Černá lilie
| Autor: | pelleron |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Ještě jednou ho políbí. Znova cítí tu vášeň. Hladovou touhu a žár, který ukrývají jeho dotyky. Přejede jí mráz po zádech. Rychle se od něj odtrhne. Pobídne koně a ujede pryč. Neohlédne se po něm. Kdyby ano, jeho oči by jí nedovolily odjet.
Jede dlouho. Kůň klopýtá. Větve jí šlehají do tváře. Vlasy jí cuchá ledový vítr. Nezastavuje. Musí být pryč. Co nejrychleji. Jen ona ví, co se chystá v hloubi hvozdu. Stále cítí žhavé polibky a jeho spalující dotyky. Pobídne koně. Musí být rychle pryč.
Les pomalu řídne. Zakryje si oči proti slunci. Dlouze zahvízdá. Přilétne velký orel a posadí se jí na předloktí. Nepřítomně mu čechrá peří na křídlech. Vidí jeho oči. Musí jet rychle pryč. Z dosahu lesního lidu.
***
Nic neříkají, když vypráví, co viděla v lese. Jen přikývnou a propustí ji. Do několika dnů se začnou sjíždět muži z celé země. Bok po boku se postaví rostoucí hrozbě lesa. Ona stojí v čele jedné z jednotek.
Vydá rozkaz k útoku. Boje jsou kruté a dlouhé. Nezdá se, že by měla jedna ze stran převahu. Už nevnímá pach prolité krve ani smrti číhající na každém kroku. Útok, kryt, útok ...
***
Znova ho potká asi po pěti letech. Na obzoru spatří jeho zástavu. Zakleje. Už na něj skoro zapomněla. Neměli se setkat.
Tajně ho pozoruje, jak se ohání mečem. Jak zabíjí její lid. Nelituje. Je přeci válka. A ta s sebou přináší oběti.
V noci se setkají u potoka. Dva nepřátelé. A znova pocítí vášeň předešlých let. Znova vzplane touha, kterou chtěla uhasit. To mrazení v zádech a žár, který trhá vnitřnosti. Poddá se jeho polibkům a on jejím dotekům.
A znova musí uprchnout. Ale neutíká sama. Spolu s ní i celá její armáda. Byli poraženi. Jeho lid byl silnější. Nestěžuje si. Taková je válka.
***
Léta plynou. A oni zase stojí proti sobě. Ale jsou jiní. Roky bojů je změnily. Jí říkají Černá lilie, jemu Anděl smrti. Jsou lepší ... a také krutější.
Oba ví, že to dnes musí skončit. Že jen jeden odejde jako vítěz. Ale on netuší, že když se přikrade v noci k němu do tábora, nepřijde sama. Dýka ukrytá v záhybu šatu jen vyčkává. Znovu ho líbá, šeptá jemná slůvka, ale poprvé proti němu pozdvihne zbraň. Táborem se rozlehne křik. Rychle otře svou dýku a uteče pryč.
Vyhráli válku. Anděl smrti je mrtvý. Jeho lid se bez vůdce brzy vzdá. Má se radovat. Ale nemůže. Kousek jí zemřel spolu s Andělem. Ten žár, ta touha. Ví, že už nikdy nebude taková, jako dnes.
***
Toulá se lesy. Chodí stezkami, po kterých kráčela po jeho boku. Navštěvuje místa, kde se dříve vídali. Jeho to ale nevrátí. Už nikdy.
Má halucinace. Blouzní. Umírá. A spolu s její smrtí uvadá i poslední černá lilie v zemi.
Diskuze
Je to hezká kostra příběhu, kteří si někteří spisovatelů píší do notýsku, aby neztratily niť, ale do ucelené povídku to má hodně daleko. Čas se pořád přelévá o několik let dál a děj je popsán jen v opravdu hrubých pojmech. Originalita příběhu také není zázračná, ale věřím, že kdyby se to více propracovalo, mohlo by to být dobré. Vždyť zakázaná či nenaplněná láska nás vždy chytne za srdce... Ale na víc jak 2* to fakt u mě není
Chcelo by to ešte trochu dorobiť, ako navrhol tuná Djiskra, ale celkovo sa mi to páči. Dávam dve
Ja bych to taky videl jen jako koncept jako navrh na povidku,ci jiny literarni utvar,aale jinak hezke.
Ctěný pellerone,
tohle dílko bych neoznačila jako povídku, ale spíše jako jakýsi koncept povídky. Ze kterého se možná - ve velmi šikovných rukách (hlavě) - dalo dospět k zajímavému poznání a záživnému textu. To se ovšem nestalo. Dílo je veskrze patetické, chybí jakýkoliv vnitřní boj, který by se u konfliktu tohoto druhu dal předpokládat, chybí také nějaká hlubší dějová linie. Kdybys na tom zapracoval, možná to mohlo i chytnout za srdce. Mohlo jít současně o nerovný boj lásky a války, ženy a muže, srdce a rozumu... mohlo, ale nejde. Chybí jakákoli charakteristika postav, myslím tím něco, co by nám, čtenářům, to dílo nějak přiblížilo. Ačkoli by v takovém životním příběhu šlo zajisté ve všech směrech o bouři, ať už mluvíme o té citové, nebo jakékoli jiné, tady se ani nezatáhlo...
...další věcí, která čtení opravdu velmi ruší, je sled jednoduchých vět. Ty se používají pro ozvláštnění a rozčlenění textu, pro vyzdvižení některých skutečností, pro umocnění...ovšem v kombinaci se souvislým textem. Tohle dílo se opravdu souvislým textem nazvat nedá!
