Mgr. Holger  10. 3. 2005 v 14:45:32

Marsia - i to můžeš považovat za chybu - básně s hlubokou myšlenkou jsou krásné, ale pouze básně, u kterých se autorovi tuto hlubokou myšlenku podaří předat čtenáři, jsou dokonalé.

Marsia  10. 3. 2005 v 13:28:55

Annalin, Mgr. Holger: Co dodat? Tuto báseň jsem pochopila jinak, hledala jsem v ní něco jiného... tudíž jsem ji z jistého pohledu nepochopila.

Mgr. Holger  10. 3. 2005 v 10:54:35

Marsia - zpět k tomu plastiku - s tím asi souvisí mé "subjektivní" vnímání hlavní myšlenky - právě v té aktualizaci a posunu do roviny "jsem já součástí podobného mýtu, tvořím si podobný idealizovaný svět?". A proto ten plastik chápu jako přirozené pojítko. Proto také chápu, že je pouze v nadpisu (jakoby odděleně) a ostatní text se nese v duchu klasického tématu. (A mám k němu ten samý postoj jako Lorri.)

Annalin  10. 3. 2005 v 3:13:47

ALL :
Myslela jsem tím tak trochu i to, že tím, že Jezerní Paní na Merlinův žalozpěv jen s jakousi směsicí shovívavého pobavení a melancholického smutku podotkne "A Excalibur je hračka z plastiku, můj čaroději..." dává najevo, že vci se tak, jak se staly staly i bez ohledy na Merlina, "rekvizity" i bez ohledu na ni.

Marsia :
Ad Tvůj příspěvek z 17:35:49 03.03.2005 :
Já samozřejmě netvrdím a ani tvrdit nechci, že použití "meče z plastiku" není anachronismus...Nicméně je zcela záměrný.

Jde v podstatě o to, že pod "pláštíkem" se skrývá určitá pokora...Ale i věčná touha lidí ovlivňovat příčiny (Excalibur) a ne pouze přijmout důsledky (Merlin).

Lorri  9. 3. 2005 v 20:48:08

Dovoluji si napsat, že autorka neměla na mysli jen použitý materiál.

Není mnoho kýčovitějších věcí než meč z plastiku. Voskový meč na člověka snad zapůsobí křehce a "na prd," ale kvůli neobvyklosti vosku v této souvislosti může působit umělecky. Na mě by to tak působilo.

Plastik je opravdu náhražka. Hračka z vosku nebo ze dřeva (a snad i z bezové duše, i když je to fyzicky téměř nemožné) pořád působí docela neobvykle a proto snad také poutavě.

Hračka z plastiku je věc, kterou většina lidí nemá ráda. Jen si vzpomeňte na plastové tatry, na tuctový kyblíček s lopatičkou. Na dnešní meče a štíty pro kluky, co si chtějí hrát na aragorna.

Blýskavé nic...

Marsia  9. 3. 2005 v 10:15:09

Apea: Dovedu si představit i pár jiných materiálů... Někde jsem se setkala například s tím, že divadelní rekvizity - třeba napodobenina nože - se vyráběly z vosku.

Apea  9. 3. 2005 v 0:10:30

Marsia
Abych pravdu řekla, název mi vadí taky. Inzeruje něco razantnějšího než pak báseň nabízí. Ale nevyčítal bych mu anachronismus. Falešný, umělý, impotentní - co může dehonestovat "jediný z mečů nikdy neporažen" (fůj, ta češtin) než plastik? Dřevo, to je příliš poctivý a jadrný materiál a bezová duše, která dřív sehrávala roli platiku? Kdo si dneska vůbec vzpomene jak vypadá?

Marsia  7. 3. 2005 v 14:41:38

Mgr. Holger: Příliš jsem se o artušovské legendy nezajímala, ale tento výklad - Artuš, snílek, Ginevra, nevěrná žena a Merlin, blázen - je do značné míry obsažen v těch příbězích, ze kterých znám tato jména. Vím minimálně o jednom zpracování, kde byl Merlin bláznem označen.

Ta "novost", na niž poukazuješ, je novostí značně subjektivní. A já bych dokonce řekla, že záleží snad na básni samé méně než na představivosti čtenáře. Pro mě je tato báseň Merlinovo nářkem - a to za "nové" nepovažuji.

A k názvu...Ten název se tedy jako ozvěna nese nad jezerem, jako ozvěna tichá potutelná, zákeřná – byť pravdivá. Taková je odpověď Paní na Merlinovy nářky.
I pokud se autor chce zobrazit jako Merlin a Paní Jezera, a zobrazuje tak něco, co se stalo jemu, neměl by snad zůstat svému vtělení věren? Neměl by jeho slovník přizpůsobit slovníku té doby, do které se "autoprojektuje"?

Mgr. Holger  7. 3. 2005 v 13:40:34

Marsia:

Co shledávám nového? Tedy – pokusím se odpovědět pokud možno konkrétně:

Nové, či lépe řečeno aktuální vidím v obsahu, ve významu, který sleduji.

Abych uvedl na pravou míru své předchozí příspěvky, které mohly směřovat k jisté interpretaci, musím prohlásit, že se nedomnívám (a Annalin to svými slovy potvrzuje), že jde o revizi klasického tématu, či jeho jiné zpracování. Ano, pokud bych toto připustil, pak mi snadno můžete namítnout, že Artuš je vždy představován jako snílek a Ginevra jako žena nectná (třebaže jsem získal poněkud jiný dojem – namítněte že mylný, skutečně mohu být zcela mimo).

Já ovšem snahu o jiný úhel pohledu na děj, legendu, resp. snahu o její revizi, snahu o napasování na např. středověké či jaké reálie nevidím – vidím zde aktuální dílko, které s klasickým tématem pouze pracuje pro zachycení autorčiných vlastních prožitků a postojů. A zde mi také autorka dává zapravdu, když hovoří o vztažení na rozčarování ze vztahu, o návratu k počátkům takového vztahu a sebereflexi.

V tom shledávám aktuálnost – právě v této (jak s oblibou říkám) autoprojekci do postavy Merlina. Zde nepromlouvá artušovský Merlin, je to sama autorka, která nahlíží do zrcadla vod a hledá odpovědi, která nahlíží do zrcadla dění, které bylo i jí samotnou idealizováno. Prohlédne… A Paní jezera (opět jiná tvář autorky – zde je cítit vnitřní polemiku) dodádá s cynismem vlastním druhému já (to špatné, poťouchlé, v krizi ještě více zlé, zahořklé, které dřímá snad v každém) kratičký odkaz bortící ideál, který byl budován. Ukazuje Excalibur na Hatích – mýtus postavený na hlavu a ukazuje, kam tento mýtus dospívá ve slepém nevědomém následování vede – ke kašírovaným kulisám a mečům z plastiku. Ten název se tedy jako ozvěna nese nad jezerem, jako ozvěna tichá potutelná, zákeřná – byť pravdivá. Taková je odpověď Paní na Merlinovy nářky.

Toto konkrétně shledávám „novým“ (namítni, že to nové není – dám Ti zapravdu) – dobrá tedy – přinejmenším aktuálním a veskrze osobním náhledem (přístupem) k interpretaci klasického tématu ve vztahu k vlastnímu já.

Marsia  3. 3. 2005 v 17:35:49

Thor(in): Celá báseň je ovšem zasazena do jisté doby. Nevidím tam jiný odkaz na jinou dobu než ten plastik - nezáleží, zda to je či není alegorie - tudíž by z mého pohledu měla být ve stejném duchu i v četně nadpisu.