...
| Autor: | Marsia |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Hoří svíce... Stovky svic... Kolem jediného kusu černého kamene... Jeden jediný kus skály. Celistvý, bez trhlinky... Lesklý. Hladký. Hladký jako ledové květiny vprosřed zimy u pramene triskajícího ze skály... Tak hladký... a stejně tak chladný...
Aaaa...
Stovky svic... Tisíce svic... Ozažují temnou plochu... Tančí po ní, jak divé ženy na pahorku smrti.
Rozervané šaty - rudé plameny.
Zcuchané vlasy - proužky dýmu.
Šílené oči - zlaté jiskry.
Ďábelský tanec.
Pekelný rej.
Aaaa...
Stovky svic... Tisíce svic... Praskot tisíce plamínků. Šepot tisíce hlasů... Patetické odříkávání tiché modlitby... Monotóní předčítání z těžkého manuskriptu. Těžkého manuskriptu psaného samým Pánem Pekel. Krutá kletba mučící duši... Pomsta umírajícího... Smutná ukolébavka nad maličkou rakví...
Aaaa...
Stovky svic... Tisíce svic.... Tisíce černých postav. Tisíce divých žen. Klubko hadích těl ovíjející oběť. Tisíce divých žen tančící kolem temné chladné masy kamene.
Stíny svíjejících se bytostí.
Odlesky plamene.
Šepot duší v podsvětí.
Aaaa...
Sten kamene...
Aaaa...
Černý obelisk... Uvnitř se něco skrývá. Něco tam je. Něco je v jeho bezcitném srdci. V ledovém vězení...
Aaaa...
Chce to ven... Ledový chlad cely dusí.
Aaaa...
Šílený tanec stínů.
Svíjení prázdných těl.
Smýkání kůže po kameni.
Tlukot tisíce srdcí.
Doteky tisíce rukou.
Pohledy tisíce očí.
Aaaa...
Údery tisíce kladiv.
Výkřiky tisíce hrdel.
Aaaa...
Sténání rozvírajících se úst.
Pukání lesklých ploch.
Cinkot střepů.
Aaaa...
Svoboda.
První nadechnutí.
Naplnění touhy.
Aaaa...
Divoký tanec tisíce postav.
Záře tisíce svic.
Rej tisíce démonů.
Klubko tisíce hadů.
Aaaa...
Svoboda.
Aaaa...
První svobodné nadechnutí.
Aaaa...
Naplnění touhy.
Aaaa...
Smrt.
Diskuze
lhostejnost, prázdnota, hladina bez vlnky...
proč na konci smrt, proč nenaplněné touhy?
proč temný, černý, hladký kámen a tisíce svic?
proč ne jen opsidián a měsíční světlo?
evokovat, či postrašit?
vystrašit, či zahanbit?
proč jen mi to připadá tak prázdné?
ač 5* jsem udělil?
Poslední dobou bývám nějako moc zmatený... a tohle dílko mi v mém stavu taky nepomůže. Jako obvykle záleží na tom, kdo to čte... když jsme to četl já, viděl jsem jen zmatené obrazy, které mi nedávaly pražádný smysl a vcelku mě zajímalo, jestli to teda vůbec k něčemu směřuje. V hlavě mi zaskřípal kýčovitý Pán pekel, který mi připadá až komický.... no a pak jsem dočetl.
Sedím ve tmě, ve světla od monitoru a koukám na svůj odraz do temného okna... a obrazy se vrátily.... projeli mi hlaovu tam a zpět, až by se zdálo, že je to moje vlastní vzpomínka. Já v tom svůj smysl našel.
Atmosféru to pro mě má.... a fantazie otevřela dveře.
Tristan de la Tour, Pán od Cesty
Pohroma - otázky zní - kdo tvrdí, že je to próza? Proč nemáš ráda básnění? Proč by měl příspěvek vzbuzovat hrůzu či naději? Nemůže to být např. i alegorie např. servšeru - se všemi tisíci nových zdokonalení, které by měly servšer osvobodit... umožnit mu nadechnout se? Co přijde potom? Příspěvek vzbuzuje leccos, jen mít dostatek imaginace.
Nemám ráda "básnění" v próze. Příspěvek nic nevzbuzuje, ani hrůzu, ani naději. Protě o ničem. Sorry....
Moc, povedené, jen ten manuskript, IMHO trochu narušil tu atmosféru a nahlodal pocit spádu. Aaaa... tvoří dobrý optický předěl dodává ?básni? na poetičnosti jen mi jeho čtení (četl jsem ho jako á) trochu zklamalo, možná bych použíl Ach... Zezeačátku jsem si myslel, že se tenti text má číst pomalu, čtení rychle má o něco jinou atmosféru. Těžko hodnotit. To mi nepřináleží...
Nemám slov.
Jé to se mi moc líbí!
Ty jo. Líbí. Kroll radost. Mávat, tleskat, chci mít doma, černý kámen.
Hodnotím, pretože to neberiem ako poéziu, ktorú nehodnotím zo zásady.
Krásne lyrické obrazy, vizualizácia emócií - aspoň tak, ako to dnes prežívam a pociťujem ja....
Apea - mea culpa - chybné vyjádření o nadužívání - opět jsem se spíše utrhl a myslel jsem ve vztahu k rubrice jako celku, než k samotnému dílu (míněno tedy častému užívání těchto obrazů zdejšími autory). Ve vztahu k tomuto dílu je jejich použití samozřejmé a účelné.