Černá lilie
| Autor: | pelleron |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Ještě jednou ho políbí. Znova cítí tu vášeň. Hladovou touhu a žár, který ukrývají jeho dotyky. Přejede jí mráz po zádech. Rychle se od něj odtrhne. Pobídne koně a ujede pryč. Neohlédne se po něm. Kdyby ano, jeho oči by jí nedovolily odjet.
Jede dlouho. Kůň klopýtá. Větve jí šlehají do tváře. Vlasy jí cuchá ledový vítr. Nezastavuje. Musí být pryč. Co nejrychleji. Jen ona ví, co se chystá v hloubi hvozdu. Stále cítí žhavé polibky a jeho spalující dotyky. Pobídne koně. Musí být rychle pryč.
Les pomalu řídne. Zakryje si oči proti slunci. Dlouze zahvízdá. Přilétne velký orel a posadí se jí na předloktí. Nepřítomně mu čechrá peří na křídlech. Vidí jeho oči. Musí jet rychle pryč. Z dosahu lesního lidu.
***
Nic neříkají, když vypráví, co viděla v lese. Jen přikývnou a propustí ji. Do několika dnů se začnou sjíždět muži z celé země. Bok po boku se postaví rostoucí hrozbě lesa. Ona stojí v čele jedné z jednotek.
Vydá rozkaz k útoku. Boje jsou kruté a dlouhé. Nezdá se, že by měla jedna ze stran převahu. Už nevnímá pach prolité krve ani smrti číhající na každém kroku. Útok, kryt, útok ...
***
Znova ho potká asi po pěti letech. Na obzoru spatří jeho zástavu. Zakleje. Už na něj skoro zapomněla. Neměli se setkat.
Tajně ho pozoruje, jak se ohání mečem. Jak zabíjí její lid. Nelituje. Je přeci válka. A ta s sebou přináší oběti.
V noci se setkají u potoka. Dva nepřátelé. A znova pocítí vášeň předešlých let. Znova vzplane touha, kterou chtěla uhasit. To mrazení v zádech a žár, který trhá vnitřnosti. Poddá se jeho polibkům a on jejím dotekům.
A znova musí uprchnout. Ale neutíká sama. Spolu s ní i celá její armáda. Byli poraženi. Jeho lid byl silnější. Nestěžuje si. Taková je válka.
***
Léta plynou. A oni zase stojí proti sobě. Ale jsou jiní. Roky bojů je změnily. Jí říkají Černá lilie, jemu Anděl smrti. Jsou lepší ... a také krutější.
Oba ví, že to dnes musí skončit. Že jen jeden odejde jako vítěz. Ale on netuší, že když se přikrade v noci k němu do tábora, nepřijde sama. Dýka ukrytá v záhybu šatu jen vyčkává. Znovu ho líbá, šeptá jemná slůvka, ale poprvé proti němu pozdvihne zbraň. Táborem se rozlehne křik. Rychle otře svou dýku a uteče pryč.
Vyhráli válku. Anděl smrti je mrtvý. Jeho lid se bez vůdce brzy vzdá. Má se radovat. Ale nemůže. Kousek jí zemřel spolu s Andělem. Ten žár, ta touha. Ví, že už nikdy nebude taková, jako dnes.
***
Toulá se lesy. Chodí stezkami, po kterých kráčela po jeho boku. Navštěvuje místa, kde se dříve vídali. Jeho to ale nevrátí. Už nikdy.
Má halucinace. Blouzní. Umírá. A spolu s její smrtí uvadá i poslední černá lilie v zemi.
Diskuze
ehm ... za 1. ako môže mať niekto, kto sedí na chrbte rýchlo uháňajúceho koňa na jednej ruke veľkého opereného dravca a zároveň ho hladiť?
za 2. text je zo začiatku na môj vkus priveľmi rozsekaný, malé a úsečné vety ma v čítaní brzdili
za 3. príbeh je pekný, mohol byť dôkladnejšie a podrobnejšie rozpísaný. Možno by to bolo lepšie
Mě to celkem dává smysl.. je v tom podle mě dost citu jen je problém v tom že je to málo rozepsané. Ale nápad se mi líbí možná by to líp vyniklo jako báseň ale i takhle se mi zdá dobré. Možná kdybys tomu věnoval trochu víc času stálo by to opravdu za to..
Přišlo mi to jen jako taková rozepsaná osnova, jako kostra. Jako bys tam vyjádřil jen a právě to co cheš napsat co nejstručnější formou - ne vždy to může být na škodu, ale u povídky se to nějak nehodí.
Přesto ti dávám 3* protože se mi líbí tvoje myšlenka.
Gwork: Na koni se da delat vic veci, nez jenom cechrat ptaka ;) I kdyz ta veta nedova moc velky smysl, v tom pravdu, ale zase na druhou stranu... :))
A nezdá se ti ta scéna divná? Postava jedoucí na koni, čechrající ptáka?
Gwork: Pokud nesedis na koni poprve v zivote, tak jezdit bez toho, aniz bys ses drzel zas takovy problem neni... To jen tak pro informaci.
Druss...
Je to zmatené, ale popořádku.
Jede na koni - zahvízdá a na ruce ji přistane pták. Drbe ho v peří, ale k tomu musí použít druhou ruku. Takže pokud to správně chápu tak škrábe ptáka a jede na koni bez držení? Nevyznám se v jízdě, ale předpokládám, že to tak lehké není.
Dál je to opravdu jen kostra a já osobně jsem z toho docela zamtenej.
Každý hledá v povídce něco "pro sebe".
Někomu by vadilo, že v ní není rozepsaná žádná bojová scéna. Někoho by rozesmutnilo, že není do hloubky rozepsaný vztah těch dvou.
Mě by se líbilo, kdyby jsi si na konci prohrál s osudem Černé lilie:
Toulá se lesy. Chodí stezkami, po kterých kráčela po jeho boku. Navštěvuje místa, kde se dříve vídali. Jeho to ale nevrátí. Už nikdy.
Z téhle věty potenciál přímo kape. IMHO to vypadá dokonce jako námět na CELOU povídku.
Chce to vybrat si jeden směr a ten rozepsat.
Je to celé o potenciálu. Ten má tahle povídka. I ty. Jde jen o to, je využít. Tak za 2*.
Nerad se opakuji a bohužel mi nezbývá nic jiného než plně souhlasit s deshim, Minganem a Tristanem. Nečetl jsem od tebe žádné jiné dílo, takže nemohu tvrdit, jastli máš na víc, nebo ne. Je to docela dobrý námět, ale jak už napsal deshi, Mingan a Tristan de la Tour…
já myslim že to neni tak špatný.... jen by to chtělo trochu zkonkretizovat, upřesnit a prodloužit... ale dávám 4*.... jak řikam, myslim že seš docela nadějnej, ale nebuď tak uchvátanej...!