Aazyiah  2. 5. 2004 v 16:28:06

LordLoskuták: Každému se píše dobře za jiných podmínek. Já jen měla ze začátku stach z toho, že si můžu dovolit plácnout do básně jakýkoliv verš a nevěděla jsem, jak všechny ty moje myšlenky a nápady správně ukočítovat... Tak jsem si prostě zvolila formu a tu dodržovala (a to nemluvím o tom, že jsem se tak mnohokrát spálila).
Když jsem pak přemýšlela nad rýmy, tak mě třeba napadlo něco, co s tématem ani v nejmenším nesouviselo, ale začleněním do textu to přesunulo báseň do jiné roviny... Zkusím někde najít příklad, ale bude to chvíli trvat.

A opravdu si myslím, že uděláš dobře, najdeš-li si duet Venuše a Marta. Nachází se někde v útobách ČaE, ale mám dojem, že byl nominován na Zlatého draka, tudíž pokud si dáš poslední ročník, (půlročník v případě ZD) měl bys tam báseň najít. Jmenuje se Venuše a Mars (nečekaně) a v diskuzi pod básní je téma prvního sonetu rozvíjeno dále. Přeji příjemné počtení:o).

LordLoskuták  2. 5. 2004 v 13:55:32

Aazyiah:

A právě ty zatáčky (nebo začátky) bývají dosti krkolomné. Občas.

Od toho je to volný verš, aby ti tě nesvazoval. A co se týče směrů, které ti verš nabídne, stejně tak ti ho může nabídnout neobvyklé slovní spojení, a to i ve volném verši. Nový směr básni může dát klidně i jedna čárka. Já se spíše bojím toho, co se mnou udělá verš vázaný (říká se tomu tak?). Často se mi stalo, že jsem více myslel na krásu slov a rýmu než na to, co doopravdy píšu. Svazovat nepotřebuji. A navíc to nějak nemám rád. Jistě, ono to vypadá skutečně hezky, když se držíš předem dané formy, ale musíš dbát na tolik faktorů, které já nezvládám, nebo spíše neumím, že volný verš je takový "východisko z nouze".
P.S. je to složité, doufám, že to pochopíš :) Ber to jako můj osobní názor.

Mgr. Holger:

Někdy bych od tebe rád četl nějakou poezii volným veršem. A k tomu, co se hodí do antiky. To snad záleží čistě na autorovi, jakou formu zvolí. I v antice se snad psalo volným veršem. Sice nevím, jak psal Ovidius v originále, ale jeho díla jsou přeložena do verše volného. A není to na škodu.

Kde mám ten duet hledat?

K libozvučnosti veršů. Nemyslím si, že bys nedokázal najít nějaký, který by se ti tam víc hodil. Z tohoto pohledu se mi to od tebe zdá spíše jako malá lenost. Spíš trošku větší. Podle toho, co jsem již od tebe četl, máš na to, aby ses toho vyvaroval.

„Chlad - mráz pálí, trochu paradoxně... Chlad opakuji záměrně, abych ho více vyzdvihl“ Já neřekl, že chlad, potažmo mráz nepálí, spíše jsem se pozastavil nad tím Tvůj chlad pálí. Venuši jsem si představoval spíš jako vášnivou, planoucí...ale zde je asi v jiné spojitosti, pokud to správně chápu, jde o chladné odpovědi na vyznání lásky? Ale i to se mi k ní nehodí.

K závěru. Skutečně v tom vidíš takový rozdíl? Chápu tvoje odůvodnění, ale zčásti mi nepřijde moc logické. Tvoje dílo je též dramatické, a též by si poslední sloku vložit do úst aktérovi. Asi Martovi. Jako poslední výkřik do ticha. Že znovu nabyl víru. Navíc, takto oddělené to navozuje trochu pocit odloučení poslední sloky. Záměr?

Lyže sejmout??

Jinak, jak jsem již uvedl, máš na to, aby to bylo lepší. Takže pokud ti snížím hodnocení, bude to za to.

Aazyiah  2. 5. 2004 v 12:37:17

Mgr: Omlouvám se, musím se pousmát, když si to teď sobě znovu čtu. A to jsem si myslela, že s psaním s/z nemám problémy…
Řekněme, že je to úryvek. Ochutnávka, chceš-li.

Mgr. Holger  2. 5. 2004 v 11:06:07

LL

Rýmy svazují, ale k antickému tématu se lépe hodí, stejně jako milostné poezii sluší sonet.

Platonický vztah - jistě, vždyť mezi Venuší a Martem k ničemu nedošlo, je to snaha o dobývání - pokud chceš vědět více, pak se podívej na zmíněný duet, kde tento boj probíhal.