MYslím, že už nemám moc co dodat
Nathaelen
"Nic neříkají, když vypráví, co viděla v lese." ... špatná formulace (mnohoznačné)
Další chyby sem nenašel.
Ten začátek vypadal slibně. Téma lásky dvou nepřátel ve válce je pěkné, ale nikterak nové. Célá povídka působí jakýmsi útržkovitým, chvílemi směšným dojmem. To je nejspíš způsobeno snahou vměstnat tak velký námět do několika řádků. Věty jsou na to, o čem vypovídají příliš ztrohé.
Černá lilie - hmm, to jsem ještě neslyšel a hodí se to - černá ... válka, lest, krutost versus lilie ... city, láska. Anděl smrti nápodobně co se týká obsahu, ale je to příliš známé, takže to ztrácí efekt.
Poslední věta je podle mě posledním hřebíkem do dvouhvězdičkové rakve.
Ale já bych tohle nejspíš napsat nedokázal, takže tě stejně obdivuju.
obsidian
Souhlas, ten příběh má celkem potenciál, ale potenciál bez zpracování nestačí. Tolik skvělé inspirace a z toho takhle titěrné a ochuzené dílko? :) Zkus z toho napsat knihu (ok, tak alespoň celou povídku)...
Líbilo se mi, jak "dlouho" jsi dokázal tajit, že ti dva stojí proti sobě. Profláklo se to vlastně až pět let od úvodního muchlování, do té doby jsem si myslel, že ON jí sdělil coby přítel nějaké tajné informace pro nadcházející válku :-)
Osobně bych pro toto dílo použil označení "synopse filmové povídky" - zhruba takto by se dal odvyprávět děj filmu do telefonu producentovi, který má rozhodnout, zda na něj dá peníze nebo ne - Je tam náznak bojových scén, milostných scén, má to nějaké dějové zvraty a poslední věta naznačuje, jak by bylo možno ve filmu "zobrazovat čas" - Na začátku by všude rostly černé lilie, ale jak by válka probíhala, vojáci by jednu po druhé zašlapávali, a když by na konci dívka zemřela, její tělo by se bezvládně zhroutilo na poslední nezašlapanou černou lilii v lese...
Potíž je v tom, že zatímco příběh, který by se kolem tohoto dal vybudovat, je na úrovni filmu Gladiátor (který dostával hodnocení kolem 80+%, tzn. čtyři hvězdičky a výš), samotná povídka, kterou zde nabízíš k hodnocení, je JEN synopsí - chybí tomu prokreslení postav, prokreslení dějových zvratů, chybí jakékoliv psychologické hloubání dívky, v níž bojuje touha po ještě jednom objetí s touhou po rychlé likvidaci úhlavního nepřítele... Chybí zasazení příběhu (technologický a kulturní rozkvět obou soupeřících národů...) i informace o tom, zda boje mají podobu nonstop války, nebo periodických nájezdů jednou za X let.
Zkrátka - tvé zpracování je na jednu hvězdičku, příběh na čtyři, přikloním se ke dvěma hvězdičkám.
-- Alcator
Rozebrání provedli ostatní, nebudu zbytečně zatěžovat opakováním toho co už se tu porůznu píše.
Můžu jen řít, že příběh na mě zapůsobil a zároveň "zklamal", ale v tom dobrém slova smyslu. Je to velmi smutné.
Musel jsem si pár věcí přimyslet, aby to na mě takhle silně zapůsobilo. Ale jinak je to napsané hezky.
S pozdravem Zwejk
Zajímavé.
Mám úplně opačné vidění než hodnotitelé přede mnou. Myslím, že jak styl, tak téma povídky byly uchopeny velice dobře, sem tam to sice klopýtne, ale celek je velmi slušný.
Volba krátkých, sekaných vět, krátkých odstavců a ještě grafické oddělení jednotlivých "kapitol" je velmi působivá. Vůbec nejde o dynamičnost, ale o minimalizaci, zkratku přes nepodstatné detaily, nepodstatná časová období.
Volba výrazů a slovních spojení je již trochu slabší. Bylo by potřeba hledat o něco méně otřelé fráze, buď úplně bez opakování, nebo z opakovaného textu udělat záměr, jednotící prvek.
Nejslabším článkem je příběh. Nevadí, že čtenář asi odhadne, co se bude dít, případně jak to dopadne, tady jsou důležité emoce plynoucí z jednotlivých vět a odstavců. Tyto emoce jsou zpočátku dostatečně silné, aby byly pro ten kratičký příběh dostatečně nosné, ale postupně blednou a vytrácejí se, resp. je autor nedokáže dostatečně podat. Nabízí se otázka dostatku či nedostatku osobních zkušeností... Závěrečné vyvrcholení, resp. smrt jednoho z hrdinů (protože poslední odstavec je naprosto z jiné planety, nehodí se, ruší), přichází plytce, jen prázdný popis, už nemá tu sílu rozporu lásky a války.
Své hodnocení si ještě musím rozmyslet, zatím to vidím cca 3 – 4.
Budu muset chdoti k příspěvkům dřív, ať to pak nemusím být já, kdo se opakuje. Takže se pokusím se na to podívat z detailu a nebudu tady vakládat ty věcičky, jako krátké, usekané atd.
To jsou oba dva lidé? Jedna z věcí, kterou si nejsem jist, neboť v jistém místě použiješ slova "Lesní lid".
Ty slova jako žár, dotyky, vášeň atd. jak si to tam použil dvakrát, tak to v takhle krátkém díle vyzní, jako zaseklý gramofon.
Označení Anděl smrti se mi taky nijak zvlášť nelíbí. Je to už přílíš otřepané.
Jediné, co se mi na tom libí je poslední věta, ta je podařená. Škoda, že je jediná.
Sílu a čest