze
Mé vyjádření bylo uspěchané vzhledem k pracovnímu vytížení, měl jsem na mysli něco takového, jako napsal Tuax.
Omlouvám se. A tobě, Tuaxi, děkuji.
ghost_x:
Abych trošku přepracoval Alcatorův zásah, dovolím si trošku spamovat :)
Tento server jistě slouží pro mnoho lidí, jako zdroj zábavy a odreagování, to bezesporu. Ale příspěvky, které jsou zde prezentovány píší autoři od 12 do XX let. Mnozí z nich se tu prezentují prvně v životě, je to pro ně zcela nová zkušenost. Dostávájí se zde do konfrontace s jinými uživateli, kteří je hodnotí.
Proto potřebují dostávat správnou zpětnou vazbu.
První pohled - tvá reakce a možný vliv na autora
Pokud jim budeš psát takovéto oslavné a pobavené popisy vůbec jim tím nepomůžeš. Spíše je zahrneš do iluze, jak jsou dobří a oni udělají věc, kterou pak hodně budou litovat. Budou si myslet, že jsou vážně tak dobří jak říkal ghost_x a jiní a půjdou a zkusí se prezentovat někde oficiálně v oficíální soutěži, či přímo na veřejnosti. A dočkají se příšerného zklamání a traumatu, protože budou odvrženi a způsobí si ostudu. Ale ne vlastní chybou, nýbrž chybou takových jako Ty, kteří jim do hlav vloží iluzi, že to co sepsali opravdu stojí za to, a že je to prima a zábavné. Pravdou je, že aby se to stalo musí být takových jako Ty spousta... což naštěstí není.
Druhý pohled - na Tebe :)
Z toho jak ses prezentopval a cos napsal, jsi sám vyjádřil svůj postoj. Který o Tobě nepromlouvá moc dobře. Pokud něco čteš, měl by ses zamyslet nad tím co čteš. A než to ohodnotíš, nechat si to proležet pokud možno nějaký čas v hlavě. Zvážit pro a proti. To cos napsal je známka toho, že jsi vůbec neuvažoval o tom co jsi četl. Tedy pokud jsi to četl... Připadá ti to originální, zábavné. Fajn, ale je vhodné se nad tím zamyslet do hloubky. Co ti na tom přišlo tak děsně originální? Ta nelogičnost? A zábavné? To, že autor ještě neumí správně tvořit příběh? A v závěru jsi to vyšperkoval hláškou, že ti to skoro nic nedalo. Ano protože ti to skoro nic nedalo, ohodnotíš to proto co nejvýš. Kdyby ti to nedalo nic, tak bys dle svého komentáře asi dal přímo 5*. Zvláštní přístup.
Prostě zkus jen o příspěvcích více přemýšlet. Někdy ti mohou napomoci i diskuze pod příspěvkem, k tomu aby jsi pochopil správnou podstatu příspěvku. Ale snaž se nedávat autorům plané iluze...
Tuax
celkem se mi to libilo, dost originalni a jiste se mnozi udivi ze sem hlasoval tak vysoko, ale proste sem se pobavil a to je preci to hlavni at jde o cokoli, ne? :) je mi vcelku jedno ze tam mozna sou hrubky a je mi stejne tak jedno ze mi to skoro nic nedalo..
Po dlouhé době jsem se opravdu zhrozil a po dlouhé době zd budu hodnotit opět nízko. Uvažoval, jsem za co bych ti dal aspoň jednu hvězdičku. Takže nakonec za myšlenku a za přímou řeč, se přikloním k hvězdičkovému hodnocení.
Při čtení této povídk mi běhal mráz po zádech, ne amosférou vyprávění, nýbrž samotným výprávěním azpracováním jakým bylo pojato.
Ano příspěvek vyznívá humorně, ale ne díky tomu, že by to bylo záměrně psáno jako humoristická povídka, ale díky tomu, že je napsána tak nelogicky a mnohdy nesmyslně.