Vypálené - rozbořené není nejlibozvučnější rým, asi to bude tím, že se o jejich libozvučnost nestarám do takové míry, abych jimi omezil obsah. 2. sloka - tři otázky, které spolu souvisí. Chlad - mráz pálí, trochu paradoxně... Chlad opakuji záměrně, abych ho více vyzdvihl, zároveň je vidět, nakolik to Marta tíží, protože se jeho myšlenky ničím jiným nezabývají. Nedokáže se totiž smířit s faktem, že pro ni po všem tom dobývání nic neznamená. Umlčel neviděl - opět není zcela libozvučné, což nepokrytě přiznávám, přesto si myslím, že zde k prohřešku proti rytmu nedochází... Je to dáno mimo jiné tím, že mám tuto stavbu rýmu zhudebněnu a při psaní si ji mohu zazpívat. (Je to ta samá stavba jako u Srdce v necestách - opět je možno hádat, jakou báseň jsem použil za vzor - myslím formálně)

Otázka: "sutí - plutí - hnutí - vzdutí" - to, že se zde opakuje rým ve dvou slokách, nemá žádný hlubší smysl, na druhou stranu nevidím žádný důvod, proč by tomu tak nemělo být.
Otázka závěru je jiná - Tvůj příběh byl dramatický kus, kde na závěr vypravěč odvyprávěl repliku, která by mohla být finálním proslovem některého z aktérů. Zde je to zdůraznění, zopakování stěžejního (zlomového) prvku v souvislosti s bojem pohlaví, který zde - i nadále - probíhá. Proto je zde naznačeno, že tento květ, změnil cosi uvnitř Marta (svedl ho k pění zpěvů).

Kamenovat Tě nebudu, co se nelibozvučnosti některých rýmů týče, máš pravdu, vím o nich - lyže sejmout... Jen bych Ti doporučil projít si tuto báseň v souvislosti s celým duetem, abys ji mohl zasadit do kontextu souboje Venuše a Marta.


Aazyiah

Sužují cestu, nebo ji zužují?

A více slov Venuše pro Marta nemá?

Aazyiah  1. 5. 2004 v 16:24:09

LordLoskuták: Rýmy sice cestu, kterou chceš jít, hodně sužují, ale někdy tě mohou zavést do nečekaných zatáček...

Ze začátku jsem se volného verše bála právě kvůli volnosti, kterou mi nabízel. Potřebovala jsem být něčím spoutaná, abych se uhlídala. I když je mi naopak poslední dobou cestička rýmovaných veršů zase moc těsná, musím říct, že se několikrát stalo, že díky rýmu, který mne napadl, dostala báseň nový směr.
(uf, to je složité souvětí, snad se tím přelouskáš:o). Ber to jako můj pohled na věc)

LordLoskuták  1. 5. 2004 v 13:17:59

To je zvláštní, jak všude prohlašuješ, že rýmy v poezii svazují, a že je nemáš moc rád. Přičemž všechny tvé básně, které jsi zde uveřejnil, mají rýmy vybroušené až k dokonalosti. Paradox...

Vrátíme se k básni. Asi se neubráním srovnávat ji s tvoji minulou, se „Srdcem safírových očí“. Obojí je to jistě milostná lyrika, ale v obojích nabývá jiného rázu. V první básni jsi se soustředil na samotný akt, kdežto zde, pokud to správně chápu, na lásku platonickou. A v obou jsi zvolil jiné zpracování. Což mi znesnadňuje srovnání. Obojí ovšem považuji za vrchol něčí tvůrčí fantazie a umu.

Co bych ti v této básni vytknul, by byly nejspíš nějaké rýmy. Například hned první sloka, vypálené-rozbořené. Ovšem, za což ti smekám, některé tvoje rýmy se dají označit skoro za geniální. Druhá sloka. Tak nějak si nejsem jistý, co si o ní mám myslet. Jedno sdělení, tři otázky. Něco to ve mně vyvolalo. Jak se někdo na pláni snaží vykřičet svůj žal do nebe. Ale na druhou stranu. Opakuješ tam slovo chlad, navíc ten obrat „proč mě Tvůj chlad pálí“ mi přijde nelogický. Třetí sloka, umlčel-neviděl, to se mi nezdá jako vhodný rým. Ve čtvrté ti možná trošku uklouzl rytmus.

...

V prvních dvou slokách druhé části opakuješ ten samý rým (sutí, plutí, hnutí, vzdutí) a dál již ne. Záměr? A ohledně závěru. U mé první básně jsi mi říkal, že je vhodné závěr vložit do úst některému z aktérů. Já sice chápu, že stavba obou básní byla poněkud odlišná, ale zas takový rozdíl v tom nevidím.
Jinak nemám výtek.

Já si prostě rejpnout musel. Báseň je vážně povedená, a něco ve mne zanechala. Používáš velmi neotřelých výrazů. To, co jsem napsal nahoře, jsem zjistil asi až když jsem to četl posté. A navíc mi asi povíš, že 99% mých poznámek je chybných. Takže moje hodnocení by bylo asi něco mezi 4 – 5, jen počkám, jestli se k tomu vyjádříš (ukamenuješ).

Aazyiah  29. 4. 2004 v 22:22:40

..copak se to děje? Čím zmatená je bohyně?
To Martova bílá vlajka stín do srdce vrhá?
Rudou tuží psaná kniha spočívá jí na klíně,
Snažíce se zapomenout listy svazku trhá…

Dlouho se Venuše odklání od plání, možná aby zapomněla na všechny boje, které zdánlivě vyhrála. Snad přece jen její zrak jednou spočine na azurovém květu...

Cryspy  29. 4. 2004 v 22:15:38

Celý Holger-Hroznou dobu se těším, až sem pošle něco tak špatného, abych mu dal 4*...ale von prostě ne ane...hm, inu, horší už to nebude, mistr opět zapracoval...není co dodat

Hwrbl  29. 4. 2004 v 8:16:16

Mgr. Holger: Nejsi náhodou geniální?? Já jen tak.
Jedna z nejlepších básní kterou sem kdy čet.

Fergus  28. 4. 2004 v 19:41:37

Jednoznačně 5* !!!