Články&Eseje

Vzpomenout si Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 24

Feťák seděl ve staré opuštěné budově, která kdysi sloužila jako koridor potrubí. Až na ten prach, ticho a podivný pocit v zádech to vypadalo, jako by se tady stále pracovalo. Trubky nikdo neodšrouboval, mechanické zařízení nikdo neodnesl. A feťák pozvedl v ruce stříkačku, mezi zuby pevně tiskl gumovou hadičku, jeho žíly již naběhly. Dávka byla připravena, jen začít.

Špinavá jehla lehce pronikla skrz opotřebované žíly, stěny pokožky se pevně semkly kolem kousku kovu, a feťák vzpomínal. Vzpomínal, jak spával v bleděmodrém pokojíčku, plyšového medvídka pevně přitisknutého k hrudi. Vzpomínal, jak se jednou večer probudil a podíval se skrz okno. Na dokonale čisté obloze svítil měsíc a kolem něj spousta hvězdiček, tvořící jeho zářný doprovod. Vzpomněl si, že uslyšel něčí kroky. Rychle zase vklouzl pod peřinu a rychle zavřel oči. Nechtěl nikoho rozzlobit. Slyšel, jak se po pokoji někdo pohybuje. Snažil se uklidnit svůj dech, ale nebylo mu to dopřáno. Na tváři ucítil něčí dotek. Byl jemný a teplý… musel být maminčin. Pak ho náhle ovanul ledový vítr a on poznal strach, který ho uvnitř dusil ještě řadu let. Dal by cokoli za to, jen kdyby tehdy otevřel oči…

Když se podíval na nebe nyní skrze špinavé okno mezi narezlým potrubím, neviděl tu naději, kterou byl uvyklý zřít před časem. Všichni bohové opustili tento svět a jeho tady nechali samotného. Skrytý měsíc mu sebral i tu poslední kapičku síly

Špinavý palec pomalu dosedl na píst stříkačky. Přes nehet mu přeběhl podivný brouk. Nemusel nikam spěchat, nikdo ho nehonil. Feťák zavřel oči a vzpomínal. Vzpomínal, jak stál nad hrobem. Zrovna spouštěli rakev. Pevně v sobě držel pláč. Musel být silný, když to otec nedokázal. Její povrch byl z černého leštěného dřeva, na které dopadaly malé kapičky vody… ne tehdy nepršelo. Byly to jeho slzy, které déle nedokázal zadržet. Chtěl se té truhly dotknout, ale ruce se mu třásly, jako nyní, a tak je rychle schoval do kapes.

Píst stříkačky se pomalu dal do pohybu. Šlo to ztuha., neboť ji již dlouho nečistil. Feťáka zaplavil dobře známý pocit euforie. Do očí mu vyhrkly slzy, jak si ještě mozek dokázal uvědomit, co to znamená… další prohru. Ve volné chvíli feťák vzpomínal.

Už byl starší. Dětský pokojíček plný věcí, které vzbuzovaly jen násilí a bolest. Bleděmodré, nyní již oprýskané stěny byly pokryty plakáty lidí, co neunesli vlastní velikost a zhroutili se do malých trosek žijících v okamžicích. To byli jeho idolové.

Cizí látka pomalu pronikala celým jeho tělem a když dřela, jako střepy o jeho nitro, on ztrácel pocit viny nad nepodařeným životem. Ztrácel spojení s konečky prstů a tak mu stříkačka vypadla z ochablé ruky. Na ruce ucítil štiplavou bolest a horký pramínek krve… nebyl až tak horký. A krev už taky nebyla sytě rudá. Při té trošce bolesti, co pronikla do otupeného mozku vzpomínal. Vzpomněl si, jak seděl na útesu nad mořem a sledoval měsíc… ne sledoval dvojice pod sebou. Zamilované, kteří si užívali JEHO života mu na očích. A on tam jen tak seděl. V očích slzy, zostuzen sám před sebou, že nebyl jako oni, že oni nebyli jako on...

Slzy tehdy otřel do bundy, jako teď do kabátu, přímo pod výšivku, která kdysi možná měla nějaký smysl. Pod nášivku, na které byl nápis VOLBA. Ano. Právě tehdy si ji strhl a hodil těm dolů, těm co ho zabili… ne oni za to nemůžou…, ale proč odpovědnost musel nést on? Tehdy se rozutekl vstříc temnotám, které s otevřenou náručí přijímají další bratry a sestry.

Feťák si pažemi objal kolena. Byla mu zima jako tenkrát… byla podobná noc. Stejně zlá… zlá žena, co ho neměla ráda. Vzpomněl si jak klečel u té dívky. Už od prvního pohledu se mu líbila, od prvního pohledu ho přitahovala. Doufal, že ona cítí to samé. Necítila.