Příběh ve zkratce:
Vesnice a u ní proslulá zlodějská banda Černá díra. Tato banda přijde o svého šéfa atak se shánějí po nějakém jeho nástupci. Zatímco to tři členové této bandy projednávají osloví je neznámý muž a zadá jim úkol ukrást něco od starosty. Členové proslulé bandy přikývnou na výzvu neznámého bez jakékoliv nedůvěry. A tak se ropzejdou a připravují se na krádeže ve starostově domě. Jejich přípravy jsou tak dokonalé, že si ani nejsou vědomi toho, že starosta má doma hlídacího psa Bobíka, který shodou okolností zažené prvního zlodějíčka, do skladu s uzeninami. Zlodějíček s oblibou v jídle si počíná zkušeně, dokonce si z radostí zakřičí v cizím domě a pustí se do jídla. Nějakou shodou okolností se dokázal i pořádně zlít a tak jej najdou druhý den jeho kumpáni ve starostově zahradě. (ono je asi normální, že se po ránu ve starostově zahradě povalují ožralové s batohem jídla, ze starostova domu). Poučení příhodou svého kumpána, byli zase o něco chytřejší a tak další člen věhlasné bandy se připravil na Bobíka. Do kapsy si strčil kus klobásy, pod paží si vzal kočku. Vloupal se do domu, proti rozzuřenému psovi postavil kočku, který ji automaticky začal pronásledovat. Zlodějíček mezítím deset minut chodí po domě a neví co ukrást. V tom okamžoku s vrátí pes a zakousne se do něj. Zlodějík vytáhne klobásu z kapsy a odláká psa z domu. Nechá psa sníst klobásu a pak se sním patrně přátelsky porve a odevzdá mu masný obsah svého batohu. Zloděj je všem kumpánům k smíchu, ale to už je na řadě poslední člen party a ten vyráží opět další noc do starostova domu. Dostane se až do ložnice staropsty a starostovy ženy. Je donucen skrýt se ve skříni, při příchodu starostovy ženy. Navleče se do starostových věcí a chce odejít, to ale už na něj volá ženuška, by si k ní lehnul. On hbitě reaguje a mluví hlasem starosty a stráví celou noc v úostelí s ženou, která jej vzhledově odpuzuje. Další den ase setká se svými kumpány a tím co jim zadal úkol. Všichni jsou z jeho výkonu nadšení, až na to že tajemný neznámý nse odhalí že je to sám pan starosta že jsou nyní zajmuti za své krádeže v jeho domě. Nechá je lapnout strážema, přičemž velitel stráží se stvá obhájcem nebohých mladíků a vyseká je z bryndy a tak mohou vesele působit ve svém uměná dále...
Uf, jako kostra by se to možná dalo brát v potaz, ale jako celý příběh? To opravdu ne. Navíc je to vedeno strašně alibisticky a nerálně. Totálně chybí nějaké navození amosféry, popisy jednotlivých dějů , jsou heslovité a odbité. Je to moc přímočaré a hodně účelové, umělé.
Není možné, aby věhlasná banda měla něco společného stěmi třemi mladíky, to nejde dohromady.
Navíc těžko byli asi tajnou partou, když i starosta je znal osobně a mohl si z ncih takto vystřelit.
Jednotlivé postavy by měly mít nějaký konkrétní osobitý charakter a ne být jen loutkami, kterými hýbe děj.
Stejně tak pes, se choval na psa hodně prazvláštně. Pokud byl hlídací pes, jistě by vzbudil dům štěkáním, pokud by byl cvičený spíše bojově, tak by nebohého zlodějíčka zakousl ane že je jej jenom potrhá, nebo spíš potrhá jeho oblečení, to si sním asi jenom hrál, zvláštní.
Nelíbí se mi nelogické skoky v ději, stím, že návaznost je k diskuzi, protože není v ději ani anstíněno, proč to najednou porkačuje takto a c se událo, proto aby se mohlo dít tot či ono.
Závěrem
Mohl bych to vzít jako kompletní rozbor, odstavec po odstavci, ale to by nemělo nyní už moc smysl. Do budoucna, se pokus zapracovat na tom co ti radili již pisatelé přede mnou. Je pravda, že přímé řeči, jsou u Tebe asi tou nejsilnější stránkou. Přesto pokus se být barvitější v doplňkových větách u přímých řečí. Zapracuj na popisech dějů, na popisech míst, to je to co ti chybí asi ponejvíce. Chce to dát příběhu barvitost. Ju a myšlenka je taková skrytá a bohužel zaniká pod tím tragiokomickým stylem, kterým se ti to povedlo sepsat. Myšlenka by měla být jedniou z nosných věcí povídky, neměla by vyznívat do ztracena. Dalé ještě je třeba vytříbit si vkus pro zvolená slova a hlášky, které by měly zapadat do směru ve kterém ses rozhodnul sepsat danou povídku. Z tvého podání to vypadá, že ototmto moc nepřemýšlíš a používáš první co tě napadne...
Každý nějak začíná. Já dostal od Ikarie, před lety, taky dost nepříjemný zamítavý dopis...
Tak pokračuj v psaní, čím více budeš psát, snažit se, přicházet do konfrontace s jinými pisateli, učit se, číst tím více získáš praxe a tím lépe bůdeš zvládat řemeslo psaní. Ale enní to hned, jsou to mnohdy roky psaní, mnohdy neúspěšného psaní...
Tuax
Khairen:
Odůvodni prosím své hodnocení.
Lischai - jméno Sergaelofron je absurdita, která mně osobně připadá dost zábavná. Vezmi si bandu Bidlo, Tříska, Tlouštík, Záprtek a Sergaelofron...
Uvozovky nejsou psány apostrofem - to bych to neprotlačil přes redakční systém.
Se starostovou ženou - záleží na potenci pana starosty - třeba byl impotent a jeho žena s tím "z donucení" souhlasila (přitom však doufala v noc plnou vášně). Nevztahuj vše k mladickým létům - existují i jiné vztahy, než vášnivé a citlivé románky, které vykrystalizují zejména v pokročilém věku.
Drtivá většina faktických chyb již byla odhalena a pojmenována, já snad jenom pozametám zbytky.
1. Jména
Sergaelofron už je opravdu moc dlouhé a krkolomné. Zato pseudonymy jako Bidlo nebo Tříska stylu tvé povídky sednou jako ulité.
2. Dialogy
Místy mě poněkud zlobil způsob mluvy postav. Slova jako "zdarec" nebo "do kelu" do fantasy moc nesednou. Je to něco, jako by hrdinové hlásili "Ok" místo ano.
3. Úvozovky se opravdu píšou SHIFTem a klávesou vedle L, nikoli dvěma čárkami a apostrofami... ;-), Jak už bylo poznamenáno.
4. Zápletka, pointa, děj.
Ta se mi opravdu moc nelíbila. A bohužel mi ani nepřišla zábavná.
Předem daný počet zkoušek způsobuje, že čtenář zná dalśí průběh dění, což ho může poněkud nudit.
Rovněž starostova léčka s JEHO VLASTNÍ ženou mi přijde opravdu nehorázná. Nechal by jsi ty nějakého obejdu vyspat se s tvojí přítelkní? Ba co hůř nechala by se tvoje přítelknyě?
Co se logiky týče, bohužel jsou na tom Mistří rovnéž hodně špatně. Zejména zmiňované chování a motivy postav jsou leckdy opravdu šílené.
Celkově se podle mě bohužel jedná o dílo podprůměrné. A to jak slohově, tak po logické stránce. A absence humoru u humorné povídky je želbohu posledním hřebíčkem do rakve.
Tentokráte budu hodnotit velmi nízko. :-(
Příště už to ale třeba bude lepší. Stupnice má ještě dalśí 4 hcvězdičky, které čekají jen na tebe. ;-)
Hodně štěstí.
L.
Začnem úvodom:
„Říkalo se, že v ní, či jejím okolí sídlí proslulá zlodějská banda Černá díra, která svými kousky udivovala, někdy až děsila okolní obyvatele. Nikdy však nikoho nezabili. Její způsoby byly vždy jen komické a urážlivé, ale i tak nikdo nikdy nezjistil, kdo jsou jejími členy.“
Okolí, okolní... chcelo by to preštylizovať, napr. „miestny obyvatelia“.
Česká veta síce nemusí mať podmet, ale prečítaj si 2. a 3. vetu znova – raz je väzba na „členov bandy“, množné číslo, mužský rod, hneď potom na „bandu“, jednotné číslo, rod ženský... to neprispieva k ľahkosti čítania textu. A pritom sa jedná o úvod článku – práve ten musí zaujať, aby bol čitateľ ochotný dočítať vec dokonca, aby bol pozitívne naladený, zvedavý... Je to proste tá pasáž, ktorej podcenenie sa nevypláca, mysli na to do budúcna.
„Když si tak povídali ani nezpozorovali postavu s kápí stojící naproti u domu. Už hezkou chvíli tam byla a pozorovala je.“
Opäť 2x pozorovať...
Mal by si popracovať na opisoch:
„Jako jediný dům ve vsi měl poschodí, jinak velkou zahradu a ebenový nábytek, přivezený zdaleka.“
Ako „inak veľkú záhradu“? Prečo je tam to inak – malá iný tvar, veľkosť než záhrady ostatných, hm, asi nie, tým si myslel zrejme „okrem toho“, ale potom je zase divné dávať do jedinej vety architektonické riešenie, pozemok a vnútorné vybavenie. To sú rozdielne informácie, mätú a neumožňujú jasnú predstavu. A pokiaľ popisuješ vlúpanie, tak by čitateľ jasnú predstavu prostredia mať mal.
Ako tvoj problém beriem, že ty v duchu vidíš dej, preto je ti tvoj text jasný – ale čitateľ, ktorý tvoje informácie a predstavy nemá, sa v texte orientuje problematicky. Túto chybu nie je problém odstrániť, ak si nad to cieľavedomo sadneš. Ak to dáš prečítať pár ľuďom – iste by sa pozastavili nad odsekom: „Ráno ho našli ležet pod jabloní ve starostově zahradě. Zlitý jak prase. Nyní spal ( po dobré večeři). Na zádech měl batoh plný ukořistěných dobrůtek. Dostali ho ven a posměšně ho plácali po zádech a ptali se ho, co že to vlastně ukradl. Ten neměl sil odpovědět, a tak ho nechali být. Odpoledne jim to všechno vylíčil a oni se domluvili, jak dál.“ Na začiatku nie je jasné, kto ho našiel – sluhovia privolaný Bobíkom? Mestská stráž? Aha, nie, to boli parťáci... čitateľ sa trápi s textom, mení vnímanie deja... Niekedy to je umelecký zámer, ale nie v tejto poviedke, tu je to chybou autora.
Mimochodom, prečo ho ten pes nehlásil, prečo si nikto nevšimol opilého vykrikujúceho chlapa vo vlastnom dome, ako sa dostal do záhrady... To je nedoriešené, nelogické. Rovnako ako to, že si nikto nevšimol, ako pes dotrhal druhého zlodeja. A že jeden pes vyradí „legendárnych“ zlodejov? Nepravdepodobné. Prečo tam pes tretiu noc nebol? Žiadny logický dôvod...
Zato starostova žena ma pobavila... hlavne: ,,Fuj!“ vykřikl ustrašeně Tříska. ,,Teda vlastně jistě miláčku.“ Za to máš u mňa veľmi subjektívne +1*... :-)
Ale že by starosta použil, v podstate ako prostitútku, vlastnú ženu... ak by to bola nejaká najatá žena, ale vlastná? A prepáč, že by si ten chlap nevšimol, či bola alebo nebola panna...
Je divné, aby tých zlodejov pre nedostatok dôkazného materiálu pustili – to príliš smrdí naším súdnictvom, sorry, v priemernom dračákovskom svete, teda našom stredoveku, by k poprave stačila i vyžratá špajza (ak si správne vybavujem dejiny Anglie, tak na šibenicu či deportáciu by stačil i bágl chleba), natož pomer/znásilnenie/smilstvo so starostovou ženou...
A naviac, banda predsa skončila, starosta im „ukradol“ tajomstvo ich identity... už všetci vedia, kto sú, už to nie je „Tříska“ ale Ferda Horáčkovic. Černá díra, ctený autore, skončila.
Záver: Silnejšie stránky máš v priamej reči, slabiny v popisoch a logických dierach. Je nutné starostlivejšie spracovať úvod, vtiahnutie čitateľa do deja. Všetko sa dá zlepšiť praxou, nezúfaj... Ale ďalšie dielo pošli pár ochotným ľuďom do pošty, alebo si zabezpeč kritiku a pomoc v Dielni.
S pozdravom Maris Belanivská.
Shelagh - bude tedy nezbytné, abys sehnala Pravidla.
Ještě drobnou poznámku: Ta přímá řeč, na kterou poukazoval Holger, je napsaná dobře. Lze ji psát oběma způsoby.