Opět začal plakat, když mu barva vybledlého potrubí připomněla její roztrženou sukni. Plakal jako tehdy, když si uvědomil, co vlastně provedl. Ona také plakala, ale asi trošku jinak. Chtěl ji utěšit, vysvětlit ji, že ji má rád, ale jakmile se jí dotkl, rozklepala se a pláč zesílil. Najednou se mu z něho ze samého lidského nitra udělalo zle… byl zrůda! Byl tím největším sajrajtem… byl… byl zrůda. Tenkrát zase utekl do temnot, které ho opět přijaly. A on už nebyl sám… zdeformované stíny mu byly rodinou, ztracené existence se staly jeho přáteli.

Feťák se postavil a sbalil svoje nádobičko. Slunce bylo ještě daleko, ale on se zde necítil dobře. Musel odejít, vrátit se zpátky do temnot. Na chvíli… opět zapomněl…




Pozn. redaktora: Tento příspěvek nespadá do koncepce rubriky, přesto jsem se rozhodl ho zde zveřejnit. Důvody, které mne k tomu vedly uvádím ve svém komentáři. Toto není klasická úvaha, autor tento článek zařadil jako povídku, přeřazení jsem provedl já – i to vysvětluji ve svém komentáři.
Holger

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Shelagh: To zní rozumně.

Gillette: Jsem zese tak moc zlej nebyl... ;-)


 Uživatel úrovně 5

Lischai: Myslím, že je to prací redaktora, protože jasně řekl, proč uveřejňuje nefantasy dílko a jak zapadá do rubriky. A co by mělo čtenářstvu přinést. Proto se asi na Tristana nesnesla hora kritiky.


 Uživatel úrovně 0

Lischai: Třeba je už vyčerpal slovní souboj s tebou? :-)


 Uživatel úrovně 5

Tristan:
He? Můj Bože, jsem na TVÉ straně Tristane! Taky jsem ztrácel hvězdičky za nefantasy vazbu, taky jsem se ptal, co by se zlepšilo, kdyby byl hlavní hrdina hraničář, psal jsem do "Rubrika ČaE - trendy a vývoj" a snažil se pochopit "proč"... a taky mě to celé přišlo hrozně divné.
MĚ to vysvětlovat nemusíš. To, co mě fascinuje je to, kam se tentokrát poděli ti radikální fantasy uživatelé, co musí mít v povídce alespoň jednoho draka, jinak je celá pointa na nic. Beze špetky záště či závisti mě zajímá, proč tou samou kritikou neprocházíš teď i ty.


 Uživatel úrovně 0

Tristan de la Tour: Kdo byla ta postava u postele?

Skorpik


 Uživatel úrovně 0

Lischai: Jak moc ti záleží na fanatsy? Jak to chceš rozeznávat? Kdybych jako první větu napsal dejme tomu "Byl to elf." Udělal bych z toho nejspíš fanatasy, ale bylo by to zbytečné a ne tak účinné.


 Uživatel úrovně 5

Upřímně se divím, kam zmizela averze vůči nefantasy povídkám?
To je tak těžké napálit za řadu 4 a 5* tu "zaslouženou" 1*?


 Uživatel úrovně 0

Povídka/úvaha je skvělě zpracovaná, není příliš dlouhá ani krátká, prostě tak akorát. Co mi na ní ale asi nejvíce chybí, je nějaké emotivnější ukončení. Mně osobně nevadí, že se tu takovéhle dílko objevilo a pokud se tu bodou zveřejňovat příspěvky s podobnou tématikou a hlavně podobnou kvalitou, vadit mi to nebude. Splním Alcatorovu žádost a nebudu dílko hodnotit, bude to asi lepší.

Skorpik


 Uživatel úrovně 0

Když nic tak velice inspirující příspěvek se zajímavou diskusí.

A zase se tu řeší klišé.Odpovědnost společnosti nebo člověka??
Nezapomente že sme individaulity.Jediným reálným způsobem
uplatnování odpovědnosti společnosti je zákaz.a ten někdo VŽDY poruší.Nebo si vynutí zrušení zákazu.A odůvodnění??V podstatě zní:je to můj život,moje zodpovědnost,tak mi do toho nekecejte,já sem už velkej....a bum ,máme tady popření odpovědnosti společnosti...Ale dycky se najdou samaritáni,kteří se snaží zlepšit život všem a přijmout zodpovědnost za všechny.Díky jim za tu sysifovskou práci...ačkoli si nejsem jistej její užitečností.
Aneb další z neřešitelných dilemat lidstva....

FafrinV:V každym je dítě.je jenom otázka kolik a jak dlouho si ho podržíš...


 Uživatel úrovně 5

Fafrin Vok atd.: Obávám se, že už jsi dospěl nebo k tomu máš blízko - tím, že si uvědomuješ, jaký je rozdíl mezi dítětem a dospělým